Jan Průša, Pavel Ryska: Jak se zbavit korupce


Revue Politika 5/2012

Média jsou doslova posedlá hledáním „korupčníků" a vyčíslováním toho, kolik nás - daňové poplatníky - stojí. Nejrůznější „protikorupční" iniciativy se přetvářejí v detektivní agentury, které informují veřejnost o tom, že úředník Novák hraje golf s podnikatelem Pospíšilem a že mu kdysi zadal státní zakázku. Domnívají se přitom, že úspěšně bojují proti korupci. Vycházejí totiž z toho, že korupce je způsobena morální vadou našich politických a úřednických elit a že ona je důvodem, proč nejsme schopni dát veřejné finance do pořádku.

Přestože si o morálních kvalitách našich elit neděláme iluze, nic podle nás nemůže být více vzdáleno od pravdy. Ukazování prstem na „korupčníky" vyvolává falešný dojem, že korupce je morální problém jednotlivců, a odvádí problém od klíčového poznatku, že problém je v samotném systému státního přerozdělování. Ten je neefektivní z principu a korupce je pouze jeho průvodním znakem.

V tomto textu ukazujeme, že znalost ekonomie dává o korupci úplně jiný obraz, než jaký se nám snaží prezentovat média a nejrůznější protikorupční iniciativy.

Na svobodném trhu korupce neexistuje

Existují dva způsoby, jak uspořádat poskytování zboží a služeb - přes svobodný trh a přes stát. Právě toto rozlišení je zcela klíčové pro pochopení korupce a vyvrácení povrchních soudů, které kolují našimi médii. Přesto je neustále přehlíženo. Socialisté a centrální plánovači opakovaně přisuzují svobodnému, nenásilně seberegulovanému trhu vlastnosti, které nemá. A naopak - státu, který by chtěli řídit, přisuzují ctnosti a schopnosti, jichž u něj nikdy nelze dosáhnout. Korupce je jedním z výborných příkladů.

Mnoho lidí je přesvědčeno, že korupce je tržní fenomén, způsobený svobodou člověka poskytovat druhému peněžní odměnu za zboží či službu. Lze se setkat dokonce i s ekonomy, kteří by zdroj korupce hledali u trhu. Uveďme tedy na začátek, že korupce se definuje jako zneužití veřejného úřadu pro soukromý prospěch. Používání pojmu korupce v tržním prostředí je chybné. Proč tomu tak je?

Svobodný trh, příklad první: Manažer-zloděj

Představme si manažera firmy, který přidělí zakázku na dodávku firemních počítačů známému za vyšší cenu a odpovídající odměnu na jeho soukromý účet. Nepopíráme, že takové případy se dějí. Nejedná se však o korupci, jedná se o prostou krádež. Manažer totiž tímto jednáním okrádá vlastníka firmy. Soukromá osoba poškozuje jinou soukromou osobu. Když se dočteme, že byla obviněna skupina zaměstnanců společnosti Czech Coal z toho, že z firmy organizovaně ukradla uhlí celkem za 100 milionů korun, nenapadne nás čin nazvat korupcí. Je to krádež. Když však vysoce postavený manažer přidělí drahou zakázku svému známému, chybně to nazveme korupcí. Přitom jde opět jen o krádež z majetku majitele firmy.

Z hlediska zákona není podstatné, zda zaměstnanci majitele firmy okrádají odnášením výrobků nebo zboží, falešnými fakturami nebo skrytými provizemi v zakázkách. Není správné pro krádež používat slovo korupce, protože korupce je definována úplně jinak.

Obvinění, že na trhu existuje „korupce", je tedy totéž jako říci, že lidé bohužel kradou a že kradou i v tržním prostředí. To zcela jistě popřít nelze. Ovšem stejně tak to nelze dávat za vinu svobodnému trhu. Z období socialismu víme, že rozkrádání podniků bylo v netržním prostředí celonárodním fenoménem.

Svobodný trh, příklad druhý: Provize za prodej

Představme si dále, že obchodník prodá zboží do supermarketu a nabídne za tento prodej supermarketu poplatek či provizi. Někteří jdou dokonce tak daleko, že označují i toto jednání za korupci. Tento obchod je však zcela dobrovolný a nikoho nepoškozuje. Prodávající často musí nabídnout slevu za zboží, aby kupující nakoupili. Provize zde představuje formu ziskové marže supermarketu.

Provize za prodej není korupce. Nemůžeme si myslet, že by někdo (například supermarket) chtěl zprostředkovat prodej našeho zboží zdarma, bez marže. To by nepokryl své náklady a zkrachoval. Obvinění, že provizní prodej má něco společného s korupcí, je totéž jako říci, že vyjednávat o cenách je nezákonné. Snaha omezit volnost cen je však typická pro centrální plánování a socialismus. Odtud plynou nesmyslná obvinění o „korupci" mezi supermarkety a jejich dodavateli.

Trh odstraňuje zloděje

Tvrzení, že se na svobodném trhu vyskytuje korupce, je zcela mylné a ignoruje definici korupce. Na trhu se vyskytuje pouze porušení vlastnických práv, tj. krádež. Každý vlastník firmy se musí chránit před rizikem, že jej zaměstnanci budou okrádat. Pokud podnikatel na krádeže ve firmě nepřijde včas, jeho firma velmi rychle vytvoří ztrátu a zkrachuje. Trh proto automaticky vybírá ty podnikatele a ty firmy, které jsou nejefektivnější a ve kterých se krade nejméně. Každý tak snadno vidí, že trh má v sobě přirozené, zdravé mechanismy, které mýtí nečestné chování a podporují poctivost. To o státu říci nelze.

Pravá příčina korupce: stát a jeho neefektivnost

Stát se od trhu zcela zásadně liší v tom, že neumí vyčíslit ziskovost či ztrátovost jakékoli své činnosti. Firma na trhu neustále dbá o to, aby měla tržby vyšší než náklady a dosahovala tak zisku. Pokud dosahuje ztráty, znamená to, že je neefektivní. Spotřebitelé totiž neoceňují její výrobky natolik, aby z tržeb pokryla vstupy do výroby. Ztráta firmě říká, že by v dané činnosti neměla pokračovat a že by zaměstnávané zdroje (kapitál, půdu, práci) měla přenechat k jinému využití. Firma tedy jedině díky tržbám vždy ví, zda má náklady úměrné či příliš vysoké.

Proč to u státu nejde? Stát jednoduše žádné tržby nemá. Stát nenabízí služby na trhu s tím, že si je někdo (možná) koupí, a ohodnotí tak jeho výkon. Stát se financuje předem daněmi, které na lidech vynucuje. Jelikož stát nemá tržby, vůči nimž by porovnal své náklady, nikdy neví, zda má náklady na daný projekt vysoké či nízké. Jinými slovy, stát postrádá měřítko efektivnosti. To je celá příčina neefektivnosti státu a klíč k pochopení korupce.

Korupce nahrazuje tržní rozhodování

Když nemá státní úředník měřítko, podle něhož by rozhodoval o efektivnosti jednotlivých státních projektů, jak jinak se může rozhodovat? Právě teď vstupuje na scénu korupce. Korupce je situace, kdy si soukromé subjekty snaží otočit rozhodnutí úředníka ve svůj prospěch, nejčastěji za pomoci odměn či jiných protislužeb. Tento mechanismus je náhradou tržního rozhodování. Připomeňme, že úředník nemá žádnou lepší možnost, jak se rozhodovat. Na trhu si majitel firmy porovnává tržby a náklady a nedopustí, aby byly náklady příliš vysoké. Státní úředník nejenom že nad sebou nemá majitele, který si hlídá ziskovost, ale navíc ani nemá měřítko, jak ziskovost či ztrátovost zjistit. Úředník je tak ekonomicky „slepý". Absence ekonomického tlaku na efektivitu způsobuje, že korupce má volný prostor. Právě ona potom vede úředníky v jejich rozhodování.

Zatímco na svobodném trhu korupce neexistuje, se státní byrokracií je korupce spojena vždy. Je velmi snadné pochopit, proč tomu tak je. Každé byrokratické rozhodnutí má svou nabídku a poptávku, a musí tedy mít svou cenu. U některých rozhodnutí je sice nabídka zdánlivě neomezená, protože je byrokrat nakonec musí učinit. I tak se ale velmi liší nabídka například stavebního povolení dnes a stavebního povolení za rok, proto přinejmenším brzké stavební povolení má nezanedbatelnou cenu (na rozdíl od toho pozdního).

Každé byrokratické rozhodnutí tak vytváří korupční potenciál. Může se stát, že nabídka a poptávka se v konkrétním případě nesetkají a ke korupci nedojde, korupční potenciál zůstává nevyužitý. To je tehdy, když nejvyšší cena potenciálního kupujícího (korumpujícího) bude pod nejnižší cenou potenciálního prodávajícího - rozhodujícího úředníka. Toto nastane především u těch méně důležitých rozhodnutí, kde poptávka nebude dost silná a nepřesáhne tento úřednický korupční práh.

Naopak v případech, kdy se rozhoduje o velkých částkách, bude ke korupci docházet skoro jistě. Kupující budou dost silní, aby korupční práh byrokratů překonali. Korupce tak bude pouze vyjadřovat stínovou, skutečnou cenu daného rozhodnutí. Tato stínová cena by se běžně ustavila na trhu, ale byla násilným rozhodnutím vlády a byrokratického aparátu potlačena, protože stát danou oblast vzal pod svá křídla. Plyne z toho jediné: čím více státního přerozdělování, tím více zdrojů, které si soukromé subjekty mohou korupcí nasměrovat k sobě, a tím více korupce.

Média otáčejí kauzalitu. Korupce je příznak, nikoli příčina

Je populární říkat, že korupce je příčinou nehospodárnosti veřejných rozpočtů a chronických státních deficitů. Nyní už je zřejmé, že to je omyl. Korupce není příčinou plýtvání, pouze jeho příznakem. Příčinou plýtvání je samotná povaha státního sektoru - nemá ani majitele, který by dohlížel na hospodárnost, ani (a hlavně) měřítko, jak hospodárnost posuzovat. Korupce je pouze důsledek státního prostředí, odtrženého od jakékoli ekonomické racionality.

Morálka a korupce: Problém není v lidech, ale v systému

Poukázání na „korupčníka" se v médiích stalo téměř sportem. Novináři, autoři iniciativ proti korupci a čtenáři médií si myslí, že veřejné odhalení člověka podezřelého z korupce ve státním sektoru řeší problém a že si můžeme s radostí říci: Zase o jednoho méně! Zároveň touto honbou na „korupčníky" vyvolávají dojem, že korupce je především morální problém jednotlivců či společnosti.

Jak jsme však ukázali, toto je omyl a má nešťastné následky pro náladu ve společnosti. Místo aby korupce byla správně pojmenována jako problém neefektivních státních výdajů, které je potřeba zredukovat, lidé získávají dojem, že za všechno mohou mravně zkažení lidé, kterých je čím dál více, a že problém je proto neřešitelný.

Na vině nejsou morálně pokleslí úředníci, ale systém státních výdajů, který postrádá jakoukoli ekonomickou racionalitu a který ke korupci nutně vede. Bohužel ani ti nejzapálenější bojovníci proti korupci jako např. zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček nejsou ochotni tento jednoduchý ekonomický poznatek přijmout a snížení státních výdajů předem zatracují. Tím samozřejmě podporují korupci nejvíce, jak to jen jde.

Období socialismu je důkazem

Je s podivem, že se v české mediální diskusi o korupci nikdy nezmíní čtyřicetiletá zkušenost se systémem, který se stal pro korupci synonymem. Socialistická, zcela postátněná ekonomika je tím nejlepším příkladem toho, co se stane, když se z ekonomického rozhodování odstraní kalkulace zisku na základě tržeb a nákladů na volném trhu. Výsledek byl, že v socialistické ekonomice musel uplácet každý a neustále, aby se domohl byť i těch nejzákladnějších statků. Označili by dnešní moralizátoři za „korupčníky" celý národ, když celý národ musel uplácet? A tvrdili by, že za nehospodárnost socialistické ekonomiky mohli právě „korupčníci"? Tento jednoduchý příměr dokazuje, že problém není v lidech, ale v systému. Čím více státu, tím více korupce.

Korupce se může stát životní nutností

Každé rozhodnutí úředníků má svou stínovou cenu, která se odráží v korupci. Jak byrokracie zatěžuje svobodné jednání a podnikání lidí, stává se korupce nutností, jedinou šancí, jak si lidé mohou příslušné úřednické rozhodnutí zajistit.

Nelze proto korupci paušálně odsuzovat. Lidem, kteří uplácejí, často nic jiného nezbývá, stejně jako za socialismu bylo potřeba korupce i k pořízení kvalitního kusu masa. Všichni se smějeme historkám, kolikrát musí cestovatel v zemích bývalého sovětského svazu platit bumážky za naprosto samozřejmé úkony. Málokdo už ale dokáže domyslet, že dennodenní korupce je způsobena obrovskou byrokratickou kontrolou. Nelze bojovat proti korupci, aniž by byla drasticky omezena úřednická moc.

Pokud se byrokracie rozmáhá, nutně se rozmáhá i korupce. Úplatky tak fakticky fungují jako jediná zbraň proti všemocným úředníkům. Lze říci, že vysoká míra korupce v některých zemích pouze odráží snahu podnikatelů zlepšit své podnikatelské prostředí, které úředníci ničí.

Vyšší tresty za korupci plýtvání neodstraní

Důsledkem povrchního uvažování o korupci je také tvrzení, že vyšší tresty za prokázanou korupci ve veřejném sektoru odstraní korupční chování a s ním spojené plýtvání penězi. To je chybný závěr ze dvou důvodů. Za prvé, jelikož úředník ve státním sektoru nemá žádné měřítko, jak posoudit efektivitu projektů, odrazení od korupčního jednání nemůže na neefektivitě nic změnit. Pokud např. úředník ze strachu úplatek nepřijme a zadá zakázku jiné firmě, neznamená to, že vybral pro veřejnost lepší projekt. Jelikož se úředník neřídí porovnáním tržeb a nákladů jako podnikatelé na trhu, o přínosnosti projektů veřejnosti nemá žádnou představu. Tento problém je ve státním sektoru neodstranitelný a s tresty za korupci vůbec nesouvisí.

Za druhé, korumpovatelnost úředníků a politiků může mít různé formy. Politici vždy směřují státní výdaje tak, aby z nich profitovali buď znovuzvolením ve volbách (což jim přinese budoucí vysoké platy a osobní prestiž) anebo přímou odměnou na svůj účet nebo na účet své strany od korumpujícího jedince. Vyšší tresty za „viditelnou" korupci povedou pouze k tomu, že politici a jejich úředníci namíří více státních výdajů přímo na voličské skupiny. Jinými slovy, např. místo stavby nové dálnice, u níž je velký potenciál úplatků od stavebních firem, pošlou více peněz na podpory v nezaměstnanosti nebo platy státních zaměstnanců, čímž si zajistí hlasy těchto skupin v příštích volbách. Oficiálně o „korupci" nepůjde, ale politik se nechá „koupit", tedy uplatit jiným způsobem. Ač budou moralizátoři jásat, že nedošlo k „obálkové" korupci, veřejné rozpočty budou zatíženy stejným způsobem a fakticky se nic nezmění.

Závěr

Čtenářům by nyní již měly být zřejmé tři hlavní ekonomické poznatky, které jsme v našem textu ukázali: (1) Korupce je vzorec chování, který ve svobodné tržní ekonomice neexistuje. (2) Korupci v ekonomice nevyhnutelně vyvolávají zásahy státní moci. (3) Rozsah korupce je přímo úměrný míře státního přerozdělování.

Nezpochybňujeme, že mohou existovat úřední rozhodnutí, která nebyla ovlivněna korupcí. Úředník nám v tomto případě může připadat morálnější, bohužel však nelze říct, že rozhodl ekonomicky lépe. Státní úředník totiž nikdy nedokáže posoudit ekonomickou efektivnost svých rozhodnutí, protože nemá k dispozici měřítko zisku. Korupce je pro úředníka pouze únikovou cestou z ekonomické slepoty.

Výzvy, které se snaží upevňovat nekorupční morální zásady, můžeme považovat za chvályhodné pokusy o změnu. Samy o sobě však nemohou napravit téměř nic. Za prvé, vůbec neomezují příčinu korupce, kterou je státní přerozdělování jako takové. Za druhé, mylně si vykládají vztah mezi korupcí a efektivností. Zatímco protikorupční apely se tváří, že méně „zkorumpovaná" společnost vede k úsporám a vyšší efektivnosti, skutečná příčinnost je zcela opačná - efektivní tržní konkurence (nenarušovaná státem) sama podporuje a vybírá nezkorumpované aktéry, kteří nekradou. Omezením korupce tedy nelze způsobit vyšší efektivnost. Naopak musíme nejprve umožnit efektivní tržní hospodářství, omezit stát, a teprve toto díky tlaku na efektivnost omezí korupci a rozkrádání.

Pokud někdo namítne, že nelze přece všechny státní funkce privatizovat, uvědomme si, že žijeme v obrovské míře státního přerozdělování na hraně socialismu: přes veřejné rozpočty protéká přes 40 % produktu české ekonomiky. Prostor pro osekání státu je obrovský. Máme před sebou jasnou volbu. Buď chceme co nejméně korupce, a k tomu potřebujeme co nejmenší, řekněme desetinový stát. Anebo požadujeme hodně státních regulací a výdajů, a pak se musíme smířit s velkou mírou korupce. Žádná jiná možnost neexistuje.

Autoři, ekonomové, jsou studenty doktorského programu na Fakultě sociálních věd UK.

Proč Roman Joch není slyšet

Proč Roman Joch není slyšet ani vidět? "Stýská" se mi po něm. Zadal jsem si jeho jméno na Seznam. Odkaz na WIKI apod. to ano, ale postrádám něco "čerstvého". Co s ním je? /Kohouta na víně jsem se včera přejedl.../ Jak vidí situaci člověk, který dělá poradce premiérovi.

Pojetí korupce ve zmínce

Pojetí korupce ve zmínce Kohouta k Opencard mě spíše pasuje, že je členem Krausova Výboru a nikoliv Nervu. Zařadil se mezi ty titány, kterým postačuje pouhá spekulace, aby konkrétně naznačovali dokonanou korupci. Asi jako kdybych podezření, že Kmenta uplácí policajty, aby získal nelegálně policejní odposlechy. Je to sice možné, ale myslet znamená h---o vědět.

Dík.

Dík.

Doporučuji k přečtení

Doporučuji k přečtení "závěť!" pana Kohouta v NERVu

http://www.vlada.cz/assets/ppov/ekonomicka-rada/dokumenty/NERV-Boj-proti...

Je jasné, že se trochu ví jak na to, ale moc se nechce.

S pozdravem

Pro demokraty povinná

Pro demokraty povinná četba!

"závěť" pana Kohouta v NERVu je zajímavé počtení a každý si v ní asi dokáže najít to svoje. Já například tam našel tohle: "Problém korupce je integrovaný v systému." ////

Takže, pání demokraté, ten váš systém nefunguje a ani fungovat nemůže. Tedy aspoň pokud věříte p.Kohoutovi. A věříte? ////

verime, pise o socialismu,

verime, pise o socialismu, kde stat rozdeluje dotace. Cemu jeste nerozumite?

Nepíše Kohout o současném

Nepíše Kohout o současném českém státě, kde vše řídí Kalouskova vláda s premiérem Nečasem? Nebo jak to vidíte vy, pane sp? Píše o tom, jak to bylo za Paroubka, za Grosse, za Štrougala? Nebo píše o nějaké úplně jiné zemi? O severní Koreji?

Tak pane Hrbku, já Vám moc

Tak pane Hrbku, já Vám moc děkuji za ten link /myslím to upřímně ironicky/!

"Chceme‐li mluvit o stavu korupce v České republice, je dobré se podívat, jak si Česká republika stojí v porovnání s okolními evropskými zeměmi. Pro porovnání můžeme použít například mezinárodně uznávaný index CPI (index vnímání korupce jak ho měří nevládní organizace Transparancy International). Tento subjektivní index je všeobecně uznávaný a měří stav korupce v zemích na škále od 0–10, kde země s nejnižší mírou korupce má známku 10." Vědecké údaje zjištěné na základě subjektivních pocitů dotazovaných v anketě.

Kapitola 12 se Stručným manuálem a příloha Vnitřní směrnice. To je dílo. Nedovedu si představit, jak úředníci se učí nazpaměť tyto stručné elaboráty.

Kapitola 8 od Aleše Michla ukazuje, že existují lidé, kteří neztratili zdravý rozum.

Pavel Kohout mě zklamal. Jeho publicistické články obdivuji, možná, že za ně dostává odměnu. O práci pro NERV se vyjádřil, že to bylo naposledy, co něco dělal zadarmo, asi mu to podvědomě blokovalo jeho kreativitu. /Možná, že jsem tak kritický, za jeho hodnocení OPENCARDu./

Před časem jsem si řek', že se budu dotazovat na "příšlušných" místech, proč je něco špatně. Mailoval jsem na MD, proč máme 2x tak drahé dálnice proti Německu. Dostal jsem, kupodivu, poměrně vyčerpávající odpověď. Nejdůležitější byla informace, že u nás se pozemky neprodávají jako zemědělská půda, ale jako stavební a tedy násobně dráž. V materiálu, který jsem pročítal, tak tenhle fakt jsem tam nenašel.

Za minulého režimu Havel kritizoval úřední jazyk jako Ptydepe. Nyní je morem jazyk Eudepe. Ukecaná byrokracie nás zničí. Jak dlouho trvalo třeba postavení Petřínské rozhledny od nápadu k dokončení?

Zkusme si srovnat americkou

Zkusme si srovnat americkou Ústavu s Lisabonskou smlouvou. Směrnice, direktivy, zákony, novely atd. atd. A výsledek? Že propagovaná subsidiarita Cyrilem Svobodou a dalšími je v pytli, že prosazovaný zánik okresů proti zavedení krajů se ukazuje jako omyl - to jsem věděl ještě před tím, než jsem to DÍLO přelétl. P. Kohout by si měl zkusit funkci náměstka ministra, nebo ředitele odboru...

Hlavní problém s korupcí

Hlavní problém s korupcí spočívá v tom, že technicky „správně“ provedená korupce je
naprosto nedokazatelná u soudu. Na rozdíl od vraždy nebo přepadení oběť není
přítomna na místě činu. Na rozdíl od vloupání nebo znásilnění chybí fyzický důkazní
materiál. Ve srovnání s daňovými úniky a praním špinavých peněz je také obtížnější najít
papírovou stopu. I když to není nemožné, většinou papírovou stopu nikdo nehledá...(sic)

...pane Hrbku cituji z vámi uvedeného materiálu, to jen abyste nepodléhal zbytečnému nadšení a ambicím!!!
Většina výsledků vnitřních auditů pak vyznívá naprosto směšně, jako např. prohlášení viceprezidenta NKÚ pana Kaly o kontrole Lesů ČR :....zjistili jsme "předražené" zakázky .......

PS. ...podle všeho ( úniky odposlechů, vyzrazení hl. svědka, a přeložení působnosti) vyzní zřejmě i kauza Rath do ztracena??!! Už jen čekám, kdy otiskne Kmenta v MfD výňatky z policejního spisu...???

Vážený petrofe, mrzí mne, že

Vážený petrofe,

mrzí mne, že mne podzříváte ze zbytečného nadšení a dokonce ambicím.

Souhlasím naprosto s Vámi, že i dosavadní průběh kauzy Rath ukázal (a teď nevím vlastně na co) na neschopnost? zkorumpoovanost? zpolitizovanost? zločinnost? současného systému.

Souhlasím s Vámi, že je nutno omezit korupci v oblasti státních a veřejných zakázek, kde ročně utíká 80 až 200 mld. Kč daňových poplatníků.

Vím však bezpečně, že tím se korupce neodstraní, protože vesele probíhá i mimo veřejnou sféru a i v tržním systému. Vždy to budou nějaké mimořádné informace nebo služby (u dam včetně postele), které nakonec rozhodnou.o vítězství. Budete mne podzřívat ze zpátečnictví, ale společnost je taková, jaká je její převažující morálka. A ve společnosti, kde jediným kritériem je zisk za každou cenu je korupce jedním z význačných nástrojů k získání mimořádného zisku.

I já korumpuji, většinou však dodatečně, spíše jako výraz uznání a v očekávání příštích služeb ale rozhodně to nejsou statisíce. Můžete na mne podat trestní oznámení.

S pozdravem

Kecate. Tu sumu 80-200 mld

Kecate. Tu sumu 80-200 mld jste si vycucal z prstu.

Takova suma je naprosty blud, je to ctyrikrat vice nez rozpocet ministerstva skolstvi, blizi se to vydajum na zdravotnictvi. Zvetsovanim castky z teto lzi pravdu neudelate.

"Čtenářům by nyní již měly

"Čtenářům by nyní již měly být zřejmé tři hlavní ekonomické poznatky, které jsme v našem textu ukázali:
(1) Korupce je vzorec chování, který ve svobodné tržní ekonomice neexistuje."

Pojem svoboda, svobodna, a podobne, PREDPOKLADA existenci spolecenske struktury, tedy statu, ktery definuje rozsah "svobod", ci onu "svobodu". Ustava, zakony, a podobne. Toto vzdy odrazi v dane spolecnosti (narod-stat) jistou filosofii, a tudiz i prislusnou etiku ci "moralitu". Svobodna trzni ekonomika ma VZDY nejaky pravni ramec, podleha kontrolnimu mechanismu, a tak korupce, jako vzorec chovani (otazka eticka, moralni) -- muze klidne existovat.

(2) Korupci v ekonomice nevyhnutelně vyvolávají zásahy státní moci.

Tady dochazi k nejakemu nedorozumeni. Trh a ekonomika... to jsou dve rozdilne veci, ne? Pokud mluvite o konkretni ekonomice, pak s nejvetsi pravdepodobnosti je rec o ekonomice statu, nejake spolecenske struktury, ze? Sem spadaji i prislusne statni instituce a jejich vliv, jako treba Ministerstvo financi, statni banka, statni mena, urokova sazba... Ja si neumim dost dobre predstavit nejakou ekonomii, nejaky takovy celek, bez vlivu statu ci statnich instituci? Ekonomika (statu), hospodarstvi, dane, penze, statni rozpocet, bezpecnost statu a armada -- a to vse bez zasahu statni moci, ci vlivu statu? To bude fungovat vse samo o sobe? Svobodotrzne? Ja bych nezamenoval ekonomiku a trh..

(3) Rozsah korupce je přímo úměrný míře státního přerozdělování.

Dansko, Norsko, ci dalsi podobne "socialisticke" staty s vysokou mirou prerozdelovani maji podstatne nizsi miru korupce nez jine staty, treba i s nizsi mirou prerozdelovani, ze? Neni to slozitejsi? Korupce muze byt take umerna neschopnosti kontrolnich organu, policie, muze byt zduvodnena -- treba lidmi, kteri se zabyvaji socialni psychologii, protoze korupce muze byt dusledkem mysleni a chovani lidi, obrazem spolecenskych zvyku, tradic, filosofie a etiky... Vzpominate si na Svitackovo heslo: S minimalnim usilim maximalni vysledky? Nebo jine ceske moudro, kdo neokrada stat, okrada vlastni rodinu? Toto jsou daleko komplexnejsi otazky, ktere nelze takto zjednodusovat.

"maji podstatne nizsi miru

"maji podstatne nizsi miru korupce nez jine staty, treba i s nizsi mirou prerozdelovani"

A jak se to pozná, a jak se vůbec pozná, že je to pravda?

Statistika... ale jiste,

Statistika... ale jiste, pochybovat lze uplne o vsem.

Statistika je věda - alspoň v

Statistika je věda - alspoň v jistém smyslu významu toho slova - ale tyto "údaje o korupci" žádnou statistikou nejsou; jsou to bláboly a účelové kecy.

V tomto clanku je hned

V tomto clanku je hned nekolik FUNDAMENTALNICH chyb, kterych by se ekonomove, studenti doktorskeho programu, nemeli dopustit. Z me strany nejde o zadny antagonismus, pouze o upozorneni na nektere z techto chyb.

1) "Trh odstraňuje zloděje --- Tvrzení, že se na svobodném trhu vyskytuje korupce, je zcela mylné a ignoruje definici korupce. Na trhu se vyskytuje pouze porušení vlastnických práv, tj. krádež."

S timto nelze souhlasit. Korupce se netyka pouze "kradeze" a poruseni vlastnickych prav. Korupce je daleko sirsi pojem, uz prave z definice korupce, nez se nam tady autori snazi podstrcit. Za prve, zadny svobodny trh (s privlastkem ci bez privlastku), ktery by fungoval BEZ pravniho ramce a kontrolniho mechanismu (cinnost statu) -- NEEXISTUJE. A nikdy neexistoval. Tim padem, STAT, at uz primo ci neprimo, je soucasti trhu. A VZDY BYL. Tudiz, korupce neni jen o porusovani vlastnickych prav, ale take o ovlivnovani jednani a prace zakonodarcu (zakony, smernice, regulace), kteri mohou svym rozhodnutim ci jinak -- zvyhodnit nektere ucastniky trhu a znevyhodnit ty ostatni, vcetne DANOVYCH poplatniku. Korupce je take o ovlivnovani statni kontroly a cinnosti statnich kontroloru, o olivnovani prace a rozhodnuti statnich organu, komisi, treba pri udelovani statnich zakazek, a podobne. Tady nejde o kradez, ale zcela evidentne o poruseni zakladniho trzniho principu "fair play" a existujiciho pravniho ramce. Tady jde o nefer konkurenci, zasahovani do trznich mechanismu, a urcite je tady take problem s tim, co nazyvame monopolni postaveni na trhu, kde stat ma chranit mensi firmy a zajistit prave onu fer konkurenci. Tady vsude je plno prilezitosti pro korupci.

jak uz jsem tu jednou psal, korupce se netyka SOUKROMEHO sektoru, kde dochazi k transakcim dvou soukromych osob ci firem. Jenze, pojem soukromy sektor NENI ekvivalentem svobodneho trhu. V soukromem sektoru dochazi jen ke dvema zakladnim transakcim: legalni, podle zakona, a ty ostatni, protizakonne. ;-) Ke korupci vsak muze dojit, pokud jedna strana v teto transakci je -- statni organ, urednik, ci instituce, ktera plni ve vztahu k trhu -- kontrolni, regulacni a ridici funkci.

Mimochodem, moznost korupce existuje i u sportovnich utkani a ve sportovni lize, u konskych dostihu, a vubec -- u vsech podobnych organizaci a jejich cinnosti, i u tech neprofitovych, ktere spadaji do toho vami definovaneho -- trhu, jsoui jeho soucasti i bez ucasti statu, ale podle vas tedy korupce v techto pripadech nenji mozna? korupce muze byt pritomna VSUDE, kde existuje nejaky rozhodci ci regulujici a ridici organ, at uz statni ci jiny. Jinymi slovy, tam, kde lze definovat nejakou platbu, sluzbu ci nejakou hodnotu jako UPLATEK, tam jde o korupci.

V článku nejsou žádné

V článku nejsou žádné fundamentální chyby. Autor netvrdí, že zde existuje svobodný trh, jen to, že ta jeho svobodná část má v sobě samočistící mechanismus potlačení zlodějství, ať už jej nazýváte jakkoliv, i porušení fair-play nebo třeba nesprávně i slovem "korupce". Kdokoliv rozhoduje o cizích penězích, je v pokušení přilepšit si a je na majiteli, aby to kontroloval. A článek pěkně vysvetluje, proč stát neumí být majitelem, proto by měl toho vlastnit co nejméně.

Kéž by to stejně jako autor viděli všichni, kdo o korupci promluví.

S Vaší glosou Viky lze jistě

S Vaší glosou Viky lze jistě souhlasit, jenže českým problémem je deformace v náhledu vtloukaném veřejnosti, co je korupce a nikoliv v obecných či filozofických formulkách. A to je v textu to zásadní. Stát nebude nikdy mít stejně silný zájem při jakékoliv činnosti jako soukromník.

S tim souhlasim, pane

S tim souhlasim, pane Gardnesi, ale za predpokladu ze pujde o DEMOKRATICKY stat. Jenze, stale tady mate onu nezbytnou funkci statu, jako je ta zakonodarna a kontrolni. Trh MUSI mit pravni ramec, nekdo MUSI dohlizet na dodrzovani zakladnich "pravidel hry".

No, viki, skoro všechny

No, viki, skoro všechny odkazy směřují k vymezení korupce pro "veřejný" sektor - např. http://www.europeanmovement.cz/img/sprava-obsahu/korupce/Vym%C4%9Btal%20... a celá Síť

Dobrý článek.

Dobrý článek.

Přesný a zcela vystihující

Přesný a zcela vystihující rozbor fenoménu korupce v českých bažinách. Autoři sice příliš nezdůrazňují lví podíl tuzemských médií na úžasné neuvěřitelné deformaci výkladů běžných legálních přirozených zájmů výrobních, obchodních firem a jiných institucí záměnou za korupci, ale jejich vliv je z obsáhlého textu nepopiratelný.
K pochopení závěrů pro běžného čtenáře by paradoxně napomohla právě osvícená média, která by poznatky přetavila do stručné novinářské informace, jenže kde je v české kotlině vzít a neukrást?
Docela by stačilo upozornit na základní vztahy. Každá firma sleduje zejména dva základní zájmy - odbyt a zisk.
K odbytu činnosti slouží mj. také využívání mimofiremní podpory jinými firmami, jednotlivci, lobbyisty s odměnou(provizí) za tuto službu s řádným podchycením až do účetnictví. Respektováním a pochopením této celosvětově uplatňované a legální zásady by našim Kmentům, Macháčkům, Syrovátkům,etc by ubyla řada témat o korupci
Pro zisk pak mj. slouží snaha o optimální výši ceny za odvedenou činnost, která je logická a uplatňuje ji i každý soukromník při prodeji ojetého auta či čehokoliv jiného. Zájemce cenu akceptuje, či analyzuje a vyjednává. Pokud je účasten na vztahu stát, je ostražitost omezena, jako u všeho státního, ale i v případě nevýhodného výsledku pro stát z viny neodbornosti, pohodlnosti, nejde o korupci a trestat lze odpovědného jen personálně či mzdově.
Z mnoha křiklavých stále omílaných příkladů deformace lze uvést tzv. kauzu Opencard, kde z mnoha auditů nebylo prokázáno osobní obohacení a sporná je i nadsazenost nákladů. Stejně tak i dopadá třeba kauza ProMoPro s údajným obohacením Vondry o stamiliony, kde se jedná pouze o oprávněnost vyúčtovaných nákladů a na osobní obohacení ne a ne narazit. Hlavně že jde o protistřelu na obranu Ratha, které špatně informovaná veřejnost věří.

K Opencard. Zastupitelé ODS a

K Opencard. Zastupitelé ODS a ČSSD odsouhlasili tento projekt. Cyril Svoboda /KDU-ČSL/ před volbami si byl tak jist, že na kauze vydělá a dostane se do sněmovny, že sám vložil 300 tisíc za billboardy. Marně vysvětloval v televizi Bém fakt, že projekt a funkcionality nejsou ještě ani zdaleka u konce. Proč se najednou přestalo o ceně jedné karty hovořit? Tím vůbec nechci hodnotit, jestli se zde jedná o korupci apod. Pouze shodně odsuzuji s G. bulvární argumentaci médií /nebo lépe epimédií ?/.

A jenom poznámečka k článku. Porozhlédl jsem se trochu po Internetu, zadal jsem hesla Popper a morálka. Točí se z toho hlava. Ještě předtím jsem si našel v Slovníku cizích slov z roku 1959 pojem "morálka" = mravouka, mravnost, POCTIVOST, SVĚDOMITOST, mravní naučení. Jak asi může vypadat rozhodování byrokrata ve státní službě a kapitalisty, jestliže tyto pojmy jsou jim cizí?

Jasan, Open card i Promopor

Jasan, Open card i Promopor bylo košer, bo kauzy ODS jsou všechny vykonstruované. Tak pravil Garfiled alias Pink Glasses...

Příště si to napište napřed

Příště si to napište napřed na papír a opravte si chyby. S poučováním jiných o chybách v textu začněte napřed u sebe.

Ta drzost, vyjadřovat se k

Ta drzost, vyjadřovat se k něčemu, co ani neumí správně nazvat.(ProMoPro!) Pochopitelně. Říká se tomu argumentační tíseň, Rozumný člověk v takovém případě mlčí, hlupák se uchyluje k záchraně pomocí bezobsažných, k věci se nevztahujících pitominek, třeba o chybějícím písmenku. K tomu by se nesnížil ani Harcubův Azor. K pochopení mentálně zaostalého bystrckého Jury, Azor je pes.

Máte jistě ve všem pravdu,

Máte jistě ve všem pravdu, ale touto cestou nechtěla jít ani jedna porevoluční vláda, proč asi???
Jakkoliv jsou Vaše doporučení logická, jsou nerealizovatelná - téměř nikdo je nechce! Občan chce většinonově stát povahy rodiče, co mu utře i zadek když je potřeba a někteří politici jsouce kmotřenci svých kmotrů něco takového můžou chtít jen těžko. Oni totiž Ti kmotři nejsou podnikatelé v pravém slova smyslu. Na volném trhu by byly brzo bez peněz i firem.

Uložit

Uložit