Federalismus v odstředivce dějin
Petr Robejšek

blog.aktualne.centrum.cz/blogy/petr-robejsek.php

Před dvaceti lety se západní Evropa teatrálně divila rozdělení Československa. Komentátoři se více méně nepokrytě ošklíbali nad zaostalými Východoevropany, kteří nechápou, že národní státy patří minulosti a kontinentu kyne zářná budoucnost v nadnárodní federaci.Dnes víme, že Češi a Slováci byli evropskou avantgardou; o několik délek předběhli Vlámy, Skoty a Katalánce a předejmuli dnešní odstředivé tendence na celém kontinentě.

Bezmocně a staromilecky dnes naopak působí trucovité prosazování federace. Je totiž založené na celé řadě problematických hypotéz. Na prvním místě je třeba jmenovat odvážný předpoklad, že velikost státního svazku s sebou automaticky přináši i jeho sílu. Věci jsou však trochu složitější. Soustátí je mocnější než jeho části jen tehdy, když je akceschopné. Od toho stavu je však EU dosti vzdálena.

Plošné katastrofické důsledky

Evropská politika je pokusem použít sjednocování jako nastroj k řešení problémů. Ve skutečnosti je však sjednocení pouze možnost řešení plošně prosadit. Eurokrize je nejčerstvějším příkladem toho, jak snadno se toto domnělé řešení může stát příčinou problémů.

Společná měna měla urychlit dosažení jednoty kontinentu tím, že byla přijata v co největším počtu zemí. Eurokrize však ukazuje, že předpokladem úspěšnosti řešení není velikost plochy, na které je použito, nýbrž především jeho přiměřenost. Ta je závislá na sourodosti celku, kterého se řešení týká. Je nabíledni, že s počtem členů spolku klesá jeho sourodost. Dnes nelze přehlédnout, že prakticky celé jižní křídlo eurozóny pro společnou měnu, tento velmi zásadní posun sjednocování, zralé nebylo.

Společná měna pro rozdílně rozvinuté ekonomiky se projevila jako nepochybně špatné řešení. Když je chybné řešení plošně nasazené, má to odpovídající plošně katastrofické důsledky. Co všechno se ještě musí stát, aby evropští státníci pochopili tuto elementární skutečnost?

Řešit vlastní problémy

Slovensku se po rozdělení ČSFR vedlo ekonomicky lépe než v bývalé federaci zejména proto, že mohlo zvolit rozvojovou strategii přiměřenou jeho jedinečné situaci. Řecko tuto šanci (ve jménu nedotknutelnosti primátu sjednocení) nedostalo, a zůstane tak věčným poškolákem Evropy.

Co nás to učí? Rozdělení umožňuje alternativní politiku, a je tudíž skutečně prostředkem k dosažení cílů a k řešení problémů. Sjednocení různá řešení vylučuje a hrozí proto, že se stane cílem samo o sobě. Přesně to se přihodilo Evropské unii. Sjednocení se stalo samoúčelem. Tato tato skutečnost Unii fakticky i psychologicky uzavírá možnost korigovat chyby související s podceněním nesourodosti členských zemí.

Odpověď evropských elit na integrační krizi je příznačná. Svou bezmocnost vůči spontánnosti a mnohorozměrnosti reality chtějí překonat dalším prohlubováním standardizace. Jejich cílem je vtěsnat jedinečnost a proměnlivost každé evropské společností do sítě institucí a pravidel.

Technokraté bez duše

Ano, evropský federalismus měl kdysi i významný idealistický rozměr. To však platilo pouze v prvních poválečných letech. Dnešní federalismus vypustil svou morálně historickou duši a je na nejlepší cestě stát se čirým technokratismem.

Před dvaceti lety se federátoři ještě mohli utěšovat tím, že dynamika vývoje je na jejich straně. Kyvadlo dějin zdánlivě nabíralo směr k velkým řešením. Postkomunistický svět bez hranic si žádal velkoprostorové organizace a řešení; evropský federalismus se jevil jako předstupeň nadcházejícího globálního vládnutí.

