Disent, ideály a demokratická každodennost
Petr Fiala

Revue Politika 12/2013

Ke srovnání podmínek, funkcí a výsledků českého a polského disentu

Ve dnech 21. a 22. listopadu se v Praze konala mezinárodní česko-polská konference Co jsme udělali se svobodou, jejíž pracovní téma znělo „Vítězství a prohry disentu ve společnosti po roce ‚89“. Konferenci uspořádaly Lidové noviny v rámci oslav 120. výročí svého založení. Významným motivem pro uspořádání celé akce byla skutečnost, že disidentské hnutí stálo u obnovy Lidových novinv roce 1988. Dalším motivem byly úzké vztahy mezi českým a polským disentem před pádem komunistických režimů v obou zemích. I z tohoto důvodu převzalo nad konferencí záštitu Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Hlavním tématem byly otázky spojené s rolí disentu po roce 1989. Čeho jeho představitelé ve společnosti dosáhli, jakým způsobem ji ovlivnili, v jakých oblastech naopak selhali a jak se disent sám rozdělil a jakými směry se vydal.

 

Otázka role českého a polského disentu a jeho významu pro současné politické myšlení a politickou praxi nemůže být odpovězena bez vymezení některých rozdílů mezi českou a polskou společností, jejími podmínkami a jejich sebereflexí. Ve svém vystoupení se proto nejprve pokusím připomenout odlišnosti prostředí českého a polského disentu, poté se krátce dotknu kulturně-historických determinant českého a polského politického myšlení a nakonec se pokusím připomenout společný osud českého a polského disentu, pokud jde o jeho vliv na podobu současných společností.

Podmínky a zkušenosti

Dovolte mi, abych začal – navzdory svým zvykům – nejprve osobní vzpomínkou. Před několika dny zemřel významný český básník Zbyněk Hejda (16. 11.). Při zprávě o jeho úmrtí se mi nejprve vybavila vzpomínka na naši společnou cestu do Polska někdy na podzim roku 1990, kde jsme navštívili redakce polských konzervativních periodik. Zastupoval jsem tehdy časopis Proglas, Zbyněk Hejda spolu s Rudolfem Kučerou sesterskou Střední Evropu, oba časopisy vycházely ze samizdatové tradice a snažily se obstát v nových podmínkách, pro což se nám zdály polské zkušenosti cenné. Velkorysou hostitelkou nám tehdy byla čerstvá velvyslankyně a bývalá disidentka, která rozvíjela právě česko-polské vztahy v rámci disentu, dnes již bohužel také zesnulá Markéta Fialková.

Samozřejmě si z toho mnoho po těch letech nepamatuji, ale jednu věc přece: jak obrovský rozdíl byl mezi šíří, možnostmi a rozvinutostí polských novin a časopisů vyšlých také z opozičního prostředí a tím, co jsme znali my. Přestože jsme do jisté míry byli myšlenkově, pokud jde o politické ideje, s polskými přáteli naladěni stejně, některé věci jsme navzájem nemohli pochopit. Pro naše vydavatelské aktivity začátkem devadesátých let představovalo největší problém, jak naše periodika vytisknout a jak je dostat ke čtenářům. Možná si to mnozí z vás už nepamatují, zájem o dříve zakázané věci byl obrovský, první čísla časopisu Proglas jsme např. tiskli v desetitisícovém nákladu – avšak tehdy bylo u nás jen velmi málo tiskáren, čekalo se týdny i měsíce, tisk představoval zdaleka nejvyšší náklady na vydání časopisu, zatímco redakční práce nestála skoro vůbec nic. Polští přátelé náš ujišťovali, že to rychle přejde, že tisk nebude ani cenově, ani technicky, ani časově vůbec žádný problém, zatímco zájem čtenářů a lidská práce ano – to nám tehdy připadalo nemožné. Ale měli pravdu, protože byli mnohem dál, než tehdy my.

