Co mám ve věži

Jitka Macháčková

Říká se, když někdo mluví zmateně nebo bláznivě, že mu haraší ve věži. Já vlastním také věž ve které haraší, tu HIFI. A proto jsem se rozhodla, že vám popíši, co v ní mám. Ráno, než vůbec sundám nohu z postele, stisknu jeden knoflík, kde je napsáno ON a tím rozjedu rádiovou estrádu.

Jsem „Brňačka“, takže je logické, že nejbližší jsou mi místní, zejména komerční, stanice. Proč? Jejich hudebním vkusem, ale také informacemi o počasí a dopravě a hovorovým stylem. Šílím totiž z pražského slangu, kde je všechno na eeee… a kromě toho, ani humor „čecháčkovského“ typu mi nesedí. Tím nechci samozřejmě házet všechny Pražáky do jednoho pytle, protože Praha je prakticky taková Amerika, těch pravých Pražáků je tam, co by se na Noemovu archu vlezlo…

Zkrátka Brňanům jsou vesměs Pražané charakterově vzdálení jako Louvre v Paříži. Už slyším Pražáky, jak volají, že Brňany teprve nemusí, no to mi také víme, proto se nemůžeme ani v ranním zpravodajství na Nově dozvědět, jaké má být počasí v Brně. Asi patří do Rakouska… hurá. Informace vidíte jen o Praze, Plzni, Hradci, Olomouci nebo Ostravě. To jen pro objasnění, proč preferuji brněnské stanice.

Potom to celé ve věži vypadá například takto: Začínám u rádia HEY Brno, které od svého působení, kdy začalo po Brně někdy v roce 2003 vozit na autech ohromné repro-bedny s uřvanou muzikou, prodělalo mnoho změn, což je pro posluchače příjemným přínosem. Vzhledem ke slabému vysílači a malému pokrytí ztrácí na posluchačích a jen kolem +, - , 33 tisíce lidí týdně přiznává, že si rádio s rockovou muzikou ladí. Tohle rádio každopádně nezklame svými moderátory a jejich hudebními informacemi, také výborným zpravodajským servisem a rockovou klasikou. Rozhodně už u něho neusnete, protože hraje muziku, která má říz a šťávu.

Když mě HEY dostatečně probere mohu přepnout na popové KISS HÁDY, kde mě písničkou vítá třeba James Blunt. Zrovna jsem narazila na blok reklam, ale rádio „znám“ a dlouho už ho poslouchám, takže můžu říct, že ranní sekvenci obhospodařuje Borek Kapitančik, který je v brněnském éteru svérázným moderátorem, zrovna jako byl na AZ rádiu Radim Koziel, který se z éteru vytratil na pozici šéfa HEY. Škoda pro AZ. Jen nemohu stále přijít na chuť společníkům Borka, v „Ránu s Borkem a Edou“, protože Eda je smyšlený žvatlal, jen si představte, že trpí někdo rozdvojenou osobností a povídá si se sebou, promiňte Borku, ale chtělo by to renesanci. A potom je tu moderátorka zpráv, Alena, která svými komentáři k aktualitkám nutí můj prst udělat ťuky, ťuk na knoflík. Je slovním doprovodem hodně odvážná, takzvaná „huba-metla“, ale možná to tam patří. Kdoví… Klišovitost se do programu vnáší neustále se opakující soutěží „poznejte zvuk“ za peníze. Kdyby už aspoň poznávali posluchači něco jiného. Ale několik let pořád jen zvuk ??? Nevím, nevím Kissáci… Tak radši dál.

Dostávám se na třetí pozici, kde mám naladěného KROKODÝLA, to je brněnské skoro oldies rádio, které má sice svůj AC hudební formát, ale od KISS se liší právě výběrem hitů z osmdesátých a devadesátých let. Ano, občas samozřejmě zazní i nějaký ten současný hit. Je třeba říct, že toto rádio je v Brně populární pro nápadité promo-akce a na moderátorském a zpravodajském poli za poslední dva roky je vidět značný kvalitativní posun k lepšímu. Ranní blok moderuje už několik let Jan Kolařík, který je profesionálem a nedá se mu prakticky nic vytknout. Jakousi vtipnou nadsázkou přibližuje různé aktuální události. Rádio si pouštím zejména tehdy, když se vrhám do víru velkoměsta a potřebuji vědět, kde se sukuje doprava. Na této vlně jsou informace slušně k dispozici.

V další poloze se v mé věži nachází AZ RÁDIO, které je také moje oblíbené, i když není úplně z Brna, ale Zlína. Slušně ho tady ladíme, zřejmě díky brněnskému vysílači Medlánky. Sice dnes posluchače vítala moderátorka, která měla asi rýmu, protože z Brna bylo Brdo a zprávy zněly jako když trubce nasadíte tlumič, škoda, nepomohl asi kapesník ani kapky. Zajímavé je, že moderátorské osazenstvo na tomto rockovém rádiu je převážně ženské v poměru 4 : 1. Jeden muž. Mně osobně to nesedí a chtěla bych slyšet větší variabilitu. Neřku-li, že se ženy nechávají často unést emocemi a žvatlají zbytečnosti… Každopádně hudební playlist nabízí lahůdky, které jsem naposledy slyšela, když mi bylo 15 a kamarádi je sháněli pokoutně kdoví kde, protože pozor! To byla, jak říkali komunisti, kapitalistická propaganda, zakázaná. Hudbu mám nejraději hned za zvířátky, proto si vždycky u volební urny vzpomenu, co bylo, když jsem chtěla jako holka poslouchat Black Sabbath nebo Uriah Heep nebo Slade. Písničky na „Ázetku“ jsou pro mě nostalgií vzpomínek na krásné roky mládí a jsou i nyní stále super. Ovšem o novinky z rocku tady také nejste ošizeni.

Také přece jen nezapomínám na Prahu. Ta je pro mě v Evropě a také v EVROPĚ 2. Už se těším s čím zase vyrukuje Leoš a Patrik. Copak budou zajímavého zase řešit… Zatím zpívá Madonna, toho využiji a musím už šupnout do šatů, čas kvapí a tlačí na ručičky budíku. Budu muset brzo vyjet z domu. Mareš chválí jaro, ale zase omílá motorkáře, to snad říkal onehdy, snad včera. Myslela jsem, že s teplým počasím bude spíš obdivovat krásné holky venku a ne řvoucí motorky. S těmi děvčaty to není aspoň takové riziko nebo je Leoši? Patrik jen znuděně přizvukuje k motorkářskému tématu, ani se mu nedivím. Asi ho nebere. Myslím si už delší dobu, že tandem Mareš - Hezucký by si měl dát kolegiální pracovní prázdniny, chci tím říct, že po mém, asi tříměsíčním pozorování, mi připadají oba společnou židlí vyčerpaní. Dopřejte jim pane Fleichsmmane na pár měsíců jiného kolegu nebo kolegyni. Prospělo by jim to. Třeba Leoš - Tereza, to by byl páreček… to jsem jen fantazírovala. Spustila písnička od Těžkého Pokondru a to já nemusím, tak přepnu.

Hned za Evropou 2 následuje její sestra FREKVENCE 1, pořád jasně vede v celé České republice jako rodinné rádio a já musím přiznat, že i když mi nesedí po hudební stránce, tak moderátoři, kteří jsou známí zejména z televize, oslovují svým programem nejširší vrstvu lidí. Co dodat. Bravo. Pomáhá jim v tom také 22 vysílačů na celém území.

To v Brně tuto pozici supluje nejposlouchanější, také rodinné rádio, ČR Brno, tedy Český veřejnoprávní rozhlas v brněnském balení. Naprosto vyrovnané rádio v dlouhodobé poslechovosti se svými 220 i více tisíci posluchači denně na jižní Moravě hraje prim. I když je úplně mimo moji poslechovou kategorii, co se týče programu, starší populaci, jak je vidět, sedí. Já v něm stále postrádám spád, moderování, co slyším, je těžkopádné a připadám si v tu ránu, jakoby mi bylo sedmdesát let nebo byl rok 1978. A proč používá nějaký redaktor oslovení „páně“ místo pan, to už mi vůbec nejde do hlavy. Jsme snad na Proglasu, ale tam jde úplně o jiného Páně, jestli se nemýlím. Tento středověký, archaistický výrok se do slovníku redaktora nehodí ani na veřejnoprávní stanici. Jenže pohrdání světem vládne a s tím asi nic nespravíme. Proto při písničce od Jakuba Smolíka „Až se ti jednou bude zdát, že na světě není láska“ opouštím tuto stanici a dostávám se na „Popelku“ mezi rádii v Brně, kterou je rádio STUDENT.

Trochu nepovedený projekt připomíná spíš školní rozhlasové vysílání a ani se radši nebudu dívat na poslechovost, protože to nemá cenu. Jsou, když ne poslední, tak téměř, zkrátka někde dole v tabulce. Ale rozhodující pro poslechovost je také pokrytí a to má tohle rádijko tákhle malinké. Jen lokální úsek v Brně. Proti Frekvenci 1 jako mravenec a mamut. Nejvíc jsem se tady pobavila u zpráv, kdy každá je oddělena brnknutím kytary. Nezlobte se, ale amatéřina jako Brno. Co s tím jen bude dělat spoluvlastník - majitel Krokodýla, který nedávno koupil 30 procent podílu rádia, to jsem sama zvědavá.

Dostávám se k dalšímu, tentokrát už zase pražskému soukromému rádiu, IMPULSU, který soupeří neustále s Radiožurnálem a „Fleischmmanovými“ rádii o první příčky. A také může plně informačním soft (jemným) formátem konkurovat veřejnoprávní stanici, zpravodajství v regionech bravurně zvládá a má ho takzvaně v „cajchu“. Snad až na ten playlist, který se mi zdá malinko nacionální. Přece jen hrát jen česky…dobře, občas nějaká ta slovenská, to je trochu omezené na dnešní dobu, nebo snad ne?

Dál. Honí mě čas... Na stanici ČR 2 slyším moderátora Jiřího Pešinu, který podává informace o počasí a zmíní dopravu. Potom zpívá Věra Martinová, kterou mám ráda pro její kytarový um, jenže přece jen mi něco ve vysílání chybí. Reklamy rozhodně ne, to je to poslední, co by mělo na veřejnoprávní stanici snad být… nevím, trochu snad přisolit? Nebo osolit? Moderátor se zmínil o soutěži „Dobrého jitra s ČR 2“ . Začalo téma „o krematoriu“ a pustil ukázku z filmu s Janem Hrušinským jako doktorem… tak jsem se zaposlouchala, až jsem místo 7 minut, jak jsem si původně řekla, ztvrdla u rádia 12. Intelektuálové určitě nepřijdou na této stanici zkrátka.

Další odnoží ČR je stanice VLTAVA, která mě vítá s nějakou sonátou a moderátor omlouvá kiks v informaci. Pak slyším redaktorku, jak říká o izraelském skladateli a hudebníkovi Avišaji Kojenovi, který bude vystupovat v ČR a představí izraelskou hudbu s orientálními prvky a už začíná hrát skladba tohoto hudebního mága, ale asi tomu nerozumím, je to pár taktů, tedy nějaký hudební motivek v obměnách stále dokola. Přestalo mě to bavit a přepnula jsem.

No, to je bomba „mě snad vomejou“. Řve na mě reklama, musím honem stáhnout hlasitost nebo začne soused nade mnou v bytě dupat vztekem. Ještě se řeší TV magazín s jeho novou grafikou, kupodivu vrátili dětskou rubriku, děkuji za děti… (Bambule bijou bác). No a pak ještě něco o hemeroidech a už přeje Marcela Kopecká pohodový den odkud jinud než z brněnského rádia PETROV. Trochu mě zase otrávila písnička od skupiny Karamel „Přízrak 7.B, jistě ji znáte z minulosti… „Dál sama si kráčí po cestách svých, je jiná, je zvláštní, než ty z jiných tříd…“. Taková lehce pionýrská… Já vím pane Buriane, že ty písničky byly a že by bylo škoda je zahodit, jenže ne všechny jsou nadčasové a oslovují dnešní posluchače jako třeba hned ta následující od Michaela Jacksona o Zeměkouli (Earth Song -strhující videoklip). Tady se mi jeví dost hrozná nevyváženost v playlistu, taková se snad neslyší na žádném rádiu. Petrov si v Brně ale přece jen drží stabilní pozici pro dobré zpravodajství a serióznost a poslechovost už se blíží k 60 (v tisících posluchačů denně).

Na věži mám naladěný také PROGLAS a zrovna tam probírají kupodivu fotbálek, ranní motlitba už asi proběhla. Já, jako nevěřící křesťan, chcete-li Tomáš, to rádio neposlouchám. Zprávy přebírá z ČR Praha, takže není co dodat. Kolem tohoto rádia je vždycky mnoho bouřlivých diskusí a protože je tolik specifické, nebudu se k němu vyjadřovat. Neoslovuje mě po žádné stránce. Ovšem své místo na výsluní má, protože ho poslouchá týdně 53 tisíc lidí.

Nakonec si nechávám stanici RADIOŽURNÁL, které konkuruje jen komerční F1, přetrpím reklamu na mobil, zprávy, kde se opět omílá hořící skládka v Libčevsi a také se dovídám, že prý ženy uklízí rády. Ohlížím se kolem sebe, ale žádnou nevidím, hm… tak nechápu, kde jsou ty ženy. Jestli to nebude jen podle hesla, měj rád to, co musíš dělat. Ještě se vyznamenala ČOI- ka s dalším odchycením „šuntů“ na trhu a už se hlásí „zelená vlna“, to je přežitek ze stanice „Hvězda“ nebo se mi to zdá? Po 7 minutách začíná hrát zahraniční pop, zpívající partičku neznám a ani mě píseň nezaujala, tudíž se vracím na rádio Krokodýl, kde zrovna kapela Kryštof tvrdí, že slova jsou jen kapky deště, hm, tak to snad, abych vzala hadru, všechno, co jsem nyní napsala setřela a radši se podívala z okna, jestli si mám vzít deštník či nikoliv, než vyrazím do ulic.