Rozdělení Československa tehdy mohlo být vykládano jako ironie dějin či vyjimka potvrzující pravidlo. Dnes jsme moudřejší, a kdo chce ten vidí, že se kyvadlo dějin pohybuje směrem k národní perspektivě. Rostoucí význam národů již nelze zesměšňovat jako závan zatuchlosti z 19. století. Federalismus se dostává do odstředivky dějiného vývoje proto, že se národní perspektiva jeví jako užitečný model produkující lepší řešení.

Národ má a plní své úlohy. Tak především zřejmě uspokojuje potřebu lidí najít pevný bod v chaotickém světě a poskytuje jistoty v čase zmatků. Národ je řeč, historická pamět a znalost sociálních reálii; je to důvěrně známé sociální a materiální prostředí. Národ je odlišnost a sounáležitost - hodnoty, které federalismus neposkytuje. Že je to zápecnická perspektiva?

Rostoucí důležitost národní perspektivy se opírá i o mnohem praktičtější důvody. Odstředivé tendence, ať již ve Vlámsku nebo Katalánsku se jen na první pohled týkají především národního sebeurčení.

V podstatě jsou odpovědmi na to, že krize související s doznívající globalizací oživily význam národní pospolitosti při hledání nejvhodnější cesty k dosahování blahobytu a zajišťování bezpečnosti. Nadnárodní organizace výzvy současnosti buď neřeší vůbec, nebo jen pomalu a nedůsledně. Renesanci národního státu proto posiluje i skutečnost, že se národní vláda postará o potřeby národa bezprostředněji a účelněji než od reality konkrétní země vzdálený, a tudíž nedostatečně informovaný a chabě motivovaný supranacionální úředník.

Menší celky se lépe řídí

V neposlední řadě jsou požadavky národní nezávislosti projevy hledání optimálně fungující velikosti sociálního systému. Rozkližování státních celků je projevem spontánní fragmentace, a to není nic jiného než hledání takové velikosti sociální jednotky, která odpovídá omezeným lidským schopnostem porozumět a řídit sociální systémy.

A proto spočívá z hlediska federátorů subverzivnost česko-slovenského rozdělení zejména v jednom. Češi a Slováci ostatním Evropanům dokázali, že byť i malé, avšak sourodé národní celky fungují lépe než federalizační nadkonstrukce. Vlámové a Skotové, Katálanci - a ti, kteří k nim ještě přibydou - respektují skutečnost, že úspěšné fungování jejich společenství předpokládá jeho vyšší (než současnou) ekonomickou, politickou a psychosociální sourodost.

A ještě jedno nám připomíná výročí konce československé federace. Rozdělení je daleko rozumější než rozpad. Tahle lekce je velmi významná pro Evropskou unii právě proto, že její vůdci tak křečovitě trvají na nedotknutelnosti primátu sjednocování. Také eurokrize je totiž projevem spontánní fragmentace nesourodého a tudíž dysfunkčního systému. Pokusy federátorů tento proces „zakázat“ jeho vyvrcholení pouze oddalují a zvyšují jeho ekonomickou a politickou nákladnost.

psáno pro DNES

Rusko prodává ropu Ukrajině

Rusko prodává ropu Ukrajině 3x dráž než Bělorusku. Proč? Protože Bělorusové je víc poslouchají než Ukrajinci. Něco tak hnusného od EU nehrozí, přesto blábolivci pomlouvají EU a tím pomalu lezou blíž k rusákům. Jak znám čechy, budou Rusy poslouchat jak Bělorusové. Rusům stačilo pohrozit kvůli radaru a 70% čechů se posralo a radar odmítalo. Budoucnost česka je v této souvislosti a pod vlivem Robejška, Klause i Zemana černá velice velmi. EU je příliš slušná, mírná, štědrá a národ lokajů to přirozeně necítí jako decentnost, umírněnost, cítí to jako slabost vrchnosti. To je typická reakce lokajů. Češi potřebují mít nad sebou bejkovec, pak šlapou jak hodinky. Mrmlají, ale budují Německo, Rusko, komunismus, vše co je třeba. Takoví jsme a takoví blbý národ budeme asi navždy.

