Je Špidlova vláda odhodlaná z Čechů udělat navždy a nenávratně plémě lokajů, nevolníků a námezdných nádeníků, kterým doma nic nepatří a svoje vlastní výrobky si musí kupovat od cizích majitelů? Je sice pravda, že s tím nezačala ona, ale občan by mohl už právem od svých politiků žádat, aby jim po třinácti letech demokratického kapitalismu konečně docházelo, že vlastnit něco, co trvale vyrábí něco výdělečného, je podnikatelsky chytřejší, než to za babku prodat a pak si výrobky muset draze kupovat od nového majitele, který je zároveň mizerně platícím zaměstnavatelem a majitelem našeho domu, z něhož mu musíme platit nájem.

A než se všichni od plic řádně nakrkneme, trocha etnického humoru, jaký bude brzy podle zákonů EU trestný: Jaký je rozdíl mezi Maďarem a Rumunem? Oba vám prodají svou babičku, ale Rumun ji dodá.

No a teď už bez humoru: Čech vám svou babičku nejen prodá a dodá, nýbrž vám na ni ještě dá štědrý rabat, přidá vám k ní babiččinu chalupu, ovocný sad a včelín, pět dobře vzdělaných vnoučat s ranci čerstvých buchet, stádo krav a koz, rybník s kapry, les a pilu s nábytkárnou. A ještě vám uctivě poděkuje, že si to všechno chcete vzít, a navíc vám podepíše, že nebudete-li s tím úplně spokojeni, zaplatí vám jakékoli dodatečné odškodné, které vás napadne si vymyslet.

Jestli vám to připadá za vlasy přitažené, přehrajte si záznamy privatizace prakticky všech lukrativních českých podniků, která vrcholí zamýšleným prodejem Budvaru Anheuserově megakorporaci. A pokuste se spočítat na prstech jedné ruky, kolik těch kdysi slavných českých dobře výdělečných značek ještě patří Čechům, třeba i těm nehodným.

Pak si dejte trochu detektivní práce zjistit, kdo a za jaké úplatné sumy toto rozhazovačství provozuje. Až to zjistíte, budete ještě muset vybrat dost peněz na uplacení soudců, aby je dali za mříže. Jenže ani tím už nic zpátky nedostanete. Nejspíš je budete muset uplatit, aby vám to všecko nakradli zpátky.

Nebo zkusit ještě jednu osvědčenou metodu: Rozprodat úplně všechno - a pak to zase znárodnit.

Benjamin Kuras
Od roku 1974 britský občan. Autor 15 anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MFDnes, Xantypa.