Klacek na vládu v rukách ČSOB
Jana Dědečková
Bylo docela zábavné sledovat v OVM současného a bývalého ministra financí, kterak předstírají snahu o veřejné finance a navzájem se obviňují z neschopnosti. Není to tak dlouho, kdy se Kalousek se Sobotkou plácali po ramenou v jedné koalici a proti výši deficitního rozpočtu a zadlužování Kalousek argumentoval pouze posměšnými veršovánkami. Vyčítat dnes Sobotkovi částku za dluhovouu službu, která je jen důsledkem dluhu pro který právě současný ministr Kalousek hlasoval s úplně klidným svědomím, je více než směšné. A Moravec? Ten opět jen koukal jako puk a pečlivě pokládal připravené otázky. Vlastní invence nulová a reakce na protimluvy diskutujících žádná.
Karlovarský porcelán a.s. s téměř dvěma tisíci zaměstnanci čeká insolventní řízení. To je ta lepší varianta. Tou horší je konkurz. Co se dá čekat od konkurzního správce, o tom jsme se již přesvědčili v mnoha kauzách. Pomalé rozkrádání aktiv firmy a rychlé bohatnutí konkurzního správce. Zaměstnanci Karlovarského porcelánu se bouří a apelují na vládě o pomoc. „Nepřichází v úvahu“, vyslovil se (rovněž v OVM) bývalý správce našich peněz Sobotka s tím, že stát nemůže z peněz daňových poplatníků sanovat mizernou práci managementu. A znárodnit IPB, přihrát jí belgické firmě a ještě jí k tomu z peněz daňových poplatníků vyplatit téměř 150 miliard, to lze? A je opravdu jen náhoda, že dle slov generálního ředitele Vlastimila Argmana v Událostech(?) na ČT1, zásadní boj vedou právě s ČSOB, která blokuje účty a veškeré vydělané peníze okamžitě stahuje na svou pohledávku , takže nezbývá na běžné provozní náklady ? Nevyřizuje si (pochopitelně, jen tak náhodou) ČSOB účty se státem, který se snaží penězovod ze státní kasy do ČSOB poněkud přibrzdit? Proč však obětním beránkem špatného rozhodnutí vlády ČSSD v roce 2001 má být česká firma s dvousetletou tradicí? Firmy, které měly( byť i špatné úvěry) u komerčních bank, jenž stát před prodejem mnohomiliardami sanoval, si dnes mohou pískat. Jejich závazky spadly do Konsolidační agentury, odkud je vykoupil nastrčený zájemce za pár šesťáků, nebo byly prodány za zlomek ceny jinému finančnímu ústavu(obvykle za 5% hodnoty), odkud se rovněž daly odkoupit za zlomek ceny. Firmy, jenž si vzaly úvěr v IPB, měly smůlu. Nejen, že musí zaplatit vše i s nesmírným navýšením o doslova lichvařské úroky a penále, ale ještě se staly klackem v rukou ČSOB na vládu.
A ještě do třetice Bohouš
Evropská unie apeluje na členské státy, aby sjednotily finanční trh a některé regulační pravomoci byly předány do Bruselu. S tím nesouhlasí ani ČNB, ale ani ministr Kalousek, který se obává, že by nebyl dostatečně chráněn zájem českých klientů u bank, které v ČR působí jako dceřiné společnosti zahraničních bank. Bohuslav Sobotka prohlásil, že se centralizaci na evropské úrovni nebrání a považoval tento návrh naopak za přínos pro českého klienta. Jak jinak. Politik evropského formátu. Se vším všudy. Doufat, že český klient nedopadne jako ten český zaměstnanec Siemensu, je asi zbytečné. Vypadá to, že stále nejlepší úschovou pro své peníze, bude i nadále stružok.
Laissez Faire, z jehož červnového čísla vám dnes předkládám další úřad na zrušení, se stal námětem na velmi trefný komentář Karla Steigerwalda Rušte zbytečné úřady. A jak už to bývá, potrefená husa se ozvala. Paní Daniela Bruthansová, pravděpodobně jedna z pracovnic výzkumného ústavu , pana komentátora ve své reakci Všechny úřady nerušte poměrně slušnou formou zesměšňuje a nabádá ho, aby si svou nevědomost o velkolepém přínosu pro tuto společnost doplnil nahlédnutím na internetové stránky výzkumného ústavu a podrobnějším studiem některé z analýz. Mám zcela opačný názor než paní Bruthansová. Domnívám se naopak, že autor komentáře tak učinil a svůj komentář napsal právě na základě tohoto torza internetové stránky, kde z osmi odkazů hlavního menu, fungují pouze tři. Studie doporučené paní Bruthansovou k prostudování navíc zcela přesvědčivě dokazují, že výzkumný ústav práce a sociálních věcí je zcela zbytečná instituce a v rubrice Úřad na zrušení se ocitnul zcela po právu.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
