Politici mlčí, novináři píšou

E. Kocourek

Respekt 24/2008 otisknul rozhovor s Miroslavou Němcovou "o krizi v ODS", nadtitulek je "Neumím si vysvětlit naše vládnutí". Článek zabírá přesně jednu stránku časopisového formátu, ale titulky jsou hodně nafouknuté, řádkování řídké a textu je na stránce málo. A obsahu ještě méně.

Jak málo je v rozhovoru obsahu? Zkusím to změřit. Redaktoři Respektu (Tabery a Kundra) pokládají osm otázek, většinou silně sugestivních a "návodných". Jedna z osmi narážek dokonce vůbec není otázka, je to silně provokativní výrok, u kterého redaktoři zřejmě očekávají, že protistrana přitaká. Paní Němcová na jednu otázku (1) odpovídá jednoznačně (podporuje svého partajního předsedu), na tři (3,7,8) neodpovídá ("netušíme", "nevím", "nesledovala"), na jednu otázku (5) "odpovídá" zcela mimo téma a pouze na jednu (6) její odpověď má jakýsi relevantní obsah - bohužel to je právě ta narážka, kde se redaktoři vlastně na nic neptají a hlásají svoje vlastní moudra. Očekával bych, že přiměřená reakce svéprávné političky v takovéto situaci bude "To tvrdíte vy. Já se o tom s vámi bavit nebudu. Sbohem." A ještě může následovat prásknutí dveřmi.

Doňa Mimoňa české politiky naopak reaguje dojmologickým výkladem o situaci v české justici, jak ji ona vidí - nejspíš (obráceným) kukátkem odkudsi z Moravy.
Na jednu otázku (2) poskytuje rozsáhlou odpověď na dva odstavce, započítám oba, každý za půl bodu. Tedy další půl bodu na podporu partajního předsedy, další půl bodu bez odpovědi ("nemám ponětí").

Celkem tedy z osmi odpovědí tři a půl o ničem, jedna mimo téma otázky. Více než polovina! To mi připadá dost i na Miroslavu Němcovou.
Vypadá to, jako by se tázající se redaktoři i odpovídající poslankyně vzájemně nevnímali. Redaktoři kladou otázky, které vlastně ani nejsou otázkami, ale vyjádřením názoru a politického postoje redaktorů, a poslankyně je nechá. Poslankyně odpovídá tak, že vlastně neodpovídá, a redaktoři to stejně sepíšou a vytisknou.

O situaci v ODS se nedovídáme nic, leda že poslankyně Němcová "taky neví". O názorech poslankyně Němcové se dovídáme, že ve všech sporech stojí neochvějně na straně svého partajního předsedy, ale proboha proč, když se v těch sporech tak zoufale neorientuje?
K čemu je takový "rozhovor"?
Inu, přece k tomu, aby pánové Tabery a Kundra mohli otisknout svoje vlastní názory kolem fotografie Miroslavy Němcové.
Když to nevadí jí ...

To mi připadá jako mizerná úroveň novinařiny. Když novinář věnuje x hodin svého času na rozhovor a z politika nic nevydoluje, měl by mít dost poctivosti na to, aby nic nepublikoval. Hodně to připomíná nedávný rozhovor LN s primátorem Bémem. Z toho taky nic kloudného nevypadlo, a přesto to Lidové noviny publikovaly. Asi jako cestovatel, který po návratu z Afriky zjistí, že všechny jeho filmy jsou přeexponované, tak honem zaběhne za garáž pořídit pár exkluzivních snímků. Jako rybář, který strávil den na břehu zbytečně, se cestou domů staví v rybárně pro "úlovek" z kádě.

Ponechme stranou, zda mnohamluvně mlčící nebo mlžící politici opravdu nevědí, opravdu nemají vlastní názor, nebo jim pud sebezáchovy (nebo kdo?) radí o činnosti své a svých spolupartajníků a o svých názorech na ni raději nic neříkat.
Ale co ti novináři? Co ty nutí tisknout vatu bez stopy obsahu? Jsou tak neschopní, že nepoznají obsah od bezobsažného? Smysl od nesmyslu? Významné od bezvýznamného? Nebo jsou pod tak silným existenčním tlakem, že musí "něco" publikovat, i když nemají co?

Když už je řeč o psaní o ničem, připomenu mistra onoho žánru. Literární dílna Alexandra Dumase dokázala tímto způsobem naplnit velké množství knih. Na rozdíl od současné české novinařiny je to ale parádní oddychová četba. Moje oblíbená se jmenuje "Tři mušketýri ješte po deseti letech", šest tlustých svazků. V jednom z nich se Athos táže Ludvíka XIV: "Sire, je to pravda, že jste kamsi odvelel mého syna, abyste v jeho nepřítomnosti mohl svést jeho snoubenku?" A dozví se, že král se s ním o tom rozhodně, ale rozhodně nebude vybavovat. I pronese výrok, který mi připadá pozoruhodný: "Není-li volno se tázat, je volno předpokládat."
A už ho vezou do Bastilly.
Českým novinářům, pokud vím, Bastilla nehrozí. Když už tedy musí mermomocí tisknout rozhovory, kde přes polovic odpovědí zní "nevím", "netuším" a "nemám ponětí", třeba by pomohlo, kdyby novináři uplatnili ono Athosovo "není-li volno se tázat, je volno předpokládat", a chybějící odpovědi doplnili z vlastních zdrojů. Tím nemám na mysli, že by si je vycucali z palce.
Dnes už každý ví, jak postupovali Woodward a Bernstein. Hledat spolehlivé zdroje, a páčit informace z těch nespolehlivých, to je makačka. Chtějí se jim čeští novináři podobat? Nebo se radši přidrží metody jiného vzoru - svého nejnovějšího hrdiny, soudce Cepla mladšího?
Jedna paní povídala ...