Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


E. Dundáčková: Ženy myslí a konají jinak, jsou jiné.

rozhovor




Rozhovor s poslankyní Evou Dundáčkovou

kandidátkou do PSP ČR za Středočeský kraj



O politice


Myslíte si, že se ženy snáze vyrovnávají s neúspěchy a problémy než muži?

Ženy jsou od přírody obdařeny větší životní vydrží. Není to naše zásluha, ale genetická výbava, zaměřená na zajištění reprodukce tohoto živočišného druhu. Takže by se dalo říci, že pro řešení skutečných problémů, tedy jak nakrmit a odchovat životaschopné jedince jsme lépe disponovány. Přála bych si svět plný vyrovnaných žen, které by dávaly mužům sílu moudře vládnout …

Platí to i v politice?

V podstatě ano.

Ve své podstatě jsme asi konzervativní společnost - většina lidí očekává sílu a moc od mužů, laskavost a pochopení od žen. Vnímáte to také tak?


Ideální pro společnost je silný, ale laskavý, moudrý a chápavý vládce. Recept na tenhle koktejl má málokdo.

Jak se cítíte při své práci v parlamentu - je tam většina mužů a přinejmenším podle toho, co vidíme v televizi nebo čteme v novinách, politice vévodí muži.

Politika opravdu není typicky ženským prostředím a nikdy nebude. Je plná soubojů, střetů, nepokoje. Asi jsem bojovný typ ženy …

Nakolik vážně akceptují vaše argumenty? Nebo nakolik se třeba pokoušejí vás jako ženu ukonejšit gentlemanským chováním ale s tím, že vaše názory není třeba brát vážně?

Nepociťuji svou ženskost jako nevýhodu.

Ukazuje se, že jedním z ústředních předvolebních témat se tentokrát stala rodina. Jak by vlastně podle vás měla vypadat správná rodinná politika?


Zdravá rodina je přirozené prostředí vytvářející, vychovávající jedince vědomého si vlastní hodnoty a schopného navazovat odpovídající sociální vazby se svým okolím. V tom je rodina nezastupitelná. Ve zdravé rodině má každý člen své pravé místo a sounáležitost s ostatními mu dodává pocit bezpečí a jistoty.
Stát má podporovat rodinnou soudružnost, sounáležitost, odpovědnost a jen minimálně a výjimečně zasahovat do citlivých vztahů, v případě, že přirozené funkce rodiny selhávají.


Nakolik se vám daří ji prosazovat?

Nedaří.
Socialisté se dosud nevymanili z komunistických představ matek - údernic a dětí v týdenních jeslích. Domnívají se, že děti může vychovávat stát, anonymní instituce. Místo cílené pomoci narušeným rodinám cpou děti do dětských domovů a zatěžují je citovou deprivací. Místo aby vypráskali kožich rodičům, kteří neplatí na své děti, hradí alimenty za ně …


Koneckonců, rodinná politika se v současné době týká nejen žen, které žijí v takzvaně klasické domácnosti. Jsou tu také svobodné matky, samoživitelky, které třeba obtížně vymáhají alimenty…Má jim podle vás program ODS co nabídnout?

Dělení na úplně a neúplné rodiny např. je klišé. Rozhodující je, zda je v rodině zdravé prostředí vychovávající soběstačného jedince připraveného pomáhat druhým. Svou roli v rodině mají i prarodiče a další rodinní příslušníci, a to výchovnou i vyživovací. I oni se přeci mohou jednou ocitnout v situaci, kdy budou odkázáni na pomoc druhých. I naše rodinné právo pamatuje na širokou škálu vzájemných vyživovacích povinností i mezigeneračně.

Stát má zasáhnout u narušených rodin (úplných i neúplných) a naplnit princip solidarity s osobami, které nemohou (ne nechtějí!) dostát svým povinnostem.

Rychlé a účinné vymáhání práva, tedy donucení dlužníka zaplatit, je nabídka nejen pro samoživitele, ale pro všechny věřitele.


