Kdo se bojí reformy justice?
Jiří Pospíšil
MF Dnes 10. 9. 2007
V uplynulém týdnu jsme byli svědky tiskové konference vedení Městského soudu v Praze, na které bylo ministerstvo spravedlnosti, potažmo celá vláda, osočeno z toho, že nedostatečně financuje českou justici. Soudům prý hrozí finanční krize, trpí akutním nedostatkem personálu a v důsledku toho přestanou soudit.
Protože se tyto radikální výroky nezakládají na pravdě, je třeba na ně reagovat a uvést fakta místo mýtů.
Podíváme-li se na rozpočet ministerstva spravedlnosti, pak vidíme, že v tomto roce dosahuje částky 19,88 miliardy korun. Jde o nejvyšší rozpočet, jaký kdy tento resort měl. Oproti roku 2006 došlo k jeho nárůstu o 1,5 miliardy. Vláda Mirka Topolánka do něj například zahrnula prostředky na platy pro 600 nových vyšších soudních úředníků a asistentů soudců či prostředky na projekt elektronizace justice.
Ministerstvo spravedlnosti má tak dnes peníze na 3 063 soudců a 9 856 dalších soudních zaměstnanců.
Je třeba zdůraznit, že v počtu soudců stojí Česká republika, při přepočtu na sto tisíc obyvatel, na předním místě v Evropě. Další zajímavostí je pak to, že stavy administrativního personálu nejsou z rozhodnutí předsedů soudů permanentně naplněny. Soudy zde disponují rezervou 672 míst. Jinými slovy, pokud předsedové soudů tvrdí, že jim chybí administrativní aparát, pak nic nebrání tomu, aby obsadili těchto 672 volných pracovních míst administrativním personálem.
Každoročně pak ministerstvo spravedlnosti před koncem roku poskytuje soudům další peníze na provozní výdaje. Ministerstvo počítá s tím, že stejně tomu bude i letos.
Tyto prostředky však budou poskytnuty na základě přesně definovaných a prokázaných potřeb. V tuto chvíli by však ani v oblasti provozních nákladů neměly mít soudy žádné zásadní problémy.
Z uvedených faktů je tedy zřejmé, že žádná finanční krize českým soudům nehrozí. Pokud na některých soudech chybí finanční prostředky, pak je třeba se též ptát, jak předsedové soudů s penězi hospodaří a zda jejich případný nedostatek není také dán špatnými manažerskými schopnostmi předsedy soudu.
Ptáme-li se tedy, co je pravou příčinou nespokojenosti některých soudců, pak osobně se domnívám, že jde o obavu z výrazné reformy české justice, kterou připravuje současná vláda. Je jasné, že ne všichni soudci jsou nadšeni z takových změn, jako je například zpřísnění kárné odpovědnosti soudce, vyšší odpovědnost předsedy soudu za jeho manažerská rozhodnutí, celkové změny v oblasti občanského soudního řízení či projekt elektronizace justice. Všechny tyto změny budou klást na soudce vyšší nároky a měnit jejich dlouhodobé pracovní návyky.
Z vlastní zkušenosti však mohu s potěšením říci, že většina soudců si uvědomuje nezbytnost těchto změn a tyto změny podporuje či alespoň toleruje. Jsem tomu rád, neboť reformy jsou nezbytné. Bez nich se česká justice kvalitou své činnosti nepřiblíží justičním systémům v tradičních členských státech Evropské unie a nebude tak poskytovat rychlá a spravedlivá rozhodnutí.
Jiří Pospíšilministr spravedlnosti
