Myslí nacpaní politici na hladomor?

Benjamin Kuras

MF Dnes 15.7.2008

Pěna z mandlového oleje a zelených oliv. Kukuřice plněná kaviárem. Uzený mořský ježek. Cibulky zimních lilií. Kjótské hovězí šabu-šabu v mořských řasách kelp s chřestem a sezamovým krémem. Plátkovaný tuňák doplněný avokádem, sojovým aspikem a bylinkou šiso.

Teď si možná říkáte, že už musím být blázen, když do MF DNES místo politického komentáře posílám Pravicovou kuchařku, která přece patří týdeníku Euro.

Než se však o tom rozhodnete s konečnou platností, ještě prosím pár jídel vydržte.

Mořská lilie s růžovým mořským úhořem s octově sójovou omáčkou. Vařená kreveta s octovým aspikem. Grilovaný úhoř v lopuchovém listě. Smažená pepřená ryba goby se sladkou sójovou omáčkou. Krabí bisque. Ryba „bighand thornyhead“ grilovaná v soli s octovou a pepřovou omáčkou. Mléčné jehňátko s aromatickými bylinkami, hořčicí a černými lanýži s omáčkou z jehněčího vývaru a oleje z piniových oříšků.

To jsou asi ty nejzajímavější kulinární klenoty ze čtyřiadvaceti jídel podávaných 7. července v hotelu Windsor u jezera Toya v městě Toyako na ostrově Hokkaidó v šesti chodech k „pracovnímu“ obědu a v dalších osmi chodech k zasloužené odpočinkové večeři pro pracovním obědem vyčerpané státníky zemí G8 a jejich choti. Na závěr přišel ještě (veřejnosti podrobněji nepopsaný, zřejmě výrobním tajemstvím obestřený) G8 Fantasy Desert.

Na přípravě hostiny se podílelo šedesát nejslavnějších japonských kuchařů a jeden francouzský a japonská vláda se pracně snažila „předvést to nejlepší, co tento ostrov dává“. Uspořádání summitu G8 stálo 280 milionů eur z bezedné kapsy toho nejbohatšího člověka na planetě, jímž je daňový poplatník. Téma večeře bylo „požehnání země a moře“. Téma samotného summitu, znamenitě s touto hostinou ladící, bylo řešení sílící světové potravinové krize. A aby velká osmička nenechala svět na pochybách, že to myslí vážně, přizvala si na jednání i premiéry několika z těch nejhladovějších afrických zemí, jako je Etiopie, Tanzanie a Senegal. Pro ty však už japonským pořadatelům pozvání na oběd a večeři nezbylo, nejspíš aby je zbytečně nerozmazlovali. Mimořádně geniální projev pověstné japonské kindrštube a taktu.

Taky mimořádně taktní od Gordona Browna, který ještě na londýnském letišti před odletem novinářům vyprávěl, jak je nutné, aby se zvýšila „globální nabídka potravin a snížila nadbytečná poptávka“ a aby Britové „snížili mrhání potravinami“. Ale že se tento celosvětový problém tak jako tak nevyřeší na jednom setkání, za něho vysvětlil po odletu už jen mluvčí jeho kanceláře.

A bodejť by se problém vyřešil, vždyť jeho řešení není zdaleka tak zajímavé - a vůbec už ne tak důležité - jako vývoj světového kulinárního umění. V Evropě na to máme taky dobrou tradici. Kam se G8 hrabe na slavnou tříměsíční žranici kardinálů v roce 1549 při volbě nového papeže. Mimochodem, konala se v době, kdy italský venkov vařil polévky z trávy a města byla poseta mrtvolami vyhladovělých.

Kardinálové byli podle vatikánského volebního řádu zavřeni, dokud nezvolí nového papeže. A protože jim vařil s padesáti pomocníky geniální vatikánský kuchař Bartolomeo Scappi, s volbou nespěchali. V poklidu se prožírali tisícovkou jeho slavných receptů.

Ony se ty recepty proslavily vlastně právě díky této žranici, kterou pak Scappi popsal v mohutné knize, jež se stala první pořádnou italskou kuchařkou.

Po třech měsících už měli ostatní církevní hodnostáři volebních kardinálů plné zuby, Scappiho žranici jim odebrali a nařídili, ať si kromě erární vody a chleba vaří z vlastních zdrojů. Nový papež byl zvolen do dvou dnů. A tak to ve Vatikánu zůstalo. Že by dobrý nápad i pro moderní politiky?

Benjamin Kuras
Od roku 1974 britský občan. Autor 15 anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích. Přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MFDnes, Xantypa.