Začněte odpočítávat kolaps

Benjamín Kuras

MF Dnes 3.5.2004

Má vstup do Evropské unie smysl a kam nás může přivést?

Deset, devět, osm a tak dál, však to znáte. A víc než deset let to už nemůže trvat, než se Evropská unie zhroutí a rozsype. Ani snad ne následkem rozšíření jako spíše "prohlubování" neboli těsnějšího utahování svěrací kazajky. Abychom pochopili, jak a proč (a mohli se na to připravit, když už na tom nemůžeme nic změnit), musíme si nejprve odvyknout ztotožňovat Evropskou unii s Evropu.

Evropa přežije, podobně jako přežila všechny glajchšalty předchozí: zhroucením nosných struktur své civilizace a dalším pracným a zdlouhavým pokusem o jejich rekonstrukci z ruin. Jenže to bude s jedním důležitým rozdílem. V dřívějších glajchšaltech někde na kraji přežíval nějaký koutek, který myslel a fungoval jinak a z něhož se evropská civilizace mohla zachraňovat nebo křísit. Tentokrát to postihne Evropu celou, a to včetně přilehlých ostrovů.

Zapomenutý zákon

Kolaps unie není vize politologická či prognostická, nýbrž dramatická. Vychází ze zákona příčin a následků - toho stěžejního přirozeného zákona, který hýbe vesmírem, ale který evropští zákonodárci v tom horečnatém chrlení nepřirozených zákonů přestali vnímat, ačkoli mele s neomylnou setrvačností k snadno předvídatelnému konci. Tou setrvačností je v případě unie starý dobrý princip "stále těsnějšího sjednocování", tentokrát rozjetý maastrichtskou smlouvou, která obsahuje všechny příčiny nevyhnutelného kolapsu. Ty už prosakují do všech koutů občanovy existence a jsou tak propletené, že se dají těžko postřehnout. Chceme-li však rozpoznat, která příčina působí který účinek, musíme se o jejich oddělení a identifikaci pokusit. Izolujme si je tedy do těchto kategorií: 1. právní, 2. politické a bezpečnostní, 3. ekonomické a 4. demografické a etnické.

Příčiny právní

Evropská unie se z demokracie přeměnila v jurokracii - vládu právníků a pro právníky. Vymýšlení, vydávání, kontrolování, vykládání a trestní vykonávání zákonů a nařízení se stalo nejrychleji rostoucím profesním oborem, který je vzorem neproduktivnosti. Od té doby, co noví členové přijali 97 tisíc stran zákonů, které si dosud nestačili přečíst, vzniklo 23 tisíc stran zákonů nových, což v překladech do 11 jazyků činí 253 tisíc stránek. K nim přibylo 304 tisíc stran dodatků a vysvětlivek. Dalších 40 tisíc stránek mají jen dokumenty rozpočtu. Celková "emise" dokumentů unie loni čítá přes dva miliony stran.

Žádný občan či firma ze dne na den neví, co smí, musí a nesmí. Každá musí za velké peníze zaměstnávat neproduktivní poradce, jejichž jediným úkolem je sledovat nová nařízení unie, aby věděla, zda to, co dělá, je ještě legální. Každou chvíli se každé firmě stane, že musí rušit nebo měnit celou výrobu nebo zavést na vlastní výdaje nová opatření a kontroly.

Žádný stát nikdy v dějinách neměl tak komplikovaný právní systém. Z historie však víme, že jakmile zákony přestanou být přirozeně dodržitelné, hroutí se smysl pro základní právní řád. Zvlášť když své vlastní zákony porušuje i sama unie. Viz postupnou likvidaci skotské rybářské flotily, které se pod tvrdými pokutami zakazuje lovit ve vlastních vodách, kde však smějí lovit všichni ostatní, především Španělé, jejichž flotila za miliardové subvence roste stejným tempem, jako umírá flotila skotská. Unie tím okázale porušuje článek 12 své vlastní smlouvy, který zakazuje diskriminaci na základě národnosti.

Příčiny politické a bezpečnostní

Politici jsou především zákonodárci. A zdroj zákonodárství unie se občanovi vzdaluje z dohledu. Už dnes je většinou mimo dosah voličského vlivu, ústava mu jej odnese do nedohledna. Z politiků se stávají úředníčci schvalující zákony, na jejichž tvorbě se nepodíleli a jejichž nastolení nemohou zabránit. Občan o politiku ztrácí zájem s vědomím, že na ní nic nezmění.

Desítkám úřadů, od daňových, obchodních a zdravotních až po obecní, se uděluje právo sledovat občanův soukromý život včetně telefonátů, internetových komunikací, zdravotního stavu, společenských styků a spotřebních zvyků. Pod rouškou protiteroristických opatření si vlády osobují moc rušit podle svého uvážení jakákoliv občanská práva. Kamery v ulicích rostou jako houby po dešti. Sílí řady státem placených špehů, kteří informace o občanech zpracovávají do celistvých elektronických záznamů. Blížíme se stavu, kdy o každém občanovi budou všechno vědět vzdálení vykonavatelé totální moci, o nichž on nebude vědět nic.

Unfair ekonomická politika vůči třetímu světu posiluje jeho závist, nenávist a touhu Evropu pokořit a vyždímat sílícím terorismem, ale i přibývajícími přistěhovalci, kteří se do evropské společnosti neintegrují.

Příčiny ekonomické

Pod tíhou a nákladností regulací a nařízení krachují drobní podnikatelé a jejich trh přebírají nadnárodní megafirmy. Nezaměstnanost produktivního sektoru sílí a zaměstnanost se uměle vytváří neproduktivními pracovními místy ve veřejném sektoru. Tak například v Británii vznikají už osm let tempem 500 týdně. Evropa se dostala do spirály, v níž neustále klesající počet produktivních subvencuje ze svých daní neustále rostoucí počet neproduktivních. Stále více firem likviduje pracovní místa pro Evropany a zadává výrobu levnějším pracovním silám v Indii nebo v Číně.

Přistěhovalectví, které kdysi bývalo zdrojem ekonomického oživení, se naopak proměňuje v ekonomickou zátěž, protože sílí počet přistěhovalců pracovně nevyužitelných.

Příčiny demografické a etnické

Celou Evropou tiká časovaná puma věkového složení obyvatelstva, jež stárne takovým tempem, že brzy budeme mít víc unavených starců než lidí v produktivním věku, kteří by vydělávali na jejich důchody. Evropská unie se ji snaží zneškodnit populární teorií nutnosti imigrace z třetího světa, především rychle se množících muslimů. Praktickým výsledkem je však jen posílení odcizených a rozzlobených etnik, jejichž současný růst se odhaduje do deseti let na polovinu obyvatelstva všech evropských velkoměst.

Závěr

Evropská unie nemá žádnou strategii ani vůli nastíněný vývoj zvrátit. Jako by se těšila, že z ní někdo sejme to kiplingovské "bělochovo břímě" odpovědnosti za svět - dnes spíš známé pod jménem imperialismus. Ale jak jste si přečetli na začátku, je to vize dramatická. Takže jestli chcete, můžete ji brát jako zábavu.

5/4/2004

Benjamin Kuras
Od roku 1974 britský občan. Autor 15 anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MFDnes, Xantypa.