Milostná aféra posílí demokracii

Benjamin Kuras

MF Dnes 9.1. 2006

Gdo má gule, má jich užívať, praví staré valašské přísloví, které se tam dostalo přes Rumunsko od tureckých sultánů. A znamená, že vladaři nad prostý lid vynikají nejen větším egem, nýbrž i větším libidem.

Na tom nic nového. Politologicky zajímavé je dnes jen to, jak to v demokracii ten prostý lid bere.

V rozšafných zemích jako Itálie nebo Francie, kde politik bez obrovského libida nepatří do vlády, se to bere jako samozřejmost a nikdo se tím nezabývá. Kdo libido nemá, ten je předstírá, aby ho lid nesvrhl.

V Německu si politik může na zveřejňování zpráv o svých záletech vymoci soudní zákaz. Vývoj zdravé sexy demokracie bude tedy asi nejlepší sledovat v Británii.

Tam v roce 1962 ministr obrany John Profumo přivedl ke krachu nejen svou kariéru, nýbrž i celou konzervativní vládu, když asi půl roku laškoval s nádhernou striptérkou Christinou Keelerovou, která se v téže době mazlívala i se sovětským námořním atašé, potažmo špionem. Premiér Macmillan by mu možná byl odpustil milenku i vlastizradu, ale už ne to, že parlament rozesmál dušováním, že „slečna Keelerová a já jsme jen přátelé“.

Konzervativní ministr Alan Clark z vlády Thatcherové si uhájil čest i kariéru tím, že o všech svých milostných aférách napsal paměti dřív, než to stačil udělat někdo jiný. Měl jich za 36 let politické kariéry okolo stovky, z níž nejpikantnější byla několikaletá láska s ženou známého soudce a zároveň s jejími oběma dcerami. Zneuctěný soudce, v tu dobu žijící v Jižní Africe, mu slíbil, že ho spráská koňským bičem. Na to Clark kajícně odpověděl, že si to zaslouží. A novinářští vtipálci z toho usoudili, že je kromě sexuálního maniaka taky ještě masochista.

Zato ministr kultury Majorovy vlády David Mellor musel odstoupit za obyčejnou aféru s jednou herečkou, která svou story se všemi oplzlými detaily prodala tisku za 30 tisíc liber. Posílilo mu to popularitu v uměleckých kruzích, které si ho vyžádaly za dýdžeje na Classic FM, kde slouží dodnes.

Jeho nástupce v Howardově stínové vládě, populární novinář a vtipálek Boris Johnson, byl stažen na zadní lavice po odhalení aféry se známou redaktorkou, kterou zapíral až do té doby, než její těhotenství potvrdila její maminka. Dnes je u Davida Camerona stínovým ministrem pro vysoké školství. Kariéru mu zachránilo a popularitu zvýšilo vysvětlení, že dívku neuvedl do těhotenství jako poslanec, nýbrž jako její šéfredaktor. U labouristů nemusel za záletnictví nikdy odstoupit nikdo, jenom Robin Cook se na Blairův příkaz rozvedl se svou milující ženou a hned se oženil se svou těhotnou sekretářkou. Ministr vnitra David Blunkett padl až tehdy, když se provalilo, že své milence zařídil přednostně vízum pro její rumunskou služebnou. A John Prescott zůstal Blairovým místopředsedou i po odhalení afér se sekretářkami, které při každé příležitosti ohmatává a leze jim rukama pod sukně a do podprsenek a po nichž ho novináři nazvali „sériovým oplzlíkem“.

Když už je k sexuálním aférám takto tolerantní i ta tradičně přísná demokracie britská, neměly by nijak otřást ani tou neméně pevnou demokracií českou. Ostatně, na rozdíl od britských ministrů český premiér už nemá nad sebou druhého premiéra, který by mu doporučil, co s tím, a sám na to určitě nepřijde. Ale hlavně se v té aféře dá taky spatřovat naděje, že za zákulisní nitky české politiky bude pro změnu potahovat sličná a zvolená poslankyně místo nesličného a nezvoleného poradce.

Benjamin Kuras
Od roku 1974 britský občan. Autor 15 anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MFDnes, Xantypa.