Pieta za mafiána
Jana Dědečková
Už mě unavuje ta „jakoby“ serióznost v kauze „Roko a jeho bratři“. Každý se bojí napsat a říct co si skutečně myslí a s tváři tragéda ještě než začne psát/hovořit, kondoluje rodině Kočkových (včetně politiků) a neopomene úvodem pronést snad povinnou větu o lidské tragédí. O jaké tragédií zde hovoříte? Že jeden mafián zastřelil druhého? Při pověstné schopnosti naší policie, kdy se nám ozbrojení mafiáni s miliony v kapse a bouchačkou za pasem bez bázně a hany producírují v ulicích, bychom si kvůli vlastní bezpečnosti měli přát, aby se vystříleli navzájem.
Tragédie je když nevinné dítě přejede ožralý řidič, když někdo nevyléčitelně onemocní v mladém věku, když slušný člověk zemře nešťastnou náhodou dříve, než-li přišel jeho čas. Tragédií pro občany jsou zkorumpovaní soudci, policisté, politici. Nepotrestané zločiny komunismu. Tragédií pro občany je Jiří Paroubek, bývalý premiér a šéf nejsilnější opoziční strany, který lidí z podsvětí považuje za své kamarády. Že k těmto lidem patří, potvrdil už několikrát, a když to tvrdím, tak rozhodně nemám na mysli jen jeho styl oblékání např. kolotočářský růžový svetřík v den Kočkovy vraždy.
Pro takového člověka je zcela přirozené, že před kamerami škemrá o mediální shovívavost a politickou korektnost a sotva se kamery skloní, už cpe novinářům do rukou fotografie politických oponentů se slovy „ to ne moji kamarádi, ale jejich “ . Už čekám jenom na zprávu, že Kočku vlastně zastřelil Dalík převlečený za Ďurička.
Ale to jen tak na okraj, protože ačkoli je v médiích překočkováno, tento pohled jsem nikde nezaznamenala. Berte to jako mou pietu za mafiána.
Chtěla jsem psát o tématu ze zcela jiného soudku. Domnívala jsem se, že budu reagovat na text jednoho „respektovaného“ novináře Jana Macháčka z Respektu. Mrzí mě, že vás nepotěším. Bylo by to jistě šťavnaté čtení. Reagovat ale není nač, jak jsem zjistila vzápětí. Macháček totiž svou posedlost Klausem dovedl k dokonalosti a pokud pan prezident nic nenapíše, tak si vypomůže textem starým 10 let, na což ovšem přijdete až ve chvíli, kdy začnete hledat ve zdrojích text Václava Klause s kterým Macháček „polemizuje“. Text s tímto názvem nebyl v posledních dnech v MF Dnes, ale ani nikde jinde publikován. Přesto je však Macháčkův článek na serveru Právě dnes avizován jako novinka a komentáře diskutujících pod článkem jsou rovněž z dnešního data. Pochybuji, že někdo z diskutujících vůbec zjistil, že se jedná o zahnívající mrtvolu, ale bylo mi jasné, proč tu mrtvolu redakce vytáhla. Bývalý šéf MMF Václava Klause v těchto dnech kritizoval za jeho názor a Macháček cítil potřebu čtenářům (nebo servilně tomu nabobovi?) připomenout, že i on stál kdysi na jeho straně. Připomenul však pouze to, že je stejně špatný novinář jako před léty. Bývalý šéf MMF dnes působí v soukromém sektoru a zelená politika, slibující závratné zisky ze státních dotací, tedy z peněz nás daňových poplatníků, je z ekonomického hlediska jeho bytostným zájmem. To jen Macháček si nikdy neuměl zasadit věcí do správného kontextu.
Málem jsem už napsala, že je mi Macháčka líto, že patrně trpí nějakou duševní poruchou, ale pamětlivá svých slov v úvodu, nehodlám mírnit svá vyjádření. Není mi ho líto. Je to prostě magor. A vzhledem k tomu, že jsem soudná a uvědomuji si, že mé znalosti rozhodně nestačí na to, abych fušovala do řemesla našim cvokařům, nehodlám se ani zabývat analyzováním textu, který je jen bojem Macháčka Jana s osobností svého schizofrénní rozdvojení - Macháčka Klause.
Přeji vám krásný den a přes všechny problémy, znechucení (i já ho zažívám, a to tak, že dost) také šťastnou volbu. Zůstat doma není řešením. Moc jsem nad tím přemýšlela, snad poprvé od listopadu 1989. A právě proto půjdu i tentokrát. Paroubkovi a Rathovi to nevzdám.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
