Jak Václav Havel (ne)čte noviny

Sylva Vaněček Šauerová

V uplynulých několika dnech jsme byli po delší době svědky obsáhlejších vystoupení trojlístku bezesporu největších českých politických osobností : bývalého předsedy vlády Václava Klause, současného prezidenta ČR (Pátek LN, 16. 12.), viz , bývalého prezidenta Václava Havla (LN, 17. 12.) a bývalého premiéra Miloše Zemana, ČT 1, 18. 12.)viz
.


Předpokládejme, že profesionálního zhodnocení uvedených vystoupení se ujme některý z politologů nebo alespoň komentátorů politického dění předních českých tiskovin a budou se seriózně zabývat jejich stanovisky k evropskému dění (resp. mírou koncepčnosti, propracovanosti a vyargumentovanosti jejich stanovisek), názory na aktuální domácí politiku, ale také třeba i dílčími tématy, například jejich rozdílným pohledem na důvody posilování komunistů na české politické scéně (Zeman /chyby předchozích vlád, včetně vlád ČSSD/ versus Havel /„ve vrcholné politice něco smrdí“, „lidé mají potřebu změny“/) nebo na postoje předsedy vlády ve vztahu k EU (Klaus : „Neznám žádný názor pana Paroubka na Evropskou unii“ versus Havel : „Myslím, že sympatická je jeho jednoznačně proevropská politika“). Nebo se třeba některý z historiků zamyslí nad Havlovým tvrzením, že kdyby byl „například v listopadu 1989 zvolal na Václavském náměstí: Chceme kapitalismus, zakažme komunisty, nejspíš by byl vypískán“, atd. Z hlediska psychologického je pak jistě zajímavým i jeho výrok : „Mám rád, když se mne někdo bojí. Protože mě se většinou nikdo nebojí“. Nechme se překvapit, uvedená vystoupení všech třech jmenovaných osobností by zapadnout neměla. Pokud by však takovým glosátorem snad měl být pan Jiří Pehe, lze téměř oprávněně předpokládat, že - z poměrně čitelných důvodů - přehlédne to, co by opominuto být nemělo : t.j. zřetelné bagatelizace, mlžení, nepravdy či dokonce fauly někdejšího prezidenta Václava Havla.



„Já jsem na jaře přestal číst noviny. Nedávno se mi však jedny dostaly v letadle do ruky a překvapeně jsem zjistil, že mám aféru: jsem podezřelý, že se kamarádím s předsedou vlády. Musel jsem se tomu smát, protože mi to připomnělo moji hru Spiklenci“, sdělil exprezident v úvodu rozhovoru, ač hned v dalších řádcích poněkud nelogicky souznění se současným sociálnědemokratickým premiérem Jiřím Paroubkem znovu potvrzuje : „... nám by to klapalo (kdybych byl v prezidentském úřadě), což si opravdu myslím“. A vzápětí nenechává na pochybách, kdo je viníkem nedávné neshody mezi prezidentem a předsedou vlády : „Já jsem spolupracoval se sedmi předsedy vlád. A nikdy se nestalo, že bychom měli veřejnou rozmíšku o ústavních právech prezidenta ve věci jmenování či nejmenování ministra. Když se mi nějaký ministr nezdál, tak jsem o tom mezi čtyřma očima pohovořil s ministerským předsedou a dohodli jsme se tak či onak. Ale veřejnou roztržku jsem neabsolvoval a tím méně si myslím, že bych ji mohl absolvovat s panem Paroubkem“.


Protože Václav Havel od jara nečte noviny (v únoru, kdy je ještě četl, považoval kupříkladu události kolem Grossova bytu za „úplnou absurditu“, která podle jeho názoru „rozhodně nebyla důvodem k demisi“ /ČTK, 21. 2./), nemůže vědět, že Jiří Paroubek veřejně připustil, že prezident Václav Klaus se v době před jmenováním Davida Ratha ministrem zdravotnictví pokusil mezi čtyřma očima, tedy neveřejně, vysvětlit předsedovi vlády důvody, které jej vedou k negativnímu postoji ke jmenování tohoto nového člena vlády (např. Právo, 26. 10.). Ten se tehdy zcela vážně zabýval myšlenkou, že bude současně řídit ministerstvo a lékařskou komoru (MfD, 17. 10.). Zde tedy Václav Havel „chyběl“. Podívejme se na další části rozhovoru, na otázky a zejména pak na jejich odpovědi :

LN: Říkáte, že vám konvenuje jeho (Paroubkova, pozn. zprac.) proevropská politika. Není ale ta politika spíš například pročínská?

