Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


OS Občané za svá práva: Ohrožení svrchovanosti České republiky



Vážený pan

prof. Ing. Václav Klaus CSc.

prezident republiky

Pražský hrad

119 08 Praha 1


Věc: Ohrožení svrchovanosti České republiky

Vážený pane prezidente,

ve svém rozhovoru pro MF DNES dne 29.9.2007 jste uvedl: „Lidi jsou nepřetržitě klamáni a manipulováni“. Domníváme se, že daleko horší je, když jsou nepřetržitě klamáni a manipulováni nejen lidé, ale přímo Česká republika. Proto si dovolujeme se na Vás obrátit se závažným upozorněním na nebezpečné skutečnosti, které podle našeho názoru dospívají až k přímému ohrožení nezávislosti a národní bezpečnosti České republiky. Nebezpečí z dalšího vývoje v České republice spatřujeme v tom, že Vaše názory na některé NGO´s se ukázaly nejen pravdivé, ale nynější stav a hlavně další výhled jsou bohužel ještě horší, než jsme si mohli i v nejhorším snu vůbec představit.

V normálním politickém životě máme vládnoucí koalici, tj. první politickou sílu, opozici jako druhou politickou sílu a občany či občanská sdružení, kteří hájí svoje legitimní zájmy. Tato občanská sdružení chtějí, aby volení politici rozhodli v určitých případech v jejich prospěch. Nechtějí, a ani nemohou však sami rozhodovat na úkor řádně volených orgánů politické moci. V poslední době se však profilovala politická TŘETÍ SÍLA. Tato TŘETÍ SÍLA chce jednoznačně v České republice panovat a rozhodovat, aniž by byla řádně občany volena /Poznámka: v zahraničních materiálech sama sebe tato kapitálově nesmírně silná síla nazývá „Třetí sektor“ Domníváme se, že v českých podmínkách název politická TŘETÍ SÍLA lépe vystihuje skutečnost/.

TŘETÍ SÍLA poprvé předvedla České republice svojí skutečnou moc v roce 1997. Po uměle vyvolané politické krizi byl předsedou vlády jmenován nikým nevolený pan Tošovský. Totéž se opakovalo v roce 2005, kdy opět nikým nevolený p. Paroubek, který ani nekandidoval do Poslanecké sněmovny, se stal předsedou vlády. Prostě najednou tu nějaká TŘETÍ SÍLA vytáhne před užaslými občany králíka z klobouku a řekne : to je on – Váš předseda vlády, NIKÝM NEVOLENÝ. Při takovémto postupu se volby do Poslanecké sněmovny stávají výsměchem. K čemu volby, když výkonnou moc ve státě přebere nikým nevolená osoba, která se opět obklopí kamarilou nikým nevolených, ale jako za císaře pána prostě jmenovaných potentátů , bez jakékoliv osobní politické odpovědnosti. V očích občanů mají svojí odpovědnost pouze k vlastní peněžence, jak jí naplnit ze státní kasy. Hlavně panovat, aniž by byli řádně zvoleni. A jak uvidíme dále, hájit zahraniční zájmy na úkor občanů České republiky.

Uvedenou problematikou se zabývá např. poslanec Evropského parlamentu p. Hynek Fajmon. Ve svém článku „Občanská společnost“ v časopise Revue Politika ze dne 24.5.2007 uvádí: „Česká společnost prožívá od roku 1989 dodnes urputný zápas mezi zastánci pojmu „občanská společnost“ vedenými Václavem Havlem a zastánci parlamentní demokracie, vedenými Václavem Klausem. V poslední době se zdá, že je zápas rozhodnut ve prospěch druhého tábora, ale to ještě neznamená, že válka je definitivně dobojována.“

Jak je vidno, evropský poslanec, odborností historik, zcela správně používá válečných pojmů. Žijeme ve světě, kdy válka na meče či bombami byla nahrazena válkou hospodářskou, která se projevuje m.j. bojem o ovládnutí médií a o to, aby nikým nevolení panovali nad řádně zvolenými zástupci občanů. Cílem je totéž, co bylo vždy v dějinách: udělat z českých občanů na jejich vlastním území občany druhé kategorie, s možností pracovat pouze ve mzdě. A podmínky, za kterých k nám proudí zahraniční kapitál, utvořit pro české občany de facto otrokářské.

Pan europoslanec ale hluboce podcenil nynější stav. Nikým nevolení, v médiích znázorňováni jako lidi vyššího typu s jedině správnými názory, placení z velké části ze zahraničí, či přímo zahraničními vládami, ovládli již od doby vlády pana Tošovského klíčové ministerstvo, jakým je ministerstvo vnitra. A netají se tím, že chtějí ovládnout i další ministerstva či klíčové úřady. Jsou tak silní, že s přehledem veřejně porušují zákony České republiky, přičemž příslušně české úřady se jich tak bojí, že zcela přehlížejí toto veřejné porušování zákonů.

Dosavadním viditelným vrcholem v této válce je dnem 19. září 2007 ovládnutí „protikorupční linky“ 199 českou pobočkou zahraniční společnosti Transparency International (se sídlem v Berlíně) na úkor českého ministerstva vnitra. V případě provozování této linky vnitrem je totiž každé nahlášení podezřelého případu automaticky vyšetřováno podle příslušných zákonů. Při provozování linky českou pobočkou zahraniční společnosti se další postup po nahlášení podezřelého případu řídí „úvahou“ obsluhy, jak s podezřením dále zacházet, bez ohledu na české zákony. Přitom ale tato obecně prospěšná společnost Transparency International – Česká republika je současně i podnikatelským subjektem /činnost vydavatelská, poradenská, lektorská/. Dále má ve Stáním fondu životního prostředí de facto spolurozhodovat o 130 miliardách Kč z Evropské unie./Toto sdělil ředitel Státního fondu životního prostředí pan Petr Štěpánek dne 20. prosince 2007 ve večerním zpravodajství České televize/. Takže česká pobočka zahraniční společnosti Transparency International je v jedné osobě policajt, podnikatel a státní úředník, rozhodující o miliardách. O takovém podnikání se nesní ani v nejlepších snech nejbohatším lidem planety, počínaje panem Gatesem a konče filantropem panem Sorosem.

Na příkladu české pobočky zahraniční společnosti Transparency International si ukážeme, jak tato společnost, u níž je důvodné podezření, že veřejně porušuje zákony České republiky, nesmírným způsobem dlouhodobě poškozuje ekonomické zájmy České republiky. Přesto jí české ministerstvo vnitra a některé další úřady státní správy v tomto boji podlehly.

Aby nedošlo k nedorozumění, toto není žádný útok na současné vedení ministerstva vnitra. Základ naprosté porážky ministerstva vnitra byl již dán v roce 1999 – viz „Zpráva o korupci MV ČR za rok 1999“ kde je v bodě 2.4 uvedeno, že činnost Transparency International je nutno maximálně podporovat. A to byla česká pobočka Transparency International založena teprve v červnu 1998. A ve zprávě ministerstva vnitra za rok 1999 je Transparency International výslovně jmenována jako jediná v boji proti korupci. TŘETÍ SÍLA již tehdy nařídila ministerstvu vnitra, že jako jedinou organizaci musí podporovat Transparency International. A hned na to již byl připraven projekt „Transparentnost pro Českou policii“, který Transparency International realizovala od února 2001. Jeho pokračováním byl potom cyklus seminářů české pobočky zahraniční společnosti Transparency International s názvem „Koncepce boje proti korupci v České policii“ . Takto si již tehdy TŘETÍ SÍLA podrobně zmapovala fungování a organizaci České policie…


Je nutno zdůraznit, že česká média, ovládaná zahraničními vlastníky, zcela utajila před občany skutečnost, že jim začali panovat nikým nevolení předsedové vlád. Rovněž tak zvaná veřejnoprávní Česká televize, kde generální ředitel plní současně funkci vrchního cenzora. Co on totiž neschválí do vysílání, to se neodvysílá. NIKDO mu nesmí nařídit odvysílání jakéhokoli pořadu, a tím prolomit současnou cenzuru v ČT. Za císaře Josefa II, to je více jak před dvěmi sty lety, byl v Rakousku jmenován cenzor, proti jehož rozhodnutí se mohl postižený u soudu domáhat zveřejnění svých názorů. Česká tzv. veřejnoprávní média se dostaly ještě před císaře, přímo do středověku, s tím, že proti rozhodnutí vrchního cenzora – generálního ředitele, není odvolání. Jediným posláním Rady České televize je odvolat generálního ředitele, pokud špatně cenzuruje. A že Rada České televize je zvolena v rozporu s Ústavou, to už naši zákonodárci raději ani nechtějí slyšet.

Vrcholem snahy o naprostou cenzuru názorů veřejnosti bylo dnem 18. května 2007 zrušení telefonických volání posluchačů do pořadu Českého rozhlasu „Radiofórum“. Protest Svazů důchodců tj. nejpostiženější části obyvatel ekonomickou reformou, Rada Českého rozhlasu „zastupující veřejnost“, hodila prostě do stoupy. Přitom telefonáty posluchačů byly vydávány při jejich zavedení v roce 1990 jako zavedení demokracie proti totalitě, kdy to nebylo možné. Český rozhlas se vrátil zpět do totality…


Na transformaci české ekonomiky a odstátnění podniků do rukou zahraničních vlastníků po roce 1989 byly západoevropské státy dobře připraveny. Podle jejich zákonů úplatky, které poskytovaly jejich obchodní vyslanci zahraničním veřejným činitelům v mezinárodních podnikatelských transakcích (m.j. i v České republice), byly daňově uznatelné položky. Přeloženo do lépe srozumitelného jazyka, západoevropské země se již v předstihu připravily na zkorumpování odpovědných úředníků v České republice za účelem zdecimování našeho průmyslu a ovládnutí tisku. Na příklad u našeho největšího obchodního partnera, v Německu, byly úplatky poskytované v zahraničí daňově odečitatelnou položkou až do roku 1999. Precizně to vyjádřil předseda Úřadu pro hospodářskou soutěž pan Martin Pecina ve svém článku v časopise Lobby číslo 01/2003.



Vzhledem k tomu, že tento stav nebyl dlouhodobě únosný, připravovala se od roku 1993 v OECD „Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích“. Tato „Úmluva…“ byla také OECD přijata v roce 1997. Bylo proto nutno připravit vůči zemím bývalé RVHP zcela jinou strategii. Proto již v roce 1993 založil tehdejší ředitel Světové banky pro Afriku, německý právník p. Peter Eigen mezinárodní organizaci Transparenci International. Pro informaci je nutno uvést, že za jeho osmnáctileté éry 1975 - 1993 došlo v Africe k největším korupčním aférám. Transparency International je typický příklad zahraniční společnosti, řízené svou berlínskou centrálou a placenou z naprosté většiny zahraničními vládami nejbohatších států – viz přiložená ANALÝZA.(bude publikována po částech od zítřka)







Česká republika se již dostala do stavu, kdy je její svrchovanost a nezávislost prakticky ohrožena v oblasti:


1. ohlašovací povinnosti ministerstva vnitra v oblasti trestného činu úplatkářství

2. investic

3. nezávislosti soudců

4. obrany

5. volby prezidenta republiky



Ad 1. Ohrožení České republiky v oblasti trestného činu úplatkářství




Občanské sdružení „Občané za svá práva v Praze“ podalo dne 24. října 2006 předsedovi vlády a ministru vnitra řádnou „Stížnost na Rozhodnutí dát veškerou moc nad veřejnými prostředky v boji proti korupci Transparency International“. V této stížnosti jsou vyslovena závažná podezření na činnost české pobočky Transparency International s jasným požadavkem, aby se této organizaci nesvěřovala protikorupční linka, ale hlavně, aby výběrové řízení na provozování této linky bylo veřejné a transparentní. Ministerstvo vnitra na tuto stížnost nebralo vůbec zřetel. Dokonce pošlapalo vlastní vyjádření, které uvedlo ve své tiskové zprávě ze dne 19.10.2005, ve které jednoznačně vyslovuje nedůvěru k výzkumům, prováděných Transparency International.