Mluv za sebe.

Mluv za sebe.

Za vás by to byl ořech

Za vás by to byl ořech vlašský, tupý Baludine...

To je vcelku trefné a

To je vcelku trefné a Kajanova, tupě-alibistická reakce, pak podružná...

Vaše abstraktní trasování

Vaše abstraktní trasování připomíná jízdu černého pasažéra v MHD, který namísto OP a peněz k úhradě ukáže svoje scvrklé, bílé pozadí...

U vás pak, v kontextu SŘLI,

U vás pak, v kontextu SŘLI, máte alespoň solidní šanci, že vás nikdo neojede...

Nechte čagan viset, Kajan je

Nechte čagan viset, Kajan je velmi vzdělaný politik.

Kajane, sakra, nechcete do

Kajane, sakra, nechcete do toho všeho trochu bouchnout? ODS Vás podle mne opravdu velmi potřebuje.

Vaše abstraktní trasování

Vaše abstraktní trasování připomíná jízdu černého pasažéra v MHD, který namísto OP a peněz k úhradě ukáže svoje scvrklé, bílé pozadí...

odstředivka je moc dobrý

odstředivka je moc dobrý vynález.....občas by potřeboval odstředit nejeden z nás...!!
Naposledy včera učitelka Gajdůšková :
Klepetko : tak kolik senátorů podepsalo tu stížnost ...29???
Gajdůšková : ne, 30 včera se připojil ještě pan předseda.....
Klepetko: a o co vám v té stížnosti vlastně jde???
Gajdůšková : amnestií byla porušena práva občanů na rovnost před zákonem.....

PS. ....ten senát, to je opravdu pojistka...!!!???

Článek Petra Robejška vyšel

Článek Petra Robejška vyšel už před časem na NP. Napsal jsem tam tehdy dokonce tříkrát, že je skvělý. Jenom mohu opakovat lítost, že tato osobnost není prakticky ve veřejnosti známá - to by byl můj kandidát na prezidenta. Doufám, že jednou Petr Robejšek bude nakonec do politiky vtažen, i když se tomu stále brání...

Tak jste ho měl jinak

Tak jste ho měl jinak přesvědčit. Nejspíš nečte Virtually a nezná Vaše články. Ale co, pět let uteče jak voda a máte čas na přesvědčování.

Mirku, moje články nezná.

Mirku, moje články nezná. Poslal jsem Petrovi Robejškovi e-mail. Odpověděl mi, že může lépe zúročit svou práci jiným způsobem a abych si našel jeho rozhovor v Reflexu, kde vysvětloval, proč do toho nejde. Ujišťuji Vás, že kromě jalového mého pindání na Virtually se ztrapňuji, že leckoho oslovuji e-mailem /tradiční dopisování, to mi nešlo, asi jsem byl moc líný :-)/. Někdy dokonce napíšu různá Memoranda a výzvy ke koncesionářům, ale bez úspěchu :-((

Vysvětluji to níž. Jako

Vysvětluji to níž.
Jako profesionální analytik nemůže na tak stupidní otázku odpovědět jinak, než stupidně.

Petr Robejšek, politolog

Petr Robejšek, politolog

Taňa Fischerová

Nejvíce ze všech kandidátů vyzařuje vyrovnanost, důstojnost a životní moudrost.

Zdá se mi, že má nejmenší potenciál ješitnosti a panovačnosti; vlastností, které v prezidentském úřadu spolehlivě rozbují do neladného okvětí. Není členkou politického establishmentu, a nehrozí tudíž politické pletichaření.

Vyjadřuje se jasně, krátce a k věci; to je vzácný dar. Nebojí se formulovat nekonvenční názory a inspiruje ostatní.

Hlavní úlohu prezidenta vidím v tom, aby národu vysvětlil dobu, ve které žije, a problémy, které ho zaměstnávají. Myslím, že by to uměla tak, aby jí všichni rozuměli.

Holt se šikovně vyhnul

Holt se šikovně vyhnul odpovědi.

Zeolite, zbytečně mrskáte

Zeolite, zbytečně mrskáte sebe. Všichni, které politika zajímá a nejsou ochotni z jakýkoliv důvodů se politiky aktivně zúčastnit, nemají jinou ambici, než sdělit svůj názor, který může oslovit zase jenom ty, kteří politiku sledují, aniž by v ní působili. On ani ten Robejšek není bezvýhradným spasitelem, se kterým je možno ve všem a všemi souhlasit. Většinu bych podepsal, ale rozdrobenost do mnoha národních států nemá žádný klad, pokud jde o ekonomická pozitiva. Je to stejné, jako neuznávám, že progresivnější politický systém je ten, který je založen na mnoha pidistranách a vlivných občanských iniciativách. Mnoho státečků není schopno se sjednotit ani na tom nejzákladnějším, využít velikost trhu. Nesmí nás mást ona byrokratická obluda v podobě EU. Ale při ekonomickém soupeření s národními giganty v podobě USA, Ruska, Číny, Indie, Brazilie, Japonska atd., vč, evropských velmocí, které jsou schopny se účastnit soupeření i bez EU, malé státy nemají jinou možnost, než se podřídit jejich obchodním zájmům a tedy i politickým.. Tak jak probíhají odstředivé zájmy národních částí v podobě Katatánska, Baskicka, Skotska, Quebecku, italského severu, Texasu ap., tak se projevují i opačné zájmy na vytváření nadnárodních celků. Jde o trvalý proces s nikdy neukončeným výsledkem.

Gardnesi, čekal jsem, že mně

Gardnesi, čekal jsem, že mně kožich vyprášíte víc. Mám blbou tendenci aktivně se podílet na řešení různých věcí. Vím, že to nemá praktický smysl, tak to pojímám jako náhradu za sudoku, které mi moc nejde /myslím tím, že jsem nucen trochu namáhat mozek/. Petr Robejšek mně padnul do oka, protože jsem jako na potvoru několik jeho článků četl a líbily se mi. Vycházím jenom z takových laických postřehů - někdy se střelec trefí čistě náhodou. O Unii "vypráví" Václav Klaus, nevím, co bych k tomu dodával, než že s ním souhlasím. V Unii platí řada věcí, které jsou jenom ku prospěchu. Která to jsou, není potřeba vyjmenovávat, jsou známé. Velké státy, stejně jako obrovské firmy, nemusejí nutně být ziskové. Je to nakonec vidět na zadlužení států a nejen jich. Osobně, kdybych měl možnost volby, chtěl bych žít ve Švýcarsku a tady, kde jsem doma. 50 na 50, jak říká Kajan o něčem jiném. Vaše poslední věta, no to už jsme rovnýma nohama ve "filosofii"... Zdravím. /Rozumím Vám, proč jste se k řadě otázek vůbec nevyjadřoval. Ano, ráno bývá moudřejší večera.../

Zcela souhlasím s tímto Vaším

Zcela souhlasím s tímto Vaším stanoviskem. Dokonce rád kvituji, že se snažíte ovlivnit i některé politické hráče, též to tak písemně dělám. O tom, zda to má smysl neuvažuji, pokládám to za jedinou možnost, jak dění ovlivnit ve prospěch mého přesvědčení. To už je na nich. Jen doufám, že mají alespoň takovou dávku odpovědnosti, jakou cítím z Vašich diskuzí. Myslím si že je správné uplatňovat nejen zdravou kritiku, ale také mít pozitivní vidění světa. Každého, koho neznám, považuji za dobrého člověka.

Uložit

Uložit