Střípky z České školní inspekce IX

Prhoň Klátil

Čím déle píšeme Střípky, tím víc nás děsí, že vysoké státní úřady mohou být vedeny kýmkoli a jakkoli. Dosazení se mohou chovat zcela nekompetentně, a přece ve svých funkcích setrvávají. Kéž by naše řádky pomohly, aby se tento stav změnil.

O personální politice v ČŠI jsme už psali v souvislosti s rušením míst inspektorů a kontrolních pracovníků ke konci minulého roku. Vyslovili jsme názor, že výběrová řízení na posty inspektorů na sebe nedají dlouho čekat. Měli jsme pravdu. Bohužel to již nelze dokladovat internetovými stránkami, protože oznámení o výběrových řízeních pro kraje Středočeský, Ústecký, Pardubický, Zlínský a Prahu už z webu Inspekce zmizela. Asi je tedy zbytečné o tom psát. Ani nevíme, jestli šlo o kraje, v nichž se propouštělo. (I když aspoň v jednom případě to víme.)

Podívejme se aspoň blíže na to, že některým inspektorátům ředitelují lidé, kteří ani nevlastní průkaz inspektora České republiky. I o nich jsme psali. Rekrutují se v lepším případě z řad ředitelů škol, ale též z učitelů. Prý jsou manažery. I když nic takového nestudovali.

Souhlasíme s názorem, že manažer nemusí ovládat řemeslo, být odborníkem v té které branži. To by nemohli být řediteli nemocnic inženýři a průmyslových podniků právníci, ale … Jakýpak manažer na krajském inspektorátu v ČŠI? Inspektoráty nemají právní subjektivitu. Plní jen příkazy z ústředí. Ředitelé nejsou nadáni žádnými pravomocemi, jsou jen převodními pákami příkazů z Prahy. Jestli se navíc nezajímají o chod inspektorátu, o jeho činnosti a nerozumějí práci svých podřízených, jsou k ničemu. Špatnými partnery jsou i krajům, dalším zřizovatelům a jiným partnerům. Včetně rodičů. Jsou jen k tomu, aby z práce odjeli o to dřív, oč později do ní přijeli. Během doby, kterou tráví v kanceláři, pak mohou osnovat velké plány: Které služební auto si přidělit, jak se dostat k lepším mapám do GPS, které okresní pracoviště navrhnout ke zrušení, který z inspektorů a kontrolních pracovníků je nepotřebný. Nebuďme ale nespravedliví. Takový manažer sám předá všechny případné telefonické dotazy rodičů ke školské problematice některému z přítomných kolegů. Také podepisuje cestovní příkazy zaměstnanců a výkazy služebních vozidel zkontrolované pověřenými pracovníky. Telefonní čísla si zavalen prací pochopitelně dává vytáčet.

Co si asi musí myslit představitelé krajského úřadu, když se zjistí, že ředitel inspektorátu nemůže být členem konkurzní komise vybírající vhodného kandidáta na místo ředitele školy, protože není inspektorem České republiky, ale pouhým zaměstnancem ČŠI. Takový člověk nemá ani přístup do škol. Bez průkazky inspektora je pouhou návštěvou a může být rád, když je do školy vpuštěn, když ho napadne, že by si mohl udělat výlet a vyjet do terénu zkontrolovat práci (sic!) inspektorů a kontrolních pracovníků.

O kvalitě kontroly, když nemá o práci inspektorů a kontrolních pracovníků ani ponětí, se dá s úspěchem pochybovat. Vždyť neexistují žádné zápisy, s pracovníky se výsledky kontrol neprojednávají. Kontrola à la O. Hofmannová.

Nezdá se vám, čtenáři, že taková funkce je zbytečná. Na plat takového nepotřebného (neboť k čemu fakticky je?) člověka je škoda vydávat peníze. Mohl by si něco takového dovolit podnikatel? Pozastaví se nad tím někdo?