České pivo na „evropský stůl“
Oldřich Vlasák
V polovině ledna letošního roku došlo v Bruselu pro Českou republiku a hlavně pro české pivaře k významné události.
Označení České pivo bylo totiž uveřejněno v Úředním věstníku EU s návrhem na registraci na chráněné zeměpisné označení. Evropská komise tak i v tomto případě potvrdila zájem na udržení regionální různorodosti a ochraně tradičních výrobků jedinečné kvality a výjimečné chuti
České pivo je nejen podle jeho konzumentů, ale i podle pivovarnických expertů i úředníků Evropské komise unikátní. Historický vývoj českého pivovarnictví, používané odrůdy ječmene a chmele, metody práce českých sládků a zjevně i nedostupnost investic na modernizace pivovarů v období komunismu způsobily, že chuť českého piva je jiná než chuť jiných evropských piv, jako je například holandský Heineken či belgická Stella Artois. Výroba Českého piva je pozoruhodná zejména díky užití dekokční metody rmutovacího procesu, vařením mladiny a dvojstupňovým kvašením. Výsledkem je pivo, které obsahuje tzv. neprokvašený extrakt a sacharidické složky, které dodávají pivu plnost a spolu s nasycením CO2 také specifickou chuť.
(Vlastní výroba piva se skládá z přípravy mladiny, z hlavního kvašení, z dokvašování a zrání piva. Srdcem pivovaru je varna, kde se rozemletý slad smíchá s vodou. Tomuto procesu se říká vystírání a probíhá v tzv. vystírací kádi. Část objemu, tzv. rmut se postupně zahřívá ve rmutovací pánvi na technologicky důležité teploty. V procesu tzv. rmutování dochází k převedení škrobu a dalších látek extraktu sladu do roztoku a k rozštěpení škrobu na zkvasitelné cukry. Pro výrobu českého piva je typický právě tento způsob tzv. dekokčního rmutování, kdy dochází k povařování jednotlivých rmutů jedno- až třírmutovým způsobem. Na rozdíl od výroby mladiny tzv. infuzním způsobem, kdy k povařování rmutů nedochází. Tento postup není pro výrobu českého piva vhodný.)
O možnost zápisu do registru usilovala Česká republika přes tři roky. Žádost o registraci podali čeští pivovarníci krátce po našem přistoupení k Evropské Unii v roce 2004 a nutno dodat, že dokladování výjimečnosti, originality technologických procesů a regionálních specifik nebylo jednoduché. Zveřejněním v Úředním věstníku byla tato dlouhá a náročná vyjednávání úspěšně završena. Věřím, že teď již nebude nic bránit tomu, aby se České pivo stalo součástí evropského kulturního a obchodního bohatství stejně tak jako již registrované pivo budějovické či bavorské.
Oldřich VlasákIng. Oldřich Vlasák
Poslanec Evropského parlamentu za ODS
