Má česká pravice šanci?

Benjamín Kuras

MF DNES 7:10.2004

Kdesi ve "voličském spektru" mizí dvanáct procent pravicových hlasů odevzdaných nevolitelným pidistranám a dalších čtyřicet procent hlasů neodevzdaných nikomu, s pocitem, že žádná z existujících stran nehájí jejich zájmy. To dohromady tvoří obrovskou nevyužitou voličskou nádrž, která tíhne spíš doprava než doleva.

Marketingovou hantýrkou řečeno, trh pravicové politiky není zcela pokryt. A sestává převážně z lidí, jimž svědomí, idealismus či ideové a morální puritánství nedovoluje volit ODS, což je jediná jakžtakž pravicová strana s řádnou organizační strukturou a potenciálem vytvořit vládu jakžtakž pravicovou, alespoň teoreticky.

Pravicoví puritáni

Nějakou dobu jsem si pohrával s nápadem pomoci sehrát několik malých ideově čistších a morálně neposkvrněných straniček konzervativního zaměření v něco volitelnějšího nebo sledovat obnovu nějaké staré strany jako třeba živnostenské. Jenže oni ti pravicově ideoví puritáni mají teorie tak vytříbené, že se na nich dokážou shodnout sotva tak s padesátkou souvěrců, než narazí na jinověrce, s nimiž se pohádají. Nedokážou si vytvořit organizační struktury, jasnou politiku ani financování.

Co vadí na ODS

Chápu, co jim na ODS vadí, je to totéž, co vadí mně. Umožnila komunistům a přidruženým padouchům podloudně si zprivatizovat veřejné statky. Nenastolila západní právní systém, který by odměňoval poctivost a trestal gaunerství.

Nemá jasné představy o politické a podnikatelské etice, tím méně, že by je měla v programu. Nehájí důsledně zájmy poctivě podnikajících živnostníků před zájmy megakorporací a mafií. Nepodařilo se jí ani ve vlastních řadách povznést kulturu lidských a pracovních vztahů či veřejného vystupování na úroveň odpovídající vyspělému a vzdělanému evropskému národu.

S výjimkou několika málo nápadných výjimek není kultivovaná, tím méně oduševnělá. A především mně vadí, že v době, kdy česká politika zoufale potřebuje silnou stranu klasicky konzervativní, si ODS hraje na pomlčku mezi konzervatismem a liberalismem, aniž má jasno, jaký je mezi nimi rozdíl.

Má nicméně dostatečnou vnitřní demokracii, aby na jejím obsahu ještě bylo možné leccos změnit, a má prý určitý počet vlivných členů, kteří to změnit chtějí. To jsem alespoň vyrozuměl z diskuse s jednou informovanou členkou, která se snažila vysvětlit něco, co mně připomnělo slavnou radu Goldy Meirové eticky útlocitným angloamerickým liberálním Židům, kteří tak rádi kritizují Izrael za jeho "demokratický deficit":

"Pojďte sem žít a přetvořte to podle svých představ, remcáním ze zelených trávníčků newyorských a londýnských předměstí nic nezměníte."

Není špína jako špína

Praktická politika - parafrázujme si Churchilla - není volba mezi absolutní morální čistotou a špínou, nýbrž mezi špínou, která je na cestě k horšímu, a špínou, která se alespoň pokouší se očistit. Jenže čištění znamená taky se občas umatlat.

A tak jsem po delším mudrování dospěl k tomuto názoru:

Česko prochází kritickým obdobím, v němž každý pravicově cítící občan, který nepodpoří ODS - a každý člen ODS, který nepřispěje k její očistě a kultivaci - riskuje spoluvinu na návratu policejního státu. Na štěpení pravice a titěrné hašteření budete mít všichni dost času, až tu nebudou komunisté. Je to samozřejmě názor čistě soukromý a chraň pánbůh, že bych se snažil někoho ovlivňovat. Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.

8. října 2004

Benjamin Kuras
Od roku 1974 britský občan. Autor 15 anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MFDnes, Xantypa.