Naopak, současný ministr vnitra sdělil v září 2007 na tiskové konferenci, že MV předalo provoz protikorupční linky, hrazené ze státních prostředků, české pobočce zahraniční společnosti Transparency International. „Zřízením (protikorupční) linky chceme dosáhnout toho, aby občané s větší důvěrou hlásili případy korupčního jednání“. Ministr vnitra, jako státní úředník, se musí vyjadřovat v terminologii zákona. Žádný zákon v České republice nezná pojem „korupce“. Podle zákona č. 140/1961 Sb. je tato záležitost stanovena v oddílu třetím: Úplatkářství a je jednoznačně vymezena § 160, 161, 162, 162a.

a) Podle zákona je ohlašovací povinnost na trestný čin úplatkářství svěřena pouze státním orgánům. Ohlašovací povinnost nelze převést na soukromou společnost. Takto vlastně, nikým nezvolené osoby, rozhodují a ve skutečnosti nahrazují státní mocenský orgán a sami rozhodují, zda a komu co nahlásí. Vytváří se tím i mezi občany prostor pro spekulace, zda informace, které soukromá organizace takto získá, nemohou být využity i k jiným účelům /informování konkurenčních subjektů/ či dokonce k vydírání. JAKÝ STÁTNÍ ORGÁN BUDE KONTROLOVAT, JAK ČESKÁ POBOČKA ZAHRANIČNÍ SPOLEČNOSTI TRANSPARENCY INTERNATIONAL NALOŽILA SE ZÍSKANÝMI INFORMACEMI, KDYŽ JE PROVOZ PROTIKORUPČNÍ LINKY PLACEN ZE STÁTNÍCH PROSTŘEDKŮ?


b) Jak bylo zmíněno, ministerstvo vnitra udržuje již od roku 1999 zvláštní vztahy s českou pobočkou zahraniční společnosti Transparency International. Trvale jí dává granty, to je dary ze státního rozpočtu a tím si jí vlastně vydržuje. V roce 2006 obdržela česká pobočka zahraniční společnosti Transparency International od ministerstva vnitra 891 000 Kč na „Prevenci korupčního jednání“. Pro rok 2007 uzavřelo dne 29. června 2007 ministerstvo vnitra s českou pobočkou zahraniční společnosti TI smlouvu o provozování protikorupční linky. Za období od 19. září 2007, kdy byla linka uvedena do provozu, do ukončení provozu dne 28. února 2008 obdrží tato česká pobočka 1,8 milionu Kč, to je 300 000 Kč měsíčně. Technologické zařízení k provozování linky nakoupí za státní peníze Transparency International a následně je předá ministerstvu vnitra – to je zcela nestandardní postup. Technologické zařízení a jeho uvedení do provozu je natolik složité, že automaticky staví českou pobočku zahraniční společnosti TI do zcela přednostní pozice při vybírání provozovatele protikorupční linky na další období. / Smlouva mezi ministerstvem vnitra a českou pobočkou zahraniční společnosti Transparency International je k dispozici na transparency.cz/.


Jestliže předseda vlády České republiky nám dne 20. prosince 2007 svým čj. 17174/07-OSV sdělí, že dle informací, které poskytlo Ministerstvo vnitra, je v současné době připravováno výběrové řízení na dlouhodobého provozovatele protikorupční linky a výběrové řízení bude zveřejněno na přelomu roku 2007/2008, je to dobrá zpráva a máme jí věřit.


Věřit? V České republice věřit předsedovi vlády? Vždyť totéž Ministerstvo vnitra nám svým čj. ODK-2820/ZŘ-2007 sdělilo již dne 18. prosince 2007, že dle aktuálního rozhodnutí dojde na přelomu roku 2007/2008 ke zveřejnění dotačního titulu na provozovatele centrální protikorupční linky a nikoli k vypsání výběrového řízení.


Jaký je zásadní rozdíl mezi výběrovým řízením a dotačním titulem? Neúspěšní uchazeči ve výběrovém řízení se mohou se svojí případnou stížností obrátit na soud, kdežto dotační titul je vlastně dobrovolná dávka, na kterou není právní nárok a se kterou není možno se obrátit na soud. Pokud předpokládáme, že již bylo předem rozhodnuto, že protikorupční linku musí provozovat i nadále česká pobočka zahraniční společnosti Transparency International, pak v žádném případě nemůže tato společnost připustit, aby průběh výběrového řízení se projednával u soudu za účasti veřejnosti. Veřejnost je nutno zcela transparentně z procesu přidělování státních peněz vyřadit. Proto ten dotační titul.

Jak je možné, že ministerstvo vnitra má vyšší rozhodující slovo než předseda vlády? Protože ve skutečnosti zde panuje TŘETÍ SÍLA, které je ministerstvo vnitra již od roku 1999 zcela podřízeno.

c) Efektivitu protikorupční linky, provozované českou pobočkou zahraniční společnosti Transparency International, nejlépe vyjádřila sama její výkonná ředitelka p. A. Krnáčová v on-line rozhovoru o korupci – Lidovky dne 4. 10. 2007


OTÁZKA:


Jak bude v praxi řešen vztah mezi „ústřední protikorupční linkou“ a již existujícími resortními?


ODPOVĚĎ (paní Krnáčová):


Na to neumím odpovědět, předpokládám, že je to v kompetenci jednotlivých rezortů.

Za takové geniální rozdělení kompetencí v případě protikorupčních linek /které dále provozují ministerstva a jiné státní úřady, pražský magistrát v čele s předsedkyní protikorupční komise paní Reedovou, města a obce/ by se nemusel stydět ani všeuměl Jára Cimrman. Ale efektivita vynaložených veřejných finančních prostředků pláče. To se to dobře žije vybraným „bojovníkům proti korupci“. Bez jakékoli osobní odpovědnosti žít z veřejných peněz…

d) Česká pobočka zahraniční společnosti Transparency International zároveň je de facto:

- policejní složkou na protikorupční lince

- podnikatelem, neboť podle výpisu z rejstříku obecně prospěšných společností

podniká v činnosti vydavatelské, poradenské a lektorské

- státním úředníkem, který na Státním fondu životního prostředí bude spolurozhodovat o částce 130 miliard Kč z Evropské unie .


To, co nám zde předvádí v praxi česká pobočka zahraniční společnosti Transparency International, již není tradiční „střet zájmů“. Je to z hlediska českých podnikatelů doslovně konec světa. Jestliže Váš konkurent v podnikání současně dostává na protikorupční linku informace o Vašem podnikání, současně aktivně podniká a současně spolurozhoduje o rozdělení 130 miliard ze státního rozpočtu, a to vše za podpory příslušných ministerstev, tak proti takovému konkurentovi jste jako český podnikatel zcela bez šance.

e) Na Smlouvě o provozování protikorupční linky 199, uzavřené dne


29. června 2007 mezi ministerstvem vnitra a českou pobočkou zahraniční společnosti Transparency International je jako kontaktní osoba za Transparency International uveden Mgr. Michal Štička. Je to tentýž pan Štička, který na serveru Aktuálně.cz v blogu výkonné ředitelky české pobočky zahraniční společnosti Transparency International p. Krnáčové napsal dne 10. května 2007 článek: „Několik důvodů proti tomu, aby se Václav Klaus stal i podruhé prezidentem ČR“. A zcela podle pravdy se podepsal: placený z peněz G. Sorose, pracuje v Transparency International – Česká republika, o.p.s.


Problémy s financováním volební kampaně na prezidenta republiky ze zahraniční uvádíme v bodě 6. Zde je nutno pouze připomenout, že pan Štička jako projektový manažer české pobočky zahraniční společnosti Transparency International za měsíc po uveřejnění článku proti prezidentovi republiky obdržel od ministerstva vnitra na svůj projekt 1,8 milionu Kč. Kolik má z této částky, v rozporu s protikorupční organizací OŽIVENÍ odmítá zveřejnit /Viz ANALÝZA str. 13/ Ale útočit na prezidenta republiky za zahraniční peníze a přitom dostávat peníze od českého ministerstva vnitra – na to musí být silný žaludek. Nebo se již dokonce jedná v jeho případě přímo o politickou perverzi?


Ad 2. Ohrožení České republiky v oblasti zahraničních investic

Účelem činnosti české pobočky Transparency International je vytvořit, na základě zcela neprůkazných či dokonce zfalšovaných údajů /viz ANALÝZA - MÉDIA/ mediálně dojem, že Česká republika, na rozdíl od civilizovaného západního světa, je naprosto zkorumpovaná. Západní investoři, když si vybírají zemi, kde budou investovat, se řídí údaji Transparency International. A pod záminkou hluboké korupce v bývalých zemích RVHP jim dávají ty nejhorší podmínky. Ztráty, takto vzniklé v neprospěch České republiky, mohou dosáhnout, či dokonce již dosahují, v dlouhodobém horizontu mnohamiliardových škod.


Česká pobočka Transparency International vznikla jako občanské sdružení v červnu 1998, tj. těsně po přijetí „Úmluvy OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích“. Česká pobočka Transparency International zveřejňuje tři hlavní výzkumné výstupy:

- Index anonymního dojmu z korupce CPI /účelově překládaný nesprávně jako


Index vnímání korupce/

- Globální barometr korupce GCB,

- Pokrok v prosazování „Úmluvy OECD o boji proti podplácení zahraničních

veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích“




Jak je uvedeno v ANALÝZE str. 4, index anonymního dojmu z korupce je určitá virtuální hodnota, vzniklá podle zcela subjektivního hodnocení podnikatelů, manažerů, některých bank, ze zcela nepatrného počtu respondentů. Na našem území se vlastní průzkum této virtuální hodnoty neprovádí. Česká pobočka Transparency International se také na žádném průzkumu vůbec nepodílí.


V časopise Lobby, číslo 01/2003, uvádí předseda Úřadu pro hospodářskou soutěž, pan Martin Pecina : „Úplatkářství na vysokých politických místech k nám přišlo po revoluci ze Západu. A vůbec nechápu hodnocení Transparency International, kde se Česká republika ocitá na chvostu Evropy, vždyť v Německu byl ještě před šesti lety úplatek odečitatelnou daňovou položkou“ . „Hodně se u nás hovoří o korupci. K tomu bych chtěl říci jediné. Korupce tady před rokem osmdesát devět nebyla a nebyla tady ani na začátku devadesátých let. Korupci k nám zavedli naši starší bratři z Evropské unie a dneska nás hrozně školí o tom, jak to tady máme dělat. Až budeme v tak hrozné situaci, co se týká korupce, jako je Francie, Německo, Itálie, Španělsko, tak nás můžou začít školit. Ještě si myslím, že jsme se k takovým hrůzám nepropracovali, byť to mediálně vypadá, že je u nás ta situace velmi špatná…


Otázka: Podle indexu míry korupce jsme v žebříčku Transparency International na sedmačtyřicátém místě.


Odpověďˇ: …to by mě zajímalo, jak tomu došli. Jejich žebříček je založen na hrozně subjektivním rozhodování.“


Pro informaci, o tom jakého rozsahu se děje korupce např. v Německu, uvádíme informaci o posledním korupčním skandálu firmy Siemens. /ANALÝZA str. 6/ Není bez zajímavosti, že jednomu z odsouzených manažerů z firmy Siemens bylo uloženo v rozsudku německým soudem, aby část svých neoprávněně získaných peněz daroval německé pobočce Transparency International , která tak zřejmě v Německu funguje jako v České republice, jako součást moci výkonné – v žádném případě však jako nevládní nezávislé sdružení.


Rovněž je třeba zdůraznit, že česká pobočka Transparency International má ročně 2 142 citací v českých médiích, tj. 5x denně čili častěji než mnohá ministerstva nebo dokonce vláda ./Zdroj: Výroční zpráva Transparency International o.p.s. 2006/. V naprosté většině těchto mediálních výstupů je Česká republika označována jako zcela zkorumpovaná. Dokonce v případě tiskové zprávy ze dne 7. prosince 2006 se uchýlila tato česká pobočka k naprosté lži. Přesto, že v naměřených hodnotách „Globálního barometru korupce 2006“, vydávané mezinárodní centrálou Transparency International, máme úspěšnější hodnocení než většina zemí EU a podstatně lepší výsledky než Francie, Německo a USA, lže veřejně výkonná ředitelka české pobočky Transparency International p. Adriana Krnáčová. Ve své tiskové zprávě totiž tvrdí, že naše výsledky patří k nejhorším na světě. A českým novinářům je zřejmě zakázáno tuto “ lež jako věž“ dementovat.


Naopak, v případě otřesných případů skutečné korupce, zveřejněných v Progress Report 07 podle „Úmluvy OECD o boji proti podplácení…“ česká pobočka Transparency International tuto zprávu vůbec neuveřejňuje. Státy, které i nadále veřejně porušují tuto Úmluvu, a i nadále pokračují v korumpování veřejných činitelů za účelem získání výhodných obchodů, jsou před českými občany utajeny. Podle zprávy se jedná o Velkou Británii, Kanadu a Japonsko. Jistě jen „shodou okolností“ Velká Británie a Kanada platí svými vládními penězi centrálu Transparency International v Berlíně.




Závěr:


Podle Zpravodajství ministerstva vnitra ze dne 19. 10. 2005 je samotný „index vnímání korupce“ CPI problematický v tom smyslu, že jeho výzkumy jsou prováděny pouze mezi zástupci podnikatelské sféry, odborné veřejnosti a v řadách analytiků, tedy u pouhého zlomku veřejnosti. Hovoří navíc jen o příjemcích úplatků, nikoli o uplácejících. Jde o míru vnímání fenoménu korupce v omezeném segmentu společnosti, nikoliv o jeho skutečnou hodnotu.


Vzhledem k tomu, že Česká republika je z hlediska příjmu zahraničních investic záměrně a úmyslně poškozována mediálními výstupy české pobočky zahraniční společnosti Transparency International, požádáme ministra obchodu a průmyslu, pana ing.. Martina Římana, aby v rozsahu své působnosti a v zájmu zahraničních investic zadal odbornou oponenturu „indexu subjektivního dojmu z korupce CPI“ a zejména, jak je možné, že takovéto virtuální hodnotě je českou pobočkou Transparency International prosazena a vnucena v českých médiích tak ohromná váha. Pokud to uzná za vhodné, aby přijal na úrovni ministerstva průmyslu a obchodu i příslušná opatření.


Podáváme rovněž podnět Hospodářskému výboru Poslanecké sněmovny a Hospodářské komoře, aby prověřily možné ztráty, které Česká republika utrpěla díky pomluvám české pobočky zahraniční společnosti Transparency International.


Jak je vidno z výše uvedeného, TŘETÍ SÍLA má takovou moc, že může veřejně pomlouvat v českých médíích Českou republiku, dokonce i veřejně lhát, a čeští novináři se nesmějí proti tomu bránit. Takovou má TŘETÍ SÍLA skutečnou moc.


Ad 3. Ohrožení České republiky v oblasti nezávislosti soudců

A.


Ve správní radě české pobočky Transparency International jsou i dva předsedové soudů. Členy jsou JUDr. Libor Vávra, předseda Obvodního soudu pro Prahu 1, a JUDr. Jan Vyklický, předseda Obvodního soudu pro Prahu 10. Strana občanské sebeobrany upozornila dne 26. dubna 2007 ministra spravedlnosti na možné ohrožení soudcovské nezávislosti. Jedná se o trestní oznámení na českou pobočku Trasnparency International, které bylo podáno z důvodného podezření, že tato organizace nevrátila 15 milionů Kč z překlenovací půjčky


30 milionů Kč, které jí schválila vláda ČR na 10. mezinárodní protikorupční konferenci /viz ALALÝZA str. 14/. V případě, že by se tato skutečnost prokázala a došlo k soudnímu přelíčení, mohl by se některý z výše uvedených soudců dostat do situace, kdyby jako člen správní rady Transparency International soudil některého z výkonných členů české pobočky Transparency International.


Ve své odpovědi čj. 240/2007-PERS-SO ze dne 13. června 2007 ministerstvo spravedlnosti sdělilo, že „Obsahem činnosti členů této správní rady je podílet se na formulaci strategických a koncepčních otázek ve vztahu ke korupci v ČR a jejímu možnému omezování“. Jediné opatření, které ministerstvo spravedlnosti učinilo, bylo upozornění předsedů soudů na poradě ministra , „aby byl soulad případných osobních aktivit soudců se zákonem o soudech a soudcích vždy prioritou.“

Toto stanovisko je však v naprostém rozporu se skutečností. Členové správní rady rozhodují o podnikatelských aktivitách a o získání finančních prostředků pro obecně prospěšnou společnost Transparency International. Podle čl. VI Zakladatelské listiny rozhodují o tom, že může tato společnost poskytovat služby za úplatu a podle čl. VII schvaluje správní rada podnikatelské aktivity společnosti. Výslovně je uvedeno podnikání v oblasti poradenství, vydavatelské, nakladatelské a lektorské činnosti. Dále je zde důvodné podezření, že česká pobočka TI porušuje zákon č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech /ANALÝZA str. 8/. Ve výroční zprávě není totiž uvedena jediná finanční částka, od koho je obdarovávána. Přitom se jedná o nemalé částky od zahraničních vlád, ale i od českého ministerstva vnitra. Upozorňujeme na výslovné stanovisko exministra financí a dnešního předsedu rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny mgr. Bohuslava Sobotku /ANALÝZA str. 15/ , podle kterého obecně prospěšné společnosti mají podle zákona za povinnost zveřejňování maximum informací, včetně veškerých výdajů a sponzorů, to je včetně výše částek od jednotlivých sponzorů. U obecně prospěšné společnosti Transparency International však orgány státu tyto údaje v rozporu se zákonem nevyžadují.


Z hlediska členství soudců, ale např. i politického komentátora Jana Macháčka z Hospodářských novin, ve správní radě obecně prospěšné společnosti Transparency International jsou však zcela skandální povinnosti členů správní rady. Podle Zakladatelské listiny čl.IX, bod 7, členové správní rady jsou povinni:

a) zúčastnit se aktivit zaměřených na zajištění finančních prostředků pro

činnost společnosti a podporovat takovou činnost

b) obhajovat a propagovat zájmy společnosti kdekoli a kdykoli je to možné,

včetně vystupování ve sdělovacích prostředcích

d) dodržovat etický kodex společnosti, který schvaluje správní rada



Tak, jak je podrobně uvedeno /ANALÝZA str. 12/ a rovněž na Britských listech, 10. dubna 2007 časopis EURO uveřejnil článek o české pobočce mezinárodní společnosti Transpatency International. Ihned na to vymazala tato společenost na svých internetových stránkách etický kodex. Od 11 dubna 2007 je na stánkách české pobočky zahraniční společnosti Transparency International uvedeno: „Etický kodex pracovníků kanceláře TIC a volených funkcionářů - Tato stránka se připravuje“ -. Etický kodex Transparency International o.p.s. od 11. dubna 2007 neexistuje.


S bolestí v srdci musíme konstatovat, že na základě výše uvedeného zcela selhaly státní orgány České republiky. Rovněž zcela selhala i jindy tak aktivní Soudcovská unie. Přestože byla dvakrát písemně požádána o stanovisko, ani jednou neodpověděla. Dávat hlavu do písku jako pštros je v tomto případě to nejhorší, co mohla Soudcovská unie učinit.


Vrcholem pokrytectví je však dopis, který ministr spravedlnosti více jak měsíc předtím, dne 27. dubna 2007 zaslal soudci krajského soudu v Ústí nad Labem (Zdroj: časopis Soudce, č. 6/2007). Zatímco na soudce, prokazatelně porušující své povinnosti ve správní radě české pobočky mezinárodní organizace Transparency International si netroufl, ministr spravedlnosti zakazuje soudci krajského soudu, aby byl členem občanského sdružení, které legitimně hájí jeho zájmy v případě stavby nové silnice. Ministr spravedlnosti uvádí mj. „Zákon sice soudci výslovně nezakazuje být členem např. občanského sdružení, kvalita tohoto členství však již zákonem regulována je. Znamená to tedy, že soudce by, pokud je členem určitého sdružení, měl vystupovat pouze jako řadový člen a neměl by již jednat za sdružení na veřejnosti jakožto jeho mluvčí či dokonce představitel. Domnívám se, že aktivity soudce pro občanské sdružení se vylučují s požadavkem nezávislosti a nestrannosti a soudce by takové aktivity provozovat neměl“.


Závěr:


Česká pobočka zahraniční organizace Transparency International vydala publikaci „Aplikaci etických postupů v soudním systému ČR“, podepsané pane Štičkou, autorem m.j. dopisu proti prezidentu Klausovi za peníze pana Sorose, jak sám tvrdí. V publikaci p. Štičky jsou uvedeny Etické zásady chování soudce, schválené Soudcovskou unií ČR dne 28. 10. 2000.



Bod 4 zní:

„Soudce se vyvaruje chování, které zpochybňuje jeho důvěryhodnost a tím i narušuje důvěru veřejnosti v soudnictví. Vyvaruje se i chování, které by se jako takové mohlo jevit“.

Proč se Soudcovská unie, přestože k tomu byla dvakrát písemně vyzvána, odmítla vyjádřit k účasti soudců ve správní radě české pobočky zahraniční společnosti Transparency International? Obdržela totiž ze stejného finančního zdroje v letech 2001 a 2002 darem celkovou částku 794 000 Kč na „Posílení právního vědomí a zvýraznění obrazu Soudcovské unie ČR ve společnosti“. Je možné, že za zahraniční peníze si lze koupit mlčení Soudcovské unie?

To skutečně žádná státní instituce nekontroluje dodržování zákona č. 248/1995 Sb. u české pobočky zahraniční společnosti Transparency International? A co je to za TŘETÍ SÍLU, která přinutila nejvyšší představitele ministerstva spravedlnosti, ale i soudce a předního politického komentátora ve správní radě, chovat se způsobem, nehodným jejich postavení?

Požádáme proto ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny o kontrolu soudcovské nezávislosti z hlediska účasti soudců ve správní radě obecně prospěšné společnosti Transparency International. Rovněž by tento výbor měl provést kontrolu, jak je možné, že Soudcovská unie, která propaguje soudcovskou samosprávu, ani přes urgenci se odmítá vůbec k tomuto závažnému problému vyjádřit. V porovnání případu soudce krajského soudu, který nesmí být členem občanského sdružení a naopak dvou soudců, kteří mohou být členy správní rady české pobočky zahraniční společnosti Transparency International a mají m.j. za povinnost shánět pro tuto organizaci finanční prostředky a na veřejnosti hájit zájmy této zahraniční společnosti – zde ukázala panu ministrovi spravedlnosti TŘETÍ SÍLA, KDO JE PÁNEM V ČESKÉ REPUBLICE. Pan ministr spravedlnosti to bohužel pro Českou republiku jistě není…

B.

Fond národního majetku byl zřízen za účelem správy majetku, vytvořeného za generace našich otců a dědů. Za dobrým účelem bylo stanoveno, že část tohoto majetku se převede do Nadačního investičního fondu /NIF/. Z něj se měly financovat oblasti pro dobro národa. Podle usnesení Poslanecké sněmovny č. 413 z 15. schůze 8. července 1999 se prostředky z NIF věnovaly nadacím pro oblasti sociální a humanitární, zdravotní, kulturní, ochrany lidských práv vzdělávání a jiné. Až potud to vypadá jako velice dobré gesto. Jaká je ale skutečnost?


Jakmile se, nikým nevolený p. Vladimír Mlynář stal v roce 1997 ministrem a předsedou Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, výsledkem jeho práce bylo Usnesení vlády ze dne 27. května 1998, ve kterém byla stanovena Kritéria výběrového řízení. Výsledkem těchto „Kritérií“ je, že prostředky z národního majetku obdržely nejbohatší zahraniční nadace:


Nadace PARTNERSTVÍ 84 milionů Kč, tj. 90% celého jmění nadace


Open Society Fund 73 milionů Kč


Nadace VIA 40 milionů Kč




- Nadace Partnerství byla založena již v roce 1991 nejbohatšími nadacemi: German Marshall Fund of the USA, the Rockefeller Brothers Fund, the Charles Stewart Mott Foundation, Sasakawa Peace Foundation,



- Nadace Open Society Fund Praha byla založena v roce 1992. Zakladatel nadace pan Soros vydává ročně ve světě 350 milionů dolarů na prosazení svých programů,



- Nadace VIA. Jedná se českou pobočku americké nadace The Foundation for a Civil Society, která působí v ČR od roku 1990.



Jak vidíme z darů, které dostává společnost Transparency International od zahraničních vlád /viz ANALÝZA/, bohaté státy prosazují svoje národní zájmy prostřednictvím financování nadací a občanských společností v jiných zemích. Na rozdíl od nich, je Česká republika díky panu Mlynářovi zřejmě jediná na světě, která naopak dotuje z Fondu národního majetku zahraniční společnosti, působící v České republice. O rozdělení finančních prostředků z národního majetku pak rozhodují zahraniční zakladatelé nadací, v souladu se zahraničními zájmy.


A jaké je pokračování? Podle nálezu Nejvyššího kontrolního úřadu 05/02, bod II.1d) založil úřad pana Mlynáře bez existence potřebné právní úpravy společnost s ručením omezeným a v rozporu s ustanovením rozpočtových pravidel k tomu použil prostředky rezervního fondu jako základní vklad ve výši 7,5 milionu Kč, v rozporu se zákonem o rozpočtových pravidlech hospodaření sttátu. V bodě 2a) této zprávy se uvádí, že podle uzavřené smlouvy mezi ministerstvem informatiky a TESTCOM servisem s.r.o. se na výdajích Portálu měl podílet státní rozpočet, a případné výnosy by připadly uvedené společnosti. Podle stanoviska Úřadu pro hospodářskou soutěž je nutno společnost s ručením omezeným považovat za soukromou společnost, neboť m.j. nemá povinnost vypisovat výběrová řízení.

Je nutno zdůraznit, že účetní, která odmítla v souladu s pokynem ministerstva financí převést částku 7,5 milionu Kč z rezervního fondu do soukromého s.r.o., za to, že bránila státní peníze, byla vyhozena z práce.

TŘETÍ SÍLA se pana Mlynáře zastala a ukázala svojí moc. Přinutila předsedu Ústavního soudu ke zcela nečekanému prohlášení. V době mezi rozsudkem městského soudu a odvolacím soudem vydal prohlášení, že pan Mlynář je nevinen /Hospodářské noviny 2.2. 2007 P.Rychetský – Dnešní politika je spíš karikatura/. Toto prohlášení vydal přesto, že neviděl spis ani rozsudek a že mu takového prohlášení v průběhu soudního řízení vůbec nepřísluší. Odvolací soud, zřejmě s ohledem na prohlášení předsedy Ústavního soudu o nevině obžalovaných, je potom zcela osvobodil, přestože byl nucen, stejně jako NKÚ, konstatovat porušení zákona.


Ad 4. Ohrožení České republiky v oblasti národní obrany

V prvé řadě se zde nabízí otázka, zda v zadání svých projektů v oblasti obchodu se zbraněmi a v nákupu zbraní pro armádu České republiky je česká pobočka zahraniční společnosti Transparency International úkolována přímo mezinárodním sekretariátem Transparency International. Bohužel na příkladu polského ministra obrany musíme konstatovat, že postup Transparency International v oblasti nákupu zbraní pro polskou a českou armádu je řízen z jednoho centra /Zdroj: Transparency International proposes Integrity Pact to National Security Ministr www.transparency.pl/ Předpokládáme, že obdobně se postupuje i v dalších zemích střední a východní Evropy.


Jako první krok zmapovala česká pobočka zahraniční společnosti Transparency International celý systém výroby a obchodu se zbraněmi České republiky pomocí dvou projektů, financovaných z Velké Británie:


„Kontrola exportu v České republice“


„Korupce v oblasti obchodu se zbraněmi“


Ve zprávě o kontrole exportu jsou podrobně popsány české zbrojní výrobní závody a zcela detailní informace o vývozu zbraní. Ve zprávě o korupci je podrobně popsán systém nákupu zbraní pro Českou armádu. Protože jsou oba materiály zveřejněny i v anglickém jazyce, stal se systém výroby, obchodu a nákupu zbraní pro Českou armádu pro zahraniční zájemce zcela otevřený.


Otázka: Je možné si představit, že by nějaká česká organizace financovala průzkum zbrojního průmyslu a s ním spojenou korupci v obchodu se zbraněmi ve Velké Británii či v Německu? Odpověď: Ani náhodou…


Jako druhý krok je prosazení tzv. paktu integrity. Poprvé s ním přišla v rozhovoru pro BBC 24. října 2003 tehdejší předsedkyně výkonné rady Transparency International v České republice doc. Marie Bohatá. Pakt integrity spočívá v tom, že při zadání veřejné zakázky, např. ministerstvem obrany, jsou dalším účastníkem řízení nejen žadatelé o zakázku, ale i Transparency International. Její úkol je velice podrobně uveden na stránkách polské pobočky Transparency International. Společnost TI má mít m.j. neomezený přístup k veškeré dokumentaci a možnost zúčastnit se všech jednání a prakticky rozhodovat pod různými záminkami o vyřazení účastníků z výběrového řízení.


Jak je vidno ze zprávy o schůzce ministra národní obrany Polské republiky pana Radoslava Sikorskiho ze dne 31. července 2006 se zástupcem Transparency International, penzionovaným britským admirálem panem Hugem Edlestonem, Polská armáda zcela podlehla TŘETÍ SÍLE a přistoupila na zavedení paktu integrity. Bylo dohodnuto, že Polská armáda společně s Transparency International připraví a provedou mezinárodní výběrová řízení pro dodávku zbraní a vojenského materiálu pro polské ozbrojené síly. Přeloženo do českého jazyka, TŘETÍ SÍLA nařídila Polské republice, aby organizovala výběrová řízení na nákup zbraní pro polskou armádu podle jí vnucených podmínek.


Ale Poláci se bránili. Předseda polské vlády odvolal 7. února 2007 ministra Sikorského z funkce z důvodu nesouhlasu s jeho politikou na polském ministerstvu národní obrany. A pokračování? Pan Sikorski přešel bez problémů se svým svědomím ještě v průběhu roku 2007 od strany PiS ke konkurenci PO a stal se 16. listopadu 2007 ministrem zahraničí v nové polské vládě. TAK SILNÁ JE TŘETÍ SÍLA I V POLSKU.


A jak je to tom české ministerstvo obrany? Podle Prague Post ze 16. května 2007, pakt integrity je již připravován i zde. Ministryně obrany paní Parkanová byla přinucena TŘETÍ SILOU učinit prohlášení, že bude spolupracovat s Transprarency International. A výkonná ředitelka české pobočky Transparency International p. Krnáčová již začala osobně jednat s poradcem ministryně obrany České republiky.

Závěr:


Ministryně obrany České republiky nevypsala žádné výběrové řízení na projekt pro transparentní řízení v případě veřejných zakázek, organizovaných jím řízeným ministerstvem. Naopak, bylo jí TŘETÍ SILOU nařízeno, že to bude „Pakt integrity“, do kterého musí zahrnout českou pobočku Transparency International. Sledujme pozorně další vývoj. Je pouze otázka času, kdy bude „Pakt integrity“ na českém ministerstvu obrany zaveden a čeští dodavatelé zbraní budou z výběrových řízení vyřazováni. Kým? Zástupci organizace Transparency International, placené zahraničními vládami. Výsledek: Miliardové ztráty českých výrobců zbraní ve prospěch zahraničních zbrojovek.


Ad 5. Ohrožení svrchovanosti České republiky při volbě prezidenta republiky

I když je volba prezidenta republiky nepřímá, tj. pouze prostřednictvím poslanců a senátorů, nelze podcenit mediální kampaň. V demokratických společnostech mají volby, zejména ústavních činitelů, zásadní význam. Po staletí se totiž lidé vzájemně vybíjeli v boji o moc, někteří z nich skončili i na popravišti. Pokud výsledek voleb nereflektuje skutečné rozložení politických sil, vystavuje se Česká republika do budoucnosti nebezpečí, že změna vlády se nemusí uskutečnit demokratickou cestou. Po smutných zkušenostech z 20. století má mít každý občan České republiky právo se vyjádřit k volbě prezidenta, jako nejvyššího ústavního činitele, který je i vrchním velitelem ozbrojených sil.


Tak jako v zavedených demokraciích není možno ale ani v České republice platit ze zahraničí kampaně na volbu našich ústavních činitelů. I v době nejhlubší studené války si tehdejší Sovětský svaz nedovolil zasahovat do volební kampaně v USA či Velké Británii prosazováním některých kandidátů prostřednictvím finančních podpor určitým lidem.


Přesto na blogu p. Adriany Krnáčové na Aktuálně.cz vyzývá dne 10. 5. 2007 p.Michal Štička, zakladatel obecně prospěšné společnosti Transparency International, aby naše zastupitelské sbory v žádném případě nezvolily za prezidenta opět p. Václava Klause. Pan Štička přitom zdůrazňuje, že je placen panem Sorosem. Jaksi z vrozené skromnosti už neuvedl, že nadace pana Sorose obdržela od České republiky dar ve výši přes 70 milionů Kč. Pan Štička jako vedoucí představitel české pobočky zahraniční organizace placené zahraničními vládami je totiž přesvědčen, že když někdo o sobě prohlásí, že je placen panem Sorosem, tak je nad naše zákony a je nedotknutelný. Přistoupíme-li na to, že lidé typu p. Štičky se snaží za zahraniční peníze změnit pomocí mediálních kampaní volbu prezidenta České republiky, je přímo ohrožena suverenita České republiky.

Jak se následně ukazuje, útok na volbu prezidenta České republiky člověkem, placeným ze zahraničí, byl pouze pokusným balonkem, zda bude občanům České republiky vadit, když bude možné volební kampaň na prezidenta České republiky organizovat za zahraniční peníze.




Závěr:


Vyjděme z volebních zákonů západních demokracií, které jsou nám dávány za vzor. Představa, že si mohou cizí státy např. v USA za zahraniční peníze ve volební kampani zvolit vlastního prezidenta, asi nebude v kolébce demokracie možná…


Volbu prezidenta republiky organizuje Parlament České republiky. Navrhneme proto předsedům obou sněmoven, t,j, Poslanecké sněmovny a Senátu, aby se jednoznačně vyjádřili k tomu, zda je možné volební kampaň nejvyššího ústavního činitele České republiky financovat za zahraničí, případně podali v této věci podnět k Ústavnímu soudu. Pokud to je totiž možné, tak potom nehovořme o státní suverenitě v souvislosti s Českou republikou.


Vážený pane prezidente,


účelem našeho dopisu je upozornit Vás na vážnost situace. Nikým nevolení, halící se do líbivých hesel, a mající za sebou nesmírný zahraniční kapitál a prakticky již i ovládající většinu médií, se chystají ovládnout úřad prezidenta republiky. Dovolujeme si Vás proto požádat, aby jste nechal skutečnosti výše uvedené prověřit a v rámci svých možností se pokusil o nápravu trendů, které vedou jednoznačně k dalšímu poškozování České republiky nejen v ekonomické oblasti, ale ve svých důsledcích poškozující i základní lidská práva. V tom máte naší plnou podporu.

Ing. Aleš Moravec Ing. Karel Berka
místopředseda předseda



OS Občané za svá práva
 
  Přístupy: 2168 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA