Procházka usneseními Rady ČTK aneb Hreha je ředitelem ČTK
Petr Štěpánek
Rada České tiskové kanceláře na svém 10. zasedání zvolila tajným hlasováním do funkce generálního ředitele ČTK od 1. října 2009 Ing. Radima Hrehu počtem čtyř hlasů z celkových sedmi.
Hlasování: usnesení bylo schváleno jednomyslně
PhDr. Pavla Valčáková, CSc.
předsedkyně Rady ČTK
Jak vidno, pro Hrehu hlasovali 4 členové rady, všech 7 členů rady pak hlasovalo pro usnesení, kterým Hrehovu instalaci akceptují a oznamují veřejnosti. Všimněme si rovněž, že rada nesděluje pouze, že Hreha vyhrál výběrové řízení, nýbrž že jej tajným hlasování zvolila do funkce generálního ředitele. Není to detail a není to to samé. Bez významu není ani to, že – jak z textu usnesení vyplývá – proběhla dvě různá hlasování.
Na následujícím zasedání, konaném 17. září 2009, však šest členů Rady ČTK pro změnu popřelo
sama sebe a přijalo usnesení č. 10/2009:
Vzhledem ke skutečnosti, že stávající generální ředitel doručil písemnou rezignaci pouze Radě ČTK a nikoli i ČTK (zaměstnavatel), což je mezi účastníky nesporné a rezignace je tak neplatná, navíc stávající generální ředitel vzal pro odstranění jakýchkoliv pochybností svou rezignaci zpět.
Rada ČTK konstatuje, že rezignace je neplatná a souhlasí s tím, aby stávající generální ředitel JUDr. Milan Stibral vykonával funkci generálního ředitele ČTK až do konce svého funkčního období (do 8. 6. 2011).
Tím se ruší rozhodnutí o volbě generálního ředitele ČTK ve formě usnesení č. 9/2009 ze dne 20. 8. 2009 a usnesení č. 6/2009 o výběrovém řízení na funkci generálního ředitele vypsané
dne 11. 6. 2009.
Hlasování: 6 pro, 1 proti
PhDr. Pavla Valčáková, CSc.
předsedkyně Rady ČTK
Usnesení č. 10/2009 je sice jazykově poněkud kostrbaté (první a druhý odstavec by zcela jistě měly tvořit jedno souvětí) a jeho právní konstrukce stojí na hliněných nohách, ale o tom, co rada chtěla sdělit, není sporu:
Protože rezignace generálního ředitele je – podle Stibrala a rady – (údajně) neplatná, neboť nebyla doručena též zaměstnavateli (jinými slovy a mírně zkarikováno: Stibral ji nedoručil rovněž sám sobě) a také proto, že Stibral si rezignaci následně „rozmyslel“, jaksi automaticky se ruší i rozhodnutí rady o zvolení Radima Hrehy novým generálním ředitelem (usnesení č. 9/2009) i celé výběrové řízení (usnesení č. 6/2009).
Paradoxní ovšem je, že rada v usnesení č. 10/2009 explicitně zmiňuje údajné (automatické) zrušení usnesení č. 6/2009 a 9/2009, nikoli však zrušení usnesení č. 7/2009, kterým dne 11. 6. 2009 vzala na vědomí právě rezignaci generálního ředitele. Zajímavé!
Rada České tiskové kanceláře vzala na vědomí oznámení generálního ředitele JUDr. Milana Stibrala o plánovaném odchodu do důchodu a o jeho odstoupení z funkce ke dni 30. září 2009.
PhDr. Pavla Valčáková, CSc.
předsedkyně Rady ČTK
Tady by celý příběh mohl končit jako nepovedená fraška. Ale jak to tak vypadá, právě tady se příběh naopak teprve zauzluje a neodvratně mění v drama. Co když je totiž všechno jinak, jako že to s nejvyšší pravděpodobností jinak opravdu je? Co když je Stibralova rezignace naopak platná, neboť její údajná neplatnost, deklarovaná v usnesení č. 10/2009, je jen zbožným přáním zainteresovaných?
Z logiky přijatého usnesení č. 10/2009 a vzájemné podmíněnosti jeho jednotlivých odstavců potom ale nemůže vyplývat nic jiného než logická varianta inkriminovaného usnesení, a to:
Protože rezignace Milana Stibrala je platná, nemohou být neplatná usnesení č. 6/2009 a č. 9/2009. To znamená, že platné je nadále jak vyhlášení výběrového řízení, tak zvolení Radima Hrehy generálním ředitelem. Nebo snad rada někdy odhlasovala jejich revokaci? Samozřejmě, že ne. Pouze ze upnula k ničím nepodložené falešné konstrukci o nutnosti paralelního doručení rezignace zaměstnavateli a z její absence zcela nepodloženě vyvozuje jakousi automatickou neplatnost usnesení, jež předtím sama odhlasovala.
A jak je to tedy s platností či neplatností Stibralovy rezignace?
Pakliže Stibral doručil svůj rezignační dopis Radě ČTK (viz usnesení č. 7/2009), není sporu o tom, že na funkci generálního ředitele k příslušnému datu skutečně rezignoval. Podle § 73 odst. 5 zákoníku práce musí být vzdání se pracovního místa písemné a musí být doručeno „druhému účastníku“. Tímto účastníkem je nutno rozumět zaměstnavatele, v daných souvislostech tedy ČTK jako samostatný subjekt práva, případně Radu ČTK, která, jak vyplývá ze zákona o ČTK, vystupuje jménem ČTK, a to právě pokud jde o vznik či zánik funkce generálního ředitele.
Generálního ředitele ČTK podle zákona instaluje Rada ČTK a Rada ČTK je proto z povahy věci také nepochybně tím správným místem pro podání rezignačního dopisu generálního ředitele. Vymýšlí-li někdo dodatečně konstrukci, že GŘ musí s totožným dopisem běžet v tom samém baráku ještě k okénku „podnikové“ podatelny (nebo snad do ředitelny? – to už by opravdu byla veselohra), zjevně jde o zoufalý pokus o dodatečnou účelovou právní kličku. Dodejme, že kličku nehodnou situace, nehodnou generálního ředitele významné veřejné instituce a nehodnou orgánu voleného poslaneckou sněmovnou. Z té zoufalé kličky ale dokonce nevyplývá ani to, že rezignovavší generální ředitel by po 30. 9. 2009 měl nadále zůstat alespoň zaměstnancem ČTK. Podle § 73 odst. 6 zákoníku práce sice odvoláním z funkce či vzdáním se funkce nekončí pracovní poměr zaměstnance, ale výjimku tvoří právě případy, kdy funkce, do níž byl zaměstnanec jmenován, je omezena na dobu určitou. No, a i kdyby, nepochybuji, že nový pan generální tomu bývalému nějakou tu židli ve firmě přidělí.
A abychom to měli kompletní, dodejme ještě, že neplatnost původní rezignace, natož pak jakási automatická neplatnost usnesení č. 6/2009 a 9/2009, jež Stibralovu „comebackovému“ hnutí mysli předcházela, nevyplývají a ani nemohou vyplývat ani z toho, že si Stibral svoji rezignaci později „rozmyslel“. Zákoník práce nepřipouští „zpětvzetí“ prohlášení o vzdání se funkce. Jedná se tedy o krok nezvratný. Jediný způsob, kterým lze
dosáhnout navrácení odstoupivšího ředitele do funkce, je jeho nové jmenování.
Vychází z toho jediné: Radim Hreha je nadále zvoleným generálním ředitelem ČTK a Rada ČTK jej podle svého jednacího řádu musí jmenovat. (Článek XIII, odst. 2: Ředitel je jmenován na základě výsledků tajného hlasování, vysloví-li se pro jeho jmenování alespoň nadpoloviční většina všech členů Rady.) Vzhledem k ne zcela přesné a jednoznačné dikci příslušných ustanovení jednacího řádu Rady ČTK a inkriminovaného usnesení č. 9/2009 lze mít dokonce za to, že Radim Hreha byl již generálním ředitelem ČTK k datu 1. 10. 2009 jmenován (viz začátek článku).
Pokud Rada ČTK bude chtít nástupu Radima Hrehy do funkce generálního ředitele ČTK, do které jej teprve před čtyřmi týdny sama právoplatně zvolila, z nějakého důvodu zabránit, musí k tomu zvolit jiný způsob, než jsou pochybné účelové právní úskoky, ke kterým se nyní ve spolupráci se Stibralem uchyluje. V každém případě však bude muset svoji náhlou změnu názoru prohlasovat kvalifikovanou většinou (§ 9, odst. 3 zák. 517/1992 Sb.) a samozřejmě ji také řádně zdůvodnit. Dost pochybuji, že k tomu lze použít záludný denunciační hanopis Hubičkových mediálních lži-odborářů, jenž posloužil k rozpoutání téhle nechutné hry. A pokud by rada chtěla znovu instalovat Milana Stibrala, musí ho po Hrehově odvolání znovu do funkce řádně zvolit a jmenovat, a to na celé funkční období, tj. na šest let. Nic jiného zákon nezná. Na takový spektákl si ovšem koupím lístek do první řady. A nebudu sám.
Rada ČTK a speciálně její předsedkyně Pavla Valčáková a odstupující generální ředitel Milan Stibral rozehráli nebezpečnou partii na hranici zákona. V právním státě nemůže podobný právní nihilismus projít. Viníci musejí počítat s tím, že budou voláni k odpovědnosti.
V minulosti jsem měl několik příležitostí poznat JUDr. Milana Stibrala coby slušného člověka a manažera na svém místě. Osobně pro mě proto zůstává naprosto nepochopitelné, že na sklonku své profesní kariéry se propůjčil k něčemu tak obludnému a nízkému.