Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Jsem si jist, že nebudete experimentovat s „novým zbožím“

MUDr. Milan Cabrnoch kandidát do EP za ODS je převědčen o tom, že po šesti letech vlády sociální demokracie lidé nemohou být nadále voliči socialistů, z nichž některým rudá knížka ještě kouká z kapsy. Ukáže se už tento víkend, že jsme skutečně přestali definitivně koketovat s rudou minulostí?

Curriculum vitae

*6. 8. 1962 v Čáslavi, žije v Kolíně. Po absolvování Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy pracoval do roku 1994 jako lékař v nemocnici v Kolíně. V letech 1994 - 1998 působil na Ministerstvu zdravotnictví ČR jako ředitel odboru zdravotního pojištění a později jako náměstek ministra zdravotnictví. Od roku 1998 je poslancem Parlamentu ČR, kde působí ve funkci místopředsedy Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V letech 1998 - 2004 byl zastupitelem města Kolína. Od roku 2002 je členem Stálé delegace Parlamentu ČR v Parlamentním shromáždění Rady Evropy. Hovoří anglicky, německy a rusky. Je ženatý, má tři děti.


Odkud pocházíte, jaké jsou vaše kořeny?

Já jsem KutnoHorák, narozený v Čáslavi a žijící v Kolíně. Zkusím to vysvětlit. Na začátku srpna 1962 v Kutné Hoře malovali porodní sál, a tak moje maminka musela odjet porodit svého prvorozeného do nedaleké Čáslavi.

Celé své dětství jsem prožil v Kutné Hoře. Mám to město prostě rád. Do mých pěti let jsme bydleli na tehdejším Náměstí 1. máje, v jedné místnosti, kamna na uhlí, záchod na pavlači – prostě čtyřka, ale moji rodiče na ty roky docela rádi vzpomínají. V roce 1967 jsme se přestěhovali do luxusního družstevního 2+1, do prvního domu s výtahem ve městě. Tam jsem vyrostl, vystudoval a odtamtud jsem vlastně nastupovat do zaměstnání.

Mám jediného sourozence, bratra mladšího o sedm let. Ten věkový rozdíl mne asi dost modeloval pro další život. Jako dítě jsem byl bráškovi chůvou, měl jsem ho moc rád a vytvářel jsem si dobrý vztah k malým dětem. Z gymnázia jsem se přihlásil na medicínu, díky vztahu k dětem na tehdejší fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze.

Na fakultě jsem měl velké štěstí. Byli jsme moc prima parta, pár velmi těsných přátelství stále přetrvává, jako bychom se rozjeli z koleje včera. Díky shodě okolností a naší činorodosti jsme s několika kamarády pohybujícími se tehdy kolem folkové skupiny Bonsai založili a tři roky provozovali vysokoškolský klub Kajetánka. Tam jsem poznal spoustu zajímavých lidí, a taky jsem se na vlastní kůží setkal s represí, cenzurou a dalšími kousky soudruhů, obávajících se, aby se jim ti študáci nevymkli z kontroly – nu, vymkl se až brácha.

Po škole jsem nastoupil do nemocnice do Kolína, ubytoval se na svobodárně a cele se věnoval dětskému lékařství. Na rok vojny ani nevzpomínám, byl to ztracený rok, a nakonec kasárna v Dobřanech se již také proměnila v obchodní zónu či co. Do roku 1994 jsem se zabýval intenzivní péčí o novorozence a nedonošence, z nemocnice jsem odcházel jako zástupce primáře.

Můj přítel a kolega Luděk Rubáš mne „povolal“ na Ministerstvo zdravotnictví. Až po několika měsících mi došlo, že skutečně pomoc potřeboval. Přesto, že na ministerstvu pracovala tehdy skupina dost aktivních a schopných lidí, zdravotní pojištění potřebovalo někoho, komu ministr věřil a kdo věřil ministrovi. Nakonec jsem přežil v úřadu ministry tři, až v roce 1998 jsem byl zvolen poslancem na kandidátce středočeské ODS.

