ČTK a Rada ČTK za hranou zákona
Petr Štěpánek
Když jsem před pár dny v článku Procházka usneseními Rady ČTK aneb Hreha je ředitelem ČTK napsal, že pokud bude Rada ČTK chtít zabránit nástupu Radima Hrehy do čela ČTK, bude k tomu muset zvolit jiné prostředky než jakési automatické zrušení již proběhlého výběrového řízení, opravdu mne ani ve snu mě nenapadlo, že zoufalí radní na tenhle špek opravdu naskočí. Lístek do první řady jsem si na tu komedii kupovat nemusel, stačilo 1. 10. 2009 zajít na schůzi sněmovní Stálé komise pro sdělovací prostředky. Předsedkyně Rady ČTK Pavla Valčáková zde oznámila, že rada krátce předtím na svém zasedání, také 1. 10. 2009, odvolala Radima Hrehu k 1. 10. 2009, tj. v den jeho nástupu do funkce, z postu generálního ředitele ČTK a zároveň do této funkce jmenovala nedávno rezignovavšího Milana Stibrala.
Ve skutečnosti tím rada samozřejmě nevyřešila vůbec nic, právě naopak, pouze postoupila do finální fáze vlastní sebezáhuby. Netřeba pochybovat, že její dny jsou sečteny. Slzet nebude nikdo. Zažil jsem už na Stálé komisi leccos, ale performace, jakou zde předvedla Rada ČTK, byla fakt mimo veškeré kategorie.
Rada vytvořila neuvěřitelný galimatyáš, ve kterém teď má ČTK možná dva, možná jednoho a možná, že žádného ředitele. Každopádně je zde jeden řádně zvolený – totiž Radim Hreha, leč tomu rada v pokoutné kolaboraci s odstoupivším ředitelem a mediálními odboráři brání, aby se ujal funkce. A druhý – nestandardně (znovu)instalovaný za použití prostředků za hranicí zákona, totiž Milan Stibral, který ovšem předtím na svůj post rezignoval a výběrového řízení se ani neúčastnil. Svoje počínání rada před poslanci nedokázala vysvětlit, natož obhájit. Reakcí byly výbuchy trpkého smíchu, oči obrácené v sloup a srozumění napříč politickým spektrem, že takhle to dělat opravdu nejde.
Chybička jménem Hreha
Připomeňme si chronologii té nechutné frašky. Dne 11. 6. 2009 přijala Rada ČTK rezignaci Milana Stibrala na funkci generálního ředitele ČTK (usnesení č. 7/2009) a obratem vypsala výběrové řízení na nového generálního ředitele (usnesení č. 6/2009). Je to možná drobnost, ale všimněme si popleteného číslování usnesení rady. I to o něčem vypovídá. Stibral svoji rezignaci zdůvodnil únavou a odchodem do důchodu. Do výběrového řízení se přihlásilo šest uchazečů, rada do soutěže pustila pět. Dne 20. 8. 2009 pak v tajné volbě zvolila novým generálním ředitelem Radima Hrehu (usnesení č. 9/2009). Tady by v civilizovaném prostředí celý příběh končil.
Problém je v tom, že vlivné zákulisní kruhy to celé měly naplánované jinak. Počítaly s tím, že Stibralovým nástupcem se stane jeho náměstek Jiří Majstr. Zkrátka, že mezi hochy, co spolu mluví, dojde k tichému předání žezla uvnitř firmy a nikdo zvenku nebude do ČTK strkat nos. Když se vloudila chybička jménem Hreha, vyvstala potřeba dotyčného dodatečně očernit a jeho volbu zpochybnit. A tak se začaly dít věci.
