Rok, který se do dějin nezapíše
Jana Dědečková
Rok, který se do dějin ničím zvláštním nezapíše. Tak by se nejspíše dal shrnout rok 2007 v ČR nepočítáme-li ovšem, že to byl rok skandálů, které stále více vytvářejí hranici mezi politiky a občany. Kauza Čunek, úspěšný podnikatel Gross, malé i větší zneužívání veřejných funkcí, střety zájmů, neochota zpovídat se veřejnosti, arogance atd. vzdalují občany od svých volených zástupců více, než by se mohlo zdát. Týrání dětí v Kuřimi nemohlo narůst do tak obludných rozměrů, nebýt klientelismu a využívání známostí, což považuji za prvopříčinu. Po přímluvě „osobností“ Jakuba Patočky a Anny Šabatové se otupila pozornost soudců a pracovníků sociální péče a postupovali nestandardně, což mělo následek, jaký známe z médií. Neříkám tím, že oni dva něco o pozadí hrůzného případu věděli, poukazuji pouze na nebezpečí využívání služeb klientského systému, který se stal v ČR téměř normou.
O skandálech ale historie není. Ani o hysterii, kterou koncem roku rozpoutala média. Strašení občanů zdražováním dosáhlo historického maxima a média - dříve volající po reformě a ozdravění veřejných financí – hledala všechny možnosti jak vyjádřit své „reformě ano, ale“. Právě to „ale“ znělo však o mnoho silněji než „ano“. Velmi dobře se koncem roku na chystající reformě přiživili i podnikatelé, kteří zvedli ceny s měsíčním předstihem a s vědomím, že vztek občanů se obrátí proti vládě, přestože reformní kroky na růst cen od ledna se projeví minimálně. Ale s tím měla vláda počítat a mnohem více se věnovat vysvětlování.
Mnohem zajímavější pro naši zemi bude rok 2008, kdy nás čeká volba prezidenta, krajské volby, volby do Senátu a pochopitelně, což pokládám za velmi důležité, další část reforem sociálního, zdravotního a důchodového systému. Vzhledem k tomu, že od prvního ledna tohoto roku výrazně stoupne znalostní úroveň obyvatelstva - na své výplatní pásce jasně uvidí, jak vysokou částku odvádí ze svých vydělaných peněz státu, nemělo by být tolik těžké uspět s návrhy na snížení sociální a zdravotní daně, stejně jako transformovat tuto daň na skutečné pojištění. Zatímco minulý rok nebyl jednoduchý pro ministra Julínka, v tomto roce bude hlavní pozornost upřená na ministra Nečase, který by měl představit důchodovou reformu. Rozhodně mu není co závidět. Zdroje sice jsou, ale jak jsme se už mohli přesvědčit, pouze ve Špidlově nebo Grosově penežence, což pravděpodobně nebude stačit. Hlavně nelze předpokládat, že by tito sociální inženýři chtěli svou peněženku zpřístupnit široké veřejnosti.
V souvislostí se superhrubou mzdou, která se má od ledna objevit v plné výši na výplatnících zaměstnanců, si dovolím upozornit ještě na jeden jev, a to naprosto mylnou interpretaci z úst některých ekonomů a mluvčích bank (naposledy mluvčí Raifky Sobíšek), která se vyskytuje v mediích. „Na pásce bude nárůst mzdy o 35%, protože se vám nově objeví náklad zaměstnavatele....atd.“, říkají unisimo. Ano, jistě, že to je náklad zaměstnavatele, ale to jsou nakonec i všechny ostatní položky, které tam zaměstnanec viděl i doposud. Především však je to částka, kterou si zaměstnanci už roky vydělávají, ale kterou za ně doposud zaměstnavatel musel z nařízení vlády odvádět tajně do zdravotního a sociálního fondu. Pochopitelně proto, aby nevěděli kolik nás stojí stát. Domnívám se, že šikovný právník by se mohl zamyslet i nad tím, zda tato částka - přímo vázáná na výkon zaměstnance a přitom dlouhá léta nezapočítáváná do jeho mzdy, od níž se odvíjí i např. výše důchodů, není dokonce protiústavní.
Už v únoru budeme svědky volby prezidenta na další funkční období. Pro současného prezidenta Václava Klause prezidentská koalice konečně našla svého „antiklause“, který se začíná projevovat vskutku originálně. Jeho text o „černobílém vidění V. K.“ je nejen povrchní a hloupý, ale především prozrazuje malost a je nehoden člověka, který se uchází o prezidentský úřad České republiky. Svého V. K. známe z tisíce textů, postojů a rozhodnutí. Nepotřebujeme, aby nám jeho vidění osvětloval profesor, který unaven letem světem zatoužil dobýt pražský hrad. Ať napíše o sobě, o svém vidění, zásadách, postojích. Prozatím, kdykoli promluvil nebo napsal, tak to bylo o svém soupeři a dopadlo to velmi rozpačitě. Podobně působí jeho žena, která v prvním rozhovoru na české půdě nedokázala nic víc, než urazit současného prezidenta větou, že se svým názorem na inveromentalismus je směšný. Hovořit tímto způsobem a přitom přijet ze země, která pro mě vždy byla a bez ohledu na její nedemokratické vyjádření i bude zemí svobody, růzností a tolerance k odlišným názorům, je přece jenom šok. Vypadá to sice, že stádnost a neschopnost vnímat nekonformní názory není jen českým specifikem, ale proč si z celých USA přivážet dříví do lesa, to opravdu nepochopím. Domnívám se, že pan profesor Švejnar v zájmu svého vítězství měl ponechat zavřený domácí kurník.
Televize Prima přišla na Nový rok s novým pojetím nedělní Partie a domnívám se, že nějakou dobu by měla zvát do diskusního studia místo politiků komentátory. Názory M. Komárka a A. Mitrofanova byly příjemným osvěžením svátečního odpoledne, a to přesto, že ne vždy s jejich názory mohu souhlasit. Vždy s nimi ovšem mohu polemizovat, což se v poslední době už nedá říct o politicích. Klišé, fráze, a stále častější ultimativní vyjádření a jednoznačná stanoviska nejsou dobrým základem k polemice ani k diskusi. O poplatcích u lékaře, které musí platit bez rozdílu všichni, tzn. dětí i důchodci jsem ochotna polemizovat ještě tak s Mitrofanovem nebo Komárkem, nikoli však s Rathem, Paroubkem, Koubkem nebo proboha! s populistickým Drymlem. Sdílím názor Mitrofanova o rozevírajících se nůžkách mezi bohatými a chudými, ale překvapilo mě, že počátek tohoto rozevírání datoval už za vlád sociální demokracie. Škoda, že se moderátor tohoto tématu nechopil a nerozvedl ho více. Docela by mě zajímalo, které kroky považuje Mitrofanov za rozhodující. Vláda sociální demokracie totiž neustále zdůrazňuje svou sociální politiku a deklaruje svůj zájem o blaho nejchudších. Možná bychom se od pana Mitrofanova dověděli, že kromě obecně vytvářeného klimatu za socialistických vlád, že „dluhy se nemusí platit“ a „zdroje jsou“ , byl příčinou současného rozevírání nůžek i nekontrolovaný vpád bankovních ústavu a různých společností na český trh se spotřebními úvěry. Hospodářský růst založený na spotřebě je na druhé straně chudnutím obyvatelstva. A to již nehovořím o tom, že mnohdy se jedná o úvěry se 100% úročením, kterým tady vláda sociálních demokratů v klidu požehnala a které současná vláda úspěšně přehlíží.
Rok 2007 je pasé. Začal se psát rok 2008. Na Václaváku nám do jeho úspěšného startu zazpívaly hvězdy, které slýcháme už 50let. Voldánová bude večer číst zprávy, Hofman nám zkazí den svým ranním fejetonem…
Tak šťastně do toho
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