To „mnohem dál“ je důležité konstatování, i když jako politolog vycházející z empiricko-analytického paradigmatu musím přiznat, že není dobře operacionalizovatelné. Odpovídá nicméně našemu tehdejšímu dlouhodobému pocitu a nakonec i pozdějším srovnávacím studiím, které se zabývají oběma variantami komunistických režimů. V Polsku existovaly mnohem větší prostory relativní svobody, kam komunistický režim zasahoval o něco méně, než jak tomu bylo v tehdejším Československu. Mělo to mnoho příčin, historických, kulturních i sociálních. Snad nejvýrazněji se tento rozdíl projevoval na příkladu katolické církve. Zatímco Československo patřilo až do konce osmdesátých let ke komunistickým režimům s nejtvrdším postojem k církvi (nezapomínejme, že zde nebyly ani obsazeny biskupské stolce), byla katolická církev v Polsku bodem, který do značné míry vytvářel alternativní či svobodný prostor.1 Jak kdysi řekl český politický filozof a pozdější soudce ústavního soudu Vladimír Čermák, církev v komunistickém Polsku neměla sice podíl na panství (ve smyslu Weberovy typologie pojmů Macht Herrschaft), ale měla moc, nejen onu moc bezmocných, o kterou se opíral český disent.2 Současně v Polsku existovalo o něco svobodnější prostředí, např. pokud jde o vydavatelskou činnost, alespoň v některých oborech, struktura nezávislých aktiv byla širší, mohutnější a více vrostlá do společnosti, než tomu bylo u nás.

Od první chvíle, kdy to bylo po vyhlášení výjimečného stavu možné, jsem v rámci různých studentských brigád jezdil do Polska (nejčastěji do Poznaně), protože to bylo pro mne jednak morální posilou (co všechno je možné v komunistické zemi) a jednak zdrojem cenných informací, protože jsem si odtud kromě jiných materiálů vozil legálně vydané knihy z oblasti filozofie a křesťanského myšlení, které by v Československu nemohly vyjít. Dokonce jsem se kvůli tomu učil polsky – a aby se vzpomínkové kruhy na disidentské prostředí dobře propojovaly, tak poznamenám, že polštinu mě na univerzitě učila doktorka Irena Hrabětová, naše známá polonistka, manželka českého disidenta, významného historika a mého vzácného univerzitního kolegy Jaroslava Mezníka.3

Rozdíly v „prostorech svobody“, tak dobře patrné v osmdesátých letech, se projevovaly docela zřetelně alespoň v některých oblastech ještě řadu let po roce 1989. Kupříkladu v humanitních a sociálních vědách měli naši polští přátelé, pokud jde o jejich rozvinutost, vazbu na západní univerzity a kvalitu vědeckých výstupů, obrovský náskok (nebyli v tom sami, podobná situace byla třeba i v Maďarsku). Samozřejmě, že tyto rozdíly se postupně snižovaly, ale minimálně po celá devadesátá léta byly dobře patrné.

Mentalita a politická kultura

Důležité také je si uvědomit rozdíly, které existují mezi českou a polskou společností, její mentalitou a politickou kulturou. Před třemi lety jsem se některé z nich pokusil připomenout k předmluvě k antologii současného polského politického myšlení, kterou uspořádal moderátor dnešní diskuse Maciej Ruczaj.4

Moderní polská společnost byla přes těsné geografické sousedství formována i jinými zdroji než česká. Rozdílem je kupříkladu větší samozřejmost náboženství jako součásti národní identity, ale na druhé straně třeba také zřetelnější nesamozřejmost státních a správních útvarů, v nichž polský národ realizoval svoji existenci. Někde odtud lze nepochybně odvozovat větší péči o kulturní, politické a sociální aspekty národa, stejně jako schopnost lépe rozumět tradici, řádu, mít větší smysl pro hodnotu idejí, než jak je tomu v naší mentalitě. Důležité také je, že Polsko není malá země, ale svou velikostí má rysy malé velmoci. To mění úhel pohledu společnosti na sebe samu i své okolí a odráží se i v politickém myšlení.

Pro Polsko – a to je pro obyvatele Česka často nesnadným klíčem k porozumění polské mentalitě, jednání i způsobu uvažování – je také mimořádně důležitý jeho východní rozměr, vztah k tomu, co leží na východ od jeho současných hranic. My jsme sice také země, jež v souladu se středoevropským údělem byla zpravidla „objektem“ dějin, procházeli jsme obdobími mezi západním a východním vlivem i expanzí. Český národ měl také sám své východní zájmy, nejen obranné, byť si je nepřiznáme. Není to v historické perspektivě tak dlouhá doba, kdy jsme v rámci jednoho státního útvaru sociálně, ekonomicky i kulturně ovlivňovali až část území dnešní Ukrajiny. Tato skutečnost je ovšem v českém myšlení zcela nevýznamná, není v žádném směru součástí naší politické identity a není zdrojem žádných politických zájmů. Ani na východní nebezpečí nepohlížíme příliš ostražitě. Náš vztah k Rusku, dlouho problematický, jak jinak, když šlo o vztah k osvoboditelům i okupantům, již před nějakou dobou přešel do pragmatické roviny a – jak ukázaly i české diskuse kolem amerického obranného štítu – „východ“ pro nás už není hrozbou (v národní mentalitě), dávno už nebyl sférou zájmu, a tedy celkově přestal být i tak trochu tématem. Polsko uvažuje a musí uvažovat jinak. Polsko má východní politiku, má své východní zájmy,5 cítí odpovědnost, nebezpečí i výzvy, celkově vůbec hraje uvažování o zahraniční politice v Polsku větší význam než u nás.6

Ideje, subkultura disentu a demokracie

Přes všechny rozdíly se nicméně zdá, že oběma zemím – mluvíme-li o dědictví disentu – je společné to, že jeho étos se postupně rozplynul v každodennosti a není už, s výjimkou občasné symboliky, specifickou součástí politické kultury.

Známý britský historik Timothy Garton Ash se ve své knize Rok zázraků z roku 19917 pokusil nejen popsat průběh a příčiny jednotlivých středoevropských revolucí z roku 1989, ale položil si také několik otázek týkajících se možné budoucnosti. Jednou z nich bylo, zda se středoevropským společnostem podaří udržet a západní Evropě předat – Ashovými slovy – „skryté poklady“, které v těchto zemích nalezl a za něž považoval „velkou mravní odvahu a intelektuální integritu; družnost, hluboké přátelství, rodinný život; čas a prostor pro vážný rozhovor, hudbu a literaturu bez ne­ustálého hluku našeho médii určovaného a posedle telekomunikačního světa; křesťanské svědectví v původní a nejčistší podobě; příkladnost vztahů mezi lidmi velmi rozdílného původu a kdysi hořce protikladné víry – étos solidarity“. Nebudou tyto „poklady“, ptal se tehdy Garton Ash, „prostě smeteny v honbě za hojností“?

Ale bylo to, co Garton Ash připisoval středoevropským společnostem přelomu 80. a 90. let minulého století, skutečně jejich charakteristickým a odlišujícím příznakem, který by bylo možno uchovat, popř. někomu zprostředkovat? Nejspíše ne. Byly to pouze některé specifické projevy alternativní subkultury opozičních sociálních skupin, s nimiž se Garton Ash především stýkal. Co je však ještě podstatnější, tyto projevy sociálního života nebyly ani u jejich nositelů vždy zcela dobrovolné, i když byly často výrazem mravní integrity a osobní statečnosti. Žít kulturní život bez médií není jen výsledkem volby, když žádná svobodná média nejsou; stejně jako orientace na intelektuální hodnoty nemusí být jen svobodné rozhodnutí tam, kde nemůžete např. svobodně podnikat. Ve chvíli, kdy byly odstraněny ideologické a násilím vynucované bariéry omezující sociální, kulturní, ekonomický a politický život, se středoevropské společnosti samozřejmě vnitřně rozrůznily, komplikovaněji strukturovaly a ony „morálně-intelektuální poklady“ pozorované Gartonem Ashem se staly součástí mnohem komplexnější reality – a tudíž přestaly být tak viditelné. Neznamená to, že se ztratily, ale jsou více skryty v konkurenci s jinými životními styly a charakteristikami jiných individualit a sociálních skupin – a tato situace je stejná v zemích střední Evropy jako v západoevropských společnostech.

Garton Ash a mnozí další intelektuálové jsou možná zklamaní, že jsme si nedokázali uchovat a dalším společnostem zprostředkovat morální étos, který v postkomunistické střední Evropě viděli, a nechali jsme i naše společnosti „zhlučnět“ médii a „pošpinit honbou za hojností“. Stali jsme se tím do určité míry „stejnými“ jako všechny ostatní demokratické společnosti. Jenomže nikdy bychom se nemohli standardní demokratickou společností stát, kdyby nedošlo k otevření společenského prostoru pro konkurenci dobrých a špatných postojů, pro konkurenci kulturního, sociálního a ekonomického kapitálu, pro střet odlišných životních stylů a jejich různých interpretací – nemohli bychom být demokratickou společností, kdybychom konzervovali jen ty aspekty života, které vybrané so­ciální skupiny považují za hodnotné a dobré.8

Máme demokracii se vším všudy, s dobrým a špatným, a to musíme vzít na vědomí. I když povinností nás všech, kteří máme na paměti, že demokracie není samozřejmostí, je opakovaně usilovat o posilování hodnot a principů, z nichž demokracie vychází a o které často tak málo pečuje.

Poznámky

1. Srov. Legutko, Ryszard (2009): Ošklivost demokracie a jiné eseje. Brno. Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 263–270.

2. Viz Čermák, Vladimír (1999): Otázka demokracie. 5) Funkce demokracie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc.

3. Srov. Mezník, Jaroslav (2005): Můj život za vlády komunistů (1948–1989). Brno: Matice moravská, s. 285 a n.

4. Ruczaj, Maciej; Szymanowski, Maciej (eds.) (2010): Pravým okem. Antologie současného polského politického myšlení. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

5. Srov. např. Nowak, Andrzej (2010): Impérium a ti druzí. Rusko, Poslko a moderní dějiny východní Evropy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, zvl. s. 241–256.

6. Fiala, Petr (2005): Přirozenost a inspirace polského politického myšlení. In: Ruczaj, Maciej; Szymanowski, Maciej (eds.): Pravým okem. Antologie současného polského politického myšlení. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,
s. 5–7.

7. Garton Ash, Timothy (1991): Rok zázraků. Praha: Lidové noviny, s. 124.

8. Zde byly využity pasáže z knihy Fiala, Petr (2010): Evropský mezičas. Nové otázky evropské integrace. Brno: Barrister & Principal, s. 33–35.

Kajan se stává postavou

Kajan se stává postavou poněkud odiózní, ale zrovna jeho "zásluhám" o založení ODS bych věřil, nejvíce tomu, jak se Klaus "zdráhal" ;-)

Ostatně podle toho taky ten jejich spolek pořád plný Kajanů, petrofů, migů a Kuberů vypadá.

Kdo? Kteří vy? Kdo Vás zvolil

Kdo? Kteří vy? Kdo Vás zvolil za jejich mluvčího? Proč také používáte majestátní plurál, jste snad šlechtic? Nebo snad mluvíte za lid, jenž Vás zvolil do svého čela?

Ježíš, Maria, Josef...

Jo na ty jednoduché duše je

Jo na ty jednoduché duše je třeba dávat pozor, ony dokonce ani nepochopí, že v podobných situacích ten plurál je často používaná narážka na film Ještě větší blbec, než jsme doufali, jak se mi to přihodilo u jiného článku, kdy ti s dlouhým vedením vystartovali se svým "objevem" charakterové vady velikášství. Opravdu jsem se smál do dlaní, až jsem se zakuckal. Taková podstatná záležitost!?! Proč by nemohla sloužit k napadání, když není nic jiného k dispozici?

Tak Veš šatní, přisuzuje panu

Tak Veš šatní, přisuzuje panu M. jednoduchost! Kdybych byl ucházející stavitel králíkáren, tak by ze mě vyšlo : ntsss.ntss...

Pane, nevím, jak se

Pane, nevím, jak se jmenujete, považujete se za mluvčího nějaké komunity. Docela by mne zajímalo, jakým způsobem jste se dostal do čela oné komunity. Byl jste zvolen v nějakých demokratických volbách mezi členy oné komunity? Co je to za komunitu? Řekl bych, že mé důležité dotazy byly napsány.

Oproti Vám mluvím, jednám a píši sám za sebe, majestátní plurál nepoužívám, jsem standardní Pepa Novák, takový ten národní neelita se zdravým rozumem (doufám), ke kterému se obracel Václav Klaus ve svém novoročním rozhovoru.

Za kterou komunitu mluvíte?

Za kterou komunitu mluvíte?

Tou komunitou myslíte, sp,

Tou komunitou myslíte, sp, plechovku a konzervu?

Je to v něm, jako v koze,

Je to v něm, jako v koze, protože stejná pitomost ho a jemu podobné nazvedla již včera u mé glosy ke Klausovu zamyšlení v Po 18.43h.

Které kraviny?

Které kraviny?

Překlep byl buď "jsem", nebo

Překlep byl buď "jsem", nebo "čekali", myslím si, že spíše "jsem", což je pro mne často píšícího logičtější. Pokračování dialogu Vám jistě dalo za pravdu...., že.

;-)

a z toho račte mít vánoce?

a z toho račte mít vánoce?

Asi mu nic neříká film Ještě

Asi mu nic neříká film Ještě větší blbec, než jsme doufali i jeho souvislosti.

No, jak vidím, o dobré

No, jak vidím, o dobré kuchyni si dnes večer nepokecáme. Nic, jdu sledovat Hobita.

Co jste vařil na vánoce?

Co jste vařil na vánoce? Můžeme pokecat o tématu, který je nám oběma blízký, když už se v muzice a v politice neshodneme.

Pane Janyško, Vy jste opravdu

Pane Janyško, Vy jste opravdu neskutečný, ehm, jak bych to řekl nějak politicky korektně, abych Vás neoznačil za blba...

Mrkl jsem na NP a na Vaše bláboly voliče "Stop Nečasově vládě" ve stylu:

"Každá vláda je lepší pučistické Rusnokovy.:
Autor: K. Janyška Datum: 6.1.2014 21:27
Je Sobotkova vláda z voleb ? Je. Tak ať vládne. Občané si ji zvolili. To je podstatné... Dzp."

Snažíte se všemi silami uhasit požár, jenž jste pomohl založit? Ach jo.

Pravicová politika má

Pravicová politika má zlepšovat svět každodenní prací, drobnými kroky, správnými rozhodnutími a důsledností, nemá jen nabízet hesla, vize dokonalé společnosti a prázdné fráze.

Pravicová politika se musí řídit zdravým rozumem.
============================================
Z webu prof. Fialy...

Chraňme to, co

Chraňme to, co funguje

Pravice se snaží respektovat přirozené rozdíly mezi regionálními a státními celky. Regulujme centrálně z Bruselu jen to, co je nezbytné pro jednotný vnitřní trh, další věci ponechme v kompetenci jednotlivých států. Přijetí eura je nákladné a není pro ně v současnosti dost dobrých důvodů. V době recese společná měna a centrálně stanovované úrokové sazby ekonomice nepomáhají, ČESKÁ KORUNA je pro nás jistotou a výhodou.
============================
Čtvrtý bod pravicové politiky...

Snadná řešení existují málokdy

Nenechejme se splést těmi, kdo mají na vše jednoduché recepty. V demokratické společnosti se k dobrým rozhodnutím můžeme pouze postupně dopracovávat. Stát a společnost nejsou firmy, aby mohly být jednoduše řízeny manažerskými metodami. Ve firmě se nediskutuje, v demokratické společnosti se při hledání správných postupů diskutovat musí, jinak obětujeme svoji svobodu.
============================
Šestnáctý bod pravicové politiky...

Ve firmě se nediskutuje a

Ve firmě se nediskutuje a proto může fungovat efektivně. V antickém Římě věděli, že demokratickým planým diskutování se k efektivnímu fungování nedoberou a proto když to bylo vhodné, VOLILI diktátora. ////

Odpor ke snadným (a rychlým) receptům a rozhodnutím je obvyklou mantrou těch, kteří hlavně nechtějí ŽÁDNÉ recepty a žádná rozhodnutí, tedy pro kované demokraty. Pročpak asi ODS už dvacet let něco slibuje a navzdory dlouhým rokům ve vládě to pořád neuskutečnila? No přece protože by to byl snadný recept. A v demokratické společnosti se při hledání správných postupů přece musí diskutovat, a diskutovat, a diskutovat ... Jen ne něco dělat! ////

pane Mařáku, je opravdu

pane Mařáku, je opravdu škoda, že takový vzdělaný světoběžník, jako vy....musí celé dny trávit na lešení a makat, aby se uživil..??!!
Jinak byste musel přece vidět, že národní tendence, sílí v poslední době v celé Evropě.
A je to naprosto logická reakce, na nepochopitelné utahování multikulturních šroubů v Bruselu a na tamní šílenou představu o federativní Evropě!!!

Pane petrofe, máte na mysli

Pane petrofe, máte na mysli národ Moravanů, jehož většina se dobrovolně zbavila své suverenity ve prospěch národa Čechů, nebo ČR, jejíž většina občanů se dobrovolně zbavila části své suverenity ve prospěch Evropské unie?

ach jo.....vám asi opravdu

ach jo.....vám asi opravdu již není pomoci, pane Mařáku...??!!
Debata s vámi mi občas připomíná, vojína Kefalína s majorem Terazky....absurdné!!!!

Souhlas, uvidíme to po

Souhlas, uvidíme to po volbách. Předpokládám, že na evropském kontinentu neuvidíme nic překvapivého.

Co jsem dnes chtěl říct, jsem řekl, jdu se věnovat bohulibějším činnostem.

Právě neúspěchy ve volbách

Právě neúspěchy ve volbách byly důvodem, proč Sobotka se rozhodl, že nebude kandidovat na krajského předsedu. "Z politiky ale neodcházím, v Senátu zůstanu ještě tři roky. Mě se jen tak nezbaví," řekl již dříve Sobotka. /Aktuálně/
=============================
A tak je to správné - proč se urážet? Senátor Sobotka je zkušený politik, v žádných levárnách nikdy nejel. Pro ODS může být jenom ku prospěchu. Svým postojem mně udělal radost.

jak tak koukám na ten

jak tak koukám na ten Stropnického zmačkanej ksicht ( ČT 24 - Hyde park ), tak si říkám, že tohle snad ani té Žilkové nepřeju......n-tsss, n-tsss.

Co udělali se svobodou?

Co udělali se svobodou? Elementární, drahý Watsone - ti hajzlové ji vyhandlovali za demokracii. Ať už to páni disidenti jen tušili nebo to měli přesně spočtené, bylo to pro ně VELICE výhodné. Zatímco ve svobodné společnosti by občané na disidenty i nadále zvysoka kašlali, v demokracii musíme pravdoláskařům, zeleným khmérům, černoprdelníkům a všem podobným šmejdům platit všechny ty jejich NGO a prý-neziskové společnosti. ////

Pokud prof.Fiala tohle neví a předstírá, že se o tom zamýšlí, bude z něj šéf ODS "jako víno". ////

V roce 90 většina lidí

V roce 90 většina lidí netušila, kdo to ten Havel je a čí zájmy reprezentuje. Možná si většina lidí - navzdory této neznalosti - přála Havla na Hradě, ale pro jistotu se jich radši nikdo neptal. ////

Občané podporují církve? To jako že si platí fláterníky ze svého? Pár takových je, ale těm se z církevních restitucí zvedá kufr. Jste učitelka, tak jistě víte, co si o ekologistech a jejich buzeracích (hrnoucích se z MŠMT) myslí študáci. ////

Koho myslím těmi občany? Právě ty obyvatele Česka, kteří dobrovolně, ze svého NEpodporují ani církve, ani zelené khméry, ani pravdoláskaře, a zajídá se jim, že zlodějský stát je (ty občany) okrádá, aby mohl část nakradeného přerozdělit církvím, zeleným a podobným. ////

Objevila jste Ameriku,

Objevila jste Ameriku, užitečná intelektuálko. Buďte tak laskavá a před každou větu, kterou jsem tu kdy napsal, si představte velké IMO. (To aby vám to bylo jasnější.) Mluvím sám za sebe, přesně stejně jako mluví právě jen sám za sebe KAŽDÝ virtuální komentátor. Jakoupak jste si našla záminku, že by to mělo být jinak? ////

Havel a další disidenti byli do svých funkcí zvoleni? Nebo do svých funkcí vybráni voliči? Ano, hlavně zpočátku. Většina z takto vybraných disidentů se ukázala být naprostými pablby a partaje, v nichž byli zastoupeni silněji, záhy hanebně vyšuměly. Vzpomínáte na US? OH? Na tu partaj, co pořád měnila jména? A někteří obzvlášť vytrvalí smradi tu zasmrádají dodnes (Pithart), případně zanechali potomky, nemenší škůdce (Benda, Dienstbier). ////

A zda jméno Havla vyvolávalo velké emoce? Kdepak, republikán Sládek byl v době presidentské volby zatčen zcela bez emocí a volba následně proběhla rovněž v klidu. Jen si nejsem jistý, zda když onehdy madam Havlová pískala na veřejnosti, zda to náhodou nebylo nějakejma emocema. ////

Bene. Mene tekel

Bene.

Mene tekel ú-parsín

(snad jednou)

Pán si plete svobodu s

Pán si plete svobodu s anarchií.Ta, jak každý normální ví, nefunguje nikde, leda tak v Kocourkově

:-))

:-))

To je klidně možné, že si

To je klidně možné, že si pletu svobodu s anarchií - není to až tak velký rozdíl. Jenže někteří politici a komentátoři si pletou svobodu s demokracií, a to už je hodně velká pomatenost. ////

Co kde funguje, na to se mohou názory různit. Třeba taková demokracie nefungovala ani v antickém Řecku, od okamžiku, kdy se Atény staly velmocí. Ani v Česku nefunguje. ////

Máte v tom, jak by řekl Gabo

Máte v tom, jak by řekl Gabo Zelenaj, trmu vrmu . Demokracie Vám (ikdyž zrovna Vy si to příliš nezasluhuje) a ostatním zaručuje všechny základní svobody stvrzenou Ústavou demokratické ČR i mezinárodně platnou Listinou ZPS
Asi nostalgicky vzpomínáte na totalitní ČSFR,( kde Vám ani nám Ústava nic podobného nezaručovala a LZPS byla cárem papíru) , protože Vám diktatura vyhovovala. Asi jste byl Pištík ve Vaší farmě.

Demokracie zaručuje všechny

Demokracie zaručuje všechny základní svobody? To jste měl říci rovnou! (Chocholouškovi ...) ////

Jen si představte tu míru

Jen si představte tu míru svobody, když můžete veřejně svobodně psát i tak nehorázné hňupoviny, za které by Vás v minulém režimu čekal žalář a v 50.letech i tvrdší trest. Pro zajímavost můžete uvést seznam svobod, kterých se Vám nedostává, abychom byli konkrétní a neplácali obecně.

Odpovědí demokracie na

Odpovědí demokracie na svobodu projevu jsou zákony o "osvětimské lži". ////

I kdybych tady panu Gardnesovi (znovu!) předložil seznam českých patolízalských zákonů kopírujících bruselské směrnice o potlačování svobody projevu, i s čísly a daty schválení a platnosti od,
neočekávám, že by pan Gardnes přestal plácat. ////

Upozornění není k ničemu,

Upozornění není k ničemu, když se míjí s realitou. Demarchie ruší existenci i význam politických stran, tedy to, co bylo cílem nepolitické politiky V. Havla a je cílem jeho býv. kancléře kosmopolity K.Schwarzenberka Spolehlivější cesta k totalitě, než demokracie....Dzp..

O vlivu(demagogickém)

O vlivu(demagogickém) katolické církve na společnost v Polsku uvedu svoji zkušenost. Mé známé Polce(žije v ČR od sedmdesátých let) onemocněl bratr rakovinou. Psychicky to neunesl a spáchal sebevraždu. Protože bydlel v oblasti s vlivem katolických farností, NIKDO nevyslyšel prosbu pozůstalých o důstojném pohřbu. Teprve aktivitou zdejší Českobratrské církve se podařilo obstarat pohřeb na malé protestantské farnosti 70 km od jeho posledního bydliště také Českých bratrů.... tato anabáze trvala celkem tři týdny..... ANO ... takhle se prezentují římští katolíci v 21.století v Polsku...středověké tmářství.....

Poláci si zachovali významný

Poláci si zachovali významný duchovní rozměr svého občanského cítění díky náboženství a národnímu cítění. Obojí kdysi Češi mívali měrou vrchovatou, jenže jsme to dávno odvrhli jako překonané. Další náš krok měl vést ke společnosti liberální, otevřené, západního typu, ale dostavil se komunismus a ten to dokonale stopl. Jako národní zájem nám tu po komunismu zůstal jediný - zbohatnout co nejrychleji a nejsnadněji, doprovázený zvyšující se byrokracií a státní a stádní buzerací. Potácíme se jako bychom se měli vrátit ke společnosti autoritářské, nějakého ruského typu pro ožralé mužiky. Nezajímají nás vůbec nějaká lidská práva, svoboda, to je "havlismus".
Takto duševně ubohá společnost nebude nikdy ani bohatá, neznáme skutečné priority. Potvrzuje to již naše několikaletá stagnace či spíše recese vůči okolním státům. V roce 2013 jsme nedosáhli ani výkonnosti ekonomiky roku 2008. Díky české národní bance a jejím hrátkám s korunou v poměru k eurozóně zcela jistě nepřekonáme rok 2008 ani v roce 2014. A to přitom nejvíce ze všeho chceme rychle zbohatnout. Jsme dokonalí babráci.

Zeptejte se Václava Klause,

Zeptejte se Václava Klause, ten se "společností" ohání takřka na každém kroku. No, přesněji řečeno, o jednu jednotku havlismu méně, než Karel Schwarzenberg.

Ehm, Kajane, problém je jaksi

Ehm, Kajane, problém je jaksi v tom, že žádná kompozitivní teorie neexistuje. Máte-li na mysli teorii spontánních řádů, kterou F.A.Hayek rozpracoval a prohloubil, tak je docela pravděpodobné, že Václav Klaus toho ví o jeho díle velmi málo a patrně ani netuší o své antropomorfní interpretaci společnosti. Ostatně se sám přiznal, že od Hayeka četl jen bestseller "Cesta do otroctví".

Václav Klaus však údajně (začínám o tom vzhledem k jeho teorii autentického Čecha velmi pochybovat), dlouhodobě studoval jiného velikána rakouské školy, mám na mysli Ludwig von Mises a jeho základní dílo "Lidské jednání". I v něm je několik dlouhých kapitol zabývajících se lidskou společností a jedna z nich kritizuje holistický a metafyzický pohled na společnost. Je zajímavé, že v ní Mises mimo jiné kritizuje různé formy kolektivismu, tedy formy nadřazenosti kolektivního celku v abstraktním smyslu jako je třeba stát pro uctívače státu, nebo národ pro nacionalisty (str.136, Liberální institut, 2006). Co na to říkáte Vy hrdý český nacionalisto ze Slezska?

Kajane, to jste si ale

Kajane, to jste si ale vymyslel Vy sám a nikdy o ní nepsal ani F.A.Hayek, ani dodnes nikdo jiný z vědeckého světa, dokonce ani docent Ján Pavlík.

Co ale říkáte na to, že i Mises, stejně jako F.A.Hayek (ten šel ještě dál a nacionalismus označil za větší nebezpečí, než socialismus), považoval nacionalismus, tedy provolávání slávy vlastnímu národu za nebezpečný projev kolektivismu.

Pak to měl blbě -

Pak to měl blbě - kolektivismus je projevem nacionalismu. Stejně jako jiných -ismů, snažících se znásilnit spontánní řád lidské interakce a jeho rozvoj ve velké společnosti.

(anebo to máte blbě Vy)

koukám pane Mařáku, že z toho

koukám pane Mařáku, že z toho absolutního Čecha a nacionalismu máte pěkně zamotanou špekuličku...??? Ještě do toho zamotejte jakobíny a je vymalováno..!!!

Pane petrofe, budete-li se

Pane petrofe, budete-li se hlouběji zabývat dílem F.A.Hayeka a Ludwiga von Misese, no a také ideologií jakobínů, tedy zastánců silně centralizovaného státu založeném na nacionálním principu, možná jednou pochopíte, o čem je řeč.

já být vámi pane Mařáku, tak

já být vámi pane Mařáku, tak se zabývám radši tím "vaším" socialistou Hollandem!!!
Tomu se v makovici dějí věci.....????
PS. ...i když, my tady doma, budeme mít asi stejné starosti...??? Uffff

Nepřeji Vám to, pane Petrofe,

Nepřeji Vám to, pane Petrofe, nepřeji to ani svým spoluobčanům v ČR. Ale mám také obavy, že na naše poměry vynikající Nečasovu-Kalouskovu vládu po havlistické periodě vlády nepolitické politiky časem vystřídá vláda, která se mi příliš líbit nebude.

Bude to však vláda s řádným mandátem.

Opomněl jste ucházet, aha

Opomněl jste ucházet, aha jsou tam zase otazníky, tak nic , dobrý...petrov..dobrý

Nejedná se o žádný okrajový

Nejedná se o žádný okrajový výrok, neboť zcela souzní s Hayekovou teorií spontánních řádů, která je protikladem kolektivistického pohledu na svět i lidskou společnost. To samé platí i pro Misese, jenž této tématice věnuje několik dlouhých kapitol.

Není mou chybou, že máte spolu s Václavem Klausem závažné nedostatky ve znalostech klasiků rakouské školy, nebo že si ji překrucujete ke svému nacionalistickému obrazu jakobínského kolektivisty.

Pane Janyško, co je podle Vás

Pane Janyško, co je podle Vás řídící strukturou lidského světa?

Je tedy v protikladu s

Je tedy v protikladu s kolektivistickým viděním světa, tak jak ho definuje F.A.Hayek a Ludwig von Mises, nebo není?

___________________________________________________________________________________