Nevím, jak otevřeně mluvil s čínským ministerským předsedou, který tady byl. A celkem nemám důvod to zkoumat ...
...
LN : Neměl by Paroubek během své cesty do Číny mluvit i o lidských právech?
Já sám jsem měl kdysi nápad, že bych mohl zkombinovat návštěvu Číny s návštěvou Tchaj-wanu, což se nesmí a nikdo to ještě neudělal ... (sic !)
LN : Mně zas připadá trošku utopické myslet si, že Paroubek začne v Číně o lidských právech mluvit. Zatím prohlásil, že se nenechá unášet ideologickou předpojatostí a vyzdvihl otázku obchodních vztahů. Před samotnou cestou se radil dokonce s Miroslavem Grebeníčkem.
Že se s ním radil, mi známo není.

Ano, na jaře přestal číst noviny, nemůžeme V. Havlovi tedy vytýkat neznalost. Podívejme se dál.

LN : Otevírá z tohoto pohledu Paroubek politiku správným lidem? A teď mám opravdu na mysli Ratha a Jandáka.
Já to neumím posoudit. Museli bychom vidět konkrétní výsledky jejich práce...


LN : A Jandák?
Zatím znám jen několik jeho rozhovorů v novinách, v nichž na mě působil jako člověk velmi žoviální.

Vida, tak přece jen. Václav Havel tedy přece jen noviny čte. Anebo ne ?

LN : Takhle lze vysvětlit i náhlou popularitu Jiřího Paroubka? On přece také mluví jiným jazykem.
Lidem se asi docela líbí, že je v politice rázný muž. Paroubek není rozpačitý. ... Mimochodem, všiml jsem si, že Paroubkovi je vyčítáno bratření s KSČM. Nevím, musela by se udělat statistika, s kým komunisté kdy hlasovali. Mám pocit, že víckrát hlasovali s ODS než s ČSSD.


Ano, bývalý prezident noviny čte. Jinak by nemohl vědět, že je „bratření s KSČM“ Paroubkovi vyčítáno. Ale ne ! Nemůže je číst. Jinak by přece MUSEL vědět, že není třeba „dělat statistiku, s kým komunisté kdy hlasovali“. Ta je přece k dispozici, proč mu ji tedy Jakub Hladík nevyhledá ? „Dohoda ČSSD a KSČM nahradila vládní koalici“, „Statistika hlasování dokazuje : ČSSD vládne s komunisty“, informovaly čtenáře zcela nedávno třeba Hospodářské noviny (HN, 7. 12.) a připojily i statistiku hlasování, viz



Jaké je tedy resumé ? Václav Havel český tisk někdy čte a někdy zase ne. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že o některých dějích (jevech) ve společnosti je informován poměrně dobře, jindy je neznalost prostředí pro bývalého prezidenta a vlastence, jímž sám sebe nazývá, až zarážející. Pozorovatele by tak mohlo napadnout, že exprezident vyčleňuje ta fakta, která do jeho vidění světa a jeho politických náhledů či preferencí tak úplně nezapadají, a ta pak prostě odfiltruje, nebere je na vědomí. A pokud se týká společného hlasování ODS s bolševiky : není tento výrok poněkud „unfair“ ? Václav Havel se však nikdy, pokud je (mi) známo, nezabýval sportem, neví, co je férový zápas a o pojmu „rovná, čestná hra“ zřejmě nikdy vážně nepřemýšlel. Třeba by ale rozuměl jinému přirovnání : nejde tady snad o (stále trvající) syndrom okopávání kotníků ?