Státotvornost? A k čemu je to dobré?
Jana Dědečková
Kolikrát bych si nejraději sama nakopala. Přestože jsem v minulosti prohlásila, že se už nebudu dívat na nedělní diskusi vedenou V. Moravcem, nechala jsem se opět zlákat politickou sestavou hostů v jeho pořadu, a zkazila jsem si tím zbytek neděle. Nikoliv přítomnými politiky, ale Václavem Moravcem, který diskusi vedl tak amatérsky a hloupě, že jsem málem dostala infarkt. Je zoufalstvím, když politickou diskusi nevede politický moderátor, ale politický diletant s odporem k politice a naivitou pětiletého dítěte. Půlhodinová diskuse o pátém tahu politického jednání ve chvíli, kdy jsme u tahu prvního, byla ztrátou času a znechucovala diváky stejně jako chování V. Moravce připomínající koňského handlíře ve chvíli, kdy došlo na otázku personálního obsazení poslanecké sněmovny. Domnívám se, že Václav Moravec své původní rozhodnutí, a to nemoderovat tento diskusní pořad, neměl nikdy přehodnocovat. Česká televize, v zájmu koncesionářů, bude muset dříve nebo později svou vlajkovou loď poněkud zrekonstruovat. Umím si takou rekonstrukci představit i změnou formátu, a to tak, že diskusi povedou dva moderátoři s rozdílným úhlem pohledu. Velmi zajímavým formátem by mohl být pořad ve kterém budou přítomní hosté podrobeni současně otázkám např. Jefima Fištejna a A. Mitrofanova.
Velmi zajímavým osvěžením je formát, kde politiku na základě položených diváckých otázek, komentují dva hosté studia a moderátor je jen prostředníkem mezi divákem a hosty. Pořad se jmenuje Vedlejší efekty a pokládám za velkou nevýhodu, že ho nemohou sledovat všichni koncesionáři, protože se vysílá na kanálu ČT24. Jakkoli nejsem příznivcem Pavla Anděla, musím přiznat, že pořadem provázel velmi dobře.
Nejen moderování Moravce, ale také vystoupení ředitele politologického ústavu UK Milana Znoje, bylo zoufalstvím. Domnívám se, že pan Znoj by měl okamžitě vrátit diplom a vrátit se do školních škamen.. Tři varianty možného postupu, které uvedl, následně i sám popřel a pět minut se plácal ve svých zmatených dojmech a pocitech. Jediný poznatek, který jsem z jeho vystoupení získala, bylo pochopení faktu, že na UK může docela dobře působit politoložka Dvořáčková. Nijak se totiž nevymyká průměru.
Všechny diskusní pořady se zabývaly podpisy sociálnědemokratických poslanců, které mají stvrdit, že nikdo z nich nepodpoří vládu sestavovanou Mirkem Topolánkem, ačkoli nejsou ničím jiným, než vyjádřením vnitřních poměrů v ČSSD. Mě osobně by k tomu nikdo nedonutil a navíc jsem přesvědčena, že ODS by nikdy nic takového na svých poslancích nevyžadovala. Pro současné vyjednávání o budoucí vládě nemá tento akt žádný význam.
Přestože mnoho lidí vypočítává negativa voleb, mohu konstatovat, že výsledek voleb přinesl i pozitiva. Máme možnost srovnávat státotvorný a demokratický přístup Václava Klause a ODS při volební porážce v roce 1998 s chováním „demokratů sociálních“. Přestože hodně lidí mu nikdy neodpustí opoziční smlouvu, noblesa s jakou respektoval vítěze voleb, zůstane zřejmě nepřekonána. ČSSD, vedená bolševikem Paroubkem, není ochotna přijmout volební porážku a nadále hledá všechny kličky k tomu, aby si společně s komunisty uzurpovala moc. Nemyslím si společně s některými novináři (Střepiny,Nova), že ČSSD je na koni vůči formaci ODS+KDU+SZ. Spíše naopak. ČSSD je dnes v silné defenzivě. Svůj volební výsledek neumí, díky ješitovi bez názoru, proměnit v programový zisk pro své voliče a čím více budou brzdit sestavení vlády a destabilizovat zemi, tím více budou ztrácet svou přízeň u občanů a předčasné volby by v této situaci mohly přinést pravici mnohem jasnější mandát. Obzvláště po tom, co se předseda ODS Topolánek stále více projevuje jako skutečný státník a Paroubek jenom opakuje své bezobsažné fráze.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