Dovedete si představit, že byste se ocitla v situaci finanční závislosti a péče o malé děti a na sledování politického dění by vám nezbývalo moc času? Co by vám z hlediska vlastního zájmu v předvolebním dění utkvělo - jak byste se rozhodovala?

Péči o děti vnímám jako jejich nastartování do dospělosti, tedy předávání jim určitých návyků, dovedností, znalostí, vědomostí, aby se mohly svobodně dále rozvíjet, potřebují pro to odpovídající společenské klima. A jejich rodiče potřebují podmínky pro uživení svých dětí. Na mateřské jsem se rozhodovala stejně jako jindy, podle svých životních postojů a priorit. Můj mladší syn se narodil v roce 1995 a já o rok později vstoupila do ODS, abych podpořila transformaci společnosti nastartovanou Václavem Klausem. Se starším? synem, tedy pětiletým, jsem absolvovala většinu demonstrací a politických akcí v letech 1989 - 1990. Šlo přeci také a především o jeho svobodu …!


Zažila jste někdy i vy sama nějakou svízelnou životní situaci? Ptám se proto, že jakoby se v naší společnosti zabydlovalo klišé, že pravicová politika se týká jen bohatých a šťastných…

Tu snad zažil někdy každý. Copak existují nějací jen šťastní bohatí lidé? Můj život byl pestrý. Nepocházím z bohaté rodiny a jsem dvakrát rozvedená. Pracuji od svých 21 let a své dva syny živím po celou tu dobu převážně sama. Pokládám to za správné. Nepovažuji za svízel, že musím pracovat, abych děti a sebe uživila. Starší syn navštěvoval jesle v dopoledních hodinách od svých 13 měsíců, nebylo to ideální, ale bohužel nutné. Zvládli jsme to.

Svízelné situace přicházejí s nástupem nemocí, ztrátou blízké osoby a jinými pohromami.

Pravicová politika nabízí solidárnost s opravdu potřebnými, tedy těmi, kteří se nemohou přechodně či trvale uživit sami.

Solidárnost s flákači a podfukáři je nespravedlivá a ve svém důsledku hluboce asociální.


Co si myslíte, že je dnes důležité pro ty, kteří zvažují založení nebo rozšíření rodiny. Může pro tento typ žen být v něčem váš program atraktivní?

Pevně věřím, že pro založení či rozšíření rodiny se ženy rozhodují společně se svými partnery.
Důležité jsou jejich společné priority. Počet dětí není přímo úměrný blahobytu rodiny. Přesto je dostatek pracovních příležitostí důležitou součástí rodinné politiky. Za vlády ODS byla nezaměstnanost 4%, dnes je více než dvojnásobná. Výsledkem připravených daňových, penzijních a ekonomických reforem ODS bude více peněz v peněženkách každé rodiny. Doufám, že přesvědčivou volební pomůckou budou naše výpočetní kolečka, nebo např. tzv. alternativní výplatní páska - názorný výpočet mzdy po reformách.
Jako bonus nabízíme:
Možnost společného sociálního pojištění manželů
Vyšší peněžitou pomoc v mateřství
Otcovskou dovolenou v délce 2 týdnů, která umožní otcům zůstat doma s matkou a dítětem kdykoliv v prvních dvou měsících po narození dítěte

Větší možnosti skloubení rodičovských povinností a profesního růstu
Možnost podat přihlášku na více středních škol současně
Studijní spoření na principu stavebního spoření
Studentské brigády osvobozené od plateb zdravotního a sociálního pojištění

Někteří lidé si myslí, že pro ženy je přirozenější tíhnutí k levicové politice, protože jí považují za „sociálnější“. Co byste k tomu řekla jako pravicová politička.

To slyším poprvé. Sociální znamená být solidární s osobami, které jsou přechodně či trvale ve finanční tísni příp. jiné nouzi.

Solidarita s takovými (rodinné přídavky), se zdravými (recepty na acylpyrin) či lenochy není sociálnost, ale hloupost.

Mohla byste se na závěr pokusit odpoutat se od svého politického přesvědčení a porovnat přínosy a rizika toho, co nabízejí či nabízely různé politické programy pro ženy obecně?


-
ČSSD jde do voleb s příslibem zajištění vymáhání výživného na neplatiči a poskytnutím zálohy na nedobytné výživné pro vyživovatele dítěte, KSČM propaguje vyplácení nedobytného výživného samoživitelům státem, který zajistí jeho vymáhání - k této otázce jsem se již vyjádřila. ČSSD propaguje zajištění rovností pracovních příležitostí a odměňování žen. Této problematice se věnuje i ODS, především však ve vztahu k rodinám s malými dětmi. Strana zelených prosazuje přijetí antidiskriminačního zákona - domnívám se, že úprava tohoto problému formou speciálního zákona je nadbytečná, rovnost a nediskriminace je proklamována Ústavními zákony, zákoníkem práce aj. právními předpisy. ODS prosazuje razantnější potírání domácího násilí, pomoc obětem domácího násilí je obsaženou i v programu ČSSD. Všechny zmíněné volební strany mají ve svých volebních programech obsaženy různými způsoby upraveno navýšení peněžité pomoci v mateřství, prodloužení rodičovské dovolené a ODS i tzv. otcovskou dovolenou. KDU-ČSL je stranou zaměřenou již tradičně na rodinnou politiku, její program nabízí podobná témata k diskuzi jako u ostatních politických stran + zaměření na tradiční rodinné hodnoty.

US - DEU tuto problematiku, pokud vím, ve svém volebním programu neřeší.

Můžete být konkrétnější - s tím, že pod pojmem ženy berme v potaz jak ty, které se chtějí naplno věnovat rodině, tak ty, které musí nebo chtějí skloubit péči o rodinu s vlastní kariérou. Čím je může program ODS oslovit?

- Větší možností skloubení rodičovských povinností a profesního růstu třeba příspěvkem pro zaměstanace na zajištění chůvy nebo au-pair, umožněním zaměstnavatelům zřídit dětský koutek či mateřské centrum pro děti předškolního věku na pracovišti uznáním těchto výdajů jako nákladu, usnadněním práce na zkrácený nebo pružný pracovní úvazek, motivací zaměstnavatelů k zaměstnávání rodičů tím, že první dva roky po ukončení rodičovské dovolené bude v případě uzavření pracovní smlouvy na dobu neurčitou platba sociálního pojištění snížena.

Dalším zvýšením rodičovského příspěvku tak, aby v roce 2010 dosáhl poloviny průměrné mzdy, možností zkrácení doby vyplácení rodičovského příspěvku na 3 roky s tím, že jeho výše v takovém případě vzroste minimálně o čtvrtinu, otcovskou dovolenou v délce 2 týdnů, která umožní otcům zůstat doma s matkou a dítětem kdykoliv v prvních 2 měsících po narození dítěte.

Pokládám si otázku (viz Vaše věta o akraktivitě programu ODS pro ženy)
Co tedy vlastně ženám jako politička nabízíte?

Svobodný prostor pro jejich osobní rozvoj. Odstranění překážek pro jejich občanské aktivity - podnikáním počínaje a mateřským centrem či charitou konče. Podporu jejich vzdělávání v každém věku. Ženy nejsou žádná zvláštní homogenní skupina. Každá je jiná. Máme různá nadání, zájmy, schopnosti a dovednosti. Různé jsou i naše priority. Všechny potřebujeme svobodně dýchat a mít dostatek prostoru pro realizaci svých nápadů.
Od politiků očekáváme, že nás nebudou nesmyslnými regulacemi svazovat,

omezovat, škatulkovat. Že budou podporovat poctivé a pracovité a trestat
nepoctivce, podvodníky a kriminálníky.

Asi většina žen někdy zažila okamžik, kdy jí naštvalo, že se „chlap“ chová jako „pán tvorstva“. Také máte tuhle zkušenost - naštvalo vás to?

Zpravidla tím myslíme přezíravost a aroganci. U cizích mužů mi připadá směšná, u partnera by byla zklamáním. Leda, že by „pán tvorstva“ chtěl pociťovat i příslušnou odpovědnost a „pásl dobře svá stáda“. V zájmu spokojených oveček bych mu trochu ješitnosti odpustila.

Myslím, že spoustu slušných lidí nejvíc štve nespravedlnost. Třeba osobní. Ale pak se, třeba, zklamaní a zoufalí, obracejí na stát a hledají spravedlnost u něj. Máte jako bývalá stínová ministryně spravedlnosti nějaký recept, jak takovou naději naplnit?

Vytvořit dokonale fungující stroj a pravidelně promazávat kolečka.


Jak jako právnička hodnotíte zákony, které vycházejí z Poslanecké sněmovny - jejich úroveň a přínos pro občany?

Vstupovala jsem do politiky s naivní představou, že poslancům vysvětlím, jaký zmatek vnášejí občanům do života svými nedomyšlenými zákony. Od té doby je to jen horší. potřebujeme jednoduchý, přehledný, srozumitelný právní řád, který se mění jen zřídka a po zralé úvaze.

Jedním z hlavních politických témat se stalo porovnávání výhod a nevýhod různých politicko-ekonomických systémů. Vy se angažujete v rámci vztahů se zeměmi Beneluxu, Skandinávií, Slovinskem. Jak byste zhodnotila přínos jejich inspirace a jak se odráží v programu ODS?


Inspiraci pro svou práci bych hledala téže v anglosaských modelech. Užitečným zdrojem byla i má stáž v USA zaměřená na boj s korupcí a trestání mladistvých. K zemím, které jsem zahrnula do meziparlamentních partnerských akcí, mě pojí spíše nostalgie. Mám ráda drsnou severskou krajinu a zajímají mě lidé, kteří tam žijí (proto např. Švédsko) Dva zajímavé postřehy ze Švédska - 1) nikoliv povinné vzdělávání, ale nepovinná školní docházka a 2) funkční model „domácího vězení“ pro pachatele díky elektronickým náramkům.

Holanďané mě oslovují svojí svobodomyslností kombinovanou se smyslem pro odpovědnost. Dekriminalizace uživatelů některých drog a úprava eutanazie, ale také politici bez imunity (v Evropě už jen právě Britové).

Slovinsko je zemí, která se rychle vymanila ze svazku s bývalou Jugoslávií a je jakýmsi naším přirozeným souputníkem na cestě k otevření prosperující demokratické společnosti.

Z programového hlediska jsou to jak vidíte spíše okrajové záležitosti.


O politické kultuře každého státu svědčí i tamní vymahatelnost práva. Byť o tom vládní ČSSD nechce příliš mluvit, je to zjevně jeden z podstatných problémů, s nimiž se potýkáme….


To je zajímavá otázka. Vymahatelnost práva vyžaduje dostatek nástrojů, tedy možností, jak se dobrat svých práv. Ty nám nechybějí, alespoň v zákonech, tedy na papíře. Vy se správně pídíte po politické kultuře. Z papíru do praxe se ty nástroje mohou dostat jen díky politické vůli vládnoucí garnitury. Ve společnosti musí být cítit zájem právo prosadit. Také musí být stát silný v kramflecích, jinak ztrácí právo nazývat se právním státem.

Hodně se teď mluví o problému domácího násilí můžete k tomuto fenoménu něco říci; jak například hodnotíte kampaně, které v této souvislosti v tisku probíhají



Domácí násilí je vrcholek ledovce narušených rodin, u kterých nedostatek vzájemné komunikace a vzájemné úcty mezi členy rodiny přerostl v cílenou trýzeň, citovou, fyzickou, případně obojí. Násilí v rodinách je specifické finančně a nezřídka i citovou závislostí obětí.
Těmi jsou nejen partneři obojího pohlaví (ženy častěji), ale často starší příslušníci rodiny a vždycky děti. U těch se navíc nevytvářejí předpoklady pro úspěšné navazování vztahů se svým okolím, selhávají ve škole, obtížně hledají kamarády, inklinují k podsvětí a později sami zakládají narušené rodiny. Kruh se uzavírá.

