Petr Nečas: Místo zásadních oprav jen nahazují fasádu

Místo zásadních oprav jen nahazují fasádu

Petr Nečas

Právo, 04.03.2005

Česká veřejnost a celá politická scéna jsou nedobrovolnými diváky a rukojmími osobních problémů pana předsedy vlády. Jsme také svědky neustálé a nekončící vládní a koaliční krize, která započala na konci léta roku 2002. Povodňové balíčky, volba prezidenta, "reforma" veřejných financí, výsledky evropských voleb, majetek Grossovy rodiny. To jsou jen některé spouštěcí body pravidelných vládních krizí.

Máme mimořádně slabou vládu. Vznikla na základě volebního vítězství socialistů založeného na volební lži "zdroje jsou". Proto vláda a vládní strany rychle ztratily podporu veřejnosti a mandát k reformám. Podpořeno neuvěřitelně slabými premiéry, programovou rozplizlostí a nekompetentností vlády, při její minimalistické stojedničkové podpoře ve Sněmovně nutně muselo vést ke stavu špatného vládnutí či nevládnutí a neustálého zabývání se vnitřními stranickými a koaličními problémy.

Za špidlovsko - grossovské vlády razantně narůstá veřejný dluh, roste míra zdanění, neřeší se zdravotnictví (za 6 let 5 socialistických ministrů zdravotnictví a žádná koncepce), neustále se mění představa o důchodové reformě (stačí jen průběžný systém, zavedeme podnikové důchodové fondy, jsme pro "švédský" systém, jsme proti němu a pro třípilířový systém...), dramaticky roste administrativa a byrokratická zátěž (založení firmy trvá dvakrát tak dlouho než na Slovensku), máme rekordní nezaměstnanost a nejpomalejší hospodářský růst z nových členských zemí EU. To jsou skutečné důvody, aby tato vláda i se svým předsedou odešli.

Skandály jen odvádějí pozornost veřejnosti od skutečné neschopnosti vlády a jejího předsedy. Ten jen svým dalším pobytem ve funkci diskredituje nejen svou stranu a vládní koalici, ale celou politickou scénu, systém parlamentní demokracie a naši zemi v zahraničí. V této situaci by předseda vlády rezignoval nejen kdekoliv v zavedených demokraciích, ale dnes už i na Ukrajině nebo v Gruzii. Kdyby se jednalo o řadového člena vlády, byl by premiérem odvolán již před několika týdny.

Je dojemné vidět semknutí špiček socialistů za Stanislavem Grossem. Přitom ten by neváhal a kohokoliv z nich by nesentimentálně a pragmaticky v podobné situaci obětoval. Dlouhý seznam obětí za premiérovu politickou dráhu, včetně jmen Ivo Svoboda, Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Pavel Telička, to dokazuje.

Za vše prý nemůže nejasný původ významné části majetku rodiny Grossových, ale nějaké spiknutí. V době chřipkových epidemií se i politický stihomam šíří rychlostí virové infekce, jak dokazuje rozhovor Bohuslava Sobotky v Právu 2. března. Vše je dílem ODS manipulující šéfem lidovců a celou KDUČSL z obav před "snížením daní" navrhovaným socialisty. Že doposud socialisté a koalice daně jen zvyšovali (vyberou téměř o 70 miliard korun více) řečeno není, že předseda vlády slibuje ve Francii harmonizaci, tedy zvýšení daní, je zatajeno a že tzv. snížení daní je jen hození kosti lidem, je zamlženo.

Pan Sobotka může uvádět nesmyslná a fiktivní daňová hausnumera jak chce. Vůbec však nechápe podstatu věci. V naší zemi je příliš vysoká míra zdanění, včetně rekordně vysokých plateb na zdravotní a sociální pojištění. Nepřehledný a komplikovaný daňový systém vytváří skutečnou daňovou džungli. Jediným systémovým opatřením je jednoduchý, průhledný, snadno kontrolovatelný a vymahatelný daňový systém. Tedy zásadní daňová reforma, ne pouhé kosmetické úpravy některých sazeb či odečitatelných položek.

Socialisté připomínají svými daňovými návrhy člověka, do jehož domu zatéká, má rozpadlé rozvody elektřiny, vody a plynu a podmáčené stěny. Místo zásadních oprav nechá tento člověk znovu nahodit fasádu. Správnou cestou je rovná daň. Země EU s nejrychlejším hospodářským růstem jsou státy s rovnou daní. Ta dnes není experimentem, ale dobře fungující realitou. Mimochodem, pokud ji v budoucnosti zavede i Polsko, bude ji z důvodu konkurenceschopnosti nucena zavést jakákoliv naše vláda, tedy i vláda se socialisty. Investice do odporu proti ní je velmi krátkozraká. Daňová konkurence je totiž nemilosrdná.

Občanští demokraté se daňových návrhů našich socialistů nejen nebojí, ale naopak se na tento střet těší. S naší rovnou daní totiž vydělá opravdu každý. A že bychom kvůli nové socialistické daňové fasádě na rozpadajícím se domě spouštěli skandalizaci předsedy vlády je hodno spíše komentáře psychiatra než politika.

7. března 2005