Zbytečný povyk kolem homosexuálů

Benjamin Kuras

MF Dnes 14.3.2006

Zákonu o homosexuálním partnerství se věnuje zbytečně větší pozornost, než si v kontextu české a evropské politiky zaslouží.

Otázka, zda by homosexuálové měli, či neměli mít některá práva podobná manželství, by na žebříčku relevance mohla být tak někde na sedmdesátém místě. Daleko například za korupcí politiků a soudců, za vysokými daněmi nebo obranou Evropy před islamofašismem. Z pohledu konzervativního existuje nejméně jeden argument pro jeho přijetí. Cokoli, co pomůže přesunout homosexualitu z městských parků, uličních koutů a veřejných záchodků do regulérní monogamní domácnosti, si zaslouží seriózní zvážení.

Dobrým argumentem heterosexuálním je otázka, proč by hrůzami manželství měli trpět jenom heterosexuálové. Chtějí-li je i homosexuálové, dobře jim tak. Argument eurounionistický je ještě jednodušší: ať si, holečkové, schválíte, či neschválíte jakýkoli zákon, stejně nakonec bude platit to, co se rozhodne v Bruselu. A konečně argument náboženský: za současné politiky appeasementu vůči islamofašismu bude do dvaceti let v Evropě vládnout právo šaría, které všechny homosexuály popraví, spolu se Židy, křižáky, socialisty, konzervativci a karikaturisty.

Z čehož bychom mohli dospět k závěru, že otázka existence či neexistence zákona o registrovaném partnerství homosexuálů si nezaslouží ten povyk, jaký rozvířila. A ne, nedonutíte mě říkat jim „gayové“. Ještě totiž pamatuji doby, kdy gay bývalo normální slovo vyjadřující veselí, a jeho krádež homosexuálům jako lingvista z povolání nedokážu odpustit - ač jim ve všem ostatním vinšuji, ať mají, co chtějí, pokud s tím neobtěžují jiné.

Právě o tom „pokud“ je však adopce dětí do homosexuálních partnerství, s níž přispěchala do debaty Strana zelených a která už platí například v Británii - kde naopak je trestným činem o správnosti homosexuální adopce pochybovat.

Prozrazuje to na zelené, že přece jen ještě nemají svoje morální a právní priority tak jasně poskládané, jak by se mohlo zdát z jejich jinak sympatického a svěže konzervativního volebního programu Kvalita života.

Tady totiž nejde o shovívavou rovnoprávnost, dokonce ani o privilegia homosexuálů, nýbrž o bezpráví vůči bezmocným dětem. Uvězňuje to do nevyhnutelného homosexuálního životního stylu nemluvňata a batolata, z nichž 97 procent (dobře, tak 96, chcete-li se hádat) musí statisticky být přirození heterosexuálové. Jaké duševní poruchy jim to může na celý život způsobit, si zatím nedovedou představit ani dětští psychologové, protože je tento sociální „experiment“ ještě doslova v plenkách.

Takže měl-li by se zákon o homosexuálním partnerství stát nějakou předehrou a předstupněm k dalšímu uzákoňování bezpráví vůči dětem a kriminalizaci heterosexuálních názorů, ať tedy radši není.

Benjamin Kuras
Od roku 1974 britský občan. Autor 15 anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MFDnes, Xantypa.