Petr Hájek: Smrt ve středu
Jana Dědečková
V poslední době vyvolala mediální rozruch kniha Petra Hájka Smrt ve středu. V pořadu ČT Vedlejší efekty knihu probírala moderátorka pořadu Barbora Kroužková jak se samotným autorem, tak s přizvaným hostem P. Fischerem, novinářem HN, který se sice k obsahu velice "zasvěceně" vyjadřoval, nicméně na přímý dotaz musel přiznat, že knih nečetl, pouze ji prolistoval v knihkupectví. Barbora Kroužková, která sice měla Hájkovou knihu na stole a s přesvědčivým výrazem tvrdila, že knihu dokonce "studovala", však reagovala podobně jako Fischer, což ji usvědčovalo pokud ne ze lži, tedy přinejmenším z vlastní hloupostí. Pořad byl typickou ukázkou mediální manipulace, kde se dva hloupí, povrchní novináři snažili pouze o jediné: rychle vyrobit senzací, diskreditovat názory prezidentova spolupracovníka a sebe postavit na piedestal moudrosti.
Hájek, který je nejen zkušený novinář, ale rovněž velmi zdatný manipulátor, však z těchto mediálních „intelektuálů“ v přímém přenosu udělal šašky, převzal iniciativu ve studiu a sám dovedl pořad ke svému cíli, jímž bylo vyvolat zájem potencionálních čtenářů. K této pitoreskní situaci nemuselo dojít, kdyby moderátorka nebo novinář Fischer Hájka nepodcenili a knihu si skutečně přečetli. Hájkova tvrzení řečena v pořadu, by tak mohli nesčetněkrát s obsahem knihy konfrontovat a úspěšně vyvrátit.
Petr Hájek ve studiu tvrdil, že obsahem knihy nejsou jeho názory na různé události, pouze je užívá jako pozadí k vykreslení mediálních manipulací. Ano, z části je tomu skutečně tak. Ale kniha není pouze o médiích a jejich působení na společnost. Vedle mediálního vetřelce, který je sice ústředním tématem knihy, je kniha také o současné politice, vlastních prožitcích a úhlech pohledů na různé událostí. Hranice mezi osobními názory a fikcemi s příklady je nepostřehnutelná. Spíše by se dalo říci, že autor demonstrace používá jen jako berličku k obhajobě vlastních názorů, ke kterým se přece jen nemá odvahu přiznat veřejně.
Otázkou rovněž je, zda nám Petr Hájek svým prostřednictvím nepředkládá k lepšímu pochopení postoje prezidenta Klause, které se v poslední době jeví veřejnosti jako málo srozumitelné. Hájkovu knihu, který je zkušeným novinářem, totiž nelze vnímat jinak, nežli jako jedno z chapadel vetřelce, kterým chce čtenářům vnutit svůj pohled na svět. Proto se v knize Smrt ve středu čtenářům v míře vrchovaté dostává ujištění o „géniově“ jedinečnosti současně s návodem, jak správně chápat jeho rozpaky budící postoje, ať již se jedná o jeho tichý příklon k východu, či vlažný postoj k západu. Obraz „jediného autentického pravicového politika v Čechách“ dokonale dokresluje Hájkovo tvrzení, že v Rusku a Číně je mnohem autentičtější kapitalismus než na západě nebo zpochybnění všeobecného volebního práva.
Vůbec nemám v úmyslu zpochybňovat myšlenkový a ideový svět Václava Klause. Teorie je však něco zcela jiného než uskutečňování pravicových cílů v praktické politice. Politolog, ekonom, nebo nakonec i drobný živnostník, jakým jsem např. já, by pravicové postoje Václava Klause poměrně lehce podrobil tvrdé konfrontaci se skutečnými konkrétními kroky jeho politiky v první polovině devadesátých let, ale to není tématem dnešního článku a jistě se k tomu ještě vrátím v samostatném textu.
Co z knihy trčí, jako sláma sedlákovi z bot, je především snaha dovysvětlit prezidentovy výhrady vůči ODS a posílit zbytky věrných „ klausistů“ bojujících stále s Václavem Havlem, a dnes také s Mirkem Topolánkem, který ten Klausem stvořený zázrak - v celé Evropě jedinou pravicovou stranu - Václavu Klausovi ukradl, infikoval jí levičáckými „havloidy“ Vondrou a Schwarzenbergem, aby ji následně s pomocí neoconů Nečase, Římana, Langera, atd. transformoval na širokorozchodnou „all catch party“. Autentické Klausovy názory, vyslovované Hájkovými ústy. Názory, které již nejsou konfrontovány s odlišnými ( a tím ani korigovány), jako tomu bylo v době, kdy byl výkonným předsedou ODS, čímž se dostávají mimo realitu.
Obávám se, že k většímu pochopení současných názorů Václava Klause nepřispěje ani tato kniha, která je stylisticky těžkopádným, myšlenkově roztříštěným a nezáživným textem člověka, který dnes není novinářem ani politikem, a který si se zmenšující oblibou svého chlebodárce stýská na lepší časy, kdy šíření informací, a tím i mediálních manipulací, bylo povoleno jen vyvoleným. Časy, které s nárůstem nových komunikačních technologií jsou definitivně pryč. S jistou nadsázkou je možné říci, že dnes může manipulovat každý každým.Výjimkou není ani Hájkova kniha, přestože se tváří jako nezištně nabídnutá pomoc tápajícím v chaotickém mediálním světě.
Podobnou kompilaci politiky a mediální manipulace, které je si vědomý snad každý jen trochu vzdělanější čtenář, mnohem záživnější formou nabídnul svým čtenářům bývalý britský konzervativní politik Michael Dobbs v knize Proti pravidlům. Obraz mediálního vetřelce je v Dobssově knize mnohem realističtější, neboť text není tak prvoúčelový jako Hájkův. Dobss předkládá čtenářům širokou spleť mnohdy zcela rozdílných zájmů, jež ve svém důsledku vedou k mediální manipulaci. Smysl a význam médií bezesporu velmi dobře pochopil průmyslník Z. Bakala, který se rozhodl investovat do ekonomických titulů vydavatelství Economia. Pochybuji však, že tento tvrdý byznysmen by se dal označit za ideového příznivce jakéhokoliv ideového směru. Jeho idea je mnohem prozaičtější.
Význam a moc médií je nepopíratelná. Petr Hájek však o mediální manipulaci nepsal. Na pozadí mediálních manipulací nám hlavně předestřel příběh disidenta Klause, bojujícího proti socialismu přicházejícímu z vytoužené západní Evropy. To vše v situaci, kdy je skutečně reálná hrozba, že se postkomunisté a komunisté po dvaceti letech skutečně chopí vlády. Vidět větší nebezpečí v EU, USA, „havloidech“, „neoconech“ Topolánkovi, Nečasovi, či v těch, kteří ne zcela správně chápou génia Václava Klause, je zcestné. Přesně o tom je Hájkova kniha. Vypráví o atmosféře Hradu, jejich obyvatelích a dokonalém odtržení od skutečného života.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů