Svět se zrychluje a pro náš život se stále vzácnějším stává volný čas. Technika obecně, hlavně datové sítě a mobilní zařízení umožňují plánovat, řídit a provádět složité procesy s velkou úsporou času. Politici a úředníci však žijí v minulosti. Používají sice počítače, internet a chytré telefony, ale pouze jako módní ozdoby či kulisy současné doby. Nová technika v jejich rukou občanům nic pozitivního nepřináší, pouze další způsoby jak prudit. Stát naprosto pohrdá volným časem občanů a lidé, kteří jej řídí, toto nepovažují za problém. .
 
Každá firma dennodenně řeší jak rychleji a levněji vyrábět nebo poskytovat služby. Dnešní stát, tato servisní organizace pro občany a jimi placená však jako firma nefunguje. Jsou mu lhostejné náklady vlastního provozu, kvalita služeb, které poskytuje i volný čas zákazníků. Někdy by však stačilo málo. Používat rozum a dodržovat současné zákony. Například některé soudy vkládají do datové zprávy popis o jaký dokument se jedná a tím ulehčují její zpracování. Jiné se něčím takovým vůbec neobtěžují. Úřady po občanech stále požadují výpisy z veřejného rejstříku nebo evidence nemovitostí opatřené kulatým razítkem, i když jsou on-line dostupné na internetu. Velké úspory by přinesly i drobné změny předpisů. Je absurdní, když v době počítačových sítí se motorové vozidlo musí odhlašovat a přihlašovat na dvou místech, a to za cenu osobní návštěvy obou úřadů.
 
     Úředníci však velice dbají, aby se jim samotným nevloudila do pracovní doby (kdy je platíme) nějaká nová povinnost. V souvislosti s parlamentním projednáváním zákona o zveřejňování smluv prokorupční lobby hořekovala, že doplňování registru způsobí rozval státní správy. Samozřejmě, že se jednalo účelový argument s cílem sabotovat protikorupční zákon. Kdyby městské a obecní úřady nepořádaly politické „promotion“ akce, jako maratony (v Praze), ohňostroje (v Brně), jejich zaměstnanci by získali čas na obsluhu registru. Ostatně, státní i obecní úředníci nemají důležitější úkol, než šetřit veřejné peníze a dbát o transparentnost úřadu ve kterém sedí. A komu z nich se to nelíbí, může jít dělat něco jiného.

      Když politici začnou hovořit o šetření času občanů, mějme se vždy na pozoru. Skutečným cílem může být vytvořit obří IT nebo stavební zakázku a následně ji „vyšachtovat“. Na ministerstvech se například připravují plány na vybudování vysokorychlostní železnici mezi Brnem a Prahou s náklady 250-300 miliard korun. Již se v mapách malují koridory přes cizí pozemky a zavádí stavební uzávěry. Za cenu této obludné investice (a neustálé dotace provozní ztráty rychlovlaku), bychom prý získali hodinu času. Zvýšením efektivity státní správy však lidé mohou ušetřit hodinu svého života za zlomek této ceny.

Těžkopádný, k volnému času lidí nevšímavý stát je příčinou, že Česko se v žebříčku konkurenceschopnosti  nachází až někde za Mexikem a Kazachstánem.  A žádné politické proklamace na věci nic nezmění.