Petr Nečas? Naděje pro ODS i Českou republiku

Karel Janyška

Patnáct roků již uplynulo od listopadového převratu. Jako dnešní padesátník, s dostatkem životních zkušeností, mám z té doby, kterou jsem celou prožil „uprostřed dění“, nepřeberné množství zážitků.

Mimo jiné také vzpomínám, jak ještě v Občanském fóru, nám všem většinou zoufale chyběla schopnost přesně artikulovat myšlenky, jak se takzvaně hojně „jakovalo“, když někteří chtěli za každou cenu vyjádřit svoji příslušnost k novému, téměř až pouličnímu proudu nové politické reprezentace. V té době jsem potkal Petra Nečase.

Mladý vytáhlý, téměř čerstvý, doktor přírodních věd, na mně tenkrát udělal skutečně velký dojem. A to právě tím, že „vycpávková“ slova nepotřeboval. Hned od počátku, a každý, kdo mně zná, to ví, jsem s velkou zvědavostí, sledoval, jak se jeho kvality zvyšují a jak rok od roku roste jeho přehled a politická zdatnost. Sledoval jsem se zájmem, jak jeho vystoupení na všech možných fórech, jak v ODS, tak na veřejnosti a v parlamentu jsou přesná a přesvědčující, protože přesně vyargumentovaná. Jak za ně sklízí zasloužený potlesk a obdiv.

Na rozdíl od některých jiných mladých nadějí ODS, kteří svoji popularitu poztráceli zejména nesmyslným „machrováním“, podivnými aktivitami a rejděním v dozorčích radách, „můj kůň“ nic takového nedělal. Pracoval na sobě a stal se jedním z nejuznávanějších specialistů na vojenské záležitosti a armádu. Rozsah jeho přehledu však, jak každý zasvěcený ví, je v jeho případě podstatně širší. Tohle nemusí jistě nikdo připomínat nikomu.

Chtěl bych vyzvednout ještě jeden rys jeho osobnosti.. Je to otec čtyř dětí. Což není až tak nic mimořádného, ale známý případ s jeho odmítnutím nabídky Václava Klause, stát se ministrem, který hodně kritiků spojovalo s jeho slabostí, já od první chvíle považuji za velmi rozumné a naopak za projev jeho osobní síly. Vždyť všichni víme, že ne každý se Václavu Klausovi vzepřel. Silnější argument však je, že se poradil s rodinou a kvůli ní se rozhodl, jak se rozhodl. Nikdo nemá právo zpochybňovat komukoliv jeho osobní důvody, při osobních rozhodnutích.

Přiznávám, že se bojím, aby při nějaké náhodné poměrové konstelaci na Kongresu nebyl zbytečně přerušen politický růst Petra Nečase. I při vědomí existence přísloví o polibcích smrti, mám z mého doporučení delegátům Kongresu, tak trochu strach. Nechci však, aby velký talent Petra Nečase nechali zapadnout. Stejně tak věřím, že Petr Nečas svým projevem stejně oslní znovu a že pokud mé dnešní doporučení někoho urazí, tak svoji zlobu otočí proti mně. Nevadí mi to. Jsem to kvůli nadějím ODS a České republiky připraven nést. A Petr Nečas, podle mne, takovou nadějí s jistotou je.

30. listopadu 2004