Mám dnes za sebou celkem šest let v Parlamentu, šest let v opozici, šest let jako místopředseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Člověk se stále učí, a porozumět práci ve sněmovně není vůbec snadné. Nejtěžší je bezmocně přihlížet chybám, které ve sněmovně za těch šest let vládnoucí socialisté prosadili. A že jich je! Nemám, ale opravdu nemám rád situace, kdy dobře vím, že návrh je špatně a že způsobí škodu, umím vysvětlit jakou, umím navrhnout řešení, navrhuji je, ale soudruhy a přátele to prostě nezajímá, protože oni mají svou pravdu… Všem ministrům zdravotnictví, které jsem ve sněmovně zažil, jsem slíbil, že budu pracovitou a neúnavnou opozicí. Slib jsem dodržel, ani jeden z ministrů mne neměl rád.

Proč jste se rozhodl kandidovat do EP?

Před dvěma lety jsem díky podpoře v klubu ODS dostal možnost sbírat zkušenosti v Evropě. Jako člen delegace při Radě Evropy mám možnost nejen strávit čtyři týdny v roce v Štrasburku, ale pracovat i v několika výborech a na vlastní kůži zažít evropskou politiku. U nás je třeba soupeřit s levicí, a v Evropě to je stejné. Je až překvapivé, jak se i v tak velkém a mezinárodně pestrém shromáždění rychle shodnou komunisté, socialisté i pravice.

S těmito zkušenostmi jsem se rozhodl kandidovat do Evropského parlamentu.

V jaké oblasti chcete v EP pracovat?

Česká republika má jen 24 křesel europoslanců, a z toho jen část budou poslanci za ODS. Z toho vyplývá, že každý z nás musí být připraven pracovat tam, kde je to třeba. A to jsem i já. Byť působím jako samotář, a taky někdy jsem, jsem dobrým týmovým hráčem. Jsem loajální, umím pracovat na lídra a na výsledek.

Samozřejmě, že bych měl radost, kdybych mohl pracovat v oblasti, které rozumím – je to vždy jednodušší. Kromě zdravotnictví a zdravotního pojištění mě velmi zajímá oblast komunikací, internet a podobně, a také oblast ochrany duševního vlastnictví a ochrany osobních údajů. Ve všech těchto oblastech bude jistě práce dost. Ale klidně mohu pracovat třeba v zemědělství –a co neumím, naučím se, a mám dost poradců.

Jak se bude lišit politika ODS v Evropském parlamentu od politiky ODS v Česku?

To je jednoduché – nebude se lišit. ODS má velkou výhodu: naše značka je známá, naše politika je známá, naši lidé jsou známí a každý ví, co budeme prosazovat a jaký je náš program. Neměníme značku, neměníme politiku a neměníme příliš ani lidi.

V EU jako v ČR prosazujeme snižování daní, menší míru přerozdělování, méně regulací a bariér pro svobodné podnikání, více prostoru pro konkurenci, solidaritu odpovědných s potřebnými.

Proč bychom Vás měli volit?

Mne musíte volit, protože jsem na kandidátce správné strany, na kandidátce ODS. Úvaha je docela jednoduchá. Předpokládám, že jste volič pravice – po desítkách let komunistické totality nemůžete být voličem komunistů a po šesti letech vlády sociální demokracie nemůžete být voličem těchto socialistů, z nichž některým ta rudá knížka ještě kouká z kapsy.

Pokud volíte pravici, jste asi rozumný člověk. Proto chcete, aby váš hlas nepropadl ani ve volbách (zvolením malé strany, která nepřesáhne 5% a nezíská mandát) ani po volbách (zvolením strany, která bude mít jedno či dvě křesla a nebude mít žádný vliv). Jsem si jist, že nebudete experimentovat s „novým zbožím“. Volíme na pět let a nemůžeme si dovolit vsadit na někoho, koho neznáme nebo známe z úplně jiné role než z politiky. Z toho vychází naprosto jasně – volíte ODS a tedy volíte i mne. Díky za podporu!

6/10/2004



Milan Cabrnoch
MUDr. Milan Cabrnoch
poslanec EP
člen Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a náhradník ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu
rezortní mluvčí klubu pro oblasti: ochrana spotřebitelů, zaměstnanost a sociální věci
Osobní stránky


Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
 
  Přístupy: 88686 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 


Milan Cabrnoch:


Jana Dědečková:




Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA