Konec zlatých časů
E. Kocourek
Na titulní straně pondělních Lidových novin oplakává Luboš Palata konec svobody (článek se jmenuje "Konec svobody. Nyní Fico, potom Paroubek"). Palatovy fanynky nemusí plakat a věrní čtenáři Lidových novin se nemusí bát o své pravidelné dávky dojmologie z blízkého zahraničí. Pan redaktor Palata se nechystá ani k oltáři, ani do tepláků. Jak v článku naznačuje, trápí jej, že "svoboda slova, jedna z naprosto základních demokratických svobod, je na Slovensku ohrožena". A nedosti na tom. Pan redaktor se obává, že podobné ohrožení svobody slova hrozí i Česku, a to péčí šéfa českých socialistů.
Takže prý svoboda slova. Nuže, mám pro pana redaktora novinu: svoboda slova je jen jedna, a v Česku není ohrožena, nýbrž dávno zlikvidována. Svoboda slova totiž není oprávnění říkat či psát to, co se momentálně zamlouvá panu Palatovi, ale oprávnění říkat to, co se zachce komukoli. Mně, vám, skinheadům, fanouškům skupiny Orlík, mladým bolševikům. Nejde o nactiutrhání konkrétních osob výroky typu "Servít je vůl", jde o obecná tvrzení, která sice mohou leckoho "pobuřovat" a vytáčet, ale které proti sobě může vztáhnout pouze osoba nesmyslně vztahovačná. Výroky o hodnověrnosti dokladů o jistých rádoby nezpochybnitelných historických událostech, pozdravy v německém jazyce, to vše a jistě i mnohé další čacká česká policie bedlivě sleduje a je dychtiva trestat.
A pak jsou tu ty Palatovy "demokratické svobody", mezi které prý svoboda slova patří. Co to jsou "demokratické svobody"? Dává demokracie panu Palatovi nějaké svobody? Nebo novinářům obecně? Nikoli. Jak se nyní ukazuje, současné pojetí demokracie - tím, že vydavatelům nakládá dodatečné povinosti - novinářům svobodu spíš ubírá. Obecně platí, že současné nesmyslné pojetí demokracie (kdy zákonodárci jsou přesvědčeni, že si mohou odhlasovat cokoli - včera zákaz "přechovávání" určitých informací, dnes právo na tiskovou opravu, zítra novou hodnotu Ludolfova čísla) není synonymem pro občanské svobody (jak se někteří novináři mylně domnívají), ale naopak občanských svobod největším nepřítelem. Redaktor Palata se zaklíná "demokratickými svobodami" v situaci, kdy je ona "demokratická svoboda" (neboli schopnost zákonodárců svobodně odhlasovat a učinit zákonem sebevětší nesmysl) maximálně uplatněna.
Ale je to ohrožením svobody slova? Nikoli. Stejně jako nešlo o svobodu slova ve vánoční televizní rebelii (ale pouze o "svobodné" využívání sledovanosti za cizí peníze a o "svobodné" napojení na veřejnoprávní penězovody), stejně tak nejde o svobodu slova ani nyní na Slovensku. Dosud mohli redaktoři psát libovolné blbosti na libovolné téma. Napříště bude toto "dobrodiní" (psát do novin libovolné blbosti na libovolné téma) poskytnuto i dalším osobám, zejména politikům. Vydavatelé se o svoje peníze nemusí bát, kdo je zvyklý kupovat noviny, koupí si je zas, i když pod článkem nebude podepsaný Palata ale Mečiar. Ale tím není páně Palatova svoboda slova ohrožena ani v nejmenším. Zachce-li se mu publikovat svoje názory, má sto způsobů, jak to učinit. Zcela beztrestně. Avšak ouha, také zcela bezplatně. Ohrožena tedy není vznešená svoboda slova, ale zcela přízemní páně Palatova peněženka. Netvrdím, že je to méně závažné - pouze tvrdím, že to není totéž. Takže jak je to s tou svobodou slova pana Palaty? Že by opravdu "konec svobody"? Kdepak! Jenom konec zlatých časů.
E. Kocourek
|