Ikona vypadlá z rámu

Jana Dědečková

Po čtrnácti dnech vyhřívání se v teple egyptského sluníčka jsem se uprostřed minulého týdne vrátila do zimy a sněhové břečky. Stejně nechutná břečka mě čekala při otevření českých novin. Ústředním tématem bylo přitroublé veršování písničkáře Hutky, kterého po dlouhých desetiletích tvůrčí impotence opět navštívily múzy, což větší část novinářské obce reflektovala nadšenými ovacemi, stejné ne-li ještě horší kvality než Hutkovy zvratky. Jsem už zvyklá na ledacos, přesto mě překvapilo, že k napsání povrchního, hloupého a plochého textu se propůjčil i Viliam Buchert, jehož články čtu velmi ráda. Buchert prozradil nejen neznalost Nohavicovy tvorby, píše-li, že Nohavica o svém selhání mlčí, ale v té rychlosti vyplnit volný tiskový prostor poměrně slušně zprasil i jeho jméno.

Licitace novinářů o tom, zda se Paroubek ožení, či nikoli mě potom dokonale ujistily o tom, že jsem opravdu doma. Citovaná skutečnost, že Paroubek pro svůj „velký den“ symbolicky zvolil objekt vlastněný bývalým agentem StB tak dokonale podtrhl paradox Hutkového „morálního“ apelu. Komouši se musí za břicho popadat. Mají nás přesně tam, kde nás chtěli mít.

Český Kocourkov pokračoval v televizních zprávách. Koncem roku končí platnost řidičských průkazů vydaných před rokem 1993. Jeden by si myslel, že pokud si nenecháte vyměnit řidičský průkaz, protože již nikdy nehodláte řídit automobil, jednoduše neplatný řidičský průkaz zahodíte, nebo si ho necháte na památku, nebo…. Ne tak u nás. Pod pokutou 30tisíc korun se musíte táhnout na úřad, kde starý řidičák odevzdáte, nebo nahlásíte jeho ztrátu. Že by pokuta hrozila pouze tomu, kdo bude s neplatným řidičákem přistižen, to naše úředníky a zákonodárce zřejmě nenapadne. Buzerace a obtěžování občanů je asi nezbytné. Když Edvard Kožušník, zakladatel iniciativy Efektivní stát, hovoří o efektivní správě státu, má zřejmě na mysli právě i tyto případy.

V nedělní Partii na Primě jsme mohli sledovat předsedy obou komor parlamentu ČR, a to předsedu sněmovny Vlčka a předsedu senátu Přemysla Sobotku. Přestože otázka k diváckému hlasování byla úplně pitomá, přesto výsledek překvapil oba exponenty diskuse. Domnívám se ale, že údiv nebyl na místě a měli by se více zamyslet nad tím, zda ve svých ústavních pozicích nejsou stejně odtrženi od skutečnosti, jako byli komunističtí představitelé za minulého režimu. Shodné odpovědi obou předsedů, kteří neviděli žádný problém v otázce divačky, která se dotazovala proč jako pracující OSVČ musí platit důchodové pojištění z výdělku, jestliže celý život přispívala do důchodového systému a sama už pobírá starobní důchod, vypovídá o odtržení od skutečného života více než cokoli jiného. Alespoň od pravicového politika bych očekávala, že zdůrazní skutečnost, že u nás žádné důchodové či zdravotní pojištění neexistuje. Vše je to jen daň, kterou schlamstne nenasytný rozežraný stát.

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů