Silikon místo programu
Martin Daneš
Občas slýcháme názor, že čeští politici jsou šašci. Možná, ale v tom případě jsou zástupci neparlamentních stran, kteří by se rádi protlačili na jejich místa, kašpárci. Česká veřejná scéna je pak jedno velké pimprlové divadlo. Na vlastní oči se o tom přesvědčíte, donutíte-li se ke zhlédnutí bloku televizních šotů před volbami do Evropského parlamentu.
Neúspěšný hledač pokladů, zpívající skladatel popových odrhovaček, sedící písničkář s nahou dívčinou po boku. Všude rozkvetlé louky, malebná česká krajina, Říp nebo Trosky v pozadí. Formě sdělení odpovídá obsah. Prezentované teze mimoparlamentních kandidátů více či méně upomínají na Haškovu Stranu mírného pokroku v mezích zákona: Současní politici myslí jen na sebe, zvolte tedy někoho, kdo bude skutečně hájit zájmy vás, občanů. Stálým evergreenem je nezávislost. Vedle stran parlamentních tak jako by tu přežívalo do mnoha různých kandidátek rozložené Občanské fórum, jehož představitelé hlásají přibližně toto: Nemáme a nepotřebujeme mít žádný program ani žádný názor na evropský projekt, stačí, že vám budeme trpělivě naslouchat a v Evropském parlamentu budeme vašimi tlumočníky. Důvěřujte nám čistým, spravedlivým a hlavně mravným!
Nejprimitivnější populistická rétorika většiny předvolebních šotů dokazuje, že Havlova nepolitika, tato směs naivních představ o přímé demokracii a teorie permanentní revoluce, zapustila v Česku hlubší kořeny, než jak by vyplývalo například z volebních prognóz.
Že je v mnoha šotech humor? Rádoby stylizovaný amatérismus budí spíše slitování. Největší rozpaky vyvolají záběry na skotačící pupkaté pivaře z Balbínovy poetické strany; věřím, že se při natáčení dobře bavili, ale co chtějí dělat v Bruselu? Popíjet Heineken v parlamentním bufetu? Taková Dolly Buster sice též nemá žádný program, leč se svými nepřehlédnutelnými vnadami by alespoň upoutala pozornost kolegů poslanců, a spolehlivě tak zviditelnila nepočetnou českou reprezentaci v 786členném Evropském parlamentu.
5/30/2004
Martin DanešV roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky