Staronové zdravotnictví
Vilém Barák
(MF Dnes 9.3.2006)
Při každé návštěvě lékaře se upřímně divím, že zdravotnictví dosud funguje. Je to zásluhou stavovské cti i obětavosti lidí, kteří ve zdravotnictví pracují a díky jejich společenským návykům, že vše něco stojí a zdroje jsou vzácné. Zdravotnictví je totiž odvětvovým pokusem praktikovat socialismus, kdy každý dává dle svých „možností“, do společné kádě sociálního „pojištění“ a všichni si berou podle svých potřeb. Podle představ politiků má uvedený systém poskytovat všem a zdarma kvalitní zdravotní péči. Splnit tyto tři cíle zaráz není ekonomicky možné a vždy jedna z uvedených vlastností chybí. Takže všichni dostáváme v podstatě zdarma málo kvalitní služby, ať již v podobě nemoderních léků, zastaralých přístrojů, škaredých nemocnic nebo čekání v ordinacích. Naprosto přirozenou reakcí na daný stav je potom tzv. korupce, kterou se jednotlivci snaží získat vyšší kvalitu služeb. Úplně stejnými neduhy však trpí i další enklávy socialismu jako školství a bydlení.
Ve zdravotnictví chybí regulace prostřednictvím cen, a proto se nabídka i poptávka po lécích, přístrojích, lůžkách, personálu, zdravotních úkonech nekontrolovatelně rozpíná a panuje zde chaos. Jenže tento ostrov socialismu se ještě ke všemu nachází uvnitř (ještě) nesocialistické ekonomiky. Z toho plynou ostré konflikty s vnějším prostředím, kdy neomezované „potřeby“ zdravotnictví opakovaně naráží na tvrdou realitu „zaplať-dostaneš“ u dodavatelů energií, léčiv a materiálu. Na sekeru se dává pouze dočasně, což potvrdili distributoři léků, když kvůli dluhu 400 miliónů korun zastavili dodávky nemocnicím Na Bulovce, Thomayerově a U sv. Anny. Jak velké je celkové zadlužení zdravotnictví, když nedávno vyšlo najevo, že závazky všech tří nemocnic ve skutečnosti dosahují 1,2 miliardy korun?
Povšimněme si bouřlivé reakci státu na zastavení dodávek léků nemocnicím, tolik odlišné od nečinnosti při zastavení dodávek peněz. Premiér Jiří Paroubek hovořil o gangsterském jednání a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže promptně zahájil vyšetřování distributorů s podezřením na kartelovou dohodu. V podstatě se ale politici snaží silou potlačit tržní vztahy „zaplať-dostaneš“ a rozšířit socialismus na další oblast ekonomiky, i na distribuci léků. Možná ale stát neřekl poslední slovo a ředitelé vzpurných společností půjdou do vazby třeba za trestný čin obecného ohrožení. Stejně jako v případě podnikatele Pitra, by určitě nějaký podtajemník ředitele tajné služby nějakého soudce přesvědčí o přáním vlády na vydání zatykače.
V souvislosti s nedávnou demonstrací lékařů na Staroměstském náměstí se mezi vládou a opozicí rozhořel spor, zda se konala ve prospěch ODS či nikoliv. Jestliže návrhy občanských demokratů jsou pro lékaře, lékárníky a pacienty přínosem, proč se za toto spojení stydět? Kromě toho, souputníkem sociální demokracie jsou odbory, bojové organizace proletariátu, jejichž vůdci ji reprezentují i v parlamentu. V souvislosti se zmiňovanou demonstrací David Rath také tvrdil, že se jedná o krystalicky čistý spor zda se u lékaře bude platit nebo vše zůstane v podstatě zadarmo. Doplatky však nejsou nápadem na samoúčelné týrání nemocných, ale naopak opatření v jejich prospěch. V podstatě se jedná o snahu pomocí plateb vnést do zdravotnictví určité regulační mechanismy a docílit pomocí pákového efektu několikanásobné úspory na výdajích. Ušetřené prostředky mohou posílit solidaritu systému ve prospěch těžce nemocných. Pokud se však doplatky nemají stát pouze další formou zdanění, musí být o stejnou částku zároveň sníženo zdravotní „pojištění“.
Před rokem 1989 jsem se domníval, že jedním z hlavních důvodů zhroucení socialismu bude poznání lidí, že díky „jeho“ péči zemřou dříve, bolestněji a kvalita života v nemoci bude horší než na Západě. Dnes všechno pozitivní, co přinesla svobodná volba lékaře a malinkatá míra konkurence ve zdravotnictví, začíná být ničeno návratem tuhého socialismu, nucenou přeměnou nemocnic na „neziskovky“, ekonomickou likvidací soukromých praxí a lékáren. David Rath veden předvolebními instinkty, látá nejhorší problémy zdravotnictví miliardami korun z našich daní, pomocí restriktivních vyhlášek zdánlivě omezuje výdaje a vše překryje hulvátstvím. Velká čísla vypadají efektně. Co na tom, že pacienti jsou v ordinacích odmítáni a léky pro vážně nemocné zdražily. Jeho kroky mají charakter opatření válečného komunismu. Čas na skutečnou reformu nadejde, až pacienti neseženou lékaře ochotného je v režimu státního systému ošetřit a sami jim budou nabízet peníze nebo přijdou na to, že kvalita zdravotní péče odpovídá míře trhu ve zdravotnictví.
Vilém BarákOd roku 1996 působil v bankovnictví v oblasti rizikových pohledávek. Dnes se věnuje krizovému řízení společností. Publikuje články v MF Dnes, Lidových novinách, Respektu, Hospodářských novinách a Virtually, převážně k ekonomickým tématům. Je spolupracovníkem Liberálního institutu.
