Stížnost na ČT: Proč Česká televize kryje Pavla Rychetského?
Petr Štěpánek
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
Škrétova 44/6
120 21 Praha 2
Věc: stížnost na nevyváženost a neobjektivitu ve vysílání České televize
Vážená paní předsedkyně, vážení členové rady!
Děkuji za Váš vstřícný přístup k mé stížnosti ze dne 7. 9. 2009. Vaše postoupení mé stížnosti generálnímu řediteli České televize a Vaše žádost o jeho stanovisko a informaci o nápravných opatřeních jsou zcela jistě kroky mířící správným směrem. Přesto se obávám, že se nejedná o kroky dostatečné. Navíc si nejsem zcela jist – možná je to moje vina –, že předmět mé stížnosti byl přesně pochopen. Proto upřesňuji:
- stížnost se týká pouze kauzy TV3 a arbitráže s ní spojené;
- do své stížnosti nezahrnuji problematiku související s odvoláním RRTV v roce 2003;
- co se týče vyváženosti informací v čase, nejde o porovnávání toho, co na začátku kauzy bylo odvysíláno, s tím, co na konci celé kauzy nebylo (a přitom mohlo či mělo být) odvysíláno;
- jde o porovnání toho, co na začátku kauzy bylo odvysíláno, s tím, co na konci celé kauzy bylo odvysíláno.
Při porovnávání vyváženosti vysílání v čase (tedy toho, jak velkou pozornost ČT kauze věnovala na jejím začátku a jak malou na jejím konci) je to, co nebylo odvysíláno vůbec, z hlediska zákona spíše irelevantní. Přesto to nejsou nezajímavé informace. Proto doplňuji:
Už ve stížnosti ze dne 7. 9. 2009 jsem postup České televize označil za zarážející, a to i z toho důvodu, že na tiskové konferenci (ke zhlédnutí ZDE), kterou jsem spolu se zástupcem Ministerstva financí v souvislosti s vítězstvím České republiky v inkriminované mezinárodní arbitráži ve věci TV3 14. 7. 2009 uspořádal, Česká televize se svým štábem natáčela. Nic ovšem neodvysílala. Ani ve zpravodajství, ani v žádném ze specializovaných pořadů. A kladl jsem otázku proč. Proč se český divák nesmí dozvědět o okolnostech úspěchu České republiky? Proč se divák nesmí dozvědět, že členové RRTV postupovali podle zákona a že hájili zájem České republiky? Proč se nesmí dozvědět, že to byly naopak jiné osoby a instituce, které pozici České republiky komplikovaly a poškozovaly? Proč má divákovi zůstat utajeno, že úspěch v této arbitráži znamená zásadní průlom v dosud spíše neúspěšné mezinárodně-arbitrážní praxi státu a obrat v jeho přístupu k některým arbitrážním zlatokopům, považujícím ČR za jakýsi zaslíbený „arbitrážní Klondike“? Nebo to snad ČT nepustila na obrazovku proto, že to jsou nezajímavé informace?
Jenže pak jsem zaslal RRTV svoji stížnost a zároveň ji zveřejnil na některých internetových serverech. A kupodivu – hned druhý den mne ČT pozvala jako hosta do magazínu Média a svět věnovaného – jaká náhoda – televizním arbitrážím. Beru to sice jako pozitivní krok, nicméně přesto si kladu otázku: Co způsobilo náhlý opožděný zájem ČT o věc? Fakt, že inkriminovaná kauza opravdu není zanedbatelná záležitost? Nebo spíše potřeba vytvořit České televizi alibi, že se věci věnuje, neboť si někdo stěžoval? A propos: To, co (zřejmě) nebylo zajímavé v červenci, tj. v době, kdy to bylo aktuální, koncem září už najednou zajímavé je?
Navíc: Jak na tiskové konferenci 14. 7. 2009, tak v pořadu Média a svět 20. 9. 2009 zazněly znepokojivé informace o podivné roli, kterou v kauze TV3 sehráli někteří členové Legislativní rady vlády ČR na čele s tehdejším místopředsedou vlády Pavlem Rychetským. Očekával bych, že televize veřejné služby tyto informaci prověří, prošetří a dotyčným položí (třeba i velmi nepříjemné) otázky. Česká televize ovšem neudělala nic. Neudělala nic v červenci, kdy ani neodvysílala natočený materiál z tiskové konference, natož aby na něj navázala vlastní investigací. A na investigaci rezignovala i v září, po odvysílání pořadu Média a svět. Můj podiv, že se o věc z července ČT zajímá až koncem září, odbyl moderátor výmluvou, že pořad Média a svět se přes prázdniny nevysílá. A jiné zpravodajské a publicistické pořady se snad přes prázdniny také nevysílají?
Obává se snad někdo v ČT, že investigací a analýzou celé kauzy by se mohla rekriminovat zajímavá vlastnická a funkční provázanost některých osob se společnostmi TV3 a EMV, konkrétně třeba Karla Schwarzenberga, Jana Kalvody, Zdeňka Bakaly, Jana Dobrovského či Dany Bérové? Či neuvěřitelné výroky některých politiků, kupříkladu třeba Vlasty Parkanové a Hany Marvanové, jež v arbitráži naprosto zásadním způsobem poškozovaly pozici České republiky? Nebo že kauza TV3 byla – jak vidno – další falešnou záminkou k odvolání RRTV v roce 2003? A že na likvidaci tehdejší RRTV zřejmě měl někdo svůj ekonomický a politický zájem? Nebo že vypluje na povrch, že stejně jako Česká republika vyhrála arbitráž ve věci TV3, mohla vyhrát i arbitráž okolo Novy? A konečně – nesouvisí dnešní nezájem ČT o věc s obavou, že dnešní důkladná analýza by Českou televizi usvědčila z její vlastní špatné práce a nežádoucího aktivismu v minulosti?
Omlouvám se, ale ono to opravdu vypadá, že veřejnoprávní Česká televize některé osoby a jejich poklesky kryje. Je to o to více znepokojující, že kupříkladu Pavel Rychetský je v současnosti předsedou Ústavního soudu ČR. Nebo je to snad normální – a proto pro veřejnoprávní televizi nezajímavé –, že se místopředseda vlády Rychetský ve zjevné spolupráci s protistranou (společností EMV), ba přímo na její objednávku, spolupodílel na distribuci problematických právních posudků, které v jednání se společností EMV podrážely nohy jiným státním orgánům, konkrétně Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, což ve svém důsledku (v případě neúspěchu v mezinárodní arbitráži se společností EMV) mohlo způsobit škodu až 2 miliardy korun?
Je to podivná věc. Na jedné straně si novináři (i ti z České televize) stěžují na „náhubkový“ zákon, na straně druhé – a tento konkrétní případ to dokládá – si náhubek dobrovolně nasazují sami. Proč? Co je k tomu vede? Přitom jedním ze základních atributů médií veřejné služby – a právě proto si diváci veřejnou televizi přece platí –, by mělo být zpravodajství a publicistika ve stylu „padni, komu padni“.
Ze všech těchto důvodů si myslím, že moje stížnost na Českou televizi si zaslouží důkladnější prověrku, byť z hlediska zkoumání vyváženosti je uchopitelné pouze to, co odvysíláno bylo. A nikoli to, co (a proč) odvysíláno nebylo. Ale i to má s kauzou zjevnou souvislost, neboť to dokresluje úroveň zákonem požadované objektivity a všestrannosti ve vysílání ČT.
Nechci podceňovat vnitřní kontrolní mechanismy České televize, ale uvítal bych, kdyby příslušnou analýzu s následným vyhodnocením a vyvozením závěrů provedla sama Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, coby regulační správní orgán k tomu ze zákona kompetentní. Navíc jsem přesvědčen, že režim správního řízení by radě umožnil daleko aktivnější přístup, než pouhé pasivní čekání, jak s postoupenou stížností naloží generální ředitel České televize.
Ze všech výše uvedených důvodů považuji v inkriminované věci zpravodajství a publicistiku České televize za nevyvážené a neobjektivní a podávám tímto Radě pro rozhlasové a televizní vysílání v rámci její působnosti podle příslušných ustanovení zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a správního řádu návrh na zahájení správního řízení ve věci.
S pozdravem
Mgr. Petr Štěpánek
19. 10. 2009,