Fischer: veřejné rozpočty jsou jako cedník

Edvard Kožušník

Dnes jsem měl možnost na půdě eStat.cz moderovat přednášku Jana Fischera věnovanou problematice byrokracie a veřejné správy v České republice. Přednášku jsme si oba dohodli někdy na jaře a tak trochu jsme společně předpokládali, že se bude jednat o konečné hodnocením jeho překlenovací vlády. Situace je jak jistě všichni víme jiná a Fischerova vláda bude s největší pravděpodobností pracovat až do léta příštího roku. I přesto a možná právě proto byl Jan Fischer mimořádně otevřený.

Hned v úvodu premiér uvedl dva zásadní problémy, které se promítají do celé české byrokracie. Prvním byl mýtus panující zejména v devadesátých letech, že veřejná správa se dokáže řídit sama. Z té doby i dodnes přetrvává způsob komunikace ve veřejné správě, která komunikuje zejména ve vertikální rovině zatímco komunikace horizontální mezi více subjekty významně pokulhává.

Jako druhý zásadní problém pak Fischer identifikoval neschopnost demarkovat hranici mezi politickou a úřednickou sférou veřejné správy. Ta se prý, dle jeho slov „nejvíce projevuje půl roku před volbami ve formě licitace úřednického stavu s tím co přijde a vrcholí frustrací, která nastává po volbách z neukojených očekávání.“ Ve svém vystoupení se premiér Fischer pozastavil i nad stále neúčinným zákonem o státní službě k němuž uvedl, že „ustanovení o definitivě a nízké propustnosti úřednického stavu, jsou přesně ta ustanovení kvůli nimž je rád, že zákon stále ještě není účinný.“ Přesto by Jan Fischer ocenil, kdyby vznikl právní rámec, který by vytyčil onu hranici mezi politiky a profesionálními úředníky ve státní správě.

Cedník a centrální nákup

Premiér Fischer též promluvil k tématu efektivity hospodaření státní správy. Veřejné rozpočty pak označil jako „cedník, kterým protečou objemné finanční prostředky“. K tomu dle Fischera dochází jak z důvodu nesprávně nastaveného systému, tak i z důvodu nesystémového, který mnohdy hraničí s trestní odpovědností.

Právě efektivitu vynakládání veřejných prostředků by vláda měla řešit v době, která ji zbývá do voleb na jaře 2010. Jedním z nástrojů je racionalizace majetku státu a druhým je pak centrální procurement. Racionalizace majetku státu si vyžádá legislativní přípravu, která by měla být nachystána k dispozici pro příští politickou vládu, zatímco zavedení centrálního nákupu zboží a služeb je však věcí spíše exekutivního charakteru a je tak stihnutelný ještě za současné vlády.