Fiaska Labouristické strany v doplňovacích volbách

Jakub Malinovský

V letošním roce se konaly ve Spojeném království již čtvery doplňovací volby do Dolní sněmovny Parlamentu. Doplňovací volby se konají v případě ztráty mandátu některého z poslanců a stejně jako v případě voleb všeobecných, v nich jsou poslanci voleni na základě většinového jednokolové volebního systému v jednomandátových obvodech.

Není žádným tajemstvím, že se současná levicová vláda těší nízké popularitě a navíc si vzhledem k nevypsání referenda o Lisabonské smlouvě a někdejšímu labouristického příslibu referenda o obsahově takřka identické Evropské ústavě získal její předseda Gordon Brown pověst lháře. Ačkoliv se původně předpokládalo, že se všeobecné volby budou konat v roce 2008, odkládá Brown jejich vypsání kvůli udržení si vládní moci a naději, že dojde k zlepšení preferencí jeho strany, na čím dál tím pozdější termín. Doplňovací volby v roce 2008 tak byly a jsou sledovány zvláště pečlivě.

První letošní doplňovací volby se konaly z důvodu smrti poslankyně Gwyneth Dunwoody 22. května v tradičně labouristickém obvodu Crewe and Nantwich. Ač již předcházejí volby do Londýnského shromáždění, komunální volby a volby starosty Londýna ukázaly, že na tom labouristé nejsou u voličů příliš dobře, čekal se vzhledem k faktu, že v posledních parlamentních volbách dosáhla v tomto obvodu Gwyneth Dunwoody výrazného vítězství se ziskem 48,8 % hlasů, těsný souboj mezi konzervativním kandidátem Edwardem Timpsonem a Tamsin Dunwoody, dcerou zemřelé poslankyně, kterou labouristé do voleb nasadili. Žádný těsný výsledek však z hlasování nevzešel a konzervativní kandidát suverénně zvítězil se ziskem 49,5% hlasů. Krom Labouristické strany, která obdržela 30,6% hlasů, obdržela výrazný počet hlasů (14,6%) i kandidátka Liberálních demokratů a 2,2% získal poslanec Evropského parlamentu za Stranu nezávislosti Spojeného království Mike Nattrass. Žádný z dalších kandidátů nedostal více jak 1% odevzdaných hlasů. Labouristé prohráli v obvodu Crewe and Nantwich poprvé od roku 1983, kdy byl vytvořen.

Po této prohře, která jasně ukázala obrat v sympatiích voličů a znamenala ztrátu poslaneckého křesla však přišla další prohra, tentokráte však potupného charakteru. V tradičně konzervativním obvodu Henley se vzdal poslaneckého mandátu nově zvolený starosta Londýna Boris Johnson. V doplňovacích volbách šlo předpokládat bezpečné vítězství kandidáta Konzervativní strany a otázkou bylo pouze, jak velké bude. Nakonec John Howell, pro něhož bylo složitějším úkolem než vyhrát parlamentní volby získat nominaci za Konzervativní stranu, 26. června 2008 obdržel 56,9% hlasů, čímž nikterak nevybočil z předcházejících výsledků své strany v Henley. Daleko větším šokem bylo totální fiasko Labouristické strany, jejíž kandidát Richard McKenzie dostal pouhých 3,1% hlasů. Krom toho, že jej očekávaně porazil liberální demokrat Stephen Kearney, skončil i za kandidátem Strany zelených Markem Stevensonem a kandidátem Britské národní strany Timem Raitem. Zvláště porážka od kandidáta Britské národní strany, proti níž labouristé a s nimi spjaté organizace často vedou dosti nenávistné kampaně, musela levicovou stranu dosti zabolet.


Další doplňovací volby se konaly 10. července v obvodu Haltemprice and Howden z důvodu demonstrativní rezignace Davida Davise, známého politika Konzervativní strany, který se touto cestou rozhodl protestovat proti dalšímu omezování občanských svobod ze strany levicové vlády. Bezprostředním důvodem jeho kroku bylo schválení tzv. protiteroristického zákona Dolní sněmovnou. Tento návrh zákona pod zástěrkou boje proti terorismu dává státní moci další výrazná oprávnění proti britským občanům, ještě více omezuje jejich práva a svobody a mimo jiné prodlužuje dobu, po kterou mohou být podezřelí vězněni bez vznesení obžaloby na 42 dní. Sám Davis v doplňovacích volbách opět kandidoval a rozhodl se postavit svou kampaň za znovuzvolení výhradně na tématu občanských svobod. Labouristická strana se těchto voleb raději ani nezúčastnila a jelikož mnohé další opoziční strany podpořily Davise, byť některé s oprávněnou výhradou, že se ve své kampani příliš nevěnuje omezování občanských svobod ze strany Evropské unie, získal ve volbách jednoznačnou podporu 71,6% hlasů.

Následující doplňovací volby konaly 24. července ve skotském obvodu Glasgow East, ve kterém měla při posledních volbách Labouristická strana jeden z nejlepších volebních výsledků. Vzhledem k nepopulární britské vládě, slabým předcházejícím volebním výsledkům a finančnímu skandálu a rezignaci Wendy Alexander, předsedkyně Skotské labouristické strany, se ukázalo, že ani toto křeslo neměla vládnoucí strana jisté a byla poražena Skotskou národní stranou.

O labouristickou nominaci v tomto obvodu nebyl dokonce ani příliš zájem. Pravděpodobný kandidát George Ryan se nedostavil na stranické nominační shromáždění, další dva navržení kandidáti, Stephen Purcell a Frank McAveety, potenciální politickou sebevraždu raději odmítli. Kandidaturu nakonec přijala Margaret Curran, poslankyně Skotského parlamentu. Ve volbách si voliči mohli vybrat z celkem devíti kandidátů. Krom Labouristické strany a vítězné Skotské národní strany se o přízeň voličů ucházeli kandidáti konzervativců, liberálních demokratů, skotských socialistů, zelených, Solidarity, strany Freedom-4-Choice a nezávislý kandidát. Kandidáta naopak nepostavila Britská národní strana, za což sklidila kritiku části svých sympatizantů. Vedení strany tento krok vysvětlovalo volební strategií a soustředěním sil na klíčové obvody, ve kterých má strana šanci uskutečnit rozsáhlejší volební kampaň a dosáhnout solidního volebního výsledku. Překvapivá byla i vysoká volební účast, která se přiblížila obvykle mnohem vyšší účasti ve všeobecných volbách. Vítězný John Mason obdržel 43,1% hlasů, druhá Margaret Curran 41,7% a žádný z dalších kandidátů nezískal více jak 7% platných hlasů.

Je však otázkou, zda je současná Konzervativní strana tou silou, která v případě svého volebního vítězství přinese žádoucí obrat ve směřování své země. Nelze pochybovat o tom, že jsou v ní stále i někteří skutečně konzervativní politici, ale pod vedením Davida Camerona se strana pravicovým a národním hodnotám čím dál tím více a více vzdaluje a „konzervativní“ je podle mnohých kritiků jen ve svém názvu. V tématech imigrace a v postoji k multikulturní společnosti je dominují proud ve straně blízký levicovým konceptům a ač například Konzervativní strana kritizovala nevypsání referenda o Lisabonské smlouvě, tak by v případě jeho vypsání ani nebyla schopna vůči smlouvě zaujmout jednoznačný odmítavý postoj.

Do všeobecných parlamentních voleb podle všeho zbývá ještě dlouhá doba a je možné, že se za ní některé věci změní. Osobně bych však tipoval, že po nich doba labouristické vlády skončí a bude vystřídána nekonzervativní vládou Konzervativní strany.