Varování před bezhlavým vstupem do EU

Nerovný zápas

Nová česká vláda si jako jeden ze svých hlavních cílů vytýčila uspíšit členství České republiky v Evropské unii.

K tomuto účelu hodlá vydávat desítky milionů korun z kapes daňových poplatníků, na jednostrannou propagační kampaň s cílem přesvědčit české občany, aby hlasovali pro členství. Veřejnoprávní media vládní politiku propagují a soukromý tisk negativní vývoj EU ignoruje.

Žádné prostředky nejsou k dispozici na informování o problémech EU.

O konkrétních výhodách a nevýhodách členství v EU se stále nevede podrobná a věcná diskuse, z níž by český občan po zvážení všech dostupných argumentů mohl informovaně rozhodovat o budoucnosti vlastní a národní.

Za těchto okolností se veřejná debata o Evropské unii bude podobat fotbalovému utkání dobře cvičené a placené profesionální jedenáctky proti prázdné bráně.

Euroskeptická alternativa (ESA)

ESA vzniká k těmto účelům:

1. Informovat co největší počet občanů o čím dál sílících negativních aspektech Evropské unie, které ve jménu utopické "harmonizace" kontinentu ohrožují pracně budovaný a stále vratký systém parlamentní demokracie, politickou a ideovou rozličnost, občanskou svobodu, státní suverenitu, národní svébytnost, ekologickou rovnováhu, obranyschopnost, ekonomickou konkurenceschopnost, a v poslední době následkem glajchšlatované daňové a fiskální politiky i samotnou hospodářskou prosperitu, která vznikla díky osvobození evropského podnikání od celních bariér v původním EHS.

2. Vyvrátit argument eurodogmatiků, že k členství v EU neexistuje žádná jiná alternativa a otevřít debatu o alternativách jiných, s vědomím, že volba mezi alternativami je nezbytným předpokladem svobody.

3. Otevřenou a věcnou diskusí přesvědčit většinu občanů ČR o nevýhodnosti vstupu do EU v jejím současném stavu a za současných podmínek.

ESA není a nehodlá se stát politickou stranou či aliancí, ale nabízí euroskeptickým občanům příležitost ujasnit si a veřejně vyslovovat své argumenty. ESA není strukturou, po které by se ambiciózní "lídři" mohli šplhat k politické kariéře. V době svého vzniku (srpen 2002) nemá k dispozici žádné finanční prostředky.

ESA chce euroskeptické argumenty prezentovat z pohledu demokratického konservatismu, tradičního liberalismu, duchovního osvícenství, právního státu a spravedlnosti, etického podnikatelství a racionální ekologie. Nebude poskytovat místo na argumenty vycházející z totalitních pozic, ať už komunistických nebo fašistických.

ESA vítá diskusní příspěvky a podporu od všech lidí podobného smýšlení.

Politické, právní a bezpečnostní:

- EU, původně zamýšlená jako volný trh osvobozující Evropany od celních a byrokratických restrikcí, se v posledním desetiletí naopak přeměňuje v byrokratickou strukturu socialistického stylu regulující veškeré podrobnosti života a soukromí občanů nekonečnými a komplikovanými direktivami, které sepisují anonymní týmy a vydávají nevolení komisaři. Těch je už na 30.000 a každý rok vzniká tisíc nových, které nestačí volení politici ani přečíst, tím méně debatovat a vůbec už ne zamítnout.

- Eurosocialistická struktura direktivami vnucovaná shora všem členským státům a povýšená nad zákony volených parlamentů se dá těžko měnit demokratickými volbami v jednotlivých členských státech.

- Smlouvami "Maastricht" (1992) a hlavně "Amsterdam" (1997) EU uzákoňuje mocenskou nadnárodní strukturu nevolených byrokratů a omezuje občanům i státům možnost svobodné volby.

- Obě smlouvy dávají "Unii" (nevolené byrokracii) právo sama sobě schvalovat politické cíle a akce a rozšiřovat je na jakékoli okolnosti podle vlastního zvážení, bez sebemenší zmínky o transparenci rozhodovacího procesu či odvolání na demokratický proces.

- Princip "subsidiarity" je forma centralizace, která umožňuje nižším subjektům obcházet demokraticky volené stupně politické struktury a jednat přímo s EU proti vlastním voleným institucím.

- Amsterdamskou dohodou si EU dává právo zasahovat do jakékoli záležitosti kteréhokoli členského státu, jestliže rozhodne, že tento stát k tomu není kompetentní.

- Princip regionalizace, který nahrazuje původní degaulleovskou "Evropu svrchovaných národů" napojuje uměle vytvářené regiony přímo pod centrální správu Bruselu, dává jim tam přímé zastoupení a rozkládá tím tradiční národní státy.

- Princip "sdílení suverenity" - odevzdávání suverenity do společného "fondu" - je cestou ke ztrátě suverenity pro všechny členské státy ve prospěch byrokratického aparátu, který je snadno zkorumpovatelný a ovládnutelný.

- Původní rovnoprávnost všech členských států zaručená právem veta je od Maastrichtu nahrazována rozhodováním většinovým, kterým se direktivy dají vnutit nesouhlasícím státům proti jejich vůli. Novým stupněm úbytku suverenity je rozporcování hlasů proporčně podle počtu obyvatel jednotlivých států, který malým státům dává ještě menší schopnost oponovat vůli větších.

- Sjednocovaná struktura justice a policie nastoluje moc nadnárodních justičních a policejních orgánů nad občany členských států a ruší právo občana být svým státem chráněn.

- Sjednocovaná obranná politika EU provázená sílícím antiamerikanismem a zakládání společné evropské armády oslabuje soudržnost NATO a západní civilizace, štěpí Evropu od Spojených států a tím ohrožuje její bezpečnost.

- Imigrační politika EU upírá jednotlivým členským státům právo regulovat počet přistěhovalců podle svých možností, ukládá jim povinnost o ně pečovat i na úkor svých vlastních občanů, znemožňuje účinné vystěhování falešných "azylantů", vyvolává etnické konflikty a usnadňuje operace mezinárodních zločinných a teroristických sítí.

- Jednostranná propaganda EU subvencovaná z daní občanů vytváří rigidní "politicky korektní" či "pokrokovou" ideologii, která za zločin označuje i "xenofobii" (na rozdíl od fyzického násilí či diskriminace jako jejího projevu), pod niž už někteří činitelé EU řadí i samotné euroskeptické myšlení. Uzákoňuje se tím orwellovský "myšlenkový zločin".

Ekonomické a ekologické:

- Sjednocovaná daňová a fiskální politika, jejímž ztělesněním je jednotná měna, znemožňuje národním ekonomům a politikům regulovat své ekonomiky tak, aby fungovaly v zájmu jejich občanů. Výsledkem je rostoucí zdaňování občanů a podnikatelů a ztráta možnosti rozhodovat, nač jejich daně budou používány.

- Evropská sociální charta, direktivy o zaměstnaneckých vztazích, maximální povolené pracovní době, či zaručených minimálních mzdách a sílící práva zaměstnanců na úkor zaměstnavatelů znesnadňují soukromé podnikání a zvyšují nezaměstnanost. Ta se pak uměle snižuje rozšiřováním pracovních příležitostí ve státem subvencovaném sektoru a vytváří další daňovou zátěž na sektor soukromý.

- EU se nikdy nepodařilo - a dodnes se zjevně nesnaží - vytvořit skutečný otevřený a rovný trh mezi členskými státy a nedokáže státům porušujícím jeho pravidla vnutit jejich dodržování ani od nich vymáhat sankce nebo odškodnění ani po právoplatných rozsudcích Evropského soudu. Nejkřiklavějším případem je Francie, která odmítá platit odškodné za desítky případů svévolného omezování volného trhu.

- Ekonomická politika EU jako nepřetržitě rostoucí systém zdaňování, subvencí, socialistického přerozdělování a růstu neproduktivního sektoru, která po několik desetiletí pomáhala vytvářet rovnoměrnou prosperitu, je na pokraji krachu a nebude mít na jeho další financování. Nejdramatičtější je předpovídaný bankrot celého evropského systému starobních důchodů, kde EU nemá vypracované žádné realistické alternativy, které by bankrot dokázaly zvrátit.

- Centrálně řízená zemědělská politika EU s přerozdělovanými subvencemi sice nakrmila poválečnou strádající Evropu, ale jako typický úkaz socialistického plánování se přeměnila v monstrum produkující nadbytky, které se pak ničí, aby se uměle udržovaly vysoké ceny na úkor spotřebitelů. Navíc umožňuje rozsáhlé podvody a korupci.

- Zemědělství a rybolov EU patří mezi největší škůdce životního prostředí. V rybářství EU zničila přes dvě třetiny ryb v evropských mořích a systém kvót přikazuje každý rok spalovat tisíce tun vylovených a mrtvých ryb. V ovocnářství a zelinářství se podle podobných kvótových regulací ve velkém ničí plody, stromy i půda. Nedávno se brutálně likvidovaly miliony kusů dobytka v Británii, když EU zakázala očkování.

- Někdejší rozmanitost kvalitních a čerstvých lokálních zemědělských produktů se nahrazuje glajchšaltem několika málo druhů schválených a rozvážených po celé Evropě, s nezbytnými konservanty, povinným plastovým balením, silničními zácpami, znečištěným prostředím, krachem lokálních zemědělských ekonomik a předáváním moci nadnárodním megakorporacím.

- Ekonomický vývoj EU dnes diktují ne volení politici, úspěšní podnikatelé a ekonomové, nýbrž bankéři Evropské centrální banky.

- Evropská prosperita, která vznikla především díky Marshallovu plánu a teprve potom ekonomickým sjednocováním, začíná být ohrožována současnou harmonizací měny, daní, bankovnictví a pracovní legislativy a začíná se projevovat poklesem zaměstnanosti, produktivity a konkurenceschopnosti a růstem výrobních i životních nákladů.

- EU je pařeniště finanční korupce. Evropská komise každý rok defrauduje (podle odhadu evropských auditorů) nejméně 5 miliard euro. To jsou jen částky chybějící v účetnictví Komise, které nepodléhá forensní auditní kontrole, nepočítají se v to navíc částky vykázané, ale korupčně utrácené (neregulérní zadávání zakázek, udělování subvencí atd.). Komise nevede podvojné účetnictví, které je podle zákona povinné pro všechny evropské organizace, a nemá bezpečný počítačový systém. Pracovníci, kteří na to upozorňují, jsou propouštěni a umlčováni. Europoslancům Komise odmítá dávat podrobné informace.

- Vedle EU existuje ekonomická alternativa, která nevyžaduje žádný politický glajchšalt, má cíle čistě ekonomické a nabízí lepší obchodní podmínky. Sdružení volného obchodu EFTA bylo početnější a úspěšnější až do 70. let, než z ní do EU (EHS) přestoupila Velká Británie a po ní Dánsko a Irsko a nakonec i Španělsko, Portugalsko, Řecko a Rakousko. Zbývají v ní dnes vysoce prosperující Norsko, Island, Švýcarsko a Liechtensteinsko, které mají jako celek uzavřeny výhodné obchodní dohody s EU ve formě EEA (Evropská ekonomická oblast).

Benjamin Kuras
Od roku 1974 britský občan. Autor 15 anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MFDnes, Xantypa.