Pomáháme malým stát se velkými?
Jana Dědečková
Zájem o seminář „Financování projektů z Evropské unie“, který pořádala Unie malých a středních podniků pro Středočeský kraj, mnohonásobně převyšoval kapacitu míst v zasedací místností, takže nebylo vzácností vidět i účastníky semináře posedávající na zemi.Tento zájem byl na straně jedné zapříčiněn skutečností, že podnikatelům již pojmy jako „evropské fondy, evropské peníze“ přestávají být cizí a začínají se aktivně zajímat o možnosti jak peníze z evropských fondů získat, na straně druhé – nedostatkem dostupných informací. Přes nahodilé prohlášení některého z ministrů o tom, kolik bude ČR čerpat z fondů EU v novém programovacím období 2007 až 2013 se nikdo systematicky nevěnuje osvětě o nových možnostech a deficit informací poskytovaných ze strany státu je tak fatální, že mnohem více připomíná spíše informační embargo. Činnost Unie malých a středních podniků ČR, která ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR na semináři představila soubor praktických rad, které mají pomoci českým podnikatelům zorientovat se ve složitém systému čerpání evropských dotací, je proto vítanou a chvályhodnou iniciativou.
Úvodní vystoupení předsedy SME Union Mgr. Davida Šeicha a předsedy krajské HK ČR Ing. Zdeňka Lukavce bylo avizováno ústředním mottem „Pomáháme malým stát se velkými“. V souvislostí s podmínkami předloženými EU a reálnými možnostmi podkapitalizovaných českých podnikatelů, mělo však být toto motto, mnohem více nežli konstatováním, spíše položenou otázkou. Nejsem si totiž jistá, zda se dá zodpovědět kladně. I přes deklarovaná slova ministra průmyslu a obchodu Martina Římana o zjednodušení procesu, omezení byrokracie, odbourání nutnosti využívat konzultantské a poradenské firmy, bude získání prostředků z evropských fondů téměř nemožné bez toho, aniž byste měli alespoň dvouletou historií, a to velmi úspěšnou, aniž abyste již před podáním žádosti nedisponovali finančními prostředky nejen na celý projekt, ale rovněž na zaplacení poradců, konzultantů a projektových znalců, kteří velmi dobře zavětřili příležitost a jejichž firmy vznikají jako houby po dešti. Na ty mladé hochy jako ze žurnálu, s gelatinou ve vlasech, v módním obleku s čerstvým diplomem čouhajícím z kapsy saka a kufříkem z kůže v rukou, narazíte na každém kroku. V životě nikdo z nich nevydělal jedinou korunu vlastním přičiněním, ale jsou schopni hodiny mluvit o tom jak analyzovat firemní rozvoj, projektovat růst a nacházet vhodné aplikace, implemetovat. Když máš dost peněz, pomůžeme ti, abys měl více, víme jak na to. A fakt je, že vědí přesně o čem mluví. Během několika dnů vám dodají tlustopis, který se posuzovatelům projektu nechce ani otevírat, natož pak číst. A ví to pochopitelně i ty kapitálově silné firmy se zahraniční účasti, takže peníze, které nám evropská komise milostivě přiklepne na programy (předem definované a podléhající schválení), se jen oklikou vrátí zpět. Pochopitelně, že některý ten z českých šmudlů také něco dostane. Tam podpoříme výrobce nábytku, tam dopravce, tam někoho z výrobců kozího sýra. Hlavně aby byla dostatečná publicita projektu, protože mít cedulku s informací, že tento výrobek byl podpořen z EU je jednou z podmínek poskytnutí dotace.
A co tedy ten malý český živnostník, kterému už téměř dvacet let každý jenom slibuje podporu? Ten „člověk práce, který zaměstnává sám sebe“ jímž se před volbami oháněl premiér Topolánek a kterému slibovali podporu zelení, modří, rudí i oranžoví? Jak ten dosáhne na evropské peníze, ptala jsem se zástupkyně CzechInvestu Ing. Lenky Skřivanové. Jaké programy plánuje náš stát , aby si na evropské peníze šáhnul i začínající podnikatel nebo OSVČ bez zaměstnanců? Mou otázkou byla očividně zaskočená a marně dolovala v paměti, zda existuje v programovém rámci na léta 2007 až 2013 alespoň jediná podpora pro kapitálově slabé živnostníky nebo začínající podnikatele, a to třeba jen formou zvýhodněných úvěrů s menší procentní sazbou úroků nebo bankovních záruk. Nedopátrala se. Naopak mi potvrdila, že například pro terciální sféru služeb, která je u nás stále ještě silně nerozvinutá a která by mohla pohltit velké procento nezaměstnaných, stát – lépe řečeno přímo ministr průmyslu Martin Říman, který zodpovídá za strukturu návrhů jednotlivých programů dotačních titulů, v žádném z programů vůbec nepočítá.
Když jsem asi před rokem před jedním bývalým komunistou nadávala na bývalého premiéra Špidlu, který svou deklarovanou pomoc živnostníkům proměnil v minimální daň, smál se a říkal, že ODS se nebude chovat jinak, protože ať je už u kormidla kdokoli, živnostník, který zaměstnává pouze sám sebe je pro stát persona naprosto nezajímavá. Nikoho nezaměstnává a z rodinných příslušníků, kteří mu ve volných chvílích dřou na udržení a zvelebování firmy, daně neodvádí. Argument, že takový člověk je přece pro stát výhodou, protože živí sebe a rodinu, aniž by natahoval ruku ke státu, byl pro něho jen důvodem k další salvě smíchu. Až dnes přicházím na to, čemu se vlastně smál.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
