Havel usmažený na topném oleji
Josef Mlejnek

Tandem dvou mužů, kteří nově stojí v čele činohry Národního divadla v Brně, projevil velkou ambici: poskytnout obraz i výklad toho, jak Češi po sametové revoluci naložili se šancemi, které jim nabídla. A tak se původně rozhlasová hra uměleckého šéfa činohry Martina Františáka nazvaná Havel v zemi čeledínů objevila teď také v divadelním provedení, které režíroval ředitel brněnského Národního divadla Martin Glaser.

 

Františák si v posledním desetiletí vydobyl renomé dramatizacemi a inscenacemi klasických děl všímajících si života lidí v minulosti na autorově rodném Valašsku. Františákova loňská inscenace Petrolejových lamp v Ostravě byla divadelní událostí. Také jako dramatikovi se mu podařilo vytvořit věrohodné lidské typy.

 

U jeho poslední hry Havel v zemi čeledínů ale nic podobného nefunguje a postavy jsou vesměs neživotně schematické. Platí to především o roli Václava Havla, která byla patrně s ohledem na vnější podobu svěřena Michalu Daleckému. V úvodu se Havel objeví s indiánskou čelenkou – což je narážka na trutnovský hudební festival, jehož byl Havel čestným „náčelníkem“. Daleckého postava sice promluví i sama ze sebe, ale většinou slyšíme jen deklamaci ne moc šťastně vybraných citátů z Havlovy esejistiky nebo posloucháme jeho skutečný hlas ze záznamu.

 

Jako guru a morální autorita ex machina se Havel vyskytuje v bizarním příběhu odehrávajícím se v okolí i uvnitř rustikálního stavení poblíž štěrkového jezera v moravské vesnici. Domu vládne Matka Švecová, jíž vtiskla jakž takž spolehlivou podobu Marie Durnová. Manžel Švecové byl s Václavem Havlem vězněn v Heřmanicích a od jeho smrti právě uplynulo třicet let. V noci tedy přenesla mužovy kosti do jiného hrobu, za což ji přichází pokárat místní farář (Zdeněk Dvořák). Je těsně po Klausově amnestii a po dvaceti letech se vrací Švecové syn Jura (Petr Halberstadt) z vězení. Vyfasoval trest za údajnou vraždu vlastního bratra – oba byli jako bílí koňové namočeni v kšeftech s lehkými topnými oleji.

 

Objevuje se také vysmátý, v podání Jana Grygara přímo hystericky vychechtaný místní mafián, který po léta spal s Jurovou ženou (uťáplá a „raněná“ Dana Pešková). Martin Sláma jako Neznámý (jakýsi nadmafián) z vyvýšené zdi stadionu, na němž nová místní vrchnost organizuje koncert Plastiků, hlásá, že nerozlišuje čisté a špinavé peníze. Máslo na hlavě má z minulých let i velebníček: za „totáče“ spal s kuchařkou (!).  

 

Aby vyšlo najevo, jak to skutečně bylo, musí „obživnout“ zavražděný bratr Marek (Roman Nevděčný), a matka Švecová nakonec zjišťuje, že z hrobu do hrobu přenesla také jeho kosti. Celá rodina, matka, snacha, nezdárný vnuk i na milost vzatý Jura, se posléze symbolicky semkne i s knězem v modlitbě kolem domácího stolu jako v jakési Noemově arše – proti zlému světu tam za dveřmi.

 

Františákův divadelní pokus vyrovnat se umělecky s polistopadovou epochou se nejen nezdařil, ale skončil přímo fiaskem. V jeho hře především nejde o přirozený příběh, ale o zvnějšku poslepovanou hypermoralitu. Její smyšlenost a „psychologie“ – odhlédneme-­li od poeticky šroubované řeči většiny postav – je snad ještě horší než u proklínaného Zlatého draka Daniela Landy, který po  uvedení v brněnském Národním divadle před pár lety vyvolal takový skandál. Po několika nepřesvědčivých inscenacích nového vedení divadla se teď zdá, že případné zažehnání vleklé krize brněnské první scény je ve stále větším nedohlednu.

