Komplici vražedných vetřelců

Benjamin Kuras

Britská policie a zpravodajské služby už několikátý rok vládu upozorňují, že útok islámských teroristů na Londýn je jen otázkou času. Žádaly zpřísnění zákonů umožňující snadnější a rychlejší zatýkání. Ty byly parlamentem zavčas schváleny, ale právem kritizovány jako antidemokratické, protože byly použitelné prakticky proti komukoli.
Dále bezpečnostní služby žádaly možnost přísnějšího zacházení s lidmi, na něž jsou vydány zatykače v jiných zemích nebo o nichž je důvodné podezření z přímé či nepřímé spolupráce s teroristickými organizacemi. Tato opatření včetně prodloužení vyšetřovací vazby byla nejprve zavedena, ale později zrušena jako porušení evropských zákonů o lidských právech. Ty znemožňují jak jejich vydání do zemí, kde existuje rozsudek smrti, který by se na některé určitě vztahoval, tak dlouhou vazbu. Místo deportace a vězeňské vazby jsou dáváni do jakéhosi „domácího vězení“, tedy jde o návrat domů pod policejním dozorem zvenčí. Ve většině případů jim bydlení platí stát a přidává jim k tomu štědrou podporu v nezaměstnanosti, k níž je opět opravňují evropské zákony o lidských právech.
Jeden takovýto klerik, jemuž stát vyplácí 15 000 liber ročně, při této příležitosti vydal k souvěrcům výzvu, aby švindlovali se svými státními podporami a financovali z nich „světový islámský boj“.
A konečně bezpečnostní služby také žádaly zpřísnění přistěhovalecké politiky, větší kontrolu na hranicích, větší osobní prověrky přistěhovalců a rychlejší deportace „ilegálů“. Nic takového Blairova vláda ani naoko nepředstírala a její ministr vnitra přiznal, že nemá tušení, kolik ilegálních přistěhovalců v Británii už je a kolik jich denně přichází. Média si jen tak mimochodem všimla, jak velké procento z nich tvoří svobodní muži ve vojenském věku. Předseda konzervativců Howard se sice pokusil dát alespoň mírnou kontrolu přistěhovalectví do volebního programu, ale jednak byl nařčen z rasismu, jednak byl z Bruselu upozorněn, že žádnou takovou politiku zavádět nemůže, protože přistěhovalecká politika právě přešla pod výlučnou kontrolu EU.
Mezitím se okolo těch nejnápadnějších státních budov postavily zátarasy, které přímé teroristické útoky znemožňují. A tak to nakonec odnesli nechránění a bezbranní občané na cestě do práce. Že jich nakonec umírá méně, než by se při takovéto sérii útoků dalo očekávat - výpovědi očitých svědků popisovaly autobus rozhozený na několik kusů a těla létající po ulici - je zázrak, na němž vláda ani bezpečnostní služby nemají žádnou zásluhu.
Jak byly bezpečnostní služby na tuto událost „profesionálně připraveny“, jsme mohli vyčíst ze slov vrchního policejního komisaře, který se ještě pět hodin po útocích „domníval“, že jich bylo „pravděpodobně šest“ a že situace je „stále nejasná“.
Al-Kajda, která se už k útoku přihlásila, opět prokázala, jak stateční a bohabojní jsou její boží mučedníci. Ale obyčejní občané evropských států se budou muset co nejdřív začít ptát, kolik podobných zvěrstev musí ještě přetrpět, než se jejich politici probudí k tomu, že ochrana pokojných občanů před vražednými vetřelci je prvořadou povinností každé vlády, o to víc vlády demokratické. A jestliže tuto povinnost neplní, stává se terorismu komplicem.

Občané se budou muset ptát, kolik podobných zvěrstev musí ještě přetrpět, než se jejich politici probudí k tomu, že ochrana lidí před vražednými vetřelci je prvořadou povinností každé vlády

Benjamin Kuras
Od roku 1974 britský občan. Autor 15 anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MFDnes, Xantypa.