Čeká nás demokracie jako řemen

Benjamín Kuras

MF DNES 25.1.2005

Přijetím evropské ústavy se staneme poddanými totalitního byrokratického megastátu, jenž nás sice nebude zavírat do koncentráků, ale bude nás beztrestně okrádat vysokými daněmi a pokutami za nedodržování pravidel, o jejichž existenci nevíme, protože jich je tolik, že je nikdo nestačí číst. Jak to bude fungovat, vyčteme z ústavy.

Unie smí vše, státy nic

Článkem I-6 ztrácejí státní parlamenty (a voliči) právo dělat si zákony, jaké chtějí, protože „Ústava a právo přijímané orgány unie má přednost před právem členských států“.

Článkem I-12 unie předává sama sobě veškeré pravomoci rozhodovat téměř o všem, a to trojím způsobem:

1. Pravomoc výlučná, podle níž „smí pouze unie vytvářet právně závazné akty“. Členské státy to mohou jen tehdy, „jsou-li k tomu unií zmocněny“. Zde dále podle článku I-16 mají členské státy povinnost „zdržet se jakéhokoli jednání, které by bylo s unií v rozporu“.

2. Pravomoc sdílená, která členským státům zůstává „v takovém rozsahu, v jakém ji unie nevykonala nebo se rozhodla přestat vykonávat“.

3. Pravomoc koordinovaná, vztahující se na hospodářskou politiku a politiku zaměstnanosti „v souladu s úpravami, k jejichž stanovení má pravomoc unie“.

Článkem I-18 si dává dodatečné právo rozhodovat úplně o všem, „ukáže-li se, že k dosažení cílů stanovených ústavou je nezbytná určitá činnost unie“.

Podle článku I-26 mohou být „legislativní akty přijaty pouze na návrh komise“, kterou žádný občan nevolil, nikoli od parlamentů, jak je dosud stěžejní zásadou demokracie. Navíc členové komise jsou vybíráni nejen dle způsobilosti, ale i podle „evropanství“. K „evropanství“, jak se již ukázalo v případě vyloučeného italského kandidáta, nepatří tradiční náboženský pohled na rodinu a sexualitu, zato k němu patří usvědčení z trestných činů, které se zjistilo u nevyloučeného kandidáta francouzského.

Dvojí logika

Poté, co nám ústava takto jasně vysvětlí, že politické rozhodování se vzdálí do nedohledna, takže už nikdy nemůžeme ovlivnit politiku svého státu, udělá si z nás o pár stránek srandu ujištěním článku I-46, že „každý občan má právo se podílet na demokratickém životě unie“ a že „rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“. A ujistí nás, že „politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického vědomí“ (staré dobré leninské uvědomělosti?). Strana evropsky neuvědomělá tedy na evropské úrovni nemá co pohledávat.

Ještě se nám vysmívá článkem I-47, podle nějž „nejméně jeden milion občanů unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat komisi, aby předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu pro účely provedení ústavy.“

Jak ta nová demokracie vypadá v praxi, nás v televizi poučil jeden český ministr, když za zcela demokratické označil to, že vláda bude mít na propagaci ústavy k dispozici 200 milionů korun, kdežto odpůrci ústavy ani halíř. „Je přece logické,“ vysvětlil, „že prosazujeme-li nějaký názor, nebudeme financovat názory opačné.“

Logika vskutku eurounionistická, podle níž vláda tyto peníze vlastní. V logice demokratické tyto peníze má jen proto, že je ukradla na daních občanům, kteří jí je svěřili na zdravotnictví, školství, vědecký výzkum, kulturu, péči o děti a starce a na zdokonalování infrastruktur svého státu.

Čeká nás demokracie jako řemen a dobře nám tak.

26. ledna 2005

Benjamin Kuras
Od roku 1974 britský občan. Autor 15 anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MFDnes, Xantypa.