Volte modře, jezděte zeleně

Edvard Kožušník

blog. Aktuálně.cz

Pravicovým stranám liberálně-konzervativního typu je mnohdy nespravedlivě podsouván odpor k ochraně životního prostředí. Vedle toho je pak vytvářeno klišé, že patent na ekologické chování mají různé levicové a zelené politické směry.

V České republice tomuto černobílému vidění přístupu k ekologii možná nahrál svými některými provokativními výroky na hlavu různých ekologistů Václav Klaus. A jak známo různé mediální zkratky napomohly tomuto jednoduchému škatulkování. Málo se to ví, ale kdo sleduje chování Václava Klause, může vidět, že se jedná o člověka velmi šetrného a to nejen k životnímu prostředí. Ostatně právě za jeho vlád v devadesátých letech byla nastartována řada kroků vedoucích ke zlepšení životního prostředí zdecimovaného 40letou totalitní vládou levice. Výdaje na ochranu životního prostředí začaly rapidně klesat právě se skončením druhé Klausovy vlády.

Pravice se často dostává do střetu s různými ekologisty a zelenými fundamentalisty ne proto, že by nechtěla mít zdravé životní prostředí či jej nechtěla zachovat pro příští generace v co nejméně poškozeném a vyčerpaném stavu. Spor je v tom, že pravice, tak jak si váží životního prostředí, si také váží svobody jednotlivců. Pravice si dokáže představit symbiózu svobodného jednání občanů s trvale udržitelným životem, zatímco různí ekologisté a jiní radikálové mnohdy požadují pro ochranu přírody významná omezení svobody lidí. Přitom právě svobodné jednání lidí je tím hlavním motorem vývoje nových k přírodě šetrnějších technologií a inovací. Jsou to nové, úsporné a dostupné technologie, které dokáží lidi motivovat k větší ochraně životního prostředí, zatímco různé zákazy a omezení žádnou motivaci v lidech nevzbudí. Ba právě naopak zákazy a omezení vzbuzují obecně v lidech odpor.

Považuji se za člověka s pravicový smýšlením a považuji za svou povinnost chovat se šetrně k životnímu prostředí, aby si krásy života na zemi mohly užívat nejen mé děti, ale také jednou děti mých dětí a další a další generace. Nemyslím si, že ochrany přírody by měla být výlučným tématem jen pro určité "zelené" politické subjekty. Ostatně poslední týdny ukázaly, že alespoň v České republice platí, že Strana zelených je zelená jen programově, aby vykryla určitou poptávku na politické scéně. Jak jinak si lze vysvětlit, že místopředsedkyně Strany zelených nám tady tři roky káže o důležitosti využití biomasy a pak na konkrétní dotaz "co je biomasa" nezná odpověď?

Přijde mi zcela naprosto přirozené, že třídím odpad, používám energeticky úsporná svítidla a nyní jsem si dokonce pořídil ekologické kolo – www.ekolo.cz, kterým se, kdykoliv to umožní počasí, dopravuji do práce. Mimochodem toto kolo Vám mohu jen doporučit. Díky němu nemusím každý den stát v dopravních zácpách, jeho elektromotor, který je poháněn baterií, jež se dobíjí přímo z elektrické zásuvky, mi umožňuje, se v pražské dopravě plynule pohybovat až rychlostí 28 km/h, takže ani v obleku se nemusím při jízdě do práce zapotit. To vše bez vypouštění emisí do pražských ulic. Možná by bylo zajímavé zjistit, kolik emisí vypustí oni "zelení" politici křižující ve svých naddimenzovaných vládních limuzínách pražské ulice.

Ochrana přírody je však běžný postoj k životu a nemusím si proto nutně zakládat "zelenou" politickou stranu. Ba naopak, jsem přesvědčen, že v politické straně jejíž jsem členem toho směrem k ochraně životního prostředí dokáži prosadit více, než dokážou různé marketingově vytvořené zelené politické subjekty.

Znázorněné kolo není kolo, které Jiří Havel slíbil Janu Zahradilovi