Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Pozitivní zpráva z Londýna

Martin Daneš

Člověk by se kvůli zachování svého duševního zdraví měl občas zaměřit i na pozitivní zprávy. Takové abys v domácí politice pohledal, pokud za ně nepovažujeme vzájemná nařčení politiků ze lži, déšť obvinění z korupce, výzev k demisi a trestních oznámení; sám jsem s jedním takovým před týdnem přišel, aby se o mně také vědělo, že žiju. Ale řeklo se: pozitivní zprávy.
Když pozitivní, měli bychom se asi přesunout někam do ciziny, a úplně nejlépe do mimopolitických sfér. Zkusíme britskou hudební scénu? Ano, zkusíme - trvám na tom. Trvám na tom proto, že před pár týdny vyšlo a před pár dny dorazilo do Čech nové 2CD mé oblíbené zpěvačky (skladatelky, textařky, hráčky na řadu hudebních nástrojů, producentky a choreografky) Kate Bush. Zpráva je zdrojem patřičného vzrušení nás fanoušků tvorby Kate Bush i z toho důvodu, že jsme na její nové album čekali plných dvanáct let! Předchozí - sedmé - CD Eat the music jí vyšlo v roce 1993.


V druhé půli osmdesátých let, kdy jsem žil ve Francii, jsem natrefil v jednom pařížském obchodě s hudebninami na velký plakát Kate Bush. Moc se mi líbil a okamžitě jsem si usmyslel, že si ho koupím a vyvěsím na zeď svého podkrovního pokojíčku, v němž jsem tehdy přebýval. Plakát ovšem stál celých padesát franků a já coby chudý student jsem tenkrát vážil v ruce třikrát každý centime. Chodil jsem se tedy čas od času do toho krámu ujistit, že ho tam pořád mají, a koupi odkládal. Pak přišel listopad 1989 a matka mi z Prahy doručila černobílý plakát s Václavem Havlem. Bylo rozhodnuto: Kate jsem s lehkým srdcem oželel a na stěnu si vyvěsil budoucího československého prezidenta. O pár měsíců později jsem se přestěhoval do Prahy, mé bytové podmínky se zlepšily, vkus trochu změnil a srolovaný Havel skončil v regálu komory.


S odstupem let na tu příhodu vzpomínám se smíšenými pocity: před - po všech stránkách - krásnou zpěvačkou jsem tenkrát ve stísněných poměrech své obytné komůrky upřednostnil každodenní pohled na poněkud křečovitě se usmívajícího chlapíka s knírem. Z obdivu k Havlovi jsem mezitím vyrostl a dnes soudím, že bezmezné uctívání politických ikon vážně škodí zdraví; přetrvává-li delší dobu, vřele doporučuji návštěvu psychiatra.

Nyní se tedy i bez plakátu v mém domě opět zabydlela Kate Bush. Zní jím totiž písně z jejího 2CD Aerial prezentovaného v pěkném papírovém obalu, tak šikovně slepeném, že se zcela obejde bez typizované plastové schránky. Nejsem hudební kritik, a tak se zdržím hodnocení alba, které více než na složité hudební aranže sází na osobitou interpretaci básnických textů Kate Bush. Zmíním aspoň ten o Mrs. Bartolozzi, jehož ústředním motivem je automatická pračka. Divíte se, jak může někdo napsat píseň o pračce? Ono je to asi i tím jazykem. Automatická pračka zní vážně hrozně, zato washing machine… washing machine… washing machine…

www.katebush.com



Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky
 
  Přístupy: 97316 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA