Tržní hospodářství není totéž co zlodějna, pane Komárku
Jana Dědečková
Martin Komárek nabídnul včera čtenářům MF Dnes komentář „Caparti, kupte si růžovou obludu“ jemuž by na první pohled měl zatleskat každý pravicově založený člověk, volající po svobodě a přijímající svůj díl odpovědnosti za svůj život. Já mu netleskám. Naopak. Domnívám se, že tento tzv. „pravicový novinář“ (jak bývá občas označován) se svým povrchním a zmateným textem řadí k dalším svým kolegům, kteří ve společnosti prohlubují nedůvěru k tržnímu hospodářství a posilují nostalgií za starými dobrými časy. Pod maskou pravicovosti nabízí lidem zmatení a odpor k volnému trhu.
Tuniské tržiště má s pojmem tržní společnost společný snad jen slovní základ, pane Komárku. V mnohem se tuniské tržiště skutečně může podobat tomu v čem žijeme, není však možné vyvolávat dojem, že podvody, zlodějna a bordel, který popisujete, je znakem svobody a tržní společnosti. O tržní společnosti, která je mimochodem postavena na více než jen - pravděpodobně vám známých - dvou principech, není třeba vůbec vést filozofické úvahy. Stačí jen vidět a problém nazvat pravým jménem. Tržní společnost opravdu není totéž co zlodějna, pane Komárku.
Ve všech případech, které M. Komárek popisuje, jde totiž o fatální selhání státu, který je schopen regulovat občanům život od kouření přes postel až po výchovný pohlavek vlastnímu dítěti, ale není schopen vhodnou regulací ochránit své občany před lichvou, finančními a obchodními podvody. Občas to vypadá, že úmyslně. Těch podvodů se totiž nedopouští Franta Novák či Pepa Odvedle, ale společnosti s honosnými zahraničními názvy, plné právníků a lobbyistů. Stranou nezůstávají ani silné české subjekty, jejichž obchodní marketing je často na hranici podvodného jednání. K chaosu pochopitelně přispívá také naše justice, která dokáže kvalifikovat podvodné jednání jen podle toho, kdo se ho dopustil. Zatímco smlouva JUDr. Altnera s ČSSD je proti dobrým mravům, ožebračený občan je hlupák, který neměl podepisovat a ještě je mu sugerováno, že je to normální jev v tržní společnosti.
Nejde o to, aby stát zakazoval komukoli podnikat nebo obchodovat, ale aby stanovil mantinely pro čestné podnikání. Jestliže to umí v případě hospod, pekařů a dalších živnostníků, mnohdy až do té míry, že je spíše svou laskavou péči zadusí, v případě podnikání různých finančních skupin je potom značně benevolentní. Lichvu znali už ve středověku a kdo se jí dopustil, byl potrestán. U nás stát bez zájmu přihlíží činnosti finančních skupin, jejichž úročení, penále a penále penále, desetinásobně převyšuje částku poskytnutého úvěrů. Že je v kompetenci státu ochránit občany před podvodným jednáním prodejců je zřejmé z drobné úpravy zákona, která ukončila mnoholeté okrádání občanů tím, že byla zákonně stanovená možnost od jakékoliv smlouvy v určité lhůtě odstoupit.(pamatujete ještě hrnce Zepter za 60tisíc?)
V devadesátých letech bylo právo věřitele ničím. Situace, kdy se věřitelé nemohli domoci svých peněz, byla pro mnoho podnikatelů likvidační a je v pořádku, že došlo k posílení jejich práv. Obávám se však, že se kyvadlo zhouplo ve prospěch věřitelů více než je správné. O mém předpokladu svědčí zvyšující se počet finančních subjektů, které vám nabízejí půjčky, kreditní karty a různé produkty, aniž by si ověřili bonitu klienta. Vypadá to, že některé finanční skupiny si moc dobře uvědomily, že v tomto podnikání nejen že nejsou žádná omezení, ale také nemusí nést žádné podnikatelské riziko, protože stát jim vytvořil dokonalé podmínky, aby své peníze dostali zpět s neuvěřitelným výnosem. Exekutorských a vymáhacích společností je zde už dnes více, než pekařů a obuvníků.
Vydávat selhání státu, který nastavil špatná pravidla na finančním trhu, řádění podvodníků a evidentní okrádání občanů za normální projevy tržního hospodářství považuji za demagogií.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
