Radiožurnál 21.02.2005
Václav Havel: Kausa premiéra Grosse, o vládnoucí garnituře
přepis pořadu
Moderátor: Jan Pokorný, Petr Nováček
Text:
Moderátor (Jan Pokorný):
Hostem je bývalý prezident České republiky, Václav
Havel.
Moderátor (Petr Nováček):
V létě roku 2002 jste, pane prezidente, jako hlava státu byl u toho, když
vzniklá koalice Sociální demokracie křesťanských demokratů a Unie svobody-DEU.
Jak hodnotíte dnešní stav téhož koaličního trojlístku?
Host (Václav Havel):
Je to trochu smutné. Já vám něco povím. Já jsem byl na takovém ozdravném pobytu
v Rakousku, kde jsem 10 dní nesledoval české noviny a ani české rádio, české
sdělovací prostředky. Když jsem jel zpátky a pustil jsem si rádio, vaše
veřejnoprávní rádio, tak najednou jsem si připadal, že jedu do kocourkova.
Působilo to na mne tak podivně, groteskně, nesrozumitelně. Stačí delší chvíli
nemít tu kontinuitu těch zpráv a člověk je trochu jak ve vidění. Mně to
samozřejmě mrzí, že to dopadá takhle s tou naší vládní garniturou. Mrzí mne to.
Co k tomu mohu více dodat,
Moderátor (Jan Pokorný):
Čemu tam na tom nerozumíte? Říkal jste, že to na vás působí nesrozumitelně.
Host (Václav Havel):
Ano. Po té pause, po tom přeryvu, když člověk neslyší zprávy ranní, včerejší,
včera ráno, předevčírem a nemá tu návaznost, tak najednou spadne-li doprostřed
toho, tak opravdu to srozumitelné není, protože tam se mluví o tom, že někdo se
v úterý ráno na čemsi usnesl, pak to řekl ve čtvrtek, pak to hned dementoval,
že to novináři spletli. Vlastně se mluvilo o jakési technologii sdělování víc
než o jádru věci.
Moderátor (Jan Pokorný):
Co je to jádro věci v tomto případě, podle vás?
Host (Václav Havel):
To byste měli vědět spíše vy, kteří to....
Moderátor (Petr Nováček):
Já se vás zeptám jinak, pane prezidente. Co vás mrzí na tom tušeném jádru věci?
Host (Václav Havel):
Především asi bych řekl. Mne na tom zaráží taková zvláštní kampaňovitost.
Jakmile se někdo stane nejpopulárnějším politikem, tak je třeba ho kopnouti do kotníků, ať už něco provedl či neprovedl. To s
tím bytem pana premiéra, to mi připadá jako úplná absurdita. Ta druhá věc
týkající se paní Šárky, ta je asi vážnější. Ale kdybych měl něco vytýkat panu
premiérovi, tak bych mu na prvním místě vytýkal úplně jiné věci, než jestli si
půjčil či nepůjčil na byt a že to pletl všelijak a mátl a nedokázal říci, od
koho si půjčil? To mi připadá jako celkem nesmysl.
Moderátor (Jan Pokorný):
V souvislosti s tím ostřelováním premiéra Grosse se nabízí možná obecnější
otázka. Vystačí si politik jenom s dodržováním zákonů a nebo na sebe musí
vztahovat i náročná kritéria mravní?
Host (Václav Havel):
Já samozřejmě zastávám ten názor, vždycky jsem ho zastával, že politika není a nemá být neslušná
činnost budící odpor či posměch. Ale to neznamená, že jakési mravní zásady,
jakýsi mravní řád má platit pouze v politice. Ten má platit přece všude. A
tudíž i v politice. Ti politici jsou více vidět, jsou více na
výsluní, tak možná že jsou někdy ta měřítka přísnější, ale to mi připadá také
jako v pořádku a jako správné. Mně dost mrzelo, přiznám se k tomu, když se mi a
dlouhá léta to trvalo, když se mi posmívali za zvolání "pravda a láska
musí zvítězit nad lží a nenávistí". To bylo jednou zvoláno v kontextu, při
nějaké emotivní manifestaci na Václavském náměstí. Myslím si, že bysme měli dělat vše pro to, aby pravda a láska vítězila
nad lží a nenávistí. Ten trvalý posměch tomu, že jsem kladl určité mravní
nároky, od nich jsem se domníval, že teprve se má odvozovat právní řád, od toho
řádu mravního. To mne mrzí, že bylo předmětem obecného posměchu a teď neseme
možná důsledky toho, že se v tom obecném klimatu a především v tom veřejném
životě, veřejném prostoru usídlilo takové, jakési pohrdání mravními zásadami
jako čímsi směšným, zastaralým. Nevím. Chtěl jsem ještě říci toto. Samozřejmě
jakási reflexe či připomínka mravního řádu, jakýchsi pravidel slušného chování
mezi lidmi není moralizováním. Člověk má mít určitý nadhled, určitou
velkorysost, určitou toleranci. Má umět věci brát s úsměvem, humorně. Nemá být
zapšklý, se zachmuřenou Kalvínovskou tváří věčného
kazatele. To je něco jiného než ta reflexe.
Moderátor (Jan Pokorný):
Takže ten, u vás evidentní, nadhled a možná i braní věcí s úsměvem jsou těmi
důvody, proč vám není trnem v oku to, co si pracovně pojmenováváme kausa
Grossův byt? Vy byste nebyl tím, kdo by vyzýval nynějšího premiéra k demisi?
Host (Václav Havel):
Já v tom, co se týče toho bytu, tak v tom nenalézám žádný zvláštní důvod k
takové výzvě. Co on provedl? On si půjčil na byt. Kdekdo si půjčil na byt. On
akorát podivně se kroutil a mlžil, když ho vyslýchali, od koho si půjčil? Jiní
to dělají šikovněji. Řeknou, že dotyčný věřitel nechce, aby byl jmenován a
puntík. A je to.
Moderátor (Petr Nováček):
Pane prezidente, nabídnu vám citát Miroslava Kalouska. Jde o to, že předseda
vlády má problém, který potenciálně znevěrohodňuje
některé rozhodovací procesy. Míní tím procesy ve vládě. To je téma, jemuž vy
jste se přece předčasem ve srozumitelných náznacích také věnoval.
Host (Václav Havel):
Především tato věta, kterou jste četl, byla řečena typickou politickou haťmatilkou, že. Má problém?
Co se tím myslí? Buďto něco provedl nebo něco neprovedl a nebo je z něčeho podezřelej. Proč to nepojmenovávat normálně.
Moderátor (Petr Nováček):
Jak byste to pojmenoval vy?
Host (Václav Havel):
Já nevím, co pan Kalousek myslí tím, že má problém.
Moderátor (Petr Nováček):
Já vám něco připomenu. Vy jste kdysi hovoříval o jistých věřících, klientelismu v České republice a dokonce jste použil i
silnějších výrazů. Myslíte si, že může jít o tento případ?
Host (Václav Havel):
Nejsem si jist. Vyloučit to nelze. Ale pak-li že takové podezření existuje, má
se o něm mluvit přímo a jasně a neříkat, že má problém. To je fráze, která je v
každé větě dnes, že má problém premiér s bytem. Nebo jeho paní, že má problém s
nevěstincem nebo podobně. Co to je za větu? Buďto něco nemorálního, neslušného
provádějí a nebo neprovádějí. Buďto jsou z čehosi podezřelí nebo nejsou. Ale má
problém? Co to znamená?
Moderátor (Jan Pokorný):
Zkusme pootočit list. Vy jste během svého třináctiletého prezidentství býval
prostředníkem v řadě koaličních konfliktů. Jaké jsou možnosti prezidenta
republiky, jestliže to, k čemu celý vývoj směřuje, je koaliční krizí, aby mohl
prosadit svoji představu o podobě vlády?
h. Jaké jsou možnosti prezidenta republiky, jestliže
to, k čemu celý vývoj směřuje, je koaliční krizí, aby mohl prosadit svoji
představu o podobě vlády?
Host (Václav Havel):
Já myslím, že ty přímé ústavní kompetence při řešení takových, jakýchsi sporů,
uvnitř koalice nebo podobně, tak nejsou velké. Ty kompetence vystupují do
popředí teprve v okamžiku, kdy už krize propukla, kdy jsou odvolávány nebo
rezignují ministři, rezignuje předseda vlády, pak vystupují do popředí ty
originální nekontrasignované kompetence prezidentovy.
Moderátor (Petr Nováček):
Promiňte, že vám do toho skáči. Myslíte, že ta chvíle nastala u nás?
Host (Václav Havel):
Zatím se nezdá. V tom celém procesu, který obvykle nějaké krizi předchází nebo
nějakému výbuchu, nějaké explosi, v tomto může hrát prezident rovněž důležitou
roli, ale opřenou jen a jen o jeho osobní, mravní, politickou autoritu, o vážnost, kterou
si vydobude či nevydobude ve svém okolí a vůbec v životě země, což je něco
trochu jiného než kompetence. Je to jakási neformální váha.
Moderátor (Jan Pokorný):
Může třeba prezident dokázat umět zabránit vzniku menšinové vlády? Když si
řekne, že jí nechce?
Host (Václav Havel):
Těžko říci. Ten prezident nějakou vládu jmenovat musí a musí jmenovat takovou,
která mu je navržena premiérem. Nemůže dost dobře si vymyslet nějakou vládu
jinou. Vymyslet si jí může, ale musí počítat s tím, že ta vláda nedostane
důvěru Parlamentu. Vždycky je lepší předejít tomu hlasování o nedůvěře než ho
vědomě riskovat a podstoupit ho, že.
Moderátor (Petr Nováček):
Tuto kapitolu bych uzavřel takovouto otázkou. Pane prezidente, premiér Gross se
vyjádřil v tom smyslu, že těžko může existovat vláda, ve které by někteří členové
žádali demisi premiéra a současně se tvářili, že všechno je normální. Dovedete
vy si dnes představit situaci, že by předsedou vlády zůstal Stanislav Gross a v
téže vládě by zároveň setrvali ministři KDU-ČSL, která Grosse vyzvala k
odstoupení?
Host (Václav Havel):
No, moc logiku to nemá. Ale v tom dnešním stavu věcí, jak je pozorujeme, je
zřejmě všechno možné.
Moderátor (Jan Pokorný):
Když dovolíte, teď obrátíme list možná pro témata nebo k tématům, které jste
mohl sledovat při svém rakouském pobytu na té zmíněné stanici SNN. Prezident
Spojených států George Bush
dnes v Bruselu prohlásil: podporujeme silnou Evropu, protože potřebujeme
silného partnera při šíření svobody ve světě. Pane prezidente, jak silná je
dnes Evropská unie, jestliže se jí nedaří zmenšit ekonomický náskok Spojených
států?
Host (Václav Havel):
Především já si myslím, že smyslem poslání Evropské unie je cosi více než
někoho dohnat a předehnat hospodářsky. On ten samotný růst, jako takový, růst
pro růst, růst jako princip, ten se mi nezdá být dostatečně smysluplným či
vyčerpávajícím ideálem existence politických entit a to jakýchkoliv, ať
jde o stát nebo o soustátí jako je Evropská unie. Jde přece o kvalitu života.
Běží o jakousi naději, že kvalitně budou žít i budoucí generace. To jsou
důležité věci a ten růst sám o sobě, jako takový, slepý, tupý růst, růst beze
smyslu, to se mi zdá, není dostačující, dostačující smysl existence politického subjektu.
Moderátor (Petr Nováček):
Pane prezidente, stane se Evropská unie kvalitnější tím, že bude členskými
zeměmi ratifikována smlouva o ústavě pro Evropu?
Host (Václav Havel):
Já myslím, že by to měl být, že to bude, bude-li ta ústava vskutku přijata. Že
to bude velmi významný krok kupředu, protože tisíce stran, smluv dosud za ta desítiletí
toho integračního procesu uzavřených budou nahrazeny jedním textem, který má,
sice také hodně stránek a je také nepříliš zábavnou četbou, ale který přeci jen
to, co má objem kufru a já takový kufr doma mám, těch všech smluv zakládající
Evropskou unii, že ten kufr je nahrazen jakýmsi textem jediným. Je to
samozřejmě krok kupředu.
Moderátor (Jan Pokorný):
A to je technická věc ne...
Host (Václav Havel):
To není jenom věc technická, ale mimo to tam je mnohé zjednodušeno. Ono se to
nezdá, když to člověk čte. Ale když by to srovnával s těmi smlouvami a vyčlenil
si 14 dní jen na to studování, tak by zjistil, že mnohé ty kompetence jsou
pročištěny, projasněny. Mnohé ty rozhodovací procesy zjednodušeny. Je tam
naděje, že bude operativněji fungovat celá ta Evropská unie.
Moderátor (Jan Pokorný):
Takže můžeme říci, podle vaší interpretace, ta tzv. evropská ústavní smlouva
jakoby startovala i novou kvalitu evropské integrace? A nebo je to jenom
zpřehlednění toho přediva mezinárodních smluv a dohod?
Host (Václav Havel):
Jsou tam kvalitativně nové věci jako je velmi dobrý, smysluplný a účelný
přechod některých pravomocí od rozhodování jednomyslného u některých pravomocí
k rozhodování kvalifikovanou většinou, přesně definovanou. To jsou, myslím,
významné věci, které umožní, že jeden malý člen Evropské unie z jakéhosi
sobeckého rozmaru nebo bůh ví proč bude stagnovat některá unijní rozhodnutí. I
to je pojištěno spoustou záklopek. Například se vtahují do hry ty Parlamenty
jednotlivých států, které mohou vyslovit nesouhlas, vetovat s přechodem nějaké
kompetence od jednomyslné ke kvalifikované většině. Takže vidím to jako
zjednodušení, i když se to na první pohled nezdá jako zpružnění, zjednodušení a
zároveň posílení té integrace. To všechno pořád ještě jsou věci procedurální,
technické, formální. Co považuji za nejdůležitější je ten vlastní smysl té
evropské integrace. A o tom se stále mluví trochu málo, s malým důrazem.
Moderátor (Petr Nováček):
Pane prezidente. Na situaci, kdyby v České republice nebyla ústavní evropská
smlouva schválena, existují dva vyhraněné názory. Jeden říká, že bychom se
ocitli na periferii Evropské unie, druhý se kloní k přesvědčení, že by se s tím
musela vyrovnat především Unie sama a České republiky by se to vážněji
nedotklo. Jaký je váš názor?
Host (Václav Havel):
Já si myslím, že by to bylo velmi nedobré, kdybychom to u nás neschválili. Já
si nemyslím, že se to stane. Já jsem si téměř sto procentně jist, že to
schváleno bude, protože vím, že naši občané jsou rozumní a pochopí ten smysl té
věci. Samozřejmě hodně bude záležet na tom, aby jim to také někdo zpřístupnil a
pořádně vysvětloval.
Moderátor (Jan Pokorný):
V této souvislosti měla by být debata o evropské ústavě součástí kampaně před
volbami do Poslanecké sněmovny nebo radši ne?
Host (Václav Havel):
Já myslím, že je to legitimní součást jakéhokoliv politického vystupování. Ale vy jste se
tázal na tu izolaci. Já jsem četl v novinách, že pan europoslanec
Zahradil vznesl dotaz k evropské komisi, zda to bude mít, eventuálně, nějaké
špatné následky, když budeme proti? Mně to připadá jako když nezbedné dítě se
ptá předem rodičů, jestli když něco provede, jestli za to bude potrestáno?
Samozřejmě. Jednak ten dotaz ke komisi je na nesprávnou adresu a jednak si
myslím, že takto se tázat nelze. Je třeba buďto být o té věci přesvědčen nebo
být proti. Já jsem o smyslu té věci přesvědčen a jsem si jist, že bychom skutečně
se dostali na okraj toho dějí. Já už teď vím, že mnozí, když bychom to brali z
těch materiálních hledisek, která nepovažuji za nejdůležitější, už dnes vím, že
někteří investoři se zdráhají a čekají na to, jak dopadne referendum, protože
od toho odvozují jakousi představu o stabilitě těch poměrů a o účasti na tom
dění celoevropském. Já si myslím, že nikdo nám předem neřekne, když to
nepřijmete, když budete zlobit, tak my vás tím a tím způsobem potrestáme. To je
naprosto absurdní. Ale bezděky se trochu vyřadíme, vyřadíme se z rozhodovacích
procesů, přestaneme být bráni vážněji. V době té globalizace přece stejně ta
civilizace se vyvíjí v jakémsi samospádu a my letíme s ní kamsi. My si tím
můžeme podřezat důležitou větev, větev na které sedíme, totiž to spolurozhodování,
tu spoluúčast na těch procesech, kde můžeme ten či onen názor říci a ten názor
má vliv na jednání toho celku. Můžeme to jednání ovlivnit. Tady se sami toho
vlivu zbavíme, staneme se pasivními, ale už úplně zcela pasivními obětmi či účastníky toho civilizačního samopohybu.
Moderátor (Jan Pokorný):
Následuje telefonická část. Čísla: 221552155
a
221552255 jsou určena pro 6 vašich telefonických otázek. Živé telefonáty, které
teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů.
Dotaz posluchače:
Pukl, Brno. Zdravím pana Havla. Chtěl jsem se zeptat. Když vyzývá pan Kalousek,
aby měl odejít pan premiér, jestli by neměl odejít i pan Kalousek? Ještě jsem
se chtěl zeptat, co vám říká pan Cibulka? Některým rádiím a televizím pan
Cibulka nehodí do krámu a proto ho nepustíte do rádia a do televize. To je
nedemokratické jednání.
Dotaz posluchače:
Kubíček, Prachatice. Já bych se pana prezidenta...chtěl nejdříve vyslovit názor
jeden a sice to, že prakticky pan Gross v očích řady lidí byl odepsán už kausou
Přibyl. Ponechám-li takového člověka....Otázka zní. Srovnáme-li Sarajevský
atentát Václava Klause a nynější aféru pana Grosse, tak zjišťujeme jednu věc.
Václav Klaus sice nezavinil nějaké nepořádky uvnitř strany, ale rodina Klausů z
toho vyšla jako naprosto čistá. Zatímco u pana Přibyla se jedná o jejich osobní
finance. Nezdá se vám to trochu nahrané.
Dotaz posluchače:
Zdravím vás z Prahy. Já jsem odkojený Svobodnou Evropou. A co se tady šustlo,
večer hlásili, chartisti se angažovali. Pak přišel rok 1990 a vy jste měli informace veškerý a
všichni mlčeli. Řekněte mi, jestli se to nevymstilo, to mlčení a ten tichej, možná nesouhlas. To je jedna věc. Do médiích se za
15 let nedostane žádná strana, která by mohla tady začít kvasit. To, co nám
tady předvádí, pořád stejný lidi, tak my už je nebereme vážně a ty jsou na tom
jako Jakeš. To říkám se vší odpovědností. To vidíte, jak lidi chodí k volbám.
Dotaz posluchače:
Zdeněk Slíval, Ostrava. Chtěl bych pozdravit pana prezidenta. Mluví opravdu z
duše. Otázku bych položil takovou. Nepřipomíná mu to trochu honičku na, jak
byla Charta 77, ta honička jak je na Stanislava Grosse? Co si myslí o tom, že
to může být také komplot. Hrad, Topolánek a pan Kalousek?
Dotaz posluchače:
Blahoslav z Prahy. Já bych měl tu připomínku, že Ferdinand Peroutka napsal
knihu Budování státu a mnozí i nynější politici by mohli napsat knihu
rozbíjení státu.
Dotaz posluchače:
František z Prostějova. Já bych se chtěl zeptat pana Havla. Já ho neuznávám
jako prezidenta. To je jasná věc. Jestli pokládá za svobodné a demokratické
volby, které se teď uskutečnily ve Španělsku, kdy pouze přišlo 42% voličů.
Jestli to jsou svobodné, demokratické volby, který se teď uskutečňují i u nás v
rámci Senátu, kdy 75% lidí nechodí k volbám, aby volili darmožroutský
Senát, který byl pouze jeho podporou?
Moderátor (Petr Nováček):
Pane prezidente, co myslíte? Neměl by odejít i Miroslav Kalousek? Nevím odkud?
Asi z čela příslušného parlamentního výboru, když vyzývá k odchodu Stanislava
Grosse z premiérské funkce?
Host (Václav Havel):
Já si vzpomínám, že byla doba, kdy byl naopak pan předseda Kalousek předmětem
obsáhlé, mediální kritiky za to, že zašantročil kus letectva a za to a za ono.
Nevím, jestli on je tím nejpřirozenějším strážcem politické morálky. To všechno jsou
taková podezření, spekulace. Nerad bych v tom pokračoval.
Moderátor (Petr Nováček):
Jeden z posluchačů se ptal, jestli v tom, co se teď děje, netušíte komplot
Hradu, pana Topolánka a pana Kalouska?
Host (Václav Havel):
Nevím. Já jsem žádné tajné zprávy neměl. Nesbírám, nestudoval jsem to. Já
opravdu nevím, jestli se za tím něco skrývá nebo neskrývá? Jestli to je opět
jenom takové to vlnění mediální a veřejné nebo jestli za tím je jakýsi záměr?
To schopen posoudit nejsem. V každém případě bych řekl, že celá tato věc
jakýmsi způsobem znevěrohodňuje tu politickou kulturu těch elit a to
všech. Nikoliv pouze věrohodnost premiéra. Já pozoruji, jak mnoho lidí říká, že
nepůjde k volbám nebo že není koho volit? Já si kladu otázku, zda nedozrává čas
k nějaké tvorbě politického alternativního subjektu, který by programově
nabízel jinou politickou kulturu, než kterou si postupně osvojili ty dnešní,
hlavní parlamentní, politické strany.
Moderátor (Jan Pokorný):
Vy tu otázku si kladete a jak si na ní odpovídáte?
Host (Václav Havel):
Spíše si odpovídám, že asi ...
Moderátor (Petr Nováček):
Jestli vidíte takový nadějný, politický subjekt?
Host (Václav Havel):
Zatím vidím spoustu lidí, kteří by, cosi takového, rádi viděli, rádi podpořili
a nebo se toho nějakým způsobem účastnili. Přímo takový subjekt nevidím. Jsou
různé menší politické subjekty, které se těší o něco větší mé důvěře než ty
velké parlamentní strany. Toť vše. V každém případě
já nejsem ten, který by tu měl být od toho, aby takový subjekt zakládal,
tvořil, spoluorganizoval. Já s ním mohu sympatizovat a toť
vše.
Moderátor (Petr Nováček):
Nemohu vynechat čtvrtý dotaz. Nepřipomíná vám současná honička na Stanislava
Grosse honičku na Chartu 77?
Host (Václav Havel):
To opravdu není srovnatelné.
Moderátor (Petr Nováček):
Co vám říká jméno Cibulka? S čím si ho spojujete?
Host (Václav Havel):
Petra Cibulku znám dlouhá léta. Kdysi jsem mu dokonce v lecčems pomáhal a
bojoval za jeho propuštění z vězení. Zdá se mi, že v posledních letech se z něj
stal trochu fanatik. Dívám se s jakýmsi odstupem na všechno jeho snažení.
Moderátor (Petr Nováček):
Dotaz pana Kubíčka se pokusím nějak shrnout a doplnit. On má zato, že ze
Sarajevského atentátu, jak záležitostem uvnitř ODS v listopadu 1997, říká tato
strana, vyšla rodina Václava Klause čistá. Zatímco z té dnešní kausy Gross,
naopak rodina Stanislava Grosse bez poskvrnky nevychází. Já to doplním. Vidíte
nějakou analogii mezi těmi událostmi v listopadu 1997, když lidovci a ODA
odešli z vlády a tím druhá Klausova vláda padla a mezi tím současným stavem,
kdy se, jakoby, tuto vládu snaží podtrhnout, tak to říkají sociální demokraté
křesťanští Kalouskovi.
Host (Václav Havel):
Já těch analogií vidím pramálo. Především neuznávám pojem Sarajevský atentát.
To je tendenční, zkreslující vazba, kterou do obecného vědomí vpravili ti,
kteří tehdejší krach a pád vlády zakoušeli úkorně. Co se tehdy stalo? Padla
vláda. Část nejsilnější strany vládu opustila a koaliční strany vládu opustily.
Proč to udělaly? Je možno se zeptat jich. Bylo to, podle mého mínění, dílem
proto, že byly zhnusení celou tou kausou těch podivných peněz uvnitř vládnoucí
strany, která tehdy byla velice živá. Pak se to vytratilo jako mnoho jiných
věcí. To bylo dílem. Dílem, jak já jsem to pozoroval a cítil z těch rozhovorů
vyrozuměl, tento rozpad vlády byl i projevem nesouhlasu se způsobem, jakým byla
ta vláda vedena. S arogancí premiérovou a s manipulací, programem vlády, s
ponižováním ministrů. To byl důvod, který nebyl moc uváděn, ale mám pocit, že
tam hrál také roli. Hlavní a ten ventilovaný, obecně známý důvod byl znechucení
finančními, tam opravdu mělo jít o velké peníze, které měly pocházet z
privatizace a měly býti uloženy na švýcarských
kontech. To se vyšetřovalo. To všechno se neprokázalo, protože se to možná
nechtělo prokázat.
Moderátor (Petr Nováček):
A někteří lidé si už nepamatovali.
Host (Václav Havel):
Ano. Ať tak, či onak, ať už ta konta byla či nebyla, ať byla jakkoliv velká,
tak toto byl důvod, proč vláda padla. Žádný atentát to není.
Moderátor (Petr Nováček):
Poslední pan posluchač nastolil následující téma. Lze považovat za demokratické
takové volby či takové referendum, jehož se zúčastní méně než polovina
oprávněných voličů?
Host (Václav Havel):
Samozřejmě. Vždyť to je velká část naší svobody. Svoboda nejít k volbám?
Následky si každý ponese. Možná by bylo rozumnější, kdyby k nim šli a volili
podle svého rozmyslu. Nejdou-li, tak mají na to právo. Tady není žádná volební
povinnost. Ta právě patří k totalitním systémům, ta volební povinnost. Tady
máme svobodu k volbám jít nebo nejít a volit koho chceme v tajné volbě. Je tady
nabídka vícero subjektů, které můžeme volit. To je demokratické. Dokonce i to,
že tak velká část Španělů nešla k tomu referendu, tak i to svědčí o španělských
svobodách. Ti lidé tam nešli asi proto, že částečně, že už předem věděli, že to
dopadne dobře a že už necítili potřebu tam předat svůj hlas a nebo naopak,
chtěli-li hlasovat proti, tak si řekli, stejně budeme přehlasováni, proto tam
nešli. Nebo jim to bylo úplně jedno. Ale i v tomto třetím případě, že jim to
bylo úplně jedno, měli na to právo.
22. února 2005