Parlament nedávno schválil zákon, který umožňuje zásah státu v případě, kdy je násilí opakované, stupňuje se a hrozí bezprostřední újmou na zdraví. Nově může být útočník vykázán dočasně ze svého obydlí a do hry vstupuje intervenční centrum, které v krátké době 10ti dnů poskytne psychologickou a právní pomoc oběti. Cílem by měla být náprava rodinných poměrů, nabídnutá pomoc všem účastníkům obnovit soužití na kvalitativně vyšší úrovni. Tam, kde to není možné, poučit rodinu o možných řešeních situace. Doufám, že to pomůže a výrazně sníží počet ohrožených dětí a obětí.

Pohled do soukromí

Jaké je vaše životní krédo nebo oblíbení přísloví
V době gymnazijních studií jsem si do diáře poznamenala „Štěstí tvého života záleží na druhu tvých myšlenek…“ Autora citátu si už nepamatuji, líbí se mi stále.

V jakém znamení Zvěrokruhu jste se narodila, jaký mu připisujete význam


Jsem Blíženec. Nepřetržitý vnitřní svár „dvojčat“ připisovaný tomuto znamení zatím zvládám doufám ku prospěchu „celku“.

Co vás na lidech, hlavně těch nejbližších, nejvíc štve

Ti opravdu nejbližší mě neštvou. Miluji je a naučila jsem se je respektovat takové jací jsou.

Čím jste toužila být, když jste byla malá

Nepamatuji si, že bych měla nějaké konkrétní ambice. Obdivovala jsem v knihách statečné, odvážné hrdiny se ctí v těle, kteří pomáhali nezištně druhým a toužila v životě jednou také „obstát“. Vyšší ambice jsem neměla.

Jaký typ mužů vás přitahuje, nebo alespoň vyhovuje

- Charizmatičtí muži.

Koho byste označila za svůj mužský idol - třeba z dětství, z knížek nebo z filmů

Sebastiana, Vinnettou, Britta ze Sedmi statečných, Williama Wallace (Statečné srdce) … poměrně plynulý vývoj, nemyslíte?


Co si myslíte o českých mužích -souhlasíte s tím, že by mohli být galantnější a víc pomáhat se zajišťováním chodu domácnosti

Kdybych mohla, vrátila bych prvorepublikovou noblesu gentlemanů i dam mužům i ženám. Stejným dílem. Čeští muži nijak nevybočují z evropského průměru. Chod domácnosti je věcí partnerské dohody. Neexistuje jeden správný model. Zajišťuje-li muž domácnost finančně, nevyčítala bych mu, že nevynáší odpadky např.

Kde je podle Vás hranice mezi příjemnou galantností a sexuálním harašením

Galantnost versus harašení? Galantní muž se vystříhá doteků. Čímž zároveň nevylučuji, že dotek při vzájemné, byť přátelské náklonnosti může být příjemný. Harašení vnímám tedy jako obtěžování. A to je velmi individuální pocit.

Myslíte si, že by u nás politika vypadala jinak, kdyby v ní bylo více žen

Určitě. Ženy myslí a konají jinak, jsou jiné.

Jak nejraději relaxujete


S dětmi, jsou to moje sluníčka, nabíjejí mne energií a chvíle strávené s nimi jsou pro mne tou nejlepší relaxací. Jezdíme společně na hory, sportujeme, chodíme do kina, do divadla…, společně i vaříme. Když se k nám přidají i děti mého přítele jsme už docela dost velká a veselá parta.

Prý máte ráda adrenalinové sporty - znamená to, že berete i politiku jako lákavé adrenalinové vzrušení, nebo naopak, abyste konečně na chvíli zapomněla na politiku, musíte skočit banguee jumping?

Je-li někde příležitost, neodolám a skočím si, ale už sama vzrušení tohoto typu nevyhledávám. Potápění, které je řazeno mezi adrenalinové sporty sama vnímám jako absolutní relaxaci a pohodu, stav, který zažívám je více podobný meditaci. Živelný pocit radosti pociťuji při rychlé jízdě na lyžích nebo na motokárách Politiku považuji za vážnou věc a snažím se jí dělat poctivě a s rozvahou.


Věříte, že se i mezi politika dá vytvořit to, čemu se říká „dobrá parta“? Nebo převažuje osobní ctižádost, konkurence, řevnivost..

Potkat lidi, se kterými Vás spojuje víc než pracovní prostředí, je vždycky trochu věcí náhody. Ani v politice to není nemožné. Za přátele považuji ty, se kterými dobrovolně a ráda trávím volný čas, např. při potápění. Je jich jen několik, ale pod vodou musíte být připraveni si vzájemně pomoci a to je silné pouto.

Patříte k lidem, kteří kroutí hlavou nad dnešní mládeží - hudbou jakou poslouchají, nad tím, že nečtou, nad bezstarostností s jakou přistupují k vlastní budoucnosti, péčí, jakou v rámci tzv. mamahotelů vyžadují i v relativně pokročilém věku…

Ne, vůbec. Chovám k nim úctu a obdiv, že se tak statečně potýkají s dnešním „globalizovaným“ světem. Jsem duší rebel a fandím jim.

Existuje nějaký okamžik, který byste ze svého života nejraději vymazala


Zoufalství nad bezvládným tělem syna, který byl po havárii v bezvědomí a bolest z nečekané smrti otce jsou nejtěžší okamžiky mého života. Ale i ony k němu patří.

A je naopak nějaká vzpomínka, která Vás povzbudí, když už Vám všechno přerůstá přes hlavu a nejraději byste všechno zabalila

Těch je naštěstí dost. Nemusím jako Peter Pan svou šťastnou myšlenku hledat. Měla jsem neobyčejně šťastné dětství. Dědeček malíř „chodíval krajem“ a my ho směly doprovázet… babiččiny laskavé oči a hřejivá náruč…objevitelské výpravy po vlastech českých s rodiči… zářivé úsměvy mých dětí… důvěra a láska, kterou cítím ve své rodině, je mocným lékem na všechny strasti.

Eva Dundáčková očima synů



Synové Jakub (11, žák Waldorfské školy v Příbrami, koníčky: snowboarding, tenis, breakdance, loutkoherectví, potápění) a Jan (22, student VŠH, koníčky: sport, kultura, přátelé, společenský život, auta)


Hory, potápění a tenis jsou záliby, které spojují syny s matkou.





V čem je jedinečná?
Jakub: Maminka je jedinečná v tom, že když si něco špatně vyložím, tak mi to hezky správně vysvětlí.
Jan: Ve všem!

V čem je nesnesitelná?
Jakub: S věcma do školy.
Jan: Občas mívá cestovní horečku.

Čemu se společně nejvíc zasmějete?
Jakub: Asi u nějaké komedie, u hry cluedo.
Jan: Sami sobě.

Kvůli čemu se nejčastěji nepohodnete?
Jakub: Kvůli tomu, že se máma chce dívat na TV na zprávy a já na něco jiného.

Jan:
Kvůli vznětlivosti, kterou mám po ní.

Co považujete za její nejlepší kuchařský počin?
Jakub: To je těžká otázka. Asi kuřecí řízky - ty umí výborně.
Jan: Mléčnou polévku

Jak ji politika změnila?
Jakub: Máma dělá politiku, co pamatuji. Nevím. Jan: Jen k lepšímu.

Do čeho by se raději neměla pouštět?
Jakub: Asi do nějakých nebezpečných extrémních sportů.
Jan: Když opravdu chce, zvládne vše.

Kolik času věnujete společným koníčkům?
Jakub: Hodně. Mám hodně kroužků a máma se na mě chodí často dívat. Taky teď začala hrát tenis, tak často chodíme spolu na trénink.
Jan: Většinu volného času.

Máte rádi rodinné oslavy - jak probíhají?
Jakub: Mám hodně rád oslavy a myslím si, že u nás probíhají dobře, občas jdeme na oběd a tak.
Jan: Jsme rádi pohromadě jako rodina, ale žádné bujaré večírky se nekonají. Máma stejně v devět usne, večírek, nevečírek.




rozhovor
 
  Přístupy: 96180 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA