Novinářská etika a svoboda
Irena Válová
HN 25.2.2005
Pokaždé, když se začne veřejně mluvit o etice novinářů, je třeba se mít na pozoru. Etika je totiž disciplína, která se snaží zdůvodnit, proč je nějaké lidské konání dobré, anebo špatné, prostřednictvím zobecněné morálky. Právě toto v sobě skrývá velké nebezpečí. Morálka je křehkým dílem samotných lidí a vyvíjí se a mění po staletí tu skokem, tu v jemném pletivu vzájemných lidských interakcí, zájmů i soudů. Profesní etika pak jednoznačně slouží k vyloučení těch "neetických" z profesního cechu nebo dokonce z konkrétního povolání skrze odsudek.
Kolektivní etika může mít účinek blahodárný stejně jako zdrcující, to když si sami lidé začnou vymýšlet a přidávat další a další položky do seznamu neetického chování, do seznamu všeho toho, co se prostě mezi morálními lidmi (novináři) nedělá. Právě takto vzniká soustava pravidel, jak mluvit, psát, aby se nikdo, vůbec nikdy nemohl cítit dotčen, ponížen, nespravedlivě obviněn, aby nikdy nikomu nevznikla žádná újma.
Nastolením desítek pravidel a zglajchšaltováním morálky vzniká normalizovaná, autocenzurovaná a prefabrikovaná žurnalistika, která více dbá různých vnitřních příkazů, jež stojí nad faktem a nad názorem. Takto nenápadně zaniká svobodný projev a svobodný novinář a vzniká normalizační tisk.
V 90. letech bylo v USA novinářům doporučeno názory lépe odlišit od zpráv tím, že by každý komentář, přestože obsahoval všemi uznávaná fakta, uvozovala věta "podle mého názoru". Etický kodex novinářů ve Velké Británii byl psán zejména s ohledem na královskou rodinu, neboť ta je největším dodavatelem stížností k tamější stížnostní komisi. Německý kodex obsahuje přísná ustanovení o tom, jak informovat o politice a politicích ve volební kampani.
Všechny tyto elaboráty vznikají s podporou majitelů tisku a televizí: jako obrana před státem, který všude na světě neustále vyhrožuje tisku, že pokud se nezreguluje sám, omezí jeho svobodu politici zákony. Příkladem dokonané hrozby je Kodex České televize schválený dokonce českou Poslaneckou sněmovnou.
Jako hrdinský čin se v tomto světle jeví Kodex Unie vydavatelů periodického tisku České republiky. Ten se opírá o judikáty Evropského soudu pro lidská práva a jeho převažujícím motivem je svoboda slova.
Hlavním motivem Kodexu Společnosti novinářů USA je "pátrat po pravdě, psát pravdu, zveřejňovat pravdu". Bez ohledu na prostředky i důsledky, dodávají někteří. U německých novinářů je největším novinářským zločinem proti profesionalitě potlačování, utajování či nezveřejnění informací. Podle této teorie se v případě premiéra Grosse čeští novináři chovali neprofesionálně před pěti lety, nikoli však nyní.
Kdysi žurnalistika postrádala jakákoli pravidla, byla pouhými pamflety šířenými podnikateli-vydavateli. Byla tak ekvivalentem svobody. A přesto v roce 1787 Thomas Jefferson řekl: "Kdybych se musel rozhodnout, zdali máme mít vládu bez novin, nebo noviny bez vlády, neváhal bych ani chvíli a dal přednost tomu druhému."
Mnozí současnou diskusi o novinářské etice a neustálé zdůvodňování toho, co novináři činí, vítají. Nic proti, avšak zůstávejme obezřetní. Aby nám nakonec obecná morálka neučinila skok a abychom neměli samé morální a etické novináře, ale jen málo svobodných
3. března 2005
Irena Válová