 

 

 

Havel v zemi čeledínů

 

Napsal: Martin Františák

 

Režie: Martin Glaser

 

Národní divadlo Brno – Mahenova činohra.

 

 

 

Vyšlo v Hospodářských novinách 31. března 2015

pražská kavárenská : ...Zeman

pražská kavárenská : ...Zeman se ocitl pod tlakem a tak vyměknul ......(sic).

PS. ....to už snad nemá cenu vůbec komentovat .....n-tsssss

Počítáte, pane petrofe, do

Počítáte, pane petrofe, do pražské kavárny také české komunisty ? :-)

i s Vyvadilem :-)

i s Vyvadilem :-)

Přímo božím neštěstím podle

Přímo božím neštěstím podle mého ryze subjektivního názoru se stalo to, že dvou hlavních postav porevolučního politického vývoje se chopili sympatizanti stylem skalních fotbalových fandů, kteří toho svého prosazovali(obhajovali) i nefér prostředky(byl, nebyl to ofsajd, penalta). Objektivně nutno přiznat, že v tom jasnou převahu měly tzv. Krátké kalhoty, jelikož byly v defenzivě, Havel totiž té exekutivní odpovědnosti, tedy i nepřátel tolik neměl a pak kavárna i "umělci z Prahy a Brna" měli iniciativu a dlouhé ruky do médií.
To fandění téměř nerozeznatelné od "skalních" určilo i styl válčení, resp. soupeření, který se příliš nelišil od dělbuchů, či házení vytrhaných sedaček.
Protože ze všeho zůstala glorifikace jen Havla, na čemž asi nezmění nic ani odchod V.K., musím konstatovat, že na mě působí jako umělá, účelová a přinejmenším nadsazená, protože Havel nikdy svým životem nebyl "svatým tatíčkem" a Havel disident či porevoluční činitel by si to ani nepřál. I kdyby ho v cizině obdivovali sebevíce.

ano, Václav Veškrna je

ano, Václav Veškrna je opravdu téma pro různá dramatická ztvárnění, humorné jednoaktovky či společenské hry.
My třeba doma po večerech s oblibou hrajeme místo Člověče nezlob se úplně novou hru s názvem Lucerna.
Je to o tom, jak Vaklav prodával Lucernu .....a je vám u toho legrace !!!!
Osoby a obsazení : Vaklav Hejvl, Olga, Dáša. bratr Ivan s manželkou, Junek, Junková, Šauerová a další .......n-tsssss

Tim menenim a komolenim jmena

Tim menenim a komolenim jmena jste mu to zase nandal, petrofe, to je bzunda podle vaseho gusta, co ? Jeste zrzavy parazit a Ujo vtipkar bude zase vas..

Jinak po tom, jak kdo naklada se svym rodinnym majetkem je vam kulovy, leda byste si zase s dalsimi tovarisci delali vselidovy narok a zalusk.

On si všechno musí přeložit

On si všechno musí přeložit do své rodné idiotštiny.

jo, máte pravdu .....já se

jo, máte pravdu .....já se docela zasmál. Ještě teď mi tečou slzy .....kucky.

Havel přitahuje a plným

Havel přitahuje a plným právem přitahovat bude i nadále umělce i dokumentaristy všech žánrů. Zatím jsem četl a viděl všechno/možná něco uteklo/ ale zatím nejvydařenějším dílem je podle mě kniha "Havel" od M.Žantovského. Znal ho dokonale, nevyhýbá se ani jeho chybám a problematickým rozhodnutím. Klobouček, pane Žantovský...

"Havel přitahuje a plným

"Havel přitahuje a plným právem přitahovat bude i nadále" různé úchyly.

No vida, jak jste

No vida, jak jste sebekritickej.

___________________________________________________________________________________