Tabery, adept na Zlatou křepelku

Jana Dědečková

Za svou aktivistickou žurnalistiku v době televizní krize už Erik Tabery jednu takovou cenu vlastní. Jeho politické komentáře se od té doby až do dneška stále potýkají tu s menším, tu větším aktivismem ve prospěch „hochů, kteří spolu mluví.“ Článkem v pondělním Respektu „ODS hrozí zase rozpad“ se však z pouhé názorové roviny, kde se jistý subjektivní pohled toleruje, uchýlil i k prokazatelným lžím. A komentář postavený na lži, není subjektivním pohledem autora a společnosti prospěšným názorovým střetem, ale aktivismem nejhrubšího zrna.

Tabery, nakonec jako vždy, když se snaží dodat zdání objektivity svým aktivistickým textům neztrhá jemu nepohodlný stav na politické scéně ihned zpočátku. Začíná o sympatických aspektech situace a jejich činitelů, srovnává s obdobnou situaci doma i ve světě, zamýšlí se, pokládá si otázky, …. to „ale“ nakonec vždy převáží natolik, že jednotliví aktéři jsou před veřejností vyvedení v barvách více než černých. A tak ani tentokrát ve svém článku o frakci uvnitř ODS nezapomenul (přes všechny klady, ach jaká škoda!) dojít k závěru, že je to platforma za zviditelnění Tlustého a spol. a na podporu svého názoru uvádí i argumenty…
Vždyť ta Dundáčková přišla o post předsedkyně ústavněprávního výboru, Michal Doktor má s Tlustým společné zájmy v PPF, a Páralovou škrtl Mirek Topolánek ze stínové vlády a posunul ji na téměř nevolitelné místo do sněmovny. A jsme doma. Tam chtěl Tabery dojít. Vytvořit dojem, že jsou to vlastně zhrzení chudáčci, kterým jde jen o ztracené posty. Že Alena Páralová byla ve stínové vládě až do chvíle než Topolánek stínovou vládu rozpustil krátce před volbami, že skončila ve stranických primárkách až na pátém, nevolitelném místě právě na protest proti rozhodnutí centra(tedy M. Topolánka), které určilo volební lídry pro jednotlivé kraje a že i přes toto pořadí se do sněmovny dostala a získala druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů v ODS, to Tabery zcela otočil ve prospěch své vlastní – pro veřejnost utvářené teze – neúspěšných a zhrzených.

Nad frakcí v ODS je třeba se vážně zamyslet, ne vytvářet důvody jak zpochybnit zakladatele. Vím prozatím, že nechci aby tady vládli socialisté a komunisté a že se dost bojím možného oslabení ODS. Nikoli však rozpadu. Tlustý, Dundáčková, Doktor, či Páralová nejsou Ruml s Pilipem, kterým šlo pouze o mocenské pozice, jak už dnes bezesporu všichni víme. Se svou frakci odtáhli až potom, co Ruml nezískal ani dvacetinu hlasů na post předsedy ODS na poděbradském kongresu a nikoli proto, že ODS nebyla ochotna frakci naslouchat, ale proto, že oni nebyli schopni rozhodnutí kongresu respektovat. Sarajevo není trauma ODS, ale trauma jejich. Rozbili pravici a umožnili vznik bezzásadové, pokřivené, „neideologické“ , ale hlavně neideové politiky „hochů co spolu mluví“ a jež se neštítí ničeho. K takové politice, k takovému stylu, patří i Erik Tabery. A jak už to je u nás dobrým zvykem, že ocenění získává skutečně ten nejlepší, je zcela pravděpodobné, že tímto textem se Tabery nominoval na letošní novinářskou cenu.

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů