Koruna hlavou dolů
Ladislav Jakl
blog.idnes
V době už zase vzrušené debaty o sílící koruně by se z titulku tohoto textu dalo usoudit, že budu psát o tom, jestli se má uměle zasahovat do vývoje kursu naší měny nebo nemá. Podle mne rozhodně nemá, ale o tom teď psát nechci.
Chci se věnovat věci daleko méně významné, až dokonce malicherné. Vím, že už ji stejně není možné změnit, ale po dobrých patnácti letech váhání jsem si dnes řekl, že si tuhle poznámku už nemůžu odpustit. Celá ta léta je totiž kurs koruny uváděn úplně špatně. Obráceně. Postavený na hlavu.
Kurs je cenou. Cenou jedné měny vyjádřenou v jednotkách měny jiné. Je to stejné jako třeba s botami. Boty stojí dva tisíce korun. Jejich cena vyjádřená v korunách je dva tisíce. Je to jejich kurs. Když boty o polovinu podraží, jejich cena - tedy jejich kurs - pochopitelně stoupne. To dá rozum. Stoupne samosebou o polovinu, tedy na tři tisíce. Nikoho by nenapadlo počítat to naopak, tedy že za dva tisíce korun si po zdražení koupíme jen dvě třetiny páru bot. Takový údaj by nám byl k ničemu, my nechceme dvě třetiny páru bot, nechceme libovolný kus boty za jistou pevnou částku, chceme celý pár a zajímá nás jeho cena. Nezajímá nás cena dvoutisícové bankovky vyjádřená zlomkem páru bot.
A vidíte, u kursu „koruny" tuhle hloupost normálně po celá léta činíme. Netahá vás za uši, když slyšíte, že kurs koruny stoupl z patnácti korun za dolar na čtrnáct korun? Pokud tahá, máte cit správný. Kurs koruny, tedy cenu naší měny, přece nelze vyjadřovat zase v korunách! To, co říkáme údajem, že kurs se změnil z patnácti korun za dolar na čtrnáct korun, není kurs koruny ale kurs dolaru vůči koruně. Stejně jako u bot tímto kursem vyjadřujeme, kolik nás dolar bude stát. Jednou patnáct, jednou čtrnáct korun. Čili se bavíme o pohybu dolaru, ne koruny.
Pokud bychom chtěli opravdu vyjádřit kurs koruny, tedy cenu naší měny vyjádřenou v jednotkách měny jiné, například v dolarech, museli bychom poměr obrátit. Nehovořili bychom o tom, kolik korun stojí dolar, ale naopak kolik dolarů, nebo jeho zlomků (třeba setin, tedy centů) stojí koruna. Tedy, že při kursu (ceně) dolaru patnáct korun bychom udávali, že koruna stojí patnáctinu dolaru, tedy asi 6.7 centu. Kurs koruny vůči dolaru by byl 0.067. A pokud by koruna posílila, její cena - tedy kurs - by pochopitelně rostla. Když roste cena bot, také stoupá jejich hodnota vyjádřená v korunách, to chápe každé malé dítě.
My to máme komicky obráceně. Když koruna posiluje, statistici nám ukazují jakési klesající číslo. To nám ale neukazují cenu (kurs) koruny (ta přece nejde udávat v korunách) ale cenu jiné měny - třeba dolaru - v korunách. Už nám ani nepřipadá divné, že při posilování koruny padá graf jejího údajného kursu dolů. Je to tím, že nejde o graf kursu koruny, ale kursu cizí měny vyjádřeného v korunách.
Někteří novinoví a televizní grafici tuhle nelogičnost řeší tím, že osu y grafu otočí vzhůru nohama. Graf pak opravdu poslušně šplhá nahoru, když koruna posiluje, a naopak. Jenže po levé straně nesmyslně čteme podél osy y cifry stoupající dolů od kdesi ve vzduchu stanovené nuly a při dotyku s osou x se objeví nějaké libovolné vysoké číslo. Všechny zásady grafického ztvárnění funkce jsou tím ale zcela popřeny, postaveny na hlavu.
Přitom stačí málo. Pokud koruna stoupne vůči dolaru přesně tolik, že kurs dolaru klesne s patnácti korun na korun čtrnáct, napišme, že koruna stoupla z 0.067 dolaru na 0.071 dolaru. Koruna podraží v centech a my do grafu hezky a logicky zaneseme, jak šplhá nahoru.
Teď je namístě povzdechnutí: toho už se nedočkáme, na hlavu postavená prezentace kursu je u nás příliš zažraná a nikdo ji nezmění. Ani tento text. Proto někomu asi připadne jeho téma malicherné a zbytečné. A bude mít skoro pravdu. Ale nakonec dát patnáct minut na sepsání čehosi, co mě provokuje už patnáct let, není zas tak přehnané, že ne. Teď si to téma můžu odfajfknout a mám pokoj.
Ladislav JaklTajemník a šéf sekretariátu prezidenta Václava Klause
