Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Pomoc nebo obstrukce?

Oldřich Vlasák

Možnosti a meze využití evropských peněz ve vodárenském sektoru.

V rámci vyjednávání s Evropskou komisí je obvyklé, že vznikají otázky, které je třeba trpělivým vyjednáváním řešit. Takovými problémy byly dotace na bytovou výstavbu ve vztahu k výši DPH, dotace do zemědělství, regulace produkce určitých plodin jako jsou například plochy vinohradů apod. Jednání o dotacích na výstavbu čistíren odpadních vod a kanalizací v rámci Operačního programu Životní prostředí, která již probíhají více než tři roky, je také jedním z těchto případů.

Využití evropských peněz pro naše vodárenství se jeví jako problém největší, jehož řešení je stále v nedohlednu. Evropská unie hrozí, že 6 miliard korun, které měly být poskytnuty naší republice na vodohospodářské projekty, do země nepřijdou. Záleží však na tom, jestli projekty, které jsme si sami vybrali, budeme i nadále prosazovat, nebo jestli budou nahrazeny jinými, které se umístily v celé škále projektů až na dalších místech. Rozhodování je složitější o to, že vybrané projekty se týkají většinou nejlidnatějších území, kde žije velké množství konečných spotřebitelů. Proto Česká republika ve vztahu k Evropské komisi nechce ustupovat.

Protože naše bývalá vláda při vyjednáváních vstupu ČR do Evropské unie přistoupila na nejtvrdší podmínky ze všech přistupujících států, musíme nyní do vodohospodářské soustavy investovat. Do roku 2010 je to neuvěřitelných 100 miliard korun. Byla chyba, že jsme na to přistoupili a nežádali o delší překlenovací období, tak jako třeba Polsko. Další chyba také byla, že jsme celou naši zemi prohlásili za čisté území. Vždyť máme v České republice nemálo lokalit jako je třeba Ostravsko, Ústecko či Mostecko, kde by se dalo diskutovat o racionálním nastavení ekologické ochrany. Období na přizpůsobení normám EU ve vodohospodářských společnostech jsme si samozřejmě měli nechat delší. A navíc jsme měli požadovat ze strany Unie garanci, že když na tyto tvrdé podmínky přistoupíme, získáme od ní také pomoc ve formě finančních prostředků. Vždyť čistota vod, která bude odtékat z naší republiky, přímo ovlivňuje kvalitu vod v celém povodí v sousedních zemích. Domnívám se, že pozice ČR byla celkem jasná, proto mě velmi mrzí, že diskuse o těchto podmínkách, která se odehrávala před vstupem do EU, nezahrnovala všechny aktéry, kterých se problém bezprostředně dotýká. Měly do ní mít tehdy možnost zasáhnout například i obce a města, které jsou převážně nositely nákladů a které jsou ze zákona zodpovědny za dodržení nastavených limitů.

V současné době se ČR připravuje na další aktivní vyjednávání v rámci Společného řídícího výboru, který byl jako mimořádný komunikační nástroj iniciován ze strany ministra Ministerstva pro místní rozvoj ČR Petra Gandaloviče na konci roku 2006. Věřím, že budou také pokračovat jednání technických expertů, která by měla přinést další upřesnění v otázce obsahu provozních smluv a způsobu výběru nových provozovatelů. Na stole jsou stále postoje Evropské komise z roku 2004, kdy byly ze strany EK navrhovány dva způsoby řešení situace - nové výběrové řízení na provozovatele (s předčasným ukončením smlouvy) nebo úpravu stávající platné provozní smlouvy (formou dodatku). Je však třeba si uvědomit, že obě tyto varianty jsou pro ČR nevýhodné. Navíc neustálým odkládáním problému došlo k faktickému neschválení sedmi projektů, které měly podstatně zkvalitnit a rozšířit vodárenskou infrastrukturu ve vybraných oblastech v ČR. Tyto projekty byly v soutěži mnoha dalších projektů velmi pečlivě vybrány republikovou odbornou komisí.

Chápu Evropskou unii, která si chce uhlídat investice do majetku, který je provozován soukromou společností a kde není přesně určeno, o kolik se zvýší vodné a stočné. Je přece samozřejmé, že se nutné investice musí projevit i v budoucích smlouvách. Myslím, že jedním z řešení je dohoda vlastníků a provozovatelů na úrovni dodatku ke smlouvě, především v oblasti případných investic provozovatelů ve formě finanční spoluúčasti na projektech dotovaných ze strany EU. Je však důležité si uvědomit, že velikost finanční spoluúčasti provozovatele musí být stanovena ze strany vlastníka velmi uvážlivě s ohledem na sociálně únosné zvýšení ceny (a míry růstu ceny) vodného a stočného a ve vztahu k přiměřené návratností celkového finančního vkladu provozovatele při zachování právních jistot na obou stranách. Převážná většina investic do rekonstrukcí ČOV a kanalizací bude znamenat vyšší provozní náklady bez odpovídajícího zvýšení příjmů provozovatelů, proto nelze hovořit o zvyšování zisku provozovatelů ve spojení s dotacemi na projekty. Vyšší požadavky na ochranu životního prostředí vyžadují nasazení nových technologií, které často zvyšují náklady na jeden kubík vyčištěné odpadní vody (vyšší spotřeba elektrické energie, chemikálií, větší náklady na úpravu čistírenského kalu pro další využití). Pro úspěšné vyjednávání je vhodné koordinovat činnost a přípravu na české straně. Odbornou roli musí garantovat ministerstvo zemědělství, které má rozsáhlé pravomoci vyplývající ze zákona o vodovodech a kanalizacích - je regulátorem vodárenského trhu. Provozní smlouva - její obsah a vyjednávání s Evropskou komisí - je věcným problémem, který musí primárně řešit na české straně příslušné ministerstvo.

Zaměříme-li se na akciovou společnost Vodovody a kanalizace Hradec Králové, část věcí se zde již vyjasnila. Známe částečně kritéria, která chce Evropská komise dodržet. Je však jasné, že veškeré nové náklady na vyšší kvalitu vypouštěných vod znamenají vyšší nároky na energii a chemikálie. A to samozřejmě samotnou vodu velice zdražuje. Před několika lety, kdy se projednávala transformace vodárenských společností, měl stát většinou v těchto společnostech stoprocentní kontrolu, a to prostřednictvím zlaté akcie. Proto také transformace společností a využití provozního modelu, jako je VaK a.s. Hradec Králové, musela být státem schválena. Tady je nutné říct, že v době, kdy se transformoval VaK Hradec Králové a kdy se rozdělovala provozní a vlastnická funkce, jsme potřebovali souhlas státu. Proto bych se nyní také ptal státu, jestli dnešní problémy již v té době předvídal a plně si je uvědomil. Město Hradec Králové na možná rizika již tenkrát upozorňovalo a samozřejmě jsme se nechali státem ujistit o tom, že nebudeme případně ochuzeni o dotace z Evropské unie. Odpověď ze strany státu však v té době byla, že žádný problém nebude.

Projekt hradecké vodohospodářské společnosti zahrnuje nejen rekonstrukci, zkvalitnění a výstavbu hlavních stok, technologická zlepšení jako je např. denitrifikace, připojení obcí Předměřice, Lochenice či Sloupno, a mimo jiné také obnovu čističky v Novém Bydžově. Celková cena projektu včetně neuznatelných nákladů by měla dosáhnout více než 950 milionů korun. Z toho se počítá zhruba s více než pěti sty miliony korun dotací z kohezního fondu EU, což je cca 67% u uznatelných nákladů. Pokud tato dotace nebude schválena, znamenalo by to zdražení o zhruba deset korun za kubík vody. V lepším případě, když se podaří dotaci získat, zdražení dosáhne kolem tří korun.

Důležitý je také fakt, že napojení dalších zhruba třech a půl tisíc ekvivalentních obyvatel na stávající čističku a samotný systém výrazně zlepší její ekonomiku. Hradecká čistírna odpadních vod je příliš veliká a kapacitně ne zcela využitá. Je tedy potřeba zapojit ještě více obcí. Přestože do roku 2010 musí být připojeny na kanalizaci všechny obce s počtem obyvatel nad 2000, otázkou je, jestli se lidé budou chtít napojit. Vše záleží na přístupu obcí a zejména jejich představitelů. Pokud se však bude cena vodného a stočného zvyšovat, lidé o to nebudou stát. Je to obdobné jako s plynem. Proto musí být obcím nápomocna legislativa včetně vytvoření odpovídajících územních plánů daných lokalit a obecních vyhlášek.

Věřím, že zmíněných šest miliard Česká republika nakonec z Evropské unie získá. Otázkou však je, na jaké projekty. Může se skutečně stát, že projekty, které Česká republika sama vybrala, financovány z těchto prostředků nebudou, ale naopak se dostane na jiné. Tím se vracím k problematice VaK, a.s., Hradec Králové a k otázce, kde slibované peníze vezmeme, pokud je nedostaneme od Evropské unie.Vždyť podmínky za obce vyjednal stát, aniž by se jich ptal a přenesl na ně také plnou zodpovědnost. Z uvedeného rozboru vyplývá, že bychom je měli požadovat od státu a může se stát, že se třeba mnoho obcí bude jednou i se státem soudit.



Oldřich Vlasák
Ing. Oldřich Vlasák
Poslanec Evropského parlamentu za ODS
 
  Přístupy: 29240 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA