Evropa, do které se tolik těšíme, vstoupila do pokročilé fáze komplexního psychiatrického onemocnění, jehož hlavními symptomy jsou sebenenávist, absence pudu sebezáchovy a bezděká touha po sebezničení. Vyvíjejí se z extrémní formy smyslu pro sebekritiku, který je jinak běžným jevem u lidí duševně zdravých a vlastně jedním ze základů duševního zdraví. Bez něho můžeme naopak podléhat sebeiluzím, narcismu, absenci soucitu a vražednosti. Současný psychický stav Evropy je jeho opakem, v němž sebekritičnost nabývá sebevražedných rozměrů nadměrným růstem pocitu viny, ztrátou sebevědomí a sebeúcty a ochotou přiznávat komukoli a čemukoli oprávnění nás trápit. Nachází-li se v takovém stavu jednotlivec, hrozí smrtelné nebezpečí jemu samému a jeho nejbližším. Nachází-li se v něm národ, kontinent, nebo civilizace, hrozí smrtelné nebezpečí globální.

Evropa se v podobném stavu nacházela už několikrát: Nejposledněji za komunistického nadšení, těsně předtím za appeasementu nacismu. Ale ještě dávno předtím, na konci středověku, za pádu Byzance a její následné okupace islámem. Tomu se dnešní situace historicky podobá nejvíc, a to v tomto hlavním aspektu: Ve chvíli smrtelného nebezpečí v obou případech ohrožená společnost nevěnuje své energie na obranu před něčím, co ji chce zničit, nýbrž na nenávist vůči svému hlavnímu přirozenému spojenci, bez jehož spojenectví nemá naději přežít. Dělá to tak, že zveličuje nepatrné a debatou řešitelné neshody na jedné straně do takového extrému, že zůstává slepá vůči mnohem hrozivějším a nesmiřitelným rozdílům na straně druhé.

Byzanc se zničila tím, že všechny své energie zaměřila na teologické rvačky s Římem, kterého pokládala za hlavního nepřítele v době, kdy jí už islám uštipoval území a rozkládal ji zevnitř početnou imigrací. Evropa je na cestě k sebezničení tím, že v podobném ohrožení zfanatizovaným islámem zaostřuje nenávist na svého přirozeného spojence Ameriku.

Na čím dál nepředvídanějších místech světa islámští fašisté (a je na čase je jako fašisty identifikovat) masakrují nevinné lidi - většinou mírumilovné muslimy - ale pro 60% Evropanů je největší hrozbou míru Amerika, která jediná je ještě schopná expanzi nejnovějšího fašismu zastavit, a Izrael, který se zoufale snaží ubránit si kousíček západní civilizace na obklíčeném území velikosti Moravy.

V Iráku se podařilo porazit režim hromadného vraha milionu muslimů, ale zuřiví londýnští demonstranti svrhávají maketu Bushe stejným stylem, jakým Iráčané svrhávali sochy Saddáma.

V Istanbulu islámští fašisté vraždí a zmrzačují desítky svých spoluvěrců, ale londýnští demonstranti - včetně několika labouristických politiků - z toho viní nejen Bushe a Blaira, nýbrž i mírumilovné Turky, kteří k tomu fašisty vyprovokovali tím, že usilují o demokracii a spojenectví se Západem.

Bin Ládinovi hromadní vrazi vhánějí hrůzu do ulic měst na celém světě, ale londýnský starosta Livingstone s dramatikem Haroldem Pinterem označuje Bushe za "největší ohrožení života na této planetě".

Islámské náboženské školy madrasy v mnoha zemích chrlí absolventy odhodlané zlikvidovat na celém světě "židovsko-křižácko-neznabožské spiknutí" podle "vůle Boží", ale pro evropské liberály jsou Bush a američtí křesťané nebezpeční náboženští fanatici hrozící rozpoutat armagedon.

V evropských městech se šíří útoky na židovské instituce včetně škol, ale Evropská unie cenzuruje zveřejnění studie, podle níž pachateli antisemitských útoků jsou z velké části muslimové - "aby muslimy neurazila".

V britských městech se přestavují zanedbané kostely na rušné mešity se zelenými kopulemi na červených pseudogotických věžích, ale Červený kříž zakazuje svým pobočkám o vánocích vystavovat tradiční Betlémy s Jezulátkem, "aby neurážel spoluobčany jiných náboženství".

Britské bezpečnostní složky informují, že mezi muslimskými imigranty v Británii je "přesně nezjistitelný počet cvičených teroristů včetně sebevrahů", ale ministr vnitra po zjištění, že za loňský rok přišlo čtvrt milionu azylantů, přiznává, že "neexistuje žádné zjevné omezení imigrace".

Dokonce i mimořádně informovaná italská ekonomka Loretta Napoleoni, která nedávno pod titulem Modern Jihad vydala geniální ekonomickou studii islámského terorismu jako "obrovského a rostoucího globálního businessu v hodnotě 1,5 trilionu USD" (víc o ní jindy), se vážně domnívá, že "islámským teroristům jde jen o obnovení a ovládnutí tradičního kalifátu a nás nechají na pokoji." Na této iluzi trvá i přesto, že si může v internetovém bulletinu Al Kajdy přečíst, že "zločin tyranů v neznabožských zemích, které nevládnou podle Alláhova zákona, je obrovským hříchem - a my máme povinnost proti nim bojovat a konvertovat je na islám, nebo je přivést pod vládu muslimů".

Rozumějme tomu dobře: Zločinem naší civilizace není žádný konkrétní případ vraždy, loupeže, krádeže či útlaku, nýbrž to, že chceme žít podle demokratických pravidel vytváření zákonů debatou a respektovat beztrestné právo nesouhlasit. Jak dlouho nám tento luxus ještě vydrží, se dá už těžko odhadnout. Možná, že duševní onemocnění Evropy už dosáhlo takového stupně, že jedinou možnou léčbou je staré dobré středověké puštění žilou. A tak jako dnes málokdo pamatuje, že Syrie, Jordánsko a Turecko mívaly přes tisíc let bohatou křesťanskou kulturu, tak bychom jednoho dne mohli zapomenout, že Evropa byla kdysi západní osvícenou sekulární humanistickou civilizací postavenou na biblické etice té alespoň teoretické úcty a lásky k bližnímu.

Benjamin Kuras
Od roku 1974 britský občan. Autor 15 anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MFDnes, Xantypa.