Zrušme televizní a rozhlasové poplatky
Petr Štěpánek
Téma zrušení televizních a rozhlasových poplatků visí ve vzduchu už několik let. Vlastně bylo jen otázkou času, kdy se ho někdo chopí. Udělali to senátor Richard Svoboda (ODS) a europoslanec Edvard Kožušník (ODS) a slouží jim to ke cti. Existuje mnoho důvodů, proč se k jejich iniciativě připojit. Poplatky ve stávající podobě jsou totiž iracionální, neefektivní a asociální.
Iracionální jsou proto, že ve zcela změněných podmínkách praktikují model z první poloviny minulého stolení. Tzv. koncesionářské poplatky vznikly v době, kdy se rodil rozhlas, a kdo chtěl používat rozhlasové přijímač, musel si koupit koncesi. Dnes mají rozhlasové a televizní přijímače prakticky všichni a dle zákona musí platit každý, kdo má elektřinu. Ve skutečnosti jsou tedy poplatky jen jakousi další podivnou povinnou kvazi-daní.
Neefektivní jsou proto, že jejich nemalá část se cestou poztrácí někde jinde a do televize, respektive do rozhlasu vůbec nedoputuje. Navíc – přestože směřují do institucí majících přídomek veřejnoprávní, veřejná kontrola nad jejich vynakládáním je paradoxně velmi neveřejná.
A asociální jsou proto, že babička na penzi, jež má doma stařičkou teslu, platí stejný poplatek jako milionář, co má v každém z deseti pokojů velkoplošné plazmovky. Naopak majitele penzionů Česká televize pro změnu nahání, aby platili za každý přístroj v každém pokoji, přestože často jde o sezónní zařízení. Zkrátka – jedna nespravedlnost stíhá druhou.
Platit veřejnou televizi a rozhlas ze státního rozpočtu, konkrétně z výnosu daně z přidané hodnoty, je naopak racionální, efektivní a sociální. Racionální proto, že odpadnou desítky milionů zbytečných finančních transakcí za rok. Efektivní proto, že všechny peníze určené televizi a rozhlasu, tam skutečně skončí. A sociální proto, že každý bude přispívat dle své spotřeby. Bohatí hodně, nemajetní trochu.
Levicoví politici straší, že zrušení poplatků je jen zástěrka, že ve skutečnosti jde o zrušení veřejnoprávní televize. Což je ovšem naprostý nesmysl, neboť něco takového je v České republice, potažmo v Evropské unii, prakticky neproveditelné. A proč tedy socialisté straší? Štve je, že s tímhle chytrým – a veskrze sociálním – nápadem nepřišli sami.