Předsedkyně Valčáková ještě telefonicky Hrehovi sdělila, že byl zvolen generálním ředitelem, od té chvíle však už výsledek výběrového řízení sabotuje a radu ve spolupráci se Stibralem manipuluje. Hrehovi výsledek řízení nepředala písemně, nepozvala jej k osobnímu jednání, ani ho nepřizvala na další zasedání rady. Pozvala naopak odboráře z Odborového svazu Media, kteří o Hrehovi sepsali denunciační dopis plný lží a polopravd. Kdopak si ho asi objednal? Dopisy slovenských odborářů, generálního ředitele Slovenské televize a šéfa zpravodajství STV, kteří lži českých odborářů vyvracejí, Valčáková, Rada ČTK i samotná ČTK ve vzácné shodě bohorovně ignorují. Každý vrah má právo se hájit. Hrehovi toto právo Rada ČTK upřela.
„Zázračné“ právní stanovisko
V ten samý čas se zjevuje „zázračné“ právní stanovisko advokátní kanceláře Kříž & Bělina, podle kterého prý je Stibralova rezignace neplatná, neboť ji vedle Rady ČTK nepředal též ČTK (jinými slovy sám sobě). Zároveň Stibral radě oznamuje, že si svoji rezignaci rozmyslel a bere ji zpět. Rada promptně přijímá usnesení č. 10/2009, že Stibral je tedy nadále ředitelem a tím se jaksi automaticky zpětně ruší vyhlášení již proběhlého výběrového řízení i jeho výsledek. Pro usnesení kupodivu hlasují – kromě jednoho – i členové rady, kteří předtím volili Hrehu.
Kde se tohle „zázračné“ právní stanovisko vzalo a kdo si ho objednal? Není pochyb o tom, že sám Stibral. Vždyť právě s tímto zdůvodněním ho také předsedkyně Valčáková odmítla vydat členovi rady Janu Bohdalovi. Pohádka o tom, že si ho objednala Rada ČTK, kterou vyprávěla Valčáková na Stálé komisi, se zrodila až dodatečně. Nebo snad existuje nějaký zápis či usnesení, že si rada objednává nějakou právní expertízu, ausgerechnet u Kříže s Bělinou? A proč zrovna zde?
Za pozornost rovněž stojí, že existují i jiná právní stanoviska. Kupříkladu to, které pro radního Bohdala vypracoval děkan Právnické fakulty UK prof. JUDr. Aleš Gerloch. Podle něj je Stibralova rezignace platná a nejde ji vzít zpět. O nějaké automatické neplatnosti proběhlého výběrového řízení proto vůbec nemůže být řeč. Diskusi o jiných právních expertízách ovšem Valčáková nepřipustila a radu šturmovala k usnesení č. 10/2009.
Odvolávám, co jsem odvolal
Korunu všem svým kotrmelcům nasadila Rada ČTK na svém zasedání 1. 10. 2009, když přijala usnesení č. 11/2009, kterým Hrehu tuplovaně „odvolala“ a Stibrala tuplovaně „jmenovala“. Pomiňme, že Rada ČTK zřejmě vytvořila světový rekord, neboť generálního ředitele odvolala k datu jeho nástupu. Zajímavější je, že předsedkyně Valčáková do té doby všude argumentovala, že Hreha ředitelem není. Jednak proto, že rada výběrové řízení i jeho výsledek zrušila (usnesení č. 10/2009), jednak proto, že Hrehovi nepředala žádný jmenovací „papír“.
Když ale nyní tedy předsedkyně Valčáková Hrehovi osobně doručila písemné odvolání z funkce generálního ředitele ČTK – o ona mu ho opravdu na Stálé komisi předala, na vlastní oči jsem ho viděl – stvrdila tím nejen to, že Hreha byl generálním ředitelem řádně zvolen a jmenován, ale potvrdila tím i nesmyslnost, účelovost a problematičnost následného usnesení č. 10/2009, kterým rada výběrové řízení a jeho výsledek zpětně rušila. Odvolávat z funkce přece lze pouze někoho, kdo ve funkci je. A naopak – toho, kdo ve funkci není, není třeba odvolávat. A propos – jedna věc v Hrehově odvolání chybí: jakékoli zdůvodnění. To je další fatální chyba, v právním státě je něco takového nepřípustné.
Obdobným způsobem rada téhož dne „zvojtila“ i Stibralovo „jmenování“. Podle Jednacího řadu Rady ČTK (článek XIII, písm. a) je ředitel „jmenován na základě výběrového řízení, nerozhodne-li rada jinak“. Jenže rada „jinak“ nikdy nerozhodla (žádné hlasování, rozhodnutí či usnesení, že nový generální ředitel bude jmenován bez výběrového řízení, neexistuje) a Stibral se předchozího výběrového řízení – toho, ve kterém zvítězil Hreha – ani neúčastnil. Stibralovo jmenování z 1. 10. 2009 proto nemůže být platné, neboť neproběhlo podle příslušných pravidel. A ještě perlička: zákon o ČTK nezná jinou alternativu než jmenování generálního ředitele na šest let. Rada tedy učinila pokus instalovat do roku 2015 člověka, který nedávno rezignoval, neboť se cítil opotřebovaný a odcházel do důchodu. Vskutku prozíravé!
Předsedkyně Valčáková toho ale na Stále komisi napovídala mnohem víc. Mimo jiné také prostoduše prozradila, že všechny ty antihrehovské veletoče nastaly proto, že se lidé v „četce“ bojí příchodu někoho zvenčí. Nelze si nepoložit pár otázek. Proč se bojí? Čeho se bojí? Že by něco mohlo prasknout? Co? Na koho? Na Stibrala? Na Valčákovou? Celé to vzbuzuje ta nejtemnější podezření.
Obraz bídy a utrpení
Co z toho všeho plyne?
Že v České republice roku 2009 je stále možné, aby zájmová skupina spojená s významnou veřejnoprávní institucí zinscenovala masivní denunciační kampaň proti nepohodlnému člověku.
Že Rada ČTK není svéprávný ani nezávislý orgán, nýbrž že je zcela ve vleku bývalého generálního ředitele Stibrala a neplní tím pádem svoji kontrolní funkci dle zákona.
Že Stibral si předsedkyni Valčákovou vodí jako poslušnou loutku.
Že se v Radě ČTK dodatečně „upravuje“ původ některých materiálů, konkrétně třeba oné „zázračné“ právní expertízy.
Že Stibral a spol. k dosažení svých zájmů zneužívají zpravodajství veřejnoprávní ČTK.
Že ČTK za tím účelem vydává lživé a polopravdivé, v každém případě však zavádějící zprávy a že je to v rozporu nejen s posláním této veřejné instituce, ale i se zákonem.
Že šéfové mediálních odborů bez mrknutí oka píšou – na zjevnou objednávku – nactiutrhačské pamflety.
Že v Respektu dělají totéž.
Že někteří „renomovaní“ žurnalisté (např. Karel Hvížďala) nad tím svinstvem ještě hýkají blahem.
A aspoň jedna povzbudivá zpráva: Že největší díl zdravého rozumu si (alespoň v téhle věci) napříč politickým spektrem kupodivu zachovali politici.
Osobní douška
Proč se o celou věc zajímám já? Znám Radima Hrehu deset let. Znám ho i pracovně coby šéfredaktora. Vždy se ke mně, stejně jako k jiným, choval slušně. Považuji ho za přítele. Znám jeho slovenskou televizní story. To, co o něm šíří mediální lži-odboráři (Hubička, Komers a spol.), prostě není pravda. Koneckonců ví to přímo ode mne i Pavla Valčáková.
A ještě něco Karlu Hvížďalovi. Karle, když o tom vůbec nic nevíš, když nemáš tuchy, co je napsáno v zákonech, a když nemáš páru, kde začínají a kde končí kompetence příslušných orgánů, zkrátka když jsi – s prominutím – úplně mimo mísu, nemluv o tom, proboha, „zasvěceně“ do rozhlasu a nepiš to nádavkem na Psa. Vážně pak vypadáš